Nenechte se zmýlit titulkem - ačkoliv se o účesu Mira Šmajdy mluvilo hodně už za dob jeho účinkování v SuperStar a táhne se to s ním dodnes, v našem rozhovoru toto téma podstatná není. Právě naopak. Soustředíme se na hudbu, kapelu Terrapie, cestování i experimentování.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na začátek je důležité se zeptat - proč vznikla Terrapie jako nová značka a kapela, když si měl zaběhnutý svůj band?
Moje sestava se dost změnila, takže to vzniklo tak spontánně. Seděli jsme s klukama na pivku i s takovými novými tvářemi, s nimiž jsme potenciálně řešili, že budeme spolu hrát. A tam vznikl nápad, že pojďme založit bandu, jejíž muzika bude tvrdší, výraznější. Na jedné straně je to o dost veselejší, než byly ty moje předchozí věci a na druhé straně ještě tvrdší. Dejme tomu, že moje druhá sólová deska byla šmahnutá do melancholie, jako celek působila zasněněji.
A myslím si, že toto je takové rozmanité, tvrdší, veselé, expresivnější. V Československu jsme jediná česká kapela se slovenskými zpěvákem, která ještě zpívá slovesky. Ale přiznám se, že u mnoha pořadatelů a organizátorů zatím není jednoduché etablovat se pouze jako Terrapie, protože samozřejmě nikdo neví, co to je. Bude chvíli trvat, než se ta značka etabluje. Takže i tak se uvádí Miro Šmajda a Terrapie.
Máš pocit, že vaše hudba má terapeutické účinky?
Jakákoliv muzika to je, tak by měla mít terapeutické účinky. Protože když ti to dělá dobře, zrelaxuješ se a vypneš, tak je to terapie. A proč se tak rovnou nepojmenovat?
• POKRAČOVÁNÍ V CELÉM ČLÁNKU
Dalo by se říci, že ses hudebně hledal, protože Terrapie je zase o něco tvrdší než tvoje minulé projekty?
Určitě. Já si myslím, že každý posun v muzice se samozřejmě odrazí na nějaké změně stylu a tím pádem je to výsledek nějakého hledání. Protože člověk dospívá, posouvá se někam, má nové zážitky a vjemy. Možná další album bude ještě tvrdší nebo budu ovlivněn něčím úplně jiným a bude to zase epičtější, měkčí. Těžko říct. Nerad říkám, že ano, teď jsem se našel a budu dělat jen tvrdou muziku. To se nedá říct.
Vcelku paradox je ten, že si prošel od měkčího poprock k tomu, co hraješ teď. Dnes to kapely většinou dělají přesně naopak...
Mně je vlastně ta tvrdá muzika mnohem bližší a vždy mi byla. Po Superstar, když jsem dělal první desku, tak jsem byl nucen smlouvou a ovlivněn různými radami lidí z vydavatelství. Tehdy si neumíš úplně zhodnotit míru, do jaké si můžeš obhájit, co chceš dělat. Protože když ti někdo řekne - no, měl by si to trošku zjemnit, aby se to prodávalo, tak si řekneš, aha, tak se to dělá. Ale najednou člověk zjistí, že se to dá úplně jinak, že si ten názor mohu prosadit, chci to dělat po svém. A myslím si, že k tomu jsem dospěl, jsme nezávislí. Není to jednoduché, protože nemám oporu v penězích, kontaktech a tlačence, ale zase nikdo mi nediktuje, co mám dělat a ten pocit svobody je fajn.
Jak vlastně album vznikal, kdo se podílel na jeho tvorbě?
Produkoval jsem ho celý já, mixoval jsem ho celý já, mastroval jsem ho celý já, napsal jsem všechny texty, napsal jsem všechny songy. Ale nějakým způsobem jsme to prostě dávali dohromady. Já to mám tak, že většinou nepíšu věci průběžně. Mám naskládaných hrozně mnoho vjemů, inspirací a nápadů, různé útržky textů a melodií a když jsme si koncem listopadu řekli, že chce to nové album, tak od druhé poloviny listopadu do druhé poloviny prosince byl celý hotový. Napsaný, zaranžovanými, hudba, muzika, texty. A v březnu jsme ho vydali. Dokážu hrozně rychle zapnout motor, ale kluci vědí, že to nedělám schválně. Sami řekli, že s tím se nedá bojovat a někdo potřebuje delší období. Přišlo to spontánně, ale je velká výhoda, že ty věci, které napíšu, jsou odrazem nás všech a všichni jsou s tím ztotožněni.
