Pojem Miro Šmajda (24) se v poslední době zúžil na vlasy a tělesnou schránku. Zpěvák nepopírá, že se v ní do hloubky, zatím na remízu, bijí anděl s ďáblem. V jeho poezii iv posteli.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na to, že si dnes interpreti dělají sami celý album, jsme si zvykli. Vy jste si však nafotil i snímek na jeho obal. Nepřeháníte to?
Ale ne, normálně mě fotila profesionálka Katka Bric a zbytek byl úlet. Už jsme končili, když jsem z recese položil fotoaparát na zem, vzal do ruky ovladač, naklonil se nad objektiv, jeden záběr - cvak, druhý záběr - cvak, hotovo.
Nenaštvala se? Ona se snaží a vy nakonec použijete svůj záběr.
Shodli jsme se na tom, že tato fotka je cover. Byla to opravdu spontánní náhoda. Podobně jako celá produkce alba. Bude to znít krutě, ale já si nemyslím, že v Česku a na Slovensku je dost dobrých producentů na to, aby dovršili toho, aby to znělo, jak chci. Za dva roky intenzivního vzdělávání ve "zvukařině", práce v Americe na singlu Don't Close Your Eyes, kde jsem se učil od nejlepších, jsem si jednoho dne řekl, zkusím to. Na čem jiném, ne-li na svém projektu? Když to pokazím, bude to moje chyba. Naštěstí, na nový album mirosmajda.com jsou velmi dobré ohlasy na ten zvuk.
• POKRAČOVÁNÍ V CELÉM ČLÁNKU
Ten je skutečně skvělý. Valí se z obou sluchátek, jak jsem zvyklá u Bryana Adamse či Joea Cockera. Zaujaly mě však i texty.
Ty jsem nejprve psal jako sbírku poezie. To neměl být album. Jen moje vnitřní nálady, pocity. Většina vznikla během loňského léta. Byla to náhlá záležitost, hodně se toho ve mně nahromadilo, hlavně za poslední rok. Nejprve jsem začal dělat anglický projekt, který šel strašně do "prachů", což je investice, která se zde nikdy nevrátí, protože to tady nikdy nebude masovka. Ale do Ameriky se určitě vrátím, možná už v létě, a budu pokračovat. Bude ještě tvrdší, velmi progresivní. Nedělám ho s tím, že dobudeme svět. Nic mě netlačí, dělám si ho v pohodě, a když se podaří, tak se podaří. Ale zpět ke Slovensku. Na základě tohoto uvědomění jsem si řekl, že bude rozumné zhudebnit vlastní poezii, tedy věci, které jsem prožil, a bude to upřímné, protože to bude ze mě. Zatím to má ohlas, a tak nyní děkuji Bohu a sobě za toto rozhodnutí.
Je to slušná poezie, a to vás povrchní tohoto světa okresali jen na jakéhosi metrosexuála, který neví, co se sebou. Ví?
A co mám dělat? To je můj vnitřní boj. Já jsem v první řadě muzikant a textař, skladatel a zpěvák, ne nějaká panenka, které se dokola ptají pouze na vlasy, jestli mám cihličky na břiše, jakou mám orientaci, jestli mám přítelkyni...
A máte?
Nemám a už mi je z toho na "grc". Nemám šanci odpovědět hodnotně.
Když jste to již zmínil - radikální změna vašeho těla z chlapeckého na nabušené neproběhla pro nic, za nic. Plnil jste si chlapecké sny? Máte rád změnu? Nebo jste narcis?
Já jsem celý život takový chudoštíhlý či jak to nazvat. Udělal jsem to proto, že se mi žádala změna a i mně to chybělo. Před SuperStar mě nikdo neznal a právě v té době jsem hodně cvičil. Dokonce to byl částečně smysl mého života. Měl jsem osmnáct, moc mě to bavilo, ale zničil jsem si levou část zad, střed těla, kdy můžete jediné, léčit se. Jenže rány se zahojily, byl jsem fit, tak jsem se před Eurovizí k této myšlence vrátil. Byl to dobrý "hec", baví mě cvičit, čistit si hlavu a vidět výsledek.
Rád se ukazujete?
Ano taky, vždyť je to dřina. Jinak si to uvědomuji, hlavně když usínám s rukou pod hlavou. Ležíš a vnímáš tu velkou ruku, velká prsa, silné stehna... Kvůli albu jsem neměl na nic čas, proto jsem necvičil poslední půlrok, dokonce jsem tři měsíce držel celibát, a vůbec mi sex při práci nechyběl.
Přežil jste to bez újmy?
Bez problémů. Pracoval jsem i 20 hodin denně. Neměl jsem ani přítelkyni, nikdo mě nepřemlouval, že miláčku, pojď.
Dal byste ten svalnatý kolos ještě jednou?
Kdybych chtěl, za čtyři, pět měsíců, dokážu mít znovu svaly a kolem 78 kg. Bez anabolických steroidů, samozřejmě.
A vaše hříva?
Polovina vlasů šla nedávno dolů, vždyť dorostou. Vím, že lidi matu. Poznali mě jako hubeního chlapečka, ale můj život byl vždy o velkých změnách, rád se měním sezónně podle pocitu.
Přemýšlel jste při psaní nad básněmi jako nad potenciálními texty písní?
Podvědomě ano, protože pod každou básní cítím hudební nádech. Mám velmi rád Ivana Kraska a Miroslava Válka. Jsou to krásné básně a mnohé z nich se dají nějakým způsobem zhudebnit.

Ty vaše ve mně evokují pocit, že léto, když jste je psali, bylo více drastické než láskoidné.
Je to velmi intimní album, to nemohu popřít... Zachycuje však delší období mého života a také vjemy z okolí a ze životů jiných lidí.
... a vztah(y) skončily masakrálně.
Možná trošku ano. Zpracovávám na něm hodně témat, například lásku dvou lidí, které spojuje bolest. Navzájem se utěšují, a když se potenciál vztahu naplní, rozejdou se. To je myšlenka skladby Nostalgie. Bez lásky žiť je zase...
Umím číst mezi řádky...
A chcete vědět proč. Protože to vnímám, částečně se mě to dotýká. Já mám také dvě stránky - romantickou i temnou a nestydím se o ní mluvit. Mnoho lidí ji maskuje a navenek projevuje tím, že někomu ubližuje. Já to raději napíšu a přiznám, než bych to měl v sobě dusit. Skladba Requiem je právě o ní. Někdy toužím po dobrém zvráceném sexu plném úletů, fantazie, nějakého jemného ... prostě mám chuť, aby mi "naplácala" ta ženská.
Daří se?
Občas. Na vyvážení je tu krásnější stránka života - Príbeh tela. Ten album je opravdu polytematický. Nejintimnější věc z něj je však Moja zem - moje vyznání lásky lidem, přírodě, kde jsem prožil dětství, místu, které mě velmi ovlivnilo a fakt mi strašně někdy chybí, strašně, strašně. Vím, že se říká velmi, ale strašně to vystihuje víc.
Myslíte východ, domov?
Ano, hlavně chatu prarodičů, když jsem trávil i deset hodin sám v lese. Svoboda v čistém přirozeném prostředí mi hodně dala a ovlivnila mě. A vůbec se nestydím přiznat, že mi chybí i rodiče. Vždy jsme měli hezký vztah; důvěřovali mi, dali mi dostatek svobody, já jsem si toho vážil, proto nebyl důvod dělat něco špatně. Průběžně domů jezdím a rodiče jsou dodnes moji nejlepší a nejbližší přátelé.
Když je problém, smutno, voláte jim?
Přesně tak.
Byla bych velice zvědavá, jak zareagovali na skladbu Na, na, na -... "Ovládáme sa chuťou na sex a natvrdo na na na"... Nezávazný sex je něco, co neodsuzuji a samozřejmě přiznávám, že to mám rád. Neboť je lépe zažít pořádný nezávazný sex nebo intenzivní krátkodobý románek než dlouhodobý nudný vztah.
Známí lidé říkají, že mají problém rozlišit, zda je někdo balí kvůli menu, nebo duši. Vy to víte?
Dávám si na to pozor, myslím si, že to dokážu vycítit. Vždycky mě více přitahovaly baby, které se dívaly na mé nitro. Ale ani opačně - nepamatuji si moment, že teď jdu zneužít, že jsem zpěvák, protože holka chce. To je strašná nuda. Už se ztrácí ta divokost a chuť dobývat. Mám rád přirozenou cestu, vzájemné sympatie, to mě vzrušuje víc.
Pokud má žena hledět na vaši duši, vyžadujete před, nebo po sexu "pokec"?
Ne nutně. Někdy je to takové živelné, že to neřešíš a pak si jen řekneš - ty, vole, to bylo i tak strašně dobré! Samozřejmě, jsou i momenty, když jsem se po sexu cítil prázdný. Proto si pečlivě vybírám a raději si užiji pěkné chvíle s někým, koho znám a jsme si bližší, ale na druhé straně dokáže ta živelnost někdy otevřít docela zajímavé obzory.
Asi dva roky žijete v Praze. Co tam kromě muziky a sexu vyvádíte?
Žije tu celá moje kapela včetně manažerky, všichni jsou Pražáci. Praha mě fascinuje, vyzařuje z ní něco velmi charismatického.
Chcete tam zůstat natrvalo?
Netuším. Možná se za půl roku odstěhuju do Asie a už mě nikdo neuvidí. Momentálně tam mám přestěhovaný celý svůj život, 80% koncertů hrajeme právě v Česku, je tam větší trh a větší rocková základna. Ve volném čase jezdíme s kapelou rádi na pivo. Ulítával jsem na tom, že jsme si opatřili mapku poctivých "hospůdek", vlastně pivovaríků, které mají neskutečnou nabídku - piva vařené, nevařené nepasterizované speciály, uzené, kouřové, jaké jen chcete. Pomalu z těchto jízd můžeme udělat bedeker. Máme vlastní žebříček hodnocení, jen to jde pomalu.
Proč?
Neboť v každém tom pivovaru, kde jsme už byli, mají za týden-dva jinou novinku, tak se musíme průběžně vracet.
A jinak?
Bydlím na Vinohradech blízko centra, a přece v neturistické části, vedle mám velký park, mou oblíbenou kavárničku, přestože nepiju kávu, ale dělám tam rád rozhovory, oblíbenou posilovnu. Když je venku hezky, rád se vyberu směrem na Karlštejn, jsou tam krásné hory, koně, kaňon, dalším mým oblíbeným směrem je Vysočina, jižní Morava, nádherné kraje. Jsem rád, že jsme na turné, budu se moci pořádně pokochat v různých krajích. Podle pocitů a chutí.
Nyní máte chuť na co?
Momentálně na bioovčí brynzu, co jsem si koupil před třemi hodinami, a jinak se těším na všechno. Na turné, na každý den, na každou minutu. Vychutnávám si život.
Rozhovor připravila: Felícia Boronkayová
© foto: www.mirosmajda.com
(zdroj: www.zivot.azet.sk)
















skvělé ;)