
Název: Před pravdou neutečeš - 12. část
Autor: Teriga
Miro mě nechá spát skoro do deseti dopoledne. Zřejmě si myslí, že si to po tom velkém stresu zasloužím. On sám je vzhůru už od osmi, zarezervuje dvě letenky do Košic a pak odejde koupit čerstvé pečivo k pozdní snídani. Když se vrátí a k čerstvým koláčům mi uvaří voňavou kávu, jsem už vzhůru. Se zíváním se protahuji a Miro se na mě přijde podívat.
" Dobré ráno, Editka." usměje se na mě.
" Dobré. Kolik je hodin?" zeptám se.
" Desať." odpoví.
" Probůh, to není možné, že jsem tak dlouho spala." zhrozím se.
" Tak ešte lož, donesiem ti raňajky."
A zvedne se, aby mohl dojít do kuchyně. Ve dveřích se ještě otočí a poví mi:
" Raz si to môžeš dovoliť, nie?"
Jen pokrčím rameny.
Miro mi donese snídani do postele a pobídne mě k jídlu.
" Všetko som zariadil. Vo tri hodiny odlietame do Košíc."
" Na jak dlouho?"vyzvídám.
" Na pár dní, potom by mal byť pokoj."
" A jak to vysvětlíme tvojí matce? A co na to kluci?" ptám se dál.
" Mamka je predsa v pohode, bude rada, že nás uvidí. Za chalanmi sa staviam pred odletom." říká mi, jak to naplánoval.
" Počkej!" chytím ho za slovo. " Ty jsi s nimi o tom ještě nemluvil?"
" Nebol čas." pokrčím rameny, ale já vím, že to jsou jen výmluvy.
" No ti budou celí nadšení, až jim tu novinu oznámíš."
" Pár dní ma nezabije. A pracovať môžem aj tam." nevidí v tom problém.
" U tebe není nikdy nic problém." povzdychnu si. Pak se zeptám, proč to pro mě vlastně dělá a co mám jako říct tchyni.
" No čo. Že sme prišli na pár dní na návštevu a je to. Čo by sme komu čo vykladali? Alebo tam mám snáď priletieť a povedať jej hneď medzi dverami, že máme alebo skôr, že ty máš vážny problém? A kto ich nemá?"
Usoudím, že má pravdu. Moje tchyně, jeho mamka je skvělá žena. Do cizích problémů se většinou neplete, ale na druhou stranu je zase ochotná poradit a pomoci, kdykoli ji požádáme. V jejím případě jsem měla opravdu štěstí na tchyni. Každá není tak dobrá. Však, ne nadarmo se o nich vypráví ty, někdy až satirické vtipy, že?
" No a prečo ti pomáham? Pretože ťa mám stále rád" vysvětluje dál.
Nechápavě se na něj podívám.
" Po tom všem?" nevěřím.
" Navždy."
Po obědě si konečně zapnu telefon. Najdu několik nepřijatých hovorů, ale jen od Soni. Divím se, že se po mně nesháněl sám šéf. Kašlu na oba a jdu raději balit. Miro mezitím odjel do zkušebny.
Miro
V skúšobni predložím chalanom svoje rozhodnutia a tie sa môžu skoro opomenúť. Vraj, ako si to predstavujem, ako môžem odísť práve teraz, čo koncerty atď.
" No tak sa zruší." navrhnem, ale marne.
Až im vysvetlím, že máme s Editou nejaký problém, pustí ma a poprajú, aby sa to rýchlo vyriešilo. Marek mi ešte popraje šťastný let a sľúbi dohliadnuť na všetko. Ja nasadnem do auta a môžem ísť pre Editu.
Hodina je dávno pryč, ale Miro tu stále není. Začínám zuřit.
" Kde je? Vždyť přece říkal, že za hodinu je zpátky." nadávám a vrátím se do bytu.
Vezmu mobil a chci mu okamžitě zavolat, ale místo toho mi volá Marek.
" Co mi teď může chtít?" divím se a zvednu hovor.
Marek zní v telefonu velmi rozčileně. Oznamuje mi, že se nikam neletí, že měl Miro nehodu a odvezli ho do nemocnice. Šokovaně se ho táži, jestli žije. Marek sice odpoví, že ano, ale prý je to nějaké vážné. Jak moc a co mu vlastně je se od něj nedozvím, není to rodinný příslušník a tudíž mu to nemohli říct.
" Dobré ráno, Editka." usměje se na mě.
" Dobré. Kolik je hodin?" zeptám se.
" Desať." odpoví.
" Probůh, to není možné, že jsem tak dlouho spala." zhrozím se.
" Tak ešte lož, donesiem ti raňajky."
A zvedne se, aby mohl dojít do kuchyně. Ve dveřích se ještě otočí a poví mi:
" Raz si to môžeš dovoliť, nie?"
Jen pokrčím rameny.
Miro mi donese snídani do postele a pobídne mě k jídlu.
" Všetko som zariadil. Vo tri hodiny odlietame do Košíc."
" Na jak dlouho?"vyzvídám.
" Na pár dní, potom by mal byť pokoj."
" A jak to vysvětlíme tvojí matce? A co na to kluci?" ptám se dál.
" Mamka je predsa v pohode, bude rada, že nás uvidí. Za chalanmi sa staviam pred odletom." říká mi, jak to naplánoval.
" Počkej!" chytím ho za slovo. " Ty jsi s nimi o tom ještě nemluvil?"
" Nebol čas." pokrčím rameny, ale já vím, že to jsou jen výmluvy.
" No ti budou celí nadšení, až jim tu novinu oznámíš."
" Pár dní ma nezabije. A pracovať môžem aj tam." nevidí v tom problém.
" U tebe není nikdy nic problém." povzdychnu si. Pak se zeptám, proč to pro mě vlastně dělá a co mám jako říct tchyni.
" No čo. Že sme prišli na pár dní na návštevu a je to. Čo by sme komu čo vykladali? Alebo tam mám snáď priletieť a povedať jej hneď medzi dverami, že máme alebo skôr, že ty máš vážny problém? A kto ich nemá?"
Usoudím, že má pravdu. Moje tchyně, jeho mamka je skvělá žena. Do cizích problémů se většinou neplete, ale na druhou stranu je zase ochotná poradit a pomoci, kdykoli ji požádáme. V jejím případě jsem měla opravdu štěstí na tchyni. Každá není tak dobrá. Však, ne nadarmo se o nich vypráví ty, někdy až satirické vtipy, že?
" No a prečo ti pomáham? Pretože ťa mám stále rád" vysvětluje dál.
Nechápavě se na něj podívám.
" Po tom všem?" nevěřím.
" Navždy."
Po obědě si konečně zapnu telefon. Najdu několik nepřijatých hovorů, ale jen od Soni. Divím se, že se po mně nesháněl sám šéf. Kašlu na oba a jdu raději balit. Miro mezitím odjel do zkušebny.
Miro
V skúšobni predložím chalanom svoje rozhodnutia a tie sa môžu skoro opomenúť. Vraj, ako si to predstavujem, ako môžem odísť práve teraz, čo koncerty atď.
" No tak sa zruší." navrhnem, ale marne.
Až im vysvetlím, že máme s Editou nejaký problém, pustí ma a poprajú, aby sa to rýchlo vyriešilo. Marek mi ešte popraje šťastný let a sľúbi dohliadnuť na všetko. Ja nasadnem do auta a môžem ísť pre Editu.
Hodina je dávno pryč, ale Miro tu stále není. Začínám zuřit.
" Kde je? Vždyť přece říkal, že za hodinu je zpátky." nadávám a vrátím se do bytu.
Vezmu mobil a chci mu okamžitě zavolat, ale místo toho mi volá Marek.
" Co mi teď může chtít?" divím se a zvednu hovor.
Marek zní v telefonu velmi rozčileně. Oznamuje mi, že se nikam neletí, že měl Miro nehodu a odvezli ho do nemocnice. Šokovaně se ho táži, jestli žije. Marek sice odpoví, že ano, ale prý je to nějaké vážné. Jak moc a co mu vlastně je se od něj nedozvím, není to rodinný příslušník a tudíž mu to nemohli říct.
















Pěkný ale v každé druhé povídce má Miro vážnou autonehodu...