close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

NEBO, PEKLO, RAJ... - 18. část

8. ledna 2012 v 16:10 |  Fan fiction





Název: NEBO, PEKLO, RAJ... - 18. část

Autor: Majisek183







"Co je to za blbost?!" vyštěknu rozzuřeně. "Není to blbost...." odporuje mi naoko smutně. Zarazím se a přemýšlím. Proč by to musela být blbost?? Adam mi sám naznačoval, že něco nevím, a že by se mi to nemuselo líbit. A představa, že znásilnil malou holku se mi teda fakt nelíbí. "Kdo ti to řekl?" zeptám se neutrálně a bez výrazu. "Petr se před náma včera prokecnul. Jemu to ještě na čundru řekli Jaro s Tomim. Taky neúmyslně, jen se omylem zmínili mezi řečí a Peťar byl tak chytrej že z nich vytáhnul podrobnosti. Ostatní byli proti aby jsme ti to říkali, prý je to vaše věc. Ale já si myslím, že bys to měla vědět....." Do očí mi vhrknou slzy. "On ti to neřekl že? To je hajzl...." zavrtí pohoršeně hlavou, vstane, sedne si vedle mě a pokusí se mě obejmout kolem ramen. Vyskočím na nohy a ukážu ke dveřím. "Jdi!" nakážu mu šeptem. "Any, uklidni se.....Já za to nemůžu...." "No a co?! To je mi jedno, ale seš taky hajzlík! JDI!" přeruším ho rozzuřeně. Uraženě vstane, vyjde z pokoje a za chvíli ho už slyším prudce zabouchnout dveře. Tak jo.....Co teď?! Zatmí se mi před očima, radši si kecnu zpátky na postel, skloním hlavu mezi kolena, zhluboka dýchám a snažím se uklidnit. Potřebuju plán.....Jenže ono mě nic nenapadá. Až teď si uvědomím, jak moc jsem byla závislá na Monice, která řešila skoro všechno za mně. Sáhnu po mobilu a vytočím její číslo. "Ahoj Any." pozdraví mě zvesela po třetím zazvonění. "Mony já jsem v háji!" vyjeknu hystericky. "Co se stalo? Něco s mámou?!" chytne se hned a já zase nestačím zírat, jak jsme na sebe napojené. "Ne...." uklidním ji. "Tak s Adamem?" trefí do černého. "Jo.....Mony já vůbec nevím co mám dělat...." "Kdo ti to řekl?" zeptá se vážně. "Ty o tom víš?!" vyjeknu hystericky. "Jo vím. Kdo ti to řekl?!" "David..." "No jasně! Já to čekala......Bylo hned jasný, že ten se vás bude snažit rozeštvat, a že tohle hned v yužije! To je idiot....Tohle si s ním vyřídím. Adam měl právo, ti to říct sám..." "Ale on mi to ani nejspíš říct nehodlal!" "Ale určitě jo! Na něco takovýho jen musí být ta pravá situace. Hele ty zítra přijedeš, teď nebudeš dělat žádný kraviny! a promluvíš si s ním. Budu tě čekat na vlakáči. A teď už musím končit, jede mi tramvaj. Aneto hlavně neblbni!" upozorní mě ještě a zavěsí. Nevěřícně zírám na mobil. Prý nedělej kraviny.

