
Název: Wow - 22. kapitola - Bude to dobrý
Autor: Natali
"Slečno?! Slečno, slyšíte mě?" Probudil mě hlas a ostré světlo až moc podobné tomu v nemocnici. A ten hlas taky odněkud znám! Sakra!!! To je ten doktor, co mi volal o... No do prd*le.
"A jo, slyším!" promluvila jsem ospale. "Jak jsem se sem dostala?" snažila jsem se uvažovat racionálně.
"Slečno Janks, když jsem vám volal, tak jste sice nezavěsila, ale už jste nebyla u telefonu a pak jsem slyšel ránu. Bál jsem se a tak jsem si zjistil vaši adresu a jel se na vás podívat." Jó, moji adresu už zná každej... "Našel jsem vás na zemi u telefonu. Omdlela jste. Zavezl jsem vás sem a tady jsme zjistili, že máte nízký tlak."
"Poslední dobou je toho trochu moc. První Miro, pak Taylor a teď zase Miro..."
"Slyšel jsem... Jak dopadl ten soud?" zajímal se.
"Soud, samozřejmě dopadl v můj prospěch a ještě ho dali na psychiatrii, ale nesnažte se odejít od tématu! Jak je na tom Miro? Jak moc je to vážné? Kdy se z toho dostane?" chrlila jsem ze sebe ustaraně jednu otázku za druhou.
"Pan Šmajda má lehkou formu PV (Polycythaemia vera). Není to moc rozšířené, ale potřebujeme dárce kostní dřeně. Pan Šmajda bude chodit na chemoterapii a uzdraví se, ale ještě nemáme dárce."
"Můžu podstoupit testy?"
"Ano, ale doporučuji vám to nejméně za týden. Váš organismus by takovou zátěž nemusel snést. Uklidněte se, relaxujte, podnikněte něco s přáteli a za týden přijdete. Pokud stále budete chtít." Bude to těžké, uklidnit se, ale zvládnu to. Třeba budu vhodný dárce.
"Za týden jsem tady jako na koni," usmála jsem se sarkasticky. "Můžu jet domů?"
"Ano, zavolejte někomu ať vás odveze z nemocničního telefonu," ukázal k nevzhledné skříňce.
Poděkovala jsem a šla vytočit známé číslo.
"Nici? Přijeď pro mě do nemocnice. Pak ti všechno vysvětlím. Ahoj." Nenechala jsem ji ani promluvit.
Když přijela, řekla jsem jí co se stalo a ona chvilku přemýšlela a pak řekla něco, co mi vyrazilo dech.
"Taky to zkusím. Půjdu na testy. Počkej tady." A odešla.
Vrátila se sice asi za hodinu, ale s úsměvem na rtech.
"Jsem vhodný dárce," zašeptala a já se štěstím rozplakala. "Bude to dobrý, Ness!"
"A jo, slyším!" promluvila jsem ospale. "Jak jsem se sem dostala?" snažila jsem se uvažovat racionálně.
"Slečno Janks, když jsem vám volal, tak jste sice nezavěsila, ale už jste nebyla u telefonu a pak jsem slyšel ránu. Bál jsem se a tak jsem si zjistil vaši adresu a jel se na vás podívat." Jó, moji adresu už zná každej... "Našel jsem vás na zemi u telefonu. Omdlela jste. Zavezl jsem vás sem a tady jsme zjistili, že máte nízký tlak."
"Poslední dobou je toho trochu moc. První Miro, pak Taylor a teď zase Miro..."
"Slyšel jsem... Jak dopadl ten soud?" zajímal se.
"Soud, samozřejmě dopadl v můj prospěch a ještě ho dali na psychiatrii, ale nesnažte se odejít od tématu! Jak je na tom Miro? Jak moc je to vážné? Kdy se z toho dostane?" chrlila jsem ze sebe ustaraně jednu otázku za druhou.
"Pan Šmajda má lehkou formu PV (Polycythaemia vera). Není to moc rozšířené, ale potřebujeme dárce kostní dřeně. Pan Šmajda bude chodit na chemoterapii a uzdraví se, ale ještě nemáme dárce."
"Můžu podstoupit testy?"
"Ano, ale doporučuji vám to nejméně za týden. Váš organismus by takovou zátěž nemusel snést. Uklidněte se, relaxujte, podnikněte něco s přáteli a za týden přijdete. Pokud stále budete chtít." Bude to těžké, uklidnit se, ale zvládnu to. Třeba budu vhodný dárce.
"Za týden jsem tady jako na koni," usmála jsem se sarkasticky. "Můžu jet domů?"
"Ano, zavolejte někomu ať vás odveze z nemocničního telefonu," ukázal k nevzhledné skříňce.
Poděkovala jsem a šla vytočit známé číslo.
"Nici? Přijeď pro mě do nemocnice. Pak ti všechno vysvětlím. Ahoj." Nenechala jsem ji ani promluvit.
Když přijela, řekla jsem jí co se stalo a ona chvilku přemýšlela a pak řekla něco, co mi vyrazilo dech.
"Taky to zkusím. Půjdu na testy. Počkej tady." A odešla.
Vrátila se sice asi za hodinu, ale s úsměvem na rtech.
"Jsem vhodný dárce," zašeptala a já se štěstím rozplakala. "Bude to dobrý, Ness!"
















Ahoj, mrkni na muj web