7. ledna 2012 v 18:00
|
Název: Vek je iba číslo - BONUS 5
Autor: PUPČA
Oheň v krbu plápolal, dřevo praskalo, já se oddávala Mirovým polibkům a přála si, aby tahle pohádka nikdy neskončila. Jeho ruce bloudily pod mým svetrem a něžně hladily moje prsa. Cítila jsem jeho vzrušení a to moje se stupňovalo rychlostí blesku. Miro mi svetr jemně přetáhl přes hlavu a znova spojil naše ústa, přitom mě lehce posunul a položil na záda. Z vrchu se na mě zadíval, jeho oči plály a blonďaté vlasy mu lemovaly jeho hezký obličej. Chytla jsem mu tváře do dlaní a i když vím, že to nemá moc rád, zajela jsem mu rukama do jeho dlouhých vlasů, které tak zbožňuju a přitáhla ho blíž, abych znova okusila hebkost jeho úst. Ruce se mi přesunuly a jeho triko brzy leželo na zemi vedle mého svetru. Miro se jen sklonil a aniž by se obtěžoval mi podprsenku rozepnout, jen ji prostě vepředu odhrnul an ežně přejel jazykem po mé bradavce, což mě přivádělo k šílenství, on ale nepřestával a já jen cítila, jak mi rozepíná džíny a jeho pravá ruka začíná hrátky ,které mě rozpalují k nepříčetnosti. Když už se to nedalo vydržet, chytla jsem ho za ruku, pochopil a v malé chvilce se i zbytky našeho oblečení válely na zemi a naše těla se spojila. Stále se stupňující vzrušení pulsovalo místností spolu s praskajícím dřevem v krbu a naším hlasitým dýcháním až k nádherně vášnivému konci. Ještě chvíli jsme zůstali spojeni, Miro si položil hlavu na moje prsa a náš dech se pomalu uklidňoval.
"MAL BY SOM PRILOŽIŤ." zašeptal.
"HM." odpověděla jsem jsem a stále ho držela na sobě v objetí. Nadzvedl se, dal mi pusu a vykročil ke krbu, aby přiložil. Pozorovala jsem jeho nahé tělo v přítmí pokoje a líbilo se mi, že jeho vzrušení ještě tak uplně neopadlo. Miro přiložil pár polínek a lehl si zpátky ke mně. Objal mě a pomaloučku se nám oboum začaly klížit oči. Nevím, jak dlouho jsme spala, ale vzbudilo mě chladno, oheň v krbu dohoříval a my usnuli jen tak nazí, ničím nepřikrytí. Až teď mě napadlo, že jsem nevyndala žádnou deku, nic, čím bysme se mohli přikrýt a přemýšlela jsem, jak to udělat, abych nerozsvěcela a Mira nevzbudila. A tak jsem pomalu začala, už skoro po tmě, pátrat po něčem na přikrytí. Napadlo mě posvítit si mobilem, což nebyl špatný nápad. Objevila jsem deku na křesle a alespoň tou jsem nás přikryla a přitulila se k spícímu Mirovi. Bylo mi nádherně, když jsem usínala přitisknutá na nahé tělo človíčka, který pro mě tolik znamenal a kterého jsem tolik milovala.
Ráno už nás ale vzbudila opravdová zima, tulili jsme se k sobě pod tou slaboučkou dekou a ani jednomu z nás se nechtělo vylézt do té zimy....
Pupčo, ty nám teda dáváš do těla:-)