
Když měl Miro mezi posledním a předposledním koncertem svého turné několik dní volno, řekli jsme si, že na pár dní vyrazíme mimo civilizaci a zmizíme někam, kde budeme uplně sami bez ohlížení se, kdo nás uvidí nebo jeho pozná. Vyrazili jsme na chatu, která dřiv patřila mému strejdovi a kde já jako děcko trávila snad každé prázdniny. Chatička je blízko lesa, louky, potučku, prostě v nádherné malebné přírodě tak, jak jí Miro zbožňuje a čerpá z ní klid a energii. Není to daleko od Prahy, kousek od Krňan a tak cesta nebyla dlouhá. Ale já jsem ještě před tím musela domu, pro pár nutných věcí, protože stále bydlím tam, kde předtím. Vploužila jsem se potichu do bytu, abych se vyhnula zvídavým pohledum mojí mamky, která už dávno prokoukla, že ne všechno je v mém životě jako před časem. Naštěstí byla zavřená v pokoji a nikdo jiný v bytě nebyl, rychle jsem naházela do tašky co jsem potřebovala, a vykradla se z bytu jako "zloděj". Sjela dolu výtahem a pospíchala k Mirovi do auta.
Poodjeli jsme jen několik desítek metrů, když mi pípla SMS. Vůbec se mi nechtělo ji otvírat, bylo mi jasný, od koho bude, ale nakonec jsem to udělala DOROTO počastoval mě muj muž něžným slovíčkem. Zbytek cesty mi pak vrtalo hlavou, jestli Mira viděl nebo ne.
Když jsme dojeli k chatce, už se pomalu stmívalo. Všude bylo nádherné ticho, jen stromy šuměly ve větru. Odemkla jsem branku a nadechla se, nebyla jsem tam už několik let a v duchu děkovala sestřenici, která mi chatu pujčila. Miro vyndal tašky a já odemkla dveře do chatky a nahmatala vypínač ,skoro všechno tam bylo, jak jsem si to pamatovala a mně bylo hrozně hezky. Byla tam jen dost zima, protože tam dlouho nikdo nebyl a venku bylo pěkně sychravo.
Vešli jsme dovnitř, Miro spustil tašky na zem a zadíval se na mě tím svým něžným pohledem, usmála jsem se a objala ho. Cítila jsem se tak volná a spokojená, že víc k tomu není co říct. Miro se po chvíli rozhlédl a jeho zrak padl na krb v koutě místnosti, stavěl ho muj strejda, on byl šikovný a rád si vše zveleboval sám.
"TOTO FUNGUJE?" zeptal se mě Miro.
"SNAD, ASI JO, NEVÍM." Pokrčila jsem rameny.
"ZKÚSIM TO?" tázavě se na mě podíval.
"JASNĚ." řekla jsem.
A tak Miro sundal bundu a začal připravovat krb, koukala jsem na něj a překvapeně zírala, jak mu to jde od ruky. Pak jsem zvedla tašky ze země a odnesla je do malé kuchyňky, a vyndala z nich nějaké jídlo, které jsme si přivezli s sebou.
"CHCEŠ ČAJ?" zeptala jsem se.
"HEJ, A NIEČO K TOMU NA ZAHRIATIE."
A co asi, říkala jsem si v duchu a všimla si, že v tašce je i lahev s alkoholem. A tak jsem nalila do skleničky, udělala čaj a vešla zpátky do pokojíčku, kde už v krbu nádherně praskal oheň a malá místnustka se začla zaplňovat teplem. Sedla jsem si vedle Mira na postel a přitulila se k němu. Bylo mi neskutečně krásně a nejspíš i jemu. Vzal mě kolem ramen a políbil do vlasů.
"JE TO TU PEKNÉ." řekl a napil se ze své skleničky. Pak ji položil na stul, zvedl se a zhasnul. Pokoj se prozářil jen světlem z ohně a praskající dřevo navozovalo kouzelnou atmosféru .Miro si ke mně znova sednul a já cítila, jak v té nádheře jeho ústa hledají ty má, jeho rty se lehce třely o mé a jazyk nesměle dorážel na ten muj.......
















Úúúúúžasné :-)