
Název: Síla lásky - 1. část
Autor: Nikys
Tak a je po všem, pomyslím si, když v doprovodu své právní zástupkyně opouštím soudní síň. Tři roky mého života jsou od teď už definitivně minulostí. Tak málo k tomu stačilo. Podepsat jen pár papírů a je konec. Celý můj dosavadní život se sesypal jako domeček z karet ve chvíli, kdy jsem na jednom z koncertů načapala svého, teď už exmanžela, s jinou. Z mého manželství s Mirem mi zbyly akorát tak vzpomínky a Tadeášek, můj a Mirův syn, on je to jediné pouto, které nás dva ještě pojí a bude pojit navždy.
"Tak nashledanou paní Šmajdová a hodně štěstí," vyruší mě ze zamyšlení má právnička, potřeseme si navzájem rukou a rozloučíme se.
"Ellinka, prosím ťa, počkaj na mňa, potrebujem s tebou ešte hovoriť." Uslyším za sebou jeho podmanivý hlas, otočím se a uvidím jeho zdrchaný pohled.
"Co ještě chceš, nech mě prosím už být."
"Ellinka, ja som s Danielou nič nemal, prisahám. Ja ľúbim len teba a Tadeáška. Ver mi, prosím." dodá a dívá se na mě tím svým psím pohledem, i když mu musí být jasné, že je to už zbytečné.
"Prosím tě, Miro, nedělej ze mě blbce."
"Ellinka," znovu vyslovil moje jméno, podíval se hluboko do mých očí a lehce mě chytil za paže. Celá jsem se rozechvěla, tím svým pohledem mě vždycky dostával na kolena.
"Pusť mě! Já pospíchám!" vykřikla jsem jen jsem se trochu vzpamatovala a vyškubla jsem se z jeho sevření.
"Mám tu auto, odveziem ťa kam budeš chcieť."
"Nechci!" Zdůraznila jsem to slovo. "Miro, mezi námi už je definitivní konec, tak to konečně pochop." dodám a přitom mi neujde, jak sklopí hlavu. Rychlým krokem jsem se vydala směrem k zastávce MHD.
U našich jsem vyzvedla Tadeáška a metrem jsme se vydali domů. Když se mi konečně podařilo Tadeáška uspat, svezla jsem se do křesla a v myšlenkách se znovu vracela k Mirovi. Pamatuji si, jak brával do rukou můj obličej, vždycky se mi přitom dlouze zadíval do očí a tím svým podmanivým chraplavým hlasem stále opakoval to nejkrásnější slovíčko co znám, ľúbim ťa Ellinka, aby se nakonec jeho horké měkké nedočkavé rty zapily do těch mých. Byla jsem tak šťastná, tolik jsem si od našeho vztahu slibovala a nakonec? Klidně si vlezl do postele s tou flundrou Danielou a ublížil tak mně i svému synkovi. Jak mám ksakru vysvětlit malému klukovi, že táta kterého nadevše zbožňuje, se už domu nevrátí, protože si našel jinou ženu a o nás už nestojí. No nevyjádřila jsem se přesně o mě nestojí, Tadeáška má rád. Tím jediným jsem si jistá. Dokonce nám s Tadeáškem nechal náš společný byt a sám se odstěhoval. Zvednu se a jdu do koupelny dát si sprchu. Zatímco na sebe pouštím proudy horké vody, zase cítím Mirovy hebké hbité prsty na své šíji. Ten pocit je tak intenzivní, i přestože vím, že jsem ve sprše sama. Vyjdu ven zabalená ve froté osušce a při pohledu do zrcadla vidím za sebou jeho pevné nahé tělo s ručníkem omotaným kolem boků jak se ke mně tiskne. Takhle jsme tu vždy stávali, když jsme po milování vyšli ze sprchy, kde jsme se věnovali vzájemné očistě našich těl. Připadám si jako blázen, nemůžu si pomoct, vidím ho prostě všude. Vidím ho, jak jen tak v boxerkách sedí v křesle s Tadeáškem na klíně a jak spolu sledují oblíbené Simpsonovi, vidím ho v kuchyni, jak připravuje ten jeho vynikající ovocný salát, vidím ho dokonce i vedle sebe v posteli jak klidně oddechuje. I když už jsme rozvedení, nedokážu se prostě smířit s tím, že už s námi není a co je nejhorší, uvědomuji si, že i přesto, jak mi ublížil, ho pořád strašně miluju. Opatrně vejdu do Tadeášova pokojíčku a po špičkách, aby se neprobudil, dojdu až k jeho postýlce u které se zastavím a pozoruji, jak Tadeášek klidně spinká. Ručičky má složené pod bradou a na tváři sladký úsměv přesně jako Miro na té fotografii, když byl ještě malý, co mi jí jednou jeho maminka ukazovala, vzpomenu si a musím se pousmát. Tadeášek je prostě věrnou kopií svého otce. Opatrně ho pohladím po jeho zvlněných blonďatých vláscích a lehce ho líbnu na čelo. Po špičkách opustím pokoj a jdu do ložnice, kde zalezu do postele s knížkou v ruce, abych alespoň na chvíli přišla na jiné myšlenky. Bezvýsledně, nedokážu se na čtení vůbec soustředit a tak se snažím alespoň usnout, když v tom mi najednou začnou po tvářích pomalu stékat provazce slz, takže už vlastně ani usnout nemohu. Brečím, dokud mi úplně nevyschnou slzné váčky a dokud vyčerpáním nezaspím…
















krásne píšeš..s teba raz niečo bude :)