close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Síla lásky - 2. část

6. února 2012 v 17:00 |  Fan fiction





Název: Síla lásky - 2. část

Autor: Nikys







Pomalu se probouzím a rukou šmátrám po vedlejší posteli. Najednou se s leknutím posadím, to když mi dojde, že Miro vedle mě neleží a už ani nikdy ležet nebude, protože jsme se včera rozvedli. Podívám se na hodiny je půl sedmé, nejvyšší čas vstávat. Pomalu se doploužím do koupelny, kde si ledovou vodou opláchnu obličej, abych se alespoň trochu vzpamatovala, a jdu vzbudit Tadeáška.
"Tádo, vstávej, slyšíš?"
"Ještě chvilku." broukne rozespale.
"Za chvíli musíme jít, jinak přijdu pozdě do práce." Tadeášek se tedy naposledy protáhne a vyleze ze své postýlky.
"A maminko, proč tu s námi není tatínek? Vždycky mě k babičce vozil on." Zeptá se Táda, zatímco ukusuje z krajíčku namazaného chleba. Musím říct, že mě tou otázkou zaskočil.
"No, víš, tatínek a já jsme si přestali rozumět a proto jsme se dohodli, že s námi už bydlet nebude, ale neboj se, miláčku, ty o něj nepřijdeš, budete se vídat, budete spolu jezdit na výlety, užijete si spolu ještě spousty legrace."
"Ale já chci, aby tu tatínek s námi byl pořád!" začne Tadeášek natahovat.
"Pojď ke mně, ty můj malej šmudlo." roztáhnu ruce a obejmu ho. "Mám tě moc, moc ráda a tatínek taky, nemusíš se bát." šeptám mu do ouška.
"Já tebe taky, maminko," odpoví mi.
"Tak šup, už musíme jít." mrknu na něj a pomůžu mu se obléknout.
"Tak buď tu hodnej a ne že budeš babičku zlobit." dodám než se s ním rozloučím a pospíchám zpět na metro, abych se dopravila do práce. Pracuji jako maskérka v televizi. Vlastně s Mirem jsme se před třemi lety seznámili právě při mé práci. V polední pauze se rozhodnu zaběhnout si na něco dobrého do nedaleké restaurace, protože z domova jsem si nic k jídlu nevzala.
"Ellinka." uslyším za sebou povědomý hlas. Otočím se a spatřím usměvavého kluka s barevným čírem.
"Jari." vydechnu a skočím mu okolo krku. "Jak je to dlouho, co jsme se neviděli, dva roky?"
"No, už to tak bude," usměje se.
"Jak se vůbec pořád máš?"
"Vieš čo?" Přeruší mě. "Čo, by si hovorila spoločnému obedu?" Nadšeně jeho nabídku přijmu a vyrazíme.
Když se konečně v restauraci usadíme a objednáme si, tak se Jari rozpovídá a já mám tak na dobrou půlhodinku vystaráno. Každou chvíli se řechtáme jak protržení a přitom obědváme.
"No, Ellinka, a čo ty s Mirom ako sa máte a čo Tadeáško?" Zavalí mě Jari otázkami a já najednou zvážním. "Ellinka, stalo sa niečo?"
"Víš, Jari, já a Miro včera jsme se rozvedli."
"Čože?" Dívá se na mě nechápavě. Rozbrečím se a vyprávím Jarovi celý příběh.
"Jela jsem s Mirem jako vždy na jeho koncert. Jenže po koncertě, když jsem za ním šla do šatny, načapala jsem ho tam s Danielou. To je jedna neodbytná fanynka, co byla snad na každém Mirově koncertu. Oba byli nazí a plazili se po sobě jako liány. Normálně mě podvedl, tak jsem podala žádost o rozvod. Miro se rozvádět nechtěl, pořád mi přísahal, že s ní nic neměl, ale copak jsem slepá?"
"To je ale vôl. Takú peknú babu a synčeka má a toto urobí. Ja by som ťa na rukách nosil. Ellinka, ako ti môžem pomôcť?" Zeptá se najednou.
"Jarinku," usměji se na něj a pohladím ho po tváři, "jsi moc hodnej, ale tohle je jen mezi mnou a Mirem."
"Máte vôbec kde bývať?"
"Miro nám nechal náš byt. Nemusíš si dělat zbytečné starosti."
"Ellinka, keby ste čokoľvek potrebovali, alebo keby Ti bolo treba len smutno, zavolaj mi. Budem tu pre Vás vo dne v noci. Sľub mi to prosím." dodá a zadívá se mi do očí, takže jeho nabídka prostě nejde odmítnout.
"Dobře Jari, slibuji Ti, že kdyby něco, tak ti zavolám, ale teď už opravdu musím do práce." Rozloučíme se a já mířím zpět do práce.
"Ellinka!" zavolá na mě znovu. "Kľudne mi môžeš zavolať aj keď sa nebude nič diať, budem veľmi rád." dodá a věnuje mi ten jeho úsměv. Po celý zbytek pracovní doby musím myslet na Jariho slova. On by mě rád zase viděl a já jeho nakonec taky. Jarin mi byl z Mirovi kapely vždy nejblíže. Je to skvělej kamarád, kterej mi vždycky dokázal pomoct. Cestou z práce jsem si ještě zašla nakoupit, abych měla o víkendu z čeho vařit, a pak jsem se rovnou vydala k našim pro Tadeáška. Než jsme se dostali domů a než jsem malého vykoupala, byla už tma.
"Tak jakou dnes přečteme pohádku?" Zeptám se ho a vybírám knížku. Malej se natáhne pro knížku o krtečkovi. Začnu tedy číst, ale po chvíli mě Tadeášek přeruší.
"Mami, ale tatínek vždycky měnil hlasy, když mi četl a ty čteš všechno stejně." Povzdychnu si.
"Tadeášku, ale tatínek tady teď není a já to jinak neumím." Nakonec mojí četbu vezme na milost, ale i tak mám opět náladu na bodu mrazu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

...Miro Šmajda?

Ano!!!
Ne...

Komentáře

1 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 6. února 2012 v 17:16 | Reagovat

Naprosto dokonalá povídka! Líbí se mi jak Tadeáškovi chybí tatínek ve všem a maminka nikdy nevynahradí oba rodiče! :-)

2 MiSS MuciceQ MiSS MuciceQ | Web | 6. února 2012 v 17:23 | Reagovat

krásný :•)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017