close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

NEBO, PEKLO, RAJ... - 15. část

4. ledna 2012 v 16:00 |  Fan fiction





Název: NEBO, PEKLO, RAJ... - 15. část

Autor: Majisek183







Uvelebíme se v objetí na pohovce u telky s mísou popcornu. Po dlouhém rozhodování nakonec vybereme Shreka. "To jsem neviděla už celý věky..." povzdechnu si hned na úvodu když si uvědomím že si děj filmu skoro nepamatuju. "No tak to sme na tom rovnako." zasměje se Adam. Některým scénám se smějeme jako blázni, po prvním díle jedeme hned na druhý, a mamka se nestačí divit čemu se směju jako pominutá, když strčí havu do obýváku zrovna když Adam paroduje kocourův neodolatelný pohled. "Co tu vyvádíte proboha?" valí na nás oči. "Neboj blbosti ne..." odpovím jí ještě v křeči smíchu. "Za chvilku bude večeře.." oznámí nám a dál nás neřeší. Neochotně se vyhrabu na nohy a jdu jí pomoct s prostíráním. Po chvilce už všichni společně, já, mamka, Adam, Mony a Tom mlaskáme na špagetách. "Hele vy teda jdete dneska večer do kina?" kouknu na Moniku po jídle. "Jo. Chcete jít snáma?" docvakne jí. "Když vám nebudeme nějak moc překážet..." usměju se stylem neviňátko. "Jasně že ne." zaťuká si na čelo a zavře se v pokoji. Chvíli ještě sedím u stolu a jedním uchem poslouchám mamku která trápí chudáka Adama dotěrnýma otázkama. Ten na mě jen vrhá prosebné pohledy. Nakonec se nad ním slituju, zvednu se a pohoršeně se podívám na mamku. "Mami proboha nehraj si na detektiva. S Adamem snad chodím já a ne ty a mě absolutně vyhovuje a je mi jedno že dostal v první třídě pětku z diktátu." zavrtím ironicky hlavou, zamířím do pokoje a kývnu na Adama který poslušně tlapká zamnou. "V kolik to začíná?" otočím se na Mony co se rozvaluje na posteli, zatím co Tomáš něco datluje do počítače. "Za hoďku..." odpoví mi nepřitomně. "Možná by jsme pomalu mohli jít ne?" navrhne Tom přes rameno. "No tak jo. Ale momento musím se převlíct." upozorním ho roztomile a hrabu se ve skříni, abych nakonec zjistila že můj šatník je na tom děsně mizerně a nespokojeně natáhla džínovou mini a růžový top bez ramínek. "Haló Moniko vnímáš?!" zašermuju před očima ségře co připomíná mrtvolku. "Jo." odpoví mi ironicky, líně se zvedne z postele, vymění tepláky za džínové šortky a všichni společně vyrazíme na zastávku MHD.
Když dorazíme na místo máme ještě půl hodiny čas. Koupíme si lístky a jdeme zatím prošmejdit obchoďák. 10 minut před začátkem filmu se usadíme v sále a čekáme. Celý film mě Adam drží za ruku, Mony vedle mě Tom taky a všechno je super. Nedokážu si představit že to už od soboty nebude pravda. Po filmu se ještě všichni společně usadíme v cukrárně, dáme si zmrzlinový pohár a povídáme si o všem možném. Kromě blížícího se stěhování. Adam nám zrovna vypráví, jak se vlastně dostal k Mirovi do skupiny když se mu v kapse džínů rozehraje mobil. Koukne na displej, svraští obočí a šlehne po mě úzkostným pohledem. Dělám, že jsem si toho nevšimla. "Prepáčte toto je doležité." omluví se nám, vstane od stolu a poodejde. Asi deset minut se s někým vybavuje, mračí se jako kakabus. "Haló Any vnímáš?" zamává mi před očima Tom. "Co? Jo jasně." usměju se. "No a na co jsem se tě teď ptal?" zasměje se. Nestačím odpovědět, Adam se vrátí k nám, sedne si vedle mě a chytí mě za ruku kterou jsem měla volně položenou na klíně. "Nejdeme už pomalu?" navrhne Monika. "Okej můžem." Kluci zaplatí naši veleútratu a zamíříme ven z obchoďáku. "Počkaj chvíľu..." zastaví mě Adam u východu a hrne se k automatu na plyšáky. Vhodí dovnitř požadované mince a už se snaží vylovit roztomilého huňatého medvídka držícího srdce s nápisem JSEM DO TEBE BLÁZEN. Podaří se mu to hned napoprvé. S roztomilým úsměvem mi podá svůj úlovek. "Děkuju." usměju se na něho a políbím ho na špičku nosu. Tom se hned taky aktivně snaží vylovit Monice nějaký dáreček, ale podaří se mu to až na počtvrté. "Sakra ty máš štěstí..." zakroutí nad Adamem nechápavě hlavou. "To chce cvik." machruje. Se smíchem se vyhrneme na ulici a zamíříme domů.
