
Název: NEBO, PEKLO, RAJ... - 19. část
Autor: Majisek183
Po obědě, na který Mony uplácá špagety mě vyzvedne Adam. No, spíš zrovna když cpu špinavé nádobí do myčky. Počká až se obleču a vyrazíme do víru velkoměsta. Adam si asi usmyslel, že mě protáhne i tou nejzapadlejší uličkou Bratislavy, absolvujeme stejný pochoďák jako včera, jen po jiné trase, že. Nakukujeme do výloh obchodů, každou chvíli se zastavíme a políbíme. Zaparkujeme v jedné cukrárně a smlsneme si na obrovském zmrzlinovém poháru, v tomhle vedru je to spása.Zrovna když se ruku v ruce procházíme nádherným parkem, pod nohama nám křupe písek štěrkové cestičky, někde blízko nás šumí Dunaj a stín nám vytvářejí vysoké koruny stromů, spustí se pekelný liják, jen tak z ničeho nic. Podíváme se s Adamem na sebe a bez domlouvání se rozběhneme k altánku, co se rýsuje v dálce před náma. "Počkaj chvíľu!" zastaví mě Adam. "Naco?" vyvalím na něho nechápavě oči. Za ruku si mě přitáhne k sobě, obejme mě kolem pasu a s úsměvem se mi zadívá do očí. "Chcem iba niečo zkúsiť." "A nemohl bys to zkoušet pod střechou?" snažím se ho přemluvit. "Nie. To by nemalo ten efekt." zasměje se, skloní se ke mně a vpije se rty do mých. Po chviličce se odtáhne a s lišáckým úsměvem se mi podívá do očí. "Nieje snom každej baby bozkávať sa v daždi?" "Jo...Někde jsem to už slyšela.." prohodím naoko zamyšleně, zajedu mu rukama do promočených vlasů a políbím ho. Snažím se do toho dát co nejvíc, veškerou lásku co k němu cítím, oddanost, něhu a vášeň. Po tváři mi stékají dešťové kapky, tisknu se k němu jak nejvíc to jde. Po nekonečné době se naše rty rozdělí. "Ľubim ťa. A chcem byť stebou." zašeptá Adamko a zblízka mi kouká do očí. "Taky tě miluju..." ujistím ho, pohladím ho po tváři, Adam mě obejme kolem ramen a pomalou chůzí pokračueme dál. Teď už nám to může být jedno, jsme mokří do poslední nitky. Než dojdeme na zastávku autobusu déšť trochu ustane. "Kam jedeme?" otočím se zvědavě na Adama. "Ku mne. Možeme si pusťit nejaký film..." navrhne mi a už mě táhne za ruku do busu co si to přisupí na zastávku. Po chvíli vystoupíme na sídlišti, proplétáme se bludištěm paneláků, jeden je jako druhý, zapadneme do jedněch dveří, počkáme na výtah a vyvezeme se do třetího patra. "Máma je doma?" zeptám se starostlivě přede dveřma. "Nie neboj sa." ujsití mě s úsměvem a za ruku mě vtáhne dovnitř do bytu. "Keď chceš možeš si dať sprchu, požičam ti niečo suchého naseba, toto zatial strčíme do sušičky." ukáže s pobaveným výrazem na kdysi bílé rozevláté šatičky. Teď spíš připomínají kus splihlého zašedlého hadru. No super, to mě mamka bude chválit, stály majlant. Jen přikývnu, Adam někde odběhne a v dalším okanžiku už mi cpe do rukou osušku. "Poj." pobídne mě a tak ho následuju do pokoje, který bude na 200% jeho, jak usoudím podle chaosu a hlavně čené kytary položené na posteli. Otevře skříň a chvíli se v ní prohrabuje. "Tu máš triko." podá mi černé triko s logem Guns´n roses. "Jé mám stejné. Ale poloviční." zasměju se. "A toto tu ostalo po Sáre." vytasí s rozpačitým výrazem příšerné brčálově zelené tepláky a černé legíny. "Hmm..." proodím jen, sáhnu po legínách a zavřu se v koupelně. Dopřeju si teplou sprchu, ani jsem si neuvědomila že jsem pěkně prochladla, osuším se a nasoukám se do legín a trika, které mi sahá skoro po kolena. Jen pobaveně zavrtím hlavou. Nejsem žádný prcek, ale Adam je stejně o hlavu a kousek vyšší. Kartáček co leží na umyvadle si pročešu mokré vlasy a z koupelny zamířím směrem, kde tuším obývák a kde slyším štrachat Adama. Skoro se s ním srazím ve dveřích. "Super. Já si teraz tiež skočím dať sprchu, chovej sa ako doma, možeš už vybrať nejaký film, sú ve spodnom šuplíku ve stole." kývne hlavou k psacímu stolu v rohu místnosti a odběhne do koupelny.
















To je krásný, už se těším na další! :-)