close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Škola a jiná neštěstí - 7. část

6. února 2012 v 16:29 |  Fan fiction



Název: Škola a jiná neštěstí - 7. část

Autor: Vlasta1998





Hlučné a pronikavé vyzvánění mobilního telefonu mě probudilo v devět hodin ráno.
"Kdo mi muže teďka volat?" vyhrabala jsem se z postele.
"Evi! Pozri sa von!" pištěla do telefonu jako malé dítě Marky. Můj obvykle hrozný výhled na šedé střech okolních domů se přez noc změnil na krásnou bílou sněhovou krajinu.
"A co má být?" zeptala jsem se ještě rozespale.
"Čo? Ako to myslíš čo? Veď je tam sneh!"
"Já vím, sněžilo už v noci." posadila jsem se na parapet, jako včera.
"Ja som ťa asi zobudila, že?" zbrzdila.
"Jo, ale to už máš jedno." mávla jsem nad probuzením rukou.
"Platí ten večer?" odvedla Marky rozhovor jinam.
"Jo, jasně a stavíš se teda? Já bych tam asi netrefila." Usmála jsem se nad pomyšlením, že někde v centru Bratislavy hledám sama Randal Club totálně zmatená.
"Jo jasne, v šesť som u teba." Rozloučila se a zavěsila.
"Musím si změnit vyzvánění." Hodila jsem mobil na postel a seběhla do kuchyně. I přes špatné probuzení mi sníh a představa, že se po dlouhé době dostanu zase na nějaký koncert zvedla náladu. Přetančila jsem přes kuchyni, zapla notebook, pustila hudbu a nachystala si snídani. Opět jsem přetančila zpátky do pokoje a ze skříně vytahala můj zimní komplet, který jsem si loni koupila v Brně. Všechny věci, sladěné do bílé nebo béžové barvy s kožíškem, zakoupené na zimní procházky se psem, jsem vyházela za skříně na postel. Rychle jsem se oblekla, boty a bundu hodila na botník ke dveřím a přetančila do koupelny, udělat ze sebe člověka. Se snídaní v jedné a vodítkem v druhé ruce jsem potom vyrazila ven. Je tady o hodně líp, než v Brně, nikdy tam nebylo tak nádherně. A tam jsem taky žila v centru, takže sníh rozjezdili auta. Tady žiji na zapadlejším okraji Bratislavy, našla jsem si kamarády a to jsem tu zhruba dva měsíce. Dneska se mimořádně nezamířila do parku, ale směrem k části sídliště, kde bydlí Adam. Procházím kolem paneláků a úplně automaticky se dívám ke dveřím toho Adamova. Myslela jsem, že vyjde on, ale místo něj vyšel z budovy ten, do kterého jsem včera, nebo spíš dneska v noci, vrazila a hned za ním vyběhla Nessi, která se rozběhla směrem ke mně.
"Nessina, okamžite späť! Vráť sa!" volá za ní ten neznámý.
"Nessi, zlobíš." podrbala sem ji za uchem, protože se zastavila u mě, potom jsem se vydala směrem k neznámému, ten si to taky namířil ke mně.
"Dobrý deň, ospravedlň ju, ona keď vidí cudzieho psa, tak sa neudrží a utečie mi. Vieš ona nie je moja, strážim ju kamarátovi, tak ma toľko nepočúva. Ešte raz sa ospravedlňujem, že na ťa takto vybehla." Vyvalil na mě a chytil si Nessi na vodítko.
"Nemusíš se omlouvat, Nessi je taková neposedná, i když jde jenom s Adamem ven." Usmála jsem se.
"Ako to vieš? Poznáš Adama?" nechápal.
"No, jo. Jmenuji se Eva Kořínková, jsem Adamova spolužačka." představila jsem se.
"Áno, už viem, Adam hovoril. Ja som Tomi, Tomi Belicza, hrám s Adamom v oboch kapelách." Představil se. Teď už mi to došlo, proto mi pořád připadal tak povědomý, znám ho z fotek. "Teraz už budem musieť ísť, dúfam že sa ešte uvidíme, zatiaľ." Rozloučil se Tomi a otočil k odchodu.
"Jo, dobře, zatím." usmála jsem a vydala se dál svou cestou.

"Okej, takže..Adam, Jaro, Tomi a zpěvačka, jejíž jméno jsem zase zapomněla." Odříkávám si v hlavě a chystám se na koncert. Jak dlouho jsem já na takové akci nebyla. No rok určitě, naposledy na Majálesu a to je určitě aspoň rok zpátky. Stejně jako ukázku tvorby skupiny Rosemaid mi Marky pouštěla i ukázku hudby Jana Hell´s gangu. Ano, Jana Hell zpěvačka, už vím. Hezká, mladá rockerka s krásným hlasem, který jí upřímně závidím.
"Evi pridaj, prídeme neskoro!" ozvala se Marky od dveří, u kterých už 10 minut netrpělivě postává.
"Nemáš chodit dřív!" zavolala jsem z pokoje.
"Pridaj!" popoháněla mě dál, jako kdyby neslyšela, co jsem právě řekla.
"Ale jo, vždyť už jdu!" vyběhla jsem z pokoje, Marky zvedla hlavu a vítězoslavně se usmála.
"Konečne!" Obula jsem se a vyrazili jsme do večerních ulic Bratislavy. Přes město skoro prázdnými linkami autobusu, asi přes dvě nebo tři zastávky a kousek pěšky směrem k budově, ve kterém se ukrývá Randál Club. Z plakátů jsem stihla vyčíst, že tu dnes JH gang nehraje sám, ale se skupinou Poison Candy. Než jsem si stihla přečíst podrobnosti, Marky mě vtáhla dovnitř.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

...Miro Šmajda?

Ano!!!
Ne...

Komentáře

1 Misha:D Mazej na muj blog:D Misha:D Mazej na muj blog:D | Web | 6. února 2012 v 16:33 | Reagovat

♥Nádherné moc se mi to líbí♥

2 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 6. února 2012 v 16:41 | Reagovat

nádherná povídka! Škoda, že je tu vždycky jednou za rok :-D

3 MiSS MuciceQ MiSS MuciceQ | Web | 6. února 2012 v 17:04 | Reagovat

[2]: Souhlasím!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017