Ve čtvrtek všichni společně vyrazíme na koupaliště, celý den se buď válíme na dece, nebo blbneme ve vodě. Večer se s Adamem jen projdeme městem nořícím se do soumraku a až směšně brzo zapadnu do postele a po náročném dni usnu jako nemluvně.
V pátek se probudím a první myšlenka co mi proběhne hlavou je, že máme s Adamem poslední den. A že nevím, kdy ho zase uvidím. Jen vím, že to musí být brzo. Vyštrachám se z postele a v kuchyni na stole najdu vzkaz od Moniky, že je u Toma a vrátí se až zítra ráno, druhý od mamky, prý musela na víkend do Brna a nemám vyvádět kraviny. Jen se ušklíbnu. Oba vzkazíky zmačkám a hodím do koše. S povzdechem strčím halvu do lednice, abych nakonec vytáhla krabici mléka, máslo a džem. Až když se otočím s úmyslem hrábnout do chlebníku pro rohlíky si všimnu Adama rozvaleného v křesle co mě s úsměvem upřeně pozoruje. Šíleně se leknu až nadskočím. Adamko má ze mě vánoce. "Se směješ ale já jsem kvůli tobě měla skoro infarkt!" upozorním ho posmutněle. Vyskočí na nohy a dojde až ke mně. "Neverím." popichuje mě. "Ale jo. Kdyby mi teď někdo natočil EKG strhám jim stupnici." Adam se jen pousměje a nakloní hlavu na stranu. "Srdce mi buší jako splašené. Koukej." vezmu ho za ruku a položím si ji na hruď k srdci. Adam s šibalským úsměvem pomalu sjede rukou níž. "Nádhera." usměje se na mě. "Nádhera?" "Nádhera." V tu chvíli se mu rozehraje mobil položený na stole. Trhne sebou a fofrem se pro něho natáhne. Vrhne na mě omluvný pohled a zavře se s mobilem v pracovně. Zamyšleně koukám na zavřené dveře. Ten kluk mi něco tají.....A já příjdu na to co to je! umíním si a pokračuju v přípravě snídaně. Než Adam vyleze, jsem už dávno po jídle.
Po obědě na který si s Adamem skočíme do nedaleké pizzerie se usadíme v obýváku na gauči a do zlbnutí koukáme na filmy. Stihneme Dobu ledovou, Piráty z Karibiku a Simpsonovy ve filmu. "Hele nevím jak ty, ale já mám hlad jako vlk." oznámím mu a protáhnu si ztuhlé končetiny. "Co kdyby jsme si uplácali špagety?" navrhnu s nevinným úsměvem. "Okej. Ale upozorňujem ťa že ja som v kuchyni celkom levý." koukne na mě omluvně. "To máš fuk, já taky..." mávnu rukou se smíchem a už štrachám v kuchyni. Dám vařit vodu a bezradně koukám do ledničky co by jsme si na ty špagety tak mohli plácnout. Adam mi nakoukne přes rameno. "Čo keby si to nechala na mne?" navrhne mi s úsměvem a po krátkém přemýšlení vyloví sýr, bílý jogurt a balené čínské zelí. "Tak jo, tak co mám dělat, mistře?!" postavím se do pozoru. "Nastrúhaj syr." hodí ho po mně a sám začne neohrabaně krájet zelí. Nakonec se nám překvapivě ve zdraví podaří upatlat celkem jedlou večeři. "Mám nápad. Mate nejaké sviečky?" koukne na mě Adam s lišáckým úsměvem. "Jo Mony jich má hromadu...Počkej chvíli." ujistím ho a odběhnu do pokoje. Sbalím z police nad ségřinou postelí dvě gelové svíčky a pár obyčejných čajových a vrátím se do kuchyně, kde Adam prostírá u stolu. "Wooow..." vydechnu uznale když mi dojde co má v plánu. Jen se pousměje a hodí mi zapalovač. Zapálím svíčky a postavím je na stůl. Adam mezitím odněkud vykouzlí láhev šampáňa. Naservírujeme si večeři, poshasínáme světla a usadíme se naproti sobě u stolu. Jediné světlo nám poskytují svíčky a paprsky pouličního osvětlení co nesměle nakukují přes škvíry mezi žaluziemi. Zamyšleně se podívám na Adama a prolomím dlouhé ticho. "Netušila jsem, že seš taková romantická dušička..." "Ale to si mala. Rockeri