
Název: NEBO, PEKLO, RAJ... - 26. část
Autor: Majisek183
Otočím se zasebe a nechápavě zírám do tváře Jarovi. Vypadá celkem naštvaně, nechápu proč. "Jééé ahoj co ty tu?" vítám ho nadšeně. "Skor by ma zaujímalo, čo tu nacvičuješ ty? A ešte s takým parchantom?" změří si Jerryho pohrdavým pohledem. "No, my tady spolu pijeme...." oznámím mu tajemství. "Ty si taký hajzel....Ale tento raz ti to nevyšlo....Aneta iďeme!" nakáže mi a za paži mě táhne ven. "Ale já nikam nejdu sakra!" bráním se. "Nechaj ju. Povedala ti že nikam nejde...." upozorní ho Jerry. "Ale ide. Ona len momentálne nevie čo robí, nejaký sviňar ju zfetoval...." odsekne a táhne mě ven. "Vy ste s tým Adamom rovnakí idioti! Čo ťa to preboha napadlo, povesiť sa na najvačšieho hajzla v okolí?!" sjede mě jak malé dětsko. "Aha tak sorry! Asi mám radši sedět doma, utápět se v depkách a přemýšlet, co Adam jen o patro níž vyvádí se Sárou! I když ono je to celkem jasný že..." vyjedu rozzuřeně. "Čo by mal robiť so Sárou preboha? Veď sa sňou rozišiel. Ale toto si musíťe vyriešiť spolu, ja ťa teraz odprevodím domov." oznámí mi nekompromisně a táhne mě nočním městem k nám. Doma jen skopnu boty, nezdržuju se převlékáním a padnu do postele jako mrtvola.
Ráno si připadám, jako by mě přejel parní válec. Všechno mě bolí, úplně zevšeho nejvíc ale ta těžká bedna co mi sedí na krku. Monika má ze mě legraci. "No ty vypadáš. Kde jsi vůbec byla? Máš štěstí, že táta přišel pozdě, řekla jsem mu že už spíš." vybafne na mě jen co se doploužím do kuchyně. "Venku...." "Téda nekecáš? A trošičku upřesnit bys to nemohla?" směje se. "Nemohla. Já totiž sama nevím, co to bylo za klub." "No ty seš dobrá. Hele sedni si prosím tě." dojde jí trpělivost, když vidí, jak prkenně se třeba natahuju pro hrnek. S úlevou se rozplácnu na židli. Mony přede mě po chvíli postaví sklenici s šumákem. "Děkuji ti...Jsi moje spása." oddechnu si. Najednou se rozječí zvonek. Mám pocit, že mi hlava snad praskne! "Proboháááá!!!" vyjeknu zoufale, když se ten otravný zvuk ozve podruhé. Mony se smíchem letí otevřít. V příštím okamžiku už vchází do kuchyně i s Adamem v patách. Jeho pohřební výraz mi zničí i poslední zbytky z včerejší povznesené nálady. Jen naprázdno polknu. "Tak já vás nechám...." vycouvá Mony taktně a zavře se v pokoji. Adam si kecne na židli naproti mě. Z kapsy vytáhne zmačkanou obálku a pošle mi ji. Roztřesenými prsty vytáhnu list papíru. Zběžně ho prolítnu očima a hned je mi všechno jasné.
















hoooonem nadší díl XD