
Název: Vek je iba číslo - BONUS 6
Autor: PUPČA
Vzkaz od autorky: Slibuju, že až se v naší pohádce přehoupne NOVÝ ROK, začne také nová řada povídky.
Byla jsem přtisknutá na Mirova záda a chlad slabou dekou prostupoval naprosto hladce, až mi byla fakt zima.
"MIRUUUUU, JDI ZATOPIT." žadonila jsem. Miro se ke mně otočil a jeho ledové ruce i nohy se kolem mě obtočily.
"JÁÁÁÁÁ? VEĎ ZMRZNEM." smál se a přitiskl svuj ledový nos na moji tvář. "ČO ZA TO?" smál se dál a evidentně hodlal z toho, že se "obětuje", něco vytěžit.
"NIC." taky jsem se smála. "SI CHLAP NÉ, TAK ŠUP."
"V TEJTO KOSE? NIE SOM SI TERAZ ISTÝ." poodkryl deku a podíval se směrem ke svému rozkroku.
"UDĚLÁM TI ČAJÍČEK." začla jsem vyjednávat.
"TAK HEJ, IDEM." hrdinsky se zvedl z postele a neuvěřitelně rychle na sebe oblékl první, co mu přišlo pod ruku. V mém svetru byl opravdu okouzlující. Usmála jsem se a obtočila okolo sebe deku, kterou jsem ted měla celou pro sebe.
"NO, ČO ČO?" divil se. "SLÚBILA SI MI ČAJÍČEK."
"NO JO, ALE AŽ TU BUDE TEPLO." žašklebila jsem se na něj.
"A VŮBEC, JEDEN MÁŠ UŽ OD VEČERA TADY NA STOLE, SICE NA NĚM BRUSLEJ TUČŇÁCI....."
"NO, HRAJU HOKEJ." brblal Miro trochu rozladěně, ale dál se věnoval zatápění a já ho pozorovala. Za chviličku už zase začal v krbu plápolat oheň a pokojem se nesl zvuk praskajícího dřeva. Miro byl evidentně se svou prací spokojený, otočil se stoupl si nade mě, otřel si ruce o sebe a já věděla, že vymýšlí nějakou kulišárnu. Chytil deku, do které jsem byla zabalená, a jedním tahem ji ze mě strhl, hodil ji přes sebe a svalil se na postel.
"A TERAZ BY SOM PROSIL TEN ČAJÍČEK....HORÚCI." Zírala jsem na něj a neměla slov.
"DEJ SVETR." zaútočila jsem za chviličku. Miro jen šibalsky přihmouřil oči. "NO, TO BY SOM MOHOL, AJ TI HO OBLEČIEM, TAKÝ SOM DOBRÝ." pochválil se. A tak jsem ve chvilce měla svetr na sobě já, ale jeho ruce se nějak pod svetrem zapoměly.
"ZAČÍNAM SI BÝT ISTÝ." mžoural zas šibalsky očima.
"JO A ČÍM?" dělala jsem, že nerozumím.
"ŽE SOM CHLAP."
"NO A TO PRÁVE POTŘEBUJEŠ TEN ČAJÍČEK." rozhodla jsem se, že ho trovhu poškádlím a chtěla se vymanit z jeho objetí.
"NIE, JÁ TERAZ POTREBUJEM NIEČO CELKOM INÉ." a tlačil mě zpět na postel. Jeho laskání se moc dlouho odolávat nedá, a tak ještě než se pokoj naplnil teplem z krbu, milovali jsme se znova něžně a vášnivě až k nádhernému společnému orgasmu.
"MIRUUUUU, JDI ZATOPIT." žadonila jsem. Miro se ke mně otočil a jeho ledové ruce i nohy se kolem mě obtočily.
"JÁÁÁÁÁ? VEĎ ZMRZNEM." smál se a přitiskl svuj ledový nos na moji tvář. "ČO ZA TO?" smál se dál a evidentně hodlal z toho, že se "obětuje", něco vytěžit.
"NIC." taky jsem se smála. "SI CHLAP NÉ, TAK ŠUP."
"V TEJTO KOSE? NIE SOM SI TERAZ ISTÝ." poodkryl deku a podíval se směrem ke svému rozkroku.
"UDĚLÁM TI ČAJÍČEK." začla jsem vyjednávat.
"TAK HEJ, IDEM." hrdinsky se zvedl z postele a neuvěřitelně rychle na sebe oblékl první, co mu přišlo pod ruku. V mém svetru byl opravdu okouzlující. Usmála jsem se a obtočila okolo sebe deku, kterou jsem ted měla celou pro sebe.
"NO, ČO ČO?" divil se. "SLÚBILA SI MI ČAJÍČEK."