sú tí najromatickejší ľudia..." usměje se na mě něžně. "A tým skor keď sa rocker zaľubi." dodá a vezme mě za ruku co jsem měla položenou na stole. Tohle si prostě zaslouží odměnu, pomalu vstanu od stolu, přejdu za Adamem a posadím se mu do klína. Obejmu ho kolem krku a jemně políbím. "Miluju tě." zašeptám a pohledem se topím v jeho očích. "Ja teba viac." ujistí mě s úsměvem. Pomalu mi zajede rukou do vlasů a zadívá se mi do očí. Přesunu se tak, abych seděla obkročno k němu. Nakloním hlavu na stranu a čekám. Adam se nenechá dýl pobízet a spojí naše rty ve vášnivé hře polibků. Pevně se k němu tisknu. Naše těla k sobě přesně zapadají, jako by byla stvořena jedno pro druhé. Adamův dech se s narůstajícím vzrušením zrychluje. Najednou se mi bez varování vytrhne a zadívá se mi do očí. Přehodí si mě do náruče a vstane. Zamíří k nám do pokoje. "Ne tady!" upozorním ho u dveří do ložnice. Pobaveně zvedne obočí ale poslechne mě. Otevře dveře a položí mě do nadýchaných peřin v obrovské posteli rodičů. Lehne si vedle mě a chvíli jen oba zíráme do stropu. Když už mě nebaví čekat, až se Adam k něčemu dokope překulím se na něho a políbím ho. Rukou zajedu pod lem jeho trička a postupuju nahoru po bříše až na hruď. Zastavím se zhruba na úrovni srdce, které mu bije jako splašené. Adamko se pousměje a překulí si mě pod sebe. "Bije iba pre ťeba." ujistí mě šeptem. Potěšeně se pousměju a přetáhnu mu tričko přes hlavu. Adam se mi nebrání, potom následuje moje tričko. Po chvíli přijdou na řadu i kalhoty. Když ale rukou zavadím o lem jeho boxerek s úmyslem mu je stáhnout, chytí mě za ruku. "Počkaj..." zašeptá chraplavě. Nechápavě se na něho podívám. "Děje se něco?" "Nie nič sa nedeje ja iba...." koktá vytočeně. "Ty jsi ještě panic?" hádám s úsměvem. "Nie..." "Tak co řešíš? Do kláštera se snad nechystáš..." zasměju se. "To nie..." "Tak co? Ty...mě nechceš?" podívám se na něho vyvaleně a sama ve svém hlase slyším slabý podtón hysterie. Uvědomím si že to vlastně zní šíleně praštěně. "Čo to je za hlúpú otázku. To snaď vidíš sama nie?" zasměje se a hlavou kývne na bouli co se mu rýsuje v rozkroku. "Ja len...Nechcem sa s tebou vyspať večer pred odjazdom. Nie keď sa spoznáme iba dva týždne. Veď o mne nič nevieš. A niečo by sa to nemuselo zrovna páčiť...." "Ale to je mi jedno. Vím dost na to abych se do tebe zamilovala..." ujistím ho zoufale. "Anetka ja ťa tiež ľubim....Ale ver mi. Je teho dosť čo nevieš a nemuselo by sa ti to páčiť. Ale k veci. Ja s tebou spať nebuďem. Nie dnes." ujistí mě pevně, vyhrabe se z postele, natáhne kalhoty a vyjde z ložnice. Sedím na posteli a vyvaleně zírám na dveře. Co to sakra mělo znamenat?! Co nevím?! Hrdost mi ale nedá jít to zjistit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Už jste byli na Mirovo koncertě?

Ano
Ne

Komentáře

1 madla madla | 4. ledna 2012 v 16:05 | Reagovat
2 Michelle Michelle | Web | 4. ledna 2012 v 16:06 | Reagovat

Nádherný layout :)

3 Say... Say... | Web | 4. ledna 2012 v 16:07 | Reagovat

Ahoj, :) mocmocmocmocmoc prosím přihlaš se do mé soutěže SONB. Taky nemám ráda reklamy, ale tedkom to pro mě prosím udělej :)

4 rosemaid-girl rosemaid-girl | 4. ledna 2012 v 16:15 | Reagovat

Co o něm neví?!! co se děje? proč mu pořád někdo volá?! tak řekne mi to někdo?!  :D

5 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 4. ledna 2012 v 16:21 | Reagovat

[4]: To by mě taky zajímalo! :-D jinak jsi to rozbila s tou zvědavostí :-DD Tak a mě to někdo řekne?! :-D

6 Majisek183 Majisek183 | 4. ledna 2012 v 18:02 | Reagovat

klídek holky.....možná se to časem dozvíte....možná :D

7 Miška Miška | Web | 5. ledna 2012 v 21:33 | Reagovat

:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017