close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Útěk - 6. část

2. ledna 2012 v 13:29 |  Fan fiction




Název: Útěk - 6. část

Autor: rosemaid-girl




"Co je?" obořila jsem se na něj a dál sledovala lampu. Uchechtl se.

"Nevím, co je na tom směšnýho!" povzdechla jsem si.

"Chrisee (čte se to Krisí.. :P)!" nazval mě mou starou přezdívkou a obejmul mě. "Predaa nebudeš len stále plakať... ako už som povedal, my toho idiota, čo mu to urobil nájdeme!" utěšoval mě a hladil mě po vlasech. Seděli jsme tak asi půl hodiny a to už jsem mu usínala na rameni.

"Ty si unavená? Tak ja ťa zanesiem domov, hej?" navrhl.

"Já to zvládnu sama." usmála jsem se a škrábala se po schodech do domu s Romanem v závěsu. Plácla jsem sebou na postel a on mě pobaveně sledoval opřený o futra.

"Môžem?" zeptal se váhavě a já přikývla. Rozběhl se a skočil na postel hned vedle mě. Nadskočila jsem tak, že jsem málem skončila na zemi.

"Ty si pořád jak malej!" napomenula jsem ho a rozesmála se.

"To eště nič nebolo!" povytáhl obočí a lišácky se zasmál. Stoupl si na postel a začal na ní skákat. Vypadal hrozně roztomile!

"To sem zase měla co říct!" protočila jsem oči a plácla ho po hlavě polštářem.

"Nieee! Moj účes!" zapištěl a odletěl se vzhlédnout k zrcadlu.

"U mě doma žádnou fanynku nepotkáš!" zasmála jsem se.

"Čo ty vieš!" pokrčil rameny. "Ony sú všade!" zašeptal a rozhlídl se po pokoji, jestli tady vážně nějaká není! :D Dostala jsem z něj nehorázný záchvat smíchu.

"Čo sa smeješ!" divil se. "Veď je to pravda!" stál si za svým.

"Jo jasně! Radši se podívej pod postel a do skříně, jestli tam nějakou nenajdeš!"

"Ale vážne! Keď som raz prišiel z afterparty a išiel som do kúpelne tak jedna bola vo vani! To si nevieš predstaviť aký to bol šok!" přisedl si ke mně na postel a já se stále dusila smíchy... Po vyčerpávajícím smíchu jsem šla do koupelny se osprchovat. Za půl hodiny mě vystřídal Romča. Chtěla jsem na něj počkat a ještě si povídat, ale než se z tama vyhrabal, tak jsem usnula.

Ráno jsem se vzbudila s otřesnou náladou.. musela jsem zavolat do práce, jak to bude s natáčením a 2 hodiny jsem jim vysvětlovala, proč Adam zítra nepřijde... myslela jsem si, že jsou teda víc inteligentnější... asi každého by napadlo, že když někdo málem umře, tak se na druhý den přece nepožene do práce! Ještě jsem musela dat vědět Mirovi... slíbil, že až bude mít čas tak se za ním zastaví i se zbytkem Rosemaid. V deset hodin jsem šla vzbudit Romana.

"Vstávej, ospalče!" křikla jsem mu do ucha. S leknutím se posadil a protřel si oči.

"Prečo tak skoro?" zeptal se se zívnutím.

"Je deset hodin, tomu říkáš brzo?" divila jsem se.

"Čože desať?" vyskočil z postele. "O hodinu máme skúšku s kapelou!" vyhrkl.

"Myslíš ty padavky, kde hraješ na kytaru?" vyplázla jsem na něj jazyk.

"Čakám omluvu!" vyzvedl nos až do oblak a podupával nohou.

"Jinak co?" založila jsem ruce na prsou.

"Čaká ťa smrť šteklením!" řekl s jiskřičkami v očích a chystal si ruce k lechtání.

"No dobře.. promiň, že jsem tu vaši "úžasnou" kapelu nazvala padavkama.. je to ta nejlepší skupina.."

"Ale?" podezdřívavě zvedl obočí nad mým tónem hlasu.

"Žádné ale, jste ta nejlepší skupina." zakřenila jsem se a potichu dodala. "Z Šuran.." ale on to stejně slyšel.. grrr :/

"Ako ináč, tam by sa dalšia ani nezmestila.." zasmál se se mnou.

"Hele, nic proti smíchu, ale měl bys jít, aby ti Igi nenadal!" řekla jsem s vážným výrazem.

"Jasne, už idem.. počkať! Ty si aj pamätáš ako sa volá?" vyvalil na mě oči.

"Vždyť jsem s vama byla rok skoro každej den, když jsme ještě byli spolu!" připomněla jsem mu.

"Ja viem, ale tak keď ich tak nemáš rada tak som si myslel, že.."

"Ty radši nemysli! Ještě by tě rozbolela hlava! Přebarvená blondýno!" vyplázla jsem na něj jazyk a žduchla do něj, aby se konečně pohnul ke vchodovým dveřím.

"Ha ha ha, s tebou je dnes zábava." zasmál se. "Ani sa mi nechce odisť.." řekl sklesle.

"Tak zase zitra dojdi!" vyhrkla jsem pohotově, ale potom toho hned litovala.. co to zase dělám! Sakra!

"Dobre tak vo 2 ma čakaj!" oznámil mi radostně. Dal mi pusu na líčko a pádil ke svému autu. Zalezla jsem zpátky do domu. Odběhla jsem se převléct a pelášila za Áďou do nemocnice.

Pořád tam jenom leží, nehýbe se... jen hrudník se mu nepatrně zvedá s každým nádechem. Seděla jsem u něj hodiny a pozorovala jeho bledý, ale pořád stejně krásný obličej, orámovaný černými vlasy. Když už jsem se zvedala k odchodu, do dveří vstoupil jeho ošetřující lékař.

"Dobrý den, jaký je jeho stav? Lepší se to?" zeptala jsem se se zájmem.

"Rány se zacelují vcelku rychle, ale pro jistotu jej držíme v umělém spánku."

"A kdy ho probudíte?"

"No, podle toho jak rychle se zotavuje, viděl bych to tak na 2 dny."

"Dobře a můžu za ním zítra zase přijít?"

"Jistě! Myslím, že mu vaše blízkost pomůže."

"To asi jo.. normálně bez sebe nejsme déle než dvě minuty." zachichotala jsem se.

"Tak to přijďte určitě. Jestli je vaše pouto tak silné, tak se bude cítit lépe pokud, tak bude i vám." Přívětivě se usmál a plížil se zkontrolovat přístroje...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

...Miro Šmajda?

Ano!!!
Ne...

Komentáře

1 Ivka :) Ivka :) | E-mail | Web | 2. ledna 2012 v 13:31 | Reagovat

ahoj :) na blogu mam POTM..pls zahlasuj :)sorry za reklamu

2 Miška Miška | Web | 2. ledna 2012 v 15:30 | Reagovat

Super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017