Po cestě, která trvala snad celou věčnost, první hodinu jsem prostála na chodbičce na jedné noze a ještě ne na vlastní, druhou se pak mačkala v kupé s partou puberťaček, které jak jsem pochopila jednou na koncert nějakého Haricha a celou cestu pištěly jak malé, a s chlápkem co smrděl česnekem na míle, konečně vylezu na hlaváči v Bratislavě. Monika už mě podle domluvy čeká. "Ahój!" zdraví mě nadšeně a padneme si kolem krku. "S Admame si se domluvila?" zetá se mě se zdviženým obočím. "Jo. V pět mě má čekat v Avionu v nějaké restauračce...." "Okej. Jsou čtyři, takže, máš hlad?" "Ani ne..." "Ale máš, takže teď jdeme domů, necháš si tam věci a pak už půjdeme, dáme si nějakou dobrou baštu a počkám s tebou na Adama." naplánuje mi program dřív než se naděju a v další chvíli už mě cpe do tramvaje. Po krátké cestě vystoupíme před vysokým na první pohled luxusním panelákem. Výtah nás vyveze až do posledního patra, Mony odemkne a pustí mě dovnitř. "Budeš spát semnou v pokoji." oznámí mi a už mě táhne dál do bytu. V patách za ní vejdu do pokoje s obrovským oknem od podlahy až po strop skoro přes celou jednu stěnu. Naproti dveřím stojí obrovská postel s hromadou polštářů ve všech různých odstínech žluté. Na podlaze ze světlého dřeva leží černý chlupatý koberec. U okna stojí psací stůj s notebookem a na stěně za dveřma jsou police s hromadama knih. "No ty si tu žiješ jak tak koukám...." vydechnu uznale. Oproti tomuhle je i náš ostravský byteček jen špeluňka. "Není to až tak hrozné. Táta skoro nebývá doma, mám klid, Bratislava je úžasná. Tady v domě bydlí o patro níž jedna holka, je jí 18 a už má ročního chlapečka. Je fajn." vypráví mi. "Hm..." "No, můžeme vyrazit?" "Jo, můžeme ale počkej až se převleču." Nakážu jí a vyměním černé legíny za džínové sultánky pod kolena a dlouhý žlutý topík za vytahané triko s logem Guns´n Roses. V chodbě nazuju conversky a můžeme vyrazit. Do Avionu dorazíme s půlhodinovým předstihem. Dáme si pizzu a zrovna když dojídáme, přiřítí se do restauračky Adam. Když ho zahlídnu srdce mi na chvíli vynechá. Se zářivým úsměvem vyrazí k nám. "Čau." pozdraví Moniku, kecne si vedle mě, nedočkavě mě políbí a usměje se na mě. "Chýbala si mi ani nevieš ako." "No tak já vás nebudu vyrušovat, máte si toho hodně co říct.....Adame prosím tě doprovoď to tele domů, ať se někde neztratí." nakáže mu ještě, zvedne se a ztratí se nám v davu lidí. Adam si přesedne naproti mě a zkoumavě se na mě podívá. "Skvelé triko." usměje se. "Hm.." "Anetka, stalo sa niečo?" "Stalo. Adame, vím to....." podívám se na něho smutně a pozorně sleduju jeho reakci. "Aha....A to čo že sedíš tu, somnou?" podívá se na mě nechápavě. "To je dobrá otázka.....Třeba doufám, že se to dá nějak rozumně vysvětlit.....Třeba tě miluju....Nebo jsem třeba ta největší blbka pod sluncem a chci skončit podobně. Vyber si co chceš..." pousměju se smutně. "Okej berem to vysvetlenie.....No...Kde mám začať.." zakoktá se roztomile a nervózně si začne pohrávat s ubrouskem. "Takže. Pred rokom som chodil s jednou babou. Bola to moja spolužiačka ze základnej, strašne sme si spolu rozumeli, boli sme spolu od deviatej triedy.....Bol som pubertálny idiot. Nevážil som si toho, čo som mal. Spoznal som sa raz na diskoške s jednou babou. Bola to super žaba, strašne sexy. No a nejako sa stalo že som sa sňou vyspal. O tri dni neskor u nás doma zazvonili poliši. Prišli s tým, že je tehotná, že jej je 14 a že som ju vraj znásilnil. Nič som nechápal...Tvrdila mi že jej je 17. No, nikto mi to neveril, ani to že som ju neznásilnil, ale že to sama chcela. Pol roku som sedel, teraz som v podmienke. Sára mi to odpustila, navštevovala ma, brala to skvele. Keď ma pustili, vybalila na mňa že je tehotná. S iným, samozejme. Okašlala mňa a ja som skončil sám s titulom násilníka a pedofila." dokončí smutně. Jen na něho zírám s otevřenou pusou. "Kdo ti to pořád volal, když jsi byl ještě u nás?" zeptám se a uvědomím si že šeptám. "Sára....Ten jej borec sa na ňu vykašlal, ostala sama s miminom, snaží sa ma ukecať. Myslela si, že ma buďe mať vždy jistého. A ešte na začiatku prázdnin mala. Ale nepočítala s tým, že sa zaľubim do inej, a to stokrát viacej než do nej." podívá se na mě něžně a chytne mě za ruce položené na stole. "Anetka, ja viem že mi to nemusíš veriť, ale ja by som niečo také nikdy neurobil. Keby som vedel že jej