
Název: NEBO, PEKLO, RAJ... - 13. část
Autor: Majisek183
Vzkaz od autorky: Všem čtenářkám (možná i čtenářům :D) přeju do Nového roku jen to nejlepší, ať se vám splní vše, po čem toužíte, hodně zdraví, úspěchů a hlavně hodně lásky a ať je rok 2012 ještě lepší, než 2011, když už má být poslední že :D :D
eS-Ká, Es-Ká v osm párty,eS-Ká v osm, eS-Ká v pět,eS-Ká v sedm, eS-Ká v šest. Otráveně zašátrám po mobilu, co mě probudil ze sna. Při pohledu na displej se blaženě pousměju. "No Adamko?" "Ahoj zlatko. Neprebudil som ťa?" stará se. "Jo probudil. Ale to neva stejně už bych asi měla vstávat. Dyť je 12..." zasměju se. "No tak to by si mi mala ešte poďakovať." "To si vyřídíme až osobně jo?" slíbím mu. "Tak to už sa teším. Preto ti volám. Zajtra ideme domov. Je tu strašná nuda v tomto kempu, iba les a nič iného....Čo keby si ma počkala na nádraží? V Ostrave som bol iba asi dvakrát, nepoznám to tam...." "Jo jasně. Tak mi brnkni tak půl hoďky předem než dojedete na hlaváč." "Okej. A na hlaváč teda hej?" "Jo. Vy jedete tím co my s Mony včera?" "Hej niečo málo po tretiej." "Super takže to budeš v Ostravě zhruba kolem šesté. Šíleně se na tebe těším." "Veď ja na teba tiež. Posielam more bozkov. Pá Anetka." "Ahoj." rozloučíme se. Prtáhnu se a kouknu na Moniku vedle sebe. Nakonec jsme usnuly v jedné posteli. Děláme to tak často. Neohrabaně vylezu z pelechu a zavřu se v koupelně. Dám si sprchu, vyčistím si zoubky a nakráčím do pokoje. Monika zrovna leze z postele. "Máma je doma?" otočí se na mě. "Ne není...." "No to je jedno. Hele já jdu teď za Tomem...." koukne na mě s obavama a už se souká do bermud a trička. "No mě je to jedno..." ujistím ji s úsměvem, Mony na mě vyplázne jazyk a vypálí z bytu. Natáhnu plátěné šortky a vytahané tričko s obrázkem Simpsonů. Nakráčím do kuchyně a prozkoumám ledničku. Nakonec na snídani zvolím jogurt s rohlíkem. Zrovna zapínám počítač když se domů přiřítí táta. "Kde je Monika?!" vybafne na mě. "Šla za Tomem." odpovím mu neochotně. "Sakra to mi děláte schválně?! Vždyť se za deset dní stěhujeme to nemůže sedět doma na zadku když ji tu potřebuju?!" vyjede na mě jako bych za to snad mohla já. "Monika není malá ani nesvéprávná. A s tím stěhováním jsi jí to taky zrovna neulehčil. Myslím, že má svýho vyřizování teď víc než dost." otočím se na něho ironicky přes rameno. "Ty jsi čím dál drzejší...." prohlásí pohrdavě a vyjde z pokoje. Po chvíli slyším, jak práskne dveřma bytu. Jen si povzdechnu. Kvůli Adamovi bych snad fakt byla schopná přežít v Blavě s tátou.....Ale to by o mě musel stát že. Takže není co řešit.....Protože on o mě nestojí. Konec. Tečka jako bečka.
Celý druhý den sedím s Mony doma. Koukáme v telce na různé kraviny, povídáme si o všem možném a celkově si užíváme, že můžeme být ještě spolu. Před půl šestou se zvednu a zavřu se v koupelně. Vlasy nechám v nepravidelných vlnách splývat volně po zádech, oči zvýrazním hnědýma linkama a řasenkou. Do nosu nasadím piercing s růžovým kamínkem a kriticky si prohlédnu odraz blondýny v zrcadle. Jsem spokojená. Jasně, mohlo to být i lepší, ale abych po nocích brečela do polštáře s přáním probudit se ráno jako někdo úplně jiný, to teda ne. Dotlapkám do pokoje a nerozhodně zírám do skříně. Nakonec natáhnu sněhobílé plátěné šortky se světle modrou fajfkou nike na zadku, černý top na tkaničky kolem krku, do tašky hodím mobil, peněženku, kapesníky a klíče, v chodbě nazuju černé conversky a vyrazím na ulici. Na nádraží dorazím v 17:50. Adam by tu měl být přesně za třináct minut. Kecnu si na lavičku na nástupišti a čekám. Z nepřítomného zírání do prázdna mě vyruší až vlak, co si to přihasí na kolej přede mnou. Vyskočím na nohy a na špičkách vyhlížím Adama v davu cestujících, co se vyhrnou z vlaku. Konečně ho zahlídnu vylézat z vagonu těsně přede mnou. "Adame!" upoutám jeho pozornost. Zářivě se na mě usměje, když se cpu davem až k němu. Obejmu ho kolem krku a krátce se políbíme. "Ahoj." usměje se na mě. Hned vedle nás se otevře v jednom kupé okno a vykoukne Jaro. "A žiadne voloviny decká!" upozorní nás. Adam se na něho pohoršeně zašklebí. "Neboj. Dáme si bacha. Mějte se!" zamávám mu když se vlak rozjede. Ruku v ruce vyjdeme s Adamem na ulici před budovu nádraží. "Tak čo budeme