"NO JO, ALE AŽ TU BUDE TEPLO." žašklebila jsem se na něj.
"A VŮBEC, JEDEN MÁŠ UŽ OD VEČERA TADY NA STOLE, SICE NA NĚM BRUSLEJ TUČŇÁCI....."
"NO, HRAJU HOKEJ." brblal Miro trochu rozladěně, ale dál se věnoval zatápění a já ho pozorovala. Za chviličku už zase začal v krbu plápolat oheň a pokojem se nesl zvuk praskajícího dřeva. Miro byl evidentně se svou prací spokojený, otočil se stoupl si nade mě, otřel si ruce o sebe a já věděla, že vymýšlí nějakou kulišárnu. Chytil deku, do které jsem byla zabalená, a jedním tahem ji ze mě strhl, hodil ji přes sebe a svalil se na postel.
"A TERAZ BY SOM PROSIL TEN ČAJÍČEK....HORÚCI." Zírala jsem na něj a neměla slov.
"DEJ SVETR." zaútočila jsem za chviličku. Miro jen šibalsky přihmouřil oči. "NO, TO BY SOM MOHOL, AJ TI HO OBLEČIEM, TAKÝ SOM DOBRÝ." pochválil se. A tak jsem ve chvilce měla svetr na sobě já, ale jeho ruce se nějak pod svetrem zapoměly.
"ZAČÍNAM SI BÝT ISTÝ." mžoural zas šibalsky očima.
"JO A ČÍM?" dělala jsem, že nerozumím.
"ŽE SOM CHLAP."
"NO A TO PRÁVE POTŘEBUJEŠ TEN ČAJÍČEK." rozhodla jsem se, že ho trovhu poškádlím a chtěla se vymanit z jeho objetí.
"NIE, JÁ TERAZ POTREBUJEM NIEČO CELKOM INÉ." a tlačil mě zpět na postel. Jeho laskání se moc dlouho odolávat nedá, a tak ještě než se pokoj naplnil teplem z krbu, milovali jsme se znova něžně a vášnivě až k nádhernému společnému orgasmu.
Miro pak znova přiložil, aby oheň nevyhasl, a já šla konečně udělat ten čaj a přinesla i nějaké sušenky a samosřejmě Mirův oblíbený banán, abysme alespoň něco posnídali.
Chvíli jsme jen tak lenošili a pak Miro zatoužil rozhlídnout se po okolí, vidět les a přírodu kolem. Zajistil oheň, oblékli jsme se a vyrazili ven. I když bylo chladno a foukal vítr, vubec nám to nevadilo. Chytli jsme se za ruce a sešli malinký kopeček, přesli potuček ,ukázala jsem Mirovi studánku, kam jsem jako dítě chodila s tetou nebo babičkou pro vodu, když ještě nebyla na zahradě u chaty studna s pitnou vodou a vydali se po veliké louce směrem k lesu, kam jsem také jako malá chodila se strejdou na houby. Začala mnou prostupovat nostalgie a já vzpomínala na ty časy, kdy jsem se tu jako holčička proháněla a hrála si, a jak už je to hrozně dávno. Miro byl evidentně také spokojený, viděla jsem na něm, jak nasává vuni přírody a jak se mu tam líbí, a je naprosto uvolněný, bez toho, aby z pozarohu nečíhal někdo s foťákem, nebo nechtěl podpis či společnou fotografii. Byl z něho najednou uplně obyčejnej kluk, co alespoň v tuhle chvíli nemá žádné starosti.............
Chvíli jsme jen tak lenošili a pak Miro zatoužil rozhlídnout se po okolí, vidět les a přírodu kolem. Zajistil oheň, oblékli jsme se a vyrazili ven. I když bylo chladno a foukal vítr, vubec nám to nevadilo. Chytli jsme se za ruce a sešli malinký kopeček, přesli potuček ,ukázala jsem Mirovi studánku, kam jsem jako dítě chodila s tetou nebo babičkou pro vodu, když ještě nebyla na zahradě u chaty studna s pitnou vodou a vydali se po veliké louce směrem k lesu, kam jsem také jako malá chodila se strejdou na houby. Začala mnou prostupovat nostalgie a já vzpomínala na ty časy, kdy jsem se tu jako holčička proháněla a hrála si, a jak už je to hrozně dávno. Miro byl evidentně také spokojený, viděla jsem na něm, jak nasává vuni přírody a jak se mu tam líbí, a je naprosto uvolněný, bez toho, aby z pozarohu nečíhal někdo s foťákem, nebo nechtěl podpis či společnou fotografii. Byl z něho najednou uplně obyčejnej kluk, co alespoň v tuhle chvíli nemá žádné starosti.............
















Pěkný :-)