Vystřídal si toho už víc, fungoval si jako Max Jason Mai, měl vlastní kapelu, hostoval v dalších projektech. Nemůže to fanoušky spíše zmást?
Já si myslím, že když máš Miro Šmajda a Terrapie... Toto je vše jakoby jednojazyčné, je to všechno slovenské a Max Jason Mai je anglicky, což je zásadní rozdíl. Když si vezmeš v rámci tohoto trhu, více zpěváci si udělají sólovku, mají kapelu a ještě bokovku a je to všechno jednojazyčné. A nemají v tom lidé bordel?
Spíše jde o to, že zde rezonuje zejména tvé jméno ve více projektech a lidé nemusí vědět, který z nich je vlastně aktivní a který už nefunguje.
Jasné, ono je to pravda. Od Max Jason Mai mám momentálně pauzu již více než dva roky. A jak jsem teď dokončil album Terrapie, tak shodou náhod jsem se pustil do Max Jason Mai. Doufám, že letos to vyjde. Hrozně se těším, zní to hustě.
Dalším takovým kouskem mezi tvými hudebními aktivitami je i Nae6. Jak to všechno stíháš?
To jsem udělal jen tak experimentálně. Nevím, jestli se s tím bude něco dít, uvidíme. Měl jsem nápad na song, tak jsem to jen tak vydal, ale normálně jsou dva projekty, které jsou jasné a v těch budu pokračovat, a to je Terrapie, Max Jason Mai a hotovo.
Terrapie je jasná, jak mají lidé chápat Max Jason Mai? Bude to sólový anglický projekt jako na začátku?
Těžko říct, pod tím se dá skrýt hodně. Může to být jméno kapely, může to být pseudonym. Jako například Bon Jovi je jméno zpěváka, ale zároveň i název kapely. Stejně Van Halen či Daughtry. Takže zbytečně budeme něco nějak označovat, že je to takto a takto.
Loni si prý hodně cestoval, včetně Asie. Jak tě to ovlivnilo v tvorbě?
Velmi. Sice jsem o tom nenapsal nějaký konkrétní song, tedy o tom, co jsem viděl, ale nějakým způsobem jsem tam načerpal inspiraci. Nedá se to však konkrétně pojmenovat, chytit, popsat. Otevře to u člověka jiné rozměry smýšlení, vnímání a hlavně srovnání si života tam a života, který je zde. A pak i na určitá témata díváš úplně jinak. Ať už je to láska, vztahy, jakékoli dění kolem nás. Já to nemám tak, že jedu někam cestovat a rovnou tam píšu texty. U mě je to spíš takové vypnutí a dost mi to pomáhá v tom, že jsem pak velmi produktivní.
Většinou, když jsem takto v jednom běhu, nemám proudy inspirace, protože jsem zaseknutý v koncertech, organizování, dávám hodně energie, přijímám spoustu energie, která není nějakým dobrým podnětem pro tvorbu. Ale právě když vypadnu, uvolním se, nejsem zavalený povinnostmi v tom smyslu mě to strašně ovlivňuje, a proto hrozně rád cestuji. Raději investuji do toho, než do nějakých materiálních věcí.
Pak to je asi vždy šok, když se vracíš znova do tohoto koloběhu.
První dny jsou strašně kritické. Dejme tomu, když vidíš, jaká je strašná chudoba v Kambodži a ti lidé jsou tam vysmátí, nic neřeší, jsou v pohodě a pracují za deset dolarů na týden, a zde jsou lidé na sebe věčně nasraní, hádky, bordel, stěžují si a přitom jsou za vodou, mají prachy. My tady vyhazujeme jídlo a podobně. Pak se sem člověk vrátí a udeří mu to do hlavy, že proboha! Nejhorší na tom je, že bych nejraději na celý svět zakřičel, že Probuďme se, kde to jsme? A nedá se to.