robiť?" "Hele takže....Co kdyby jsme první skočili k nám, necháš si tam věci, ať nemusíš tahat bágl...a pak se uvidí." "Ehm....No už sa teším na seznámenie s tvojmi rodičmi..." koukkne na mě nejistě. "Doma nikdo není. Táta...No to je na dlouho, máma je v práci, ségra u Toma..Ale ta ti myslím ani nevadí." zasměju se. Nakonec se mi ho podaří přesvědčit a po chvilce už odemykám dveře bytu. "Do kdy tu zůstáváš?" "No....Je utorok...A v sobotu by som mal byť doma...." "Škoda..." povzdechnu si a putím ho dovnitř. "Koupelna, wcko, ložnice, můj a ségřin pokoj, pracovna...Kuchyň a obývák." ukončím prohlídku a s Adamem v patách se vrátím k nám do pokoje. "Je tu trochu bordel....." omluvím věci roztahané po mé a ségřině válendě. Že by už Mony balila? pomyslím si. Posbírám trička a podobné kousky a nacpu je zpátky do skříně. "Věci si nech tady....Spát budeš asi nejspíš na gauči v pracovně..." "Okej." "Tak jo. Teď by jsme mohli pomalu někde vyrazit ne? Teda pokud si třeba nechceš dát sprchu nebo tak..." navrhnu mu. "Keď ti to nevadí..." "Seš bloud. Proč by mi to mělo vadit?" vykulím na něho oči a už ho táhnu do koupelny. "Ručník ti přinesu počkej..." Po asi deseti minutách vyleze Adamko z koupelny a vyrazíme ven. Skočíme si do kina, super se bavíme u pirátů z karibiku, Johny prostě nezklame a po filmu si skočíme na večeři do pizzerie. Probereme všechno možné i nemožné, super si spolu rozumíme a až se divím, že ještě pořád nacházíme věci, o kterých jsme nemluvili. Adam už rozhodně není ten zamlklý stydlivý kluk jako dřív, je strašně ukecaný a protože já taky, často si skáčeme do řeči. Čas letí jako splašený. je pomalu čas vyrazit domů. Ruku v ruce kráčíme rušným městem co se pomalu noří do soumraku. V jednom podchodu mě Adam najednou zastaví, opře mě o zeď za mými zády a snad celou věčnost se líbáme. Nad náma v nepravidelném rytmu projíždí auta, jinak je všude dokonalé ticho. Vyruší nás až kroky ozývající se z druhé strany podchodu. Neochotně Adama pustím a pokračujeme dál.
Odemknu byt a pustím Adama dovnitř. Položím si prst na ústa když z kuchyně zaslechnu mamku. Adam na mě vykulí oči. "Neboj. Jen jí musím připravit na to že máme návštěvu." uklidním ho šeptem a nakráčím za mamkou do kuchyně. "Ahoj Any..." usměje se na mě od sporáku. "Ahoj....Mami já....Potřebuju s tebou mluvit..." "Co si zase vyvedla?" koukne na mě smutně. Sakra proč mi nikdy nevěří?! "Nic jsem nevyvedla....To musíš za vším vidět hned něco špatnýho?" povzdechnu si smutně. "No....Protože ty se mi nikdy jen tak sama od sebe s ničím nesvěřuješ. Jen když máš nějaký průser a potřebuješ to vyžehlit. Ale mluv poslouchám." pokývne mi hlavou k židli u stolu. S výrazem odsouzence si kecnu na židli a snažím se přijít na to kde začít. Nakonec to na mamku vybalím bez servítek. "Na čundru jsem se poznala s jedním klukem...." "Já jsem věděla že to zas bude nějaký malér!" spráskne mamka ruce. "Nech mě prosím domluvit....Poznala jsem se s jedním klukem....A i když to zní neuvěřitelně tak jsem se zamilovala..." Přeruší mě Monika co vpálí do kuchyně. "Ahoj Mony." usměje se na ni mamka. "Co tu řešíte?" otočí se na mě a zvědavě nakoukne mamce přes rameno do hrnce. "Neruš. A ty mluv Aneto." pobídne mě. "No...Takže...Ano zamilovala jsem se. Ale má to háček....Adam, tak se mimochodem jmenuje je ze Slovenska. Z Bratislavy....A mě je jasné, že to zrovna snadný nebude ale....Ale to je teď jedno. To budeme řešit až po prázdninách. Adam je teď tady, v Ostravě. A nemá kde spát..." kouknu na mamku vyčkávavě. "Aha....Takže ty po mě chceš abych tu ubytovala úplně cizího kluka kterého vůbec neznám, třeba rovnou s tebou v posteli....No ty jsi dobrá. Ty o tom něco víš?" otočí se nevěřícně na Moniku. "Jo o tom že Anet chodí s Adamem vím....Ale zatím mi neřekla že je v Ostravě....Mami ale Adam je strašně prima kluk...." usměje se na ni. "Kdy ho přivedeš?" otočí se na mě a sleduje mě nechápavým pohledem když se zvednu od stolu a odkráčím do pokoje. Nakouknu dovnitř a kývnu na Adama rozvaleného na mojí posteli. S nenadšeným výrazem se posbírá na nohy a nakráčí za mnou do kuchyně. "Dobrý večer..." pozdraví mamku nejistě. "Dobrý večer...." odpoví mu zaskočeně mamka. "Mami tak tohle je Adam. A prosímtě neházej ho zase do jