
Název: Útěk - 7. část
Autor: rosemaid-girl
Vzkaz od autorky: Děkuju za pěkné ohlasy... jak se tak koukám... asi jsem si to zase napravila :) Takže doufám, že se vám bude líbit i další díl ;) a chtělo by to aspoň 7 komentářů! ;)
"Mirooo?!" vykřikl zděšeně. A já v tu chvíli absolutně nic nechápala… vyjeveně jsem se dívala z jednoho na druhého. Až se na mě ten "Miro" konečně otočil! Ale to není Miro! Aspoň ne ten, kterého znám… uff... už jsem se vážně bála, že by to mohl být Miro Šmajda!
"Čo si čakal? Mikuláša?" sarkasticky se zasmál a já pořád nic nechápala… ale jeho obličej jsem někde viděla! Neoholený, divný nos, sarkastický úsměv, kšiltovka… to je ten, co mi ho ukazovali na policii! A ten co mi přinesl pizzu (tak proto si mě tak prohlížel, ale měla jsem sakra štěstí, že mi nic neudělal!) Ten potetovanej! Policie si ho už odváděla a tak jsem neměla možnost ho prozkoumat. Jen co odešli, začala jsem se vyptávat, kdo to byl!
"Miro Bitomsky, kedysi s nami hral v Rosemaid, ale potom odišiel ani neviem prečo…" odpověděl Tomi zadumaně.
"On s váma hrál? To ani nevím…"
"Hej, ale to už bolo dávno…"
"Aha... ale tohle mi vážně nedává smysl! Co s tím má společnýho Adam?!" zamyslela jsem se nahlas.
"Tak to naozaj neviem..." pronesl Jaro zamyšleně.
"A kde je vůbec Miro?"
"Neviem, hovoril, že si musí eště niečo zariadiť a hned pride..."
"Aha." řekla jsem jenom a šla zpátky za Adámkem.
U něj už byla sestřička a zpátky ho připojovala ke všem přístrojům... Jelikož ho ten kretén odpojil i od morfia, začal se probouzet, když jsem se dotkla jeho ruky.
"Zlato, ahojky." usmála jsem se na něj, když otevřel ty svoje překrásné modro-šedé oči.
"A-ahoj" utrousil vyčerpaně.
"Nevyčerpávej se mluvením.."
"Ja, ale..."
"Ne, ne, pššt.." položila jsem mu prst na rty a políbila ho. Přes dveře nás pozorovali Tomi s Jarem a cosi si tam štěbetali. Vypadali jako rodiče, co se rozplývají nad svými dětmi... :)
"Chytili ho?" zeptal se i přes můj zákaz.
"Ano, zrovna před chvílí... ale vůbec mě nenapadá, proč to udělal.."
"Lebo chcel tú rolu, namiesto mňa.." Tak to mě rozesmálo. On a hrát ve filmu? Tak to byl fakt dobrý vtip. Čo sa smeješ?"
"Tomu, jak je naivní! I kdyby si ten konkurz nevyhrál ty, tak on by určitě neměl šanci!" jen pokrčil rameny a podíval se směrem ke dveřím. Odkud se ozýval jakýsi rachot. Už tam byl i Miro. A všichni nás pozorovali přes skleněné dveře, jako bysme byli ta nejroztomilejší věc na světě.. :D Schválně jsem se nahla nad Áďu a políbila ho ještě jednou. Z chodby se ozval potlesk a pískot. Dokud je neokřikla zrovna procházející sestřička... potom už se jenom smáli.
"Mám je pustit dovnitř? Aby to tady nezbořili.." zasmála jsem se.
"Len ich pusť, veď pozri aký sú roztomilí." zasmál se Ádí se mnou. Zvedla jsem se a šla ke dveřím.
"Prej tam můžete jít, ale ne že mu ještě něco zlomíte!"
"No to čo si o nás myslíš?" urazil se naoko Jarin.
"Jen to nejhorší Jari, jen to nejhorší..." roztomile jsem se usmála a zamrkala.
"Tss." zasyčel a s nosem nahoru prošel kolem mě.
Byli jsme u něj do osmi večer, ale poté, co nás sestřička asi po sté napomenula, jsme museli odejít...
Adama si tam nechali ještě 3 týdny a potom ho konečně pustili domů.
















Moc pěkný :))