je 14 nikdy by som s ňou nešel. A znásilniť ju? Som snaď sviňa? To je to najubožejšie čo može chalan urobiť..." zavrtí pohoršeně hlavou. "Co je s tím prckem co čekala?" "Nič. Samozrejme musela na potrat. Otecko ku všetkému niesom, neboj sa." zasměje se hořce. "I kdybys byl, bylo by mi to jedno. Tak jsem praštěná víš." usměju se na něho, natáhnu se přes stůl a políbím ho. "Ľubim ťa. A strašne by ma sralo, keby som ťa ztratil kvoli jednej chybe." "Vždyť já tě taky miluju." ujistím ho. "Iba jedna otázka....Kto ti to povedal?" "David...." "Že mňa to neprekvapuje. Ten nám asi iba tak pokoj nedá, že?" pousměje se. "Ne to ne..." přikývnu. "Nedivím sa mu. Tiež by som zuril keby prišiel nejaký bača zo slovenska a len tak mi prebral tak suprovú babu." Oba se zasmějeme a já jsem šíleně ráda, že se to takhle rozumně vysvětlilo.Počkám až se Adam nadlábne a vytáhne mě na procházku po městě. Ruku v ruce mašírujeme po Novém mostě nad Dunajem a já si až při pohledu na hrad tyčící se nad městem uvědomím, že tohle město má určité kouzlo. Domů se dostanu až po deváté večer, v nohách mám pěkných pár kilometrů, Adam je narozdíl ode mě svým rodným městem nadšený. To já tak zapálená nejsem. Vlastně si uvědomím, že toho o Ostravě ani moc nevím, znám jen určité části a necítím se tam o moc víc doma, než kdekoliv jinde na sídlišti. Nejlíp znám asi Stodolní ulici......Taky aby ne, když jsem ještě před začátkem prázdnin vymetala každý klub. Teď by mě to už bez Adama nebavilo.....Stejně jako mě nebaví milion dalších věcí. S hlavou v oblacích vejdu do prázdného bytu. Nakouknu do kuchyně, mimochodem hnusně sterilní, všechno je černobílé nebo chromové, a na skleněném dokonale vyleštěném stole najdu lístek se vzkazem, že Mony je v kině se Sárou. Mony v kině, táta v práci....Super. Rozhodnu se napustit si vanu hodinku si dopřávám relax, tichounké praskání bublinek pěny mě ukolébává k spánku. Už skoro klimbu když mě probere třísknutí dveří. Vylezu z vody a zabalená v osušce přeběhnu do pokoje. Natáhnu pyžamové trenýrky a svoje oblíbené triko s obrázkem marihuany a nápisem nešlapat po trávě a dotlapkám do kuchyně, kde zrovna táta s hlavou v lednici něco řeší s mobilem u ucha. Překvapeně na mě vykulí oči, když mě zaregistruje ve dveřích. Počkám až domluví a překvapeně se na mě podívá. "Co ty tu děláš?" zeptá se nechápavě. "No...tak je dneska sobota nebo ne?" vyvede mě zmíry. "To už je sobota? Nějak se v tom poslední dobou ztrácím..." povzdechne si, unaveně kecne za stůl a hlavu složí do dlaní. "Kde je Monika?" zeptá se po chvíli ticha. "Šla do kina se Sárou." zamávám lístkem co se povaluje na zemi u nohy stolu. "Dáš si něco na večeři?" zeptám se a lovím z lednice krabici mléka. "Kdybys byla tak hodná....mám hlad jako vlk..." přikývne a zamíří chodbou nejspíš do ložnice. S myšlenkama u Adama nepřítomně míchám vajíčka na pánvičce. "Aneto? Vytři potom koupelnu....Ať nezačnou plesnivět kachlíky." křikne na mě. "Jooo jo..." zabručím si otráveně pod nosem. Celý táta, posedlý pořádkem. Napatlám chleba máslem a položím ho před něho na stůl s talířem míchaných vajíček. "Díky." V koupelně vyštrachám pod umyvadlem hadr a vytřu podlahu dosucha. "Chceš ještě něco?" nakouknu do kuchyně. "Nene...Už si jdi klidně lehnout, máš za sebou dlouhou cestu...Dobrou noc." popřeje mi. "Dobrou tati." točím se ještě ve dveřích a zalezu do pokoje. Fíííha....6e by drahému oteckovi chyběla jeho nevydařená dceruška? Jinak si nedokážu vysvětlit, proč mi ani jednou nepřipoměl jak srašně jsem neschopná.....Nemedituju nad tím, padnu do nadýchaných polštářů a usnu jako nemluvně. V polospánku ještě zaregistruju Moniku, co se potichoučku zahrabe do peřiny vedle mě a potom vytuhnu jako špalek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

...Miro Šmajda?

Ano!!!
Ne...

Komentáře

1 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 8. ledna 2012 v 16:21 | Reagovat

Tenhle dílek je docela bohatý, nechám si ho na večer :-D

2 Majisek183 Majisek183 | 8. ledna 2012 v 16:28 | Reagovat

[1]: psavá nálada....:D

3 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 8. ledna 2012 v 16:31 | Reagovat

[2]: To je jedině dobře... aspoň se nebudu před spadním nudit a nakopnu se na zítřejší školu :-D

4 Miška Miška | Web | 8. ledna 2012 v 17:30 | Reagovat

Krásný :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017