V květnu je v plánu jediný koncert Terrapie na Slovensku, neplánuješ to potáhnout i trochu východněji od Bratislavy?
My jsme původně chtěli dát nyní i Slovensko, jenže tak nějak přirozeně se vyvinuly termíny v Čechách, že to vypadá, že Slovensko dáme až v zimě. Zde by to zase vyšlo tak, že jdeme Čechy a dva koncerty na Slovensku. Tak jsme si řekli, že to koncepčně přestavíme, dáme jaře českou, a pak dáme podzim, zimu a dáme tam víc koncertů na Slovensku. Bratislavu, Bystrici, Žilinu, Košice.
Jaké jsou reakce slovenských fanoušků, protože si usazený a tvoříš v Čechách?
Dobré. Přiznám se, že hodně lidí nám píše, že by chtěli, abychom hráli všude-možně. Hlavně z východu a z Košic. Ale momentálně to technicky asi nebude možné, protože máme vlastně už skoro všechny víkendy plné až do konce června a nemá smysl jet v létě kluby. Takže fakt to vychází na podzim a zimu. Ale zase nevadí, budou venku další klipy a lidé to budou mít naposlouchané.
Tak přece jen musí si zvyknout i na novou značku.
Když jsme dali vyrobit plakáty, zjistili jsme, že když mám ostříhané vlasy, tak lidé na první slupku vůbec neregistrují, co to je. Nebylo tam moje jméno, pouze jméno kapely. A když jsem měl hřívu, tak tam mohlo být napsáno i Pat a Mat a lidé by zaregistrovali, že Šmajda. Ale nyní jen nějací ostříhání týpci.
Opět se to dostává k těm tvým vlasům! To se s tebou vleče od samého začátku.
Víš co, já jsem si jakoby naivně myslel, že se o tom přestane debatovat. Že když se ostříhám, tak se lidé začnou soustředit na muziku, ale ne. Takže stále se to k tomu vrací. I my vidíme, že ty vlasy fungovaly. Na jedné straně to bylo takové, že mě to sralo, že se o tom furt někdo bavil a řešil to, ale na druhé straně zde nikdo takový není. Já toho však nelituji, cítím se super, po jedenácti letech mi to dobře padlo. Ale v tomto musím říci, že co se týče proma, tak to není úplně produktivní, spíše naopak, protože lidé na ty vlasy reagovaly.
Jsii toho názoru, že člověk by se měl pokusit prorazit všemožnými různými způsoby, tak jako ty se svým střídáním rolí?
Mám 26 let. Kdy bych to měl zkoušet? Nebudu to zkoušet, když budu mít 40 nebo 50. Určitě nebudu experimentovat směrem, který mi přijde, že v něm není potenciál. Nyní je to takové, že jsem mladý a rád riskuji. Nebojím se zainvestovat peníze do něčeho, kde není jistota, že to půjde a bude tam zisk. Já vím, že i když něco nepůjde ideálně a někdo mi řekne - já jsem ti říkal, že to nevyjde, tak mi je to úplně u prdele, protože mně různé negativa přinesly tolik pozitiv, znalostí a zkušeností, které mě obohatily, že vím, čemu se vyhnout a co už v budoucnu neudělat. A to jsou věci, které ti může někdo říct stokrát, ale není to tvoje zkušenost.
Já mám své zkušenosti, já jsem si tu hubu nabil a vím, jak to bolí a že už si ji nabít nechci. Myslím si, že největší chyba je bát se udělat chybu. Vím sám, že to není jednoduché období, neboť rozjíždíme něco, za čím není finanční pozadí. Ale absolutně tomu věřím, cítím v tom velkou sílu a vím, že to půjde, jen netřeba polevit. Jak říkám, vím kopec věcí, vím, co jsem zkusil a vím, co už nechci. Teď už nemám důvod experimentovat tolik, kolik jsem experimentoval poslední tři či čtyři roky. Když po těch zkušenostech nastoupím na cestu, která se mi vykrystalizovala, tak to bude mít sílu a věřím tomu. Udělal jsem toho dost, zjistil jsem, co jsem potřeboval a jde se dál.
Rozhovor připravila Michaela Žureková
(zdroj: www.hudba.sk)















