
Název: NEBO, PEKLO, RAJ... - 24. část
Autor: Majisek183
A takhle to jde víc než týden. Nic mě nebaví, na nic se nedokážu soustředit, skoro nejím, nespím..... A ze všech sil se snažím nedělat si moc velké naděje. S Adamem jsem od neděle nemluvila. Neozval se a já se mu taky nevnucovala. Měli by jsme si zvykat, že. Sedím u okna a nepřítomně zírám na město pod sebou osvětlené posledními paprsky slunce. Zpozorním, když na ulici zahlédnu černovlasou holku s kočárkem v doprovodu střapatého klučiny. Při pohledu na tuhle dvojici se mi rozbuší srdce. No....vidím že Adam nezahálí. Sára se zrovna něčemu šíleně směje, bože, přímo vidím, jak po něm hází mlsné pohledy a maluje si jak ho teď zase dostane zpátky když je ta hloupá Aneta mimo hru. Sleduju je zamračeným pohledem až dokud mi nezmizí ve vchodu. I když by se mi to ještě před minutou zdálo nemožné, přepadne mě deprese ještě větší než doteď. Najednou mě přepadne šílený vztek. Ovládám nutkání praštit sebou na zem, kopat nohama, mlátit kolem sebe rukama a vřískat z plných plic. Jak tak koukám, Adamko asi nebyl tak strašně zamilovaný, jak se mi snail namluvit. A já kačena mu to zbaštila! Najednou dostanu šílený nápad, vyskočím na nohy a rozrazím Moničinu skříň. Chvíli se hrabu v jejím šatníku abych nakonec natáhla džínovou mini a bílý korzetový topík. V koupelně před zrcadlem se nalíčím a vlasy vyžehlím. Popadnu tašku, koženou bundičku a v chodbě nazuju boty. Zamknu byt a dolů to vezmu schodištěm. Zastavím se před dveřma o patro níž a rozhlédnu se jestli mě někdo nevidí. Potom přicucnu ucho na dveře a snažím se zachytit nějaké zvuky zevnitř. Nic. Sakra. No nevadí, kašlu na to. Jen ať si užije chlapeček, pomyslím si ironicky, seběhnu zbytek schodů a vyhopkám na ulici. Na chvíli se zamyslím než se zorientuju a chůzí modelky si to rázuji ulicí noční Bratislavy.
















Dneska nějaké krátké :•D ale je to super!