1. června 2013 v 12:29
|
V porovnání s dva a půl roku starým debutovým albem Čo sa týka lásky je totiž album mirosmajda.com dost velkým krokem vpřed.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přistihuju se při tom, jak se zamýšlím nad tím, čím by mě v podstatě měl fascinovat Miro Šmajda (ano, on je už zas Miro Šmajda, žádný Jason nevím jaký)? Vezměme to od podlahy. Otočte obal jeho aktuálního CD na zadní stranu a pochopíte, že rock'n'roll je věčný. Alespoň to ve mně evokuje tato, promiňte, ale trochu nezdařená fotka, na které mi Šmajda připomíná rumunského hraběte Drákulu vyrážejícího na svůj noční šábes.
Toto tedy trochu nevyšlo. Tak co dál? Cihličky na břiše? Dlouhé kadeře? Ani jedno, ani druhé, to ať si chlapec nechá pro fanynky. Zbývá jediné! Vkládám CD do přehrávače. Toto chalanisko dostává jedinou - poslední šanci, aby mi dokázal, že není jen narcis s komerčním duchem, který ví, jak zaujmout vzezřením, skandálek, umí si vytvořit image, umí se prostě prodat, i když zatím mi tam někde stále chybí hudba.
Dávám tedy Mirovi ještě jednu šanci. Je to těžké po polozbabraném debutu. Ale na druhé straně je to výzva po tom, co na Eurosongu dokázal, že chápe co znamená vyčnívat z davu, aby alespoň trochu zaujal. Po jeho světovém metalu však může pro někoho, kdo očekával "rockera Jasona" působit toto album jako krok zpět. Zkuste však zapomenout na Eurosong, na Jasona a pojďme se spolu zaměřit na Mira Šmajdu (zní to jako hájit Dr. Jekkyla a Mr. Hydea).
• POKRAČOVÁNÍ V CELÉM ČLÁNKU
V porovnání s dva a půl roku starým debutovým albem Čo sa týka lásky je totiž album mirosmajda.com dost velkým krokem vpřed. Pokud jsem měl při minulém albu pocit, že je to rock osmdesátých let, musím uznat Šmajdovi pořádný kus práce. Netvrdím, že se jdu zbláznit, ale dokázal jsem si ten album poslechnout několikrát po sobě, aniž jsem trpěl, což se před dvěma půl lety dělo.
Netvrdím ani to, že je to to nejlepší, co se ve světě rockové hudby událo, ale ... Je to o několik tříd lepší, než Šmajdův debut. Je cítit, že chlapec na sobě začal pracovat i po jiné, než pouze imageové stránce. Mnozí už řekli, že ve světě rocku už bylo řečeno vše a nic nového nelze očekávat. Přijdou jen ti, co zužitkují to, co se už událo. Miro Šmajda je jedním z těch, co zvěstují, že rock je stále živý.
A světe div se, tentokrát to tomu Mirovi věřím. V podstatě si to celé napsal sám, hudbu i texty. Hudebně se nesnažil být prvoplánovým rockerem, trhající struny na kytaře, i když je jasné, že právě to je prvořadé. Hudba je chytlavá, producentsky velmi šikovně vymyšlená a stravitelná tak pro ortodoxního rockera, tak pro slečínku se zapálenými lýtky, která je více na mrtvici ze Šmajdovo trvalé, než z jeho hudby.
A texty? Jedno velké plus za to, že Miro až na jednu výjimku zpívá slovensky a že ty jeho věcičky dávají smysl. Další, němě hodnotný bod za to, že si dokázal s nadhledem vystřelit z "rapera R" a svůj první a zjevně i poslední dancefloorový hit nazpíval v jeho stylu. Bavil jsem se královsky. A při faktu, že jsem od nového Šmajdy nečekal vůbec nic a dostal jsem docela zajímavý zážitek, musím uznat, že vývoj Mira Šmajdy směřuje dobrým směrem.
Autor textu: pb
(zdroj: www.music.server.sk)
Souhlasim :) Má úžasnou hudbu . Hodně lidem se líbí jeho styl . A mě taky :33