close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

NEBO, PEKLO, RAJ... - 30. část

12. února 2012 v 13:29 |  Fan fiction





Název: NEBO, PEKLO, RAJ... - 30. část

Autor: Majisek183







"Už možeš ísť....Ostanem tu sňou..." slyším odněkud z velké dálky Adamův šepot. "No to spolehaj že ju tu stebou nechám...Aby skončila ako moja sestra čo?" ozve se z druhé strany Jerry. "Myslím že v tomto prípade by to bolo znásilnenie ešte menej než s tvojou sestrou..." ušklíbne se Adam. Blaženě se pousměju. Zbožňuju jeho hlas. Pomalu rozlepím víčka. Nechápavě se rozhlížím po pokoji. Proč sakra ležím v posteli? S tázavým výrazem koukám střídavě na Adama a Jerryho. "Co se stalo?" dožaduju se dopovědi když na mě oba jen hledí ako na svatý obrázek. Pekelně mě to rozčiluje. "Odpadla si...Ty si nič nepamätáš?" nechápe Adam. Na chvíli se zamyslím. Vybavují se mi en matné útržky....Adam stojící na podiu s kytarou a jeho upřený pohled....Jay s brčkem a bílým práškem.....Moment! Proto je mi nejspíš teď tak zle. Aneto mysli proboha! Hebkost Adamových rtů, co odmítaly oplácet mé polibky....Adam s Jerrym co na sebe prskají jak dva kocouři....A pak jen prázdno. "Něco málo..." odpovím nakonec neurčitě. "Truhliku....Nepamätáš si, čo ti Jay dal?" otočí se na mě Adam. Kouknu mu do očí. Vidím v nich obavy, starost. Zavrtím hlavou. Přece se nepřiznám, že se ze mě stala feťačka!? "No nevadí...Aj tak ho zabijem....Potrebuješ niečo?" stará se. Nejistě se podívám na Jerryho. Měří si mě pátravým pohledem. "Adamko prosím tě... Necháš nás na chvíli? Jen na minutku." kouknu na něho prosebně. Zatváří se zaraženě a nenávistným pohledem si změží Jerryho, ale otočí se a vyšourá se z pokoje. "Čo ti ten hajzel dal?! A nehovor že si to nepamätáš! Lebo na tebe vidím že hej!" vyjede hned a kecne si ke mně an postel. Zpříma mi kouká do očí. Nějak nevím co mu říct.... "Ty bereš už dlho že? Minimálne to éčko že?" podívá se na mě smutně. Jen provinile sklopím hlavu. "Any to ale nemožeš...Je to svinstvo! Musíš s tým prestať!" snaží se mě ukecat naléhavým tónem. "Ale já nemůžu! Já už sakra dál nemůžu! Víš co to pro mě je, přežít i jen jediný den?! Když už nemám pro co žít?!" vyjedu hystericky a do očí se mi nahrnou slzy. "Preboha to ti šiblo?! Ja chápem že teraz ti to tak pripadá, ale stále tu niečo je! Máš super ségru....Určite kopu kamarátov..... A on ešte príde niekto, s kým budeš štastná možno ešte viac než s Adamom....A može byť bližšie než sa ti zdá..." dodá zvláštním tónem. "Drogy niesu riešenie! Tým všetko iba zhoršíš!" snaží se mě přesvědčit a obejme mě. Pověsím se mu kolem krku a bulím mu na rameni jako želva. "To zdvládneme....Ja ti pomožem..." šeptá mi Jerry do vlasů a hladí mě po zádech. V tu chvíli nám do pokoje vpadne Adam. Rychle odskočím od Jerryho a provinile sleduju jeho zaražený a nějak bolestný výraz. "Ide tvoj otec." vzpamatuje se nakonec. "Snáď VÁŠ otec nie?" ušklíbne se Jerry. "To je jedno....Ale neviem či by ťa tu mal vidieť..." ušklíbne se povýšeně Adam. "Asi radši ne....Vyběhni si po schodech výš a až zaleze můžeš jít..." nakážu mu a už ho cpu ven z bytu. "A ty dělej jako by nic!" podívám se na Adama přísně a cpu ho do kuchyně za stůl. Honem před něho postavím hrnek a kecnu na židli naproti. Adam si mě měří nechápavým pohledem. Stihnu to jen tak tak, v příští vteřině už slyším odemykat dveře a do kuchyně si to nakráčí táta. Se zaraženým výrazem si změří naši dvojici. "Ahoj tati.." usměju se. "Dobrý večer...." pozdraví i Adam nejistě. "Ahoj Any, čau Adame...Co ty tu děláš?" zeptá se podezíravým tónem. "Tatí! Jen přišel na chvíli pokecat. Jsme přece sourozenci a ti to tak občas dělají víš." prozradím mu stylem jako bych mu vyzrazovala největší tajemství. "No jo... Tak žádné kraviny, já už si jdu lehnout." oznámí mi, oba mu jednohlasně popřejeme dobrou noc a když za ním zapadnou dveře ložnice, sehraně se zvedneme a potichu se přesuneme do pokoje. "Čo to malo znamenať?!" vybafne na mě Adam hned mrazivým tónem. Jen trhnu rameny. "No čo?!" přistoupí ke mně, chytne mě za ramena a zatřese semnou. "Uklidni se laskavě!" vytrhnu se mu rozzuřeně. "Ako sa mám ukludniť keď na teba ten hajzel šmatrá?!" hysterčí. "Jednoduše. Tobě by už totiž mělo být jedno kdo na mě šmatrá." ujistím ho smutně. "Já už se taky nestarám o to, co máš se Sárou..... Teda snažím se o to." ušklíbnu se, kecnu na postel a hlavu schovám do dlaní. "To teraz ale nemusíme riešiť.... Čo ti dal Jay?" změní téma. Horší si bohužel už vybrat nemohl. "Adame promiň ale to je moje věc...." "Ako tvoja vec?! Moment to znamená, že niečo bereš?! Do riti takáto hovadina by ti dúfam ani neprišla na mysel!" vyjede rozzuřeně. Je to snad poprvé, co ho vidím takhle zuřit. Jen na něho šokovaně valím oči. "No tak! Povedz mi prosím že to nieje pravda!!!" prosí mě zoufale. Můj provinilý výraz mluví za všechno. Adam vyčerpaně kecne na postel a hlavu schová do dlaní. Nejistě si sednu vedle něho a obejmu ho. Přitulí se ke mně a hlavu mi složí na hrudi. "Ako si mi to mohla urobiť?" zašeptá zoufale. "Já nemohla jinak....." pokrčím rameny. "Toto je kravina! Ako sis tým pomohla?" nechápe. "Z dlouhodobýho hlediska ne.... Ale to je mi jedno. Já už kašlu na budoucnost. Ale aspoň na chvíli jsem schopná se soustředit i na něco jiného, než na to jak strašně mi chybíš....Jak moc bolí představa, že už nikdy nebudeme spolu..." zašeptám. "Ty si moje trdlo.....Toto nieje riešenie....Tiež ma toto pomyslenie ničí.... Ale týmto si len ublížíš. Musíš s tým prestať..." koukne na mě vážně. "Ale já nevím jestli to zvládnu..." "Zvládneš. Ja ti verím. Buďem tu s tebou a spolu to zvdládneme." slíbí mi a chytí mě za ruku. "Slibuješ?" "Sľubujem." kouká mi do očí s něžným výrazem. Stojí mě veškeré ovládání, neskočit mu v tu chvíli kolem krku.

Ráno se probudím v ségřině posteli a vedle mě pravidelně oddechuje Adam. Pozoruju jeho nevinnou tvář a dumám nad nesmrtelností chrousta. Šíleně se leknu, když se rozehraje mobil položený na nočním stolku zamnou. Není můj, Adamův..... Ten otevře oči a nechápavě se rozhlíží kolem sebe. Sáhnu po mobilu a když mu ho podávám zachytím jméno poskakující na displeji. Sára. Hned mám po náladě. Vyhrabu se z postele a doploužím se do koupelny. Příšrně mě bolí hlava....Když si čistím zuby, zjistím, že se mi klepou ruce. Sakra co to je?! Nevěnuju tomu moc pozornosti a v kuchyni nám oběma nachystám snídani. Snažím se ignorovat třas v rukou. Ale když rozflákám svůj oblíbený hrneček, tak si musím přizant, že to není normální. "Čo sa stalo?" nakoukne do kuchyně Adam. "Jen mi upadl hrnek..." povzdechnu si když sbírám střepy. "Vydesila si ma..." pousměje se a jde mi pomoct. U snídaně si uvědomím, co to má nejspíš znamenat. Mám absťák.... Aby taky ne, když jsem si poslední dobou zvykla začínat den drogou že.... Aneto ty seš taková blbka!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

...Miro Šmajda?

Ano!!!
Ne...

Komentáře

1 Lucc Lucc | Web | 12. února 2012 v 13:30 | Reagovat

máš hezký blog

2 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 12. února 2012 v 13:51 | Reagovat

To je super! :-) Honem další :-)

3 Marky_RD Marky_RD | 12. února 2012 v 14:23 | Reagovat

super! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017