
Název: NEBO, PEKLO, RAJ... - 28. část
Autor: Majisek183
"To sme raz s partiou boli u kamaráta, mal voľný byt tak sme si urobili súkromnú žúrku. No a doma sme sa nudili, už sme boli aj trochu nadratí, tak sme vzali detský samopal jeho brata a prechádzali sa po meste....." vypráví mi zaujatě Jerry. "Pred shopping parkom som zahliedol v aute sedieť jednu babu, tak som vzal ten samopal, a pomaly a nenápadne sa preplazil okolo toho auta a keď som prechádzal okolo jej okna, zrazu som na ňu vyskočil aj tou pištoľou, chudák zo mňa mala šok." směje se při veselé vzpomínce. Já se jen pousměju. Nějak nemám na nic náladu. "No tak Anetka...Usmej sa už konečne..." chytne mě kolem ramen. Křečovitě se na něho zakřením. Jerry vybuchne smíchy. "Takto som o nemysliel ale dobre no. Aspoň že ti ostal zmysel pre humor." oddechne si naoko. "Ale teraz vážne...Možem ti nejako pomocť?" ihned se mi vybaví ta žlutá kulička. "Něco by se našlo..." pozdechnu si. "Okej. Len mi povedz čo." Nerozhodně se na něho podívám. Nevím jak mu to říct. Znám ho teprve asi tři dny a už jsou z nás super kamarádi. Cítím, že Jerry by možná rád něco víc, ale do ničeho mě netlačí, super si s ním vždycky popovídám, ale dneska mám depku větší než obvykle. Poslední dobou jsem protivná a nedůtklivá, se všema se hádám. I s Monikou se kterou jsme si vždycky se všem rozuměly. Nechápu to. "No pamatuješ co jsi mi dal v sobotu....Takovou tu malou žlutou kuličku...." začnu váhavě. "No tak toto ale nieje dobrý nápad...." přeruší mě. "Proč ne? Pomohla mi. Hned mi bylo líp...." namítám. "Vieš no...." zakoktá se. "Prosím..." podívám se na něho zoufale. Povzdechne si a zaloví v kapse odrbaných džínů. Vytáhne platíčko se žlutýma kuličkama a položí mi ho do nastavené dlaně. "Díky." usměju se na něho vděčně. "Dávaj si na to bacha. S týmto nieje sranda, mohlo by sa ti to vymknúť z rúk." varuje mě ještě. Přikývnu a dál se o tom nebavíme.
Ráno se zavřu v koupelně, jemně se nalíčím, vyčistím si zuby a dlouhé vlasy pročešu kartáčem. Potom uznám, že nemá cenu to dál odkládat a roztřesenou rukou zalovím v kapse džínů a vytáhnu platíčko s léky. Vymáčknu na dlaň jednu sluníčkově žlutou kuličku a dlouho si jí prohlížím. Mám, nemám.... Nakonec ji strčím do pusy a spolknu. Po chvíli se dostaví výsledek, konečně mě zase nic netrápí. S úsměvem nakráčím do kuchyně kde Mony zrovna chroupe mysli s jogurtem. Celou dobu, co v lednici lovím jogurt a rohlíky si mě měří podezíravým pohledem. "Co že máš tak dobrou náladu?" zeptá se opatrně když si kecnu naproti ní ke stolu. Jen pokrčím rameny. "Hele co je zač ten...Jak se jmenuje....Jerry?" "Kamarád." ujistím ji a dál si pobrukuju We will rock you. "Jak moc dobrý kamarád?" vyzvídá dál. Povzdechnu si. "Dobrý kamarád. Ale jen kamarád, nespím s ním jestli se ptáš na tohle." "A proč máš tak dobrou náladu mi povíš?" Jen pokrčím rameny. Neošidím ji, celou dobu na sobě stejně cítím její pátravý pohled.
Odpoledne vyrazím jako vždycky ven s Jerrym. Dneska je to ale něco úplně jiného, směju se jeho vtípkům, jsem ukecaná jako dřív a skoro pořád mu skáču do řeči. Prolezeme si shopping park, dáme si pozdní oběd v jedné restauraci. U východu dostanu šílený nápad, nasoukám se do dětského autíčka a pózuju Jerrymu který se smíchy plácá do kolen. Při pohledu na automat na plyšové hračky mi ale ztuhne úsměv na rtech. Jen si povzdechnu a pakuju ho ven z obchoďáku.
O 2 týdny později
Neochotně se vyhrabu z postele a rovnou se zavřu v koupelně, kde bez váhání spolknu žlutou kuličku. Éčko. Bez ní si už den nedokážu ani představit. Někdy stačí jen po ránu, někdy si musím dát i během dne, když na mě příjde nepochopitelná deprese, jen tak zničeho nic. Když si jí nedám, je to děs. Nedokážu normálně fungovat, jsem jako tělo bez duše, v jednom kuse v myšlenkách s Adamem. Děsí mě to, ale nedokážu s tím nic dělat. Nikdo o tom neví, ani Jerry, ten si myslí, že mi stačilo to co mi dal minule. Neví, že už jsem dokupovala od Jaye. A myslím, že kdyby to jistil, neměl by radost. Dal mi je jen proto, že jsem mu slíbila, že si dám pozor. Ale já si pozor nedala. Snažila jsem se, ale touha po tom úžasném pocitu byla silnější než rozum. Je ze mě feťačka. A co je ještě horší, brzo budu potřebovat něco tvrdšího. Cítím to, účinky jsou slabší než bývaly.....Celý den se válím v posteli. Přemýšlím nad vším možným....K večeru se zavřu v koupelně, narýsuju si černé linky, vlasy natočím do nepravidelných vln a spolknu tabletku. Večer si nemůžu dovolit depresi..... Přesunu se do pokoje a nerozhodně zírám do Moničiny skříně. Ze zamyšlení mě vytrhne bzučivý zvuk zvonku. Natáhnu župan a jdu otevřít. "Nazdar." zazubí se na mě ve dveřích Jerry. "Ahoj...Pojď ještě nejsem oblečená." "No to vidím...A co vaši?..." váhá ve dveřích. "Jsem sama..." uklidním ho a tak mě bez dalších řečí následuje do pokoje. Nakonec natáhnu lesklé černé šortky a červený top bez ramínek. Na krk omotám oblíbené přivěsky na kožených sňůrkách a kouknu na Jerryho. Následuje mě do chodby kde nazuju conversky a společně vyrazíme do víru nočního života.
















úžasný, čtu to jako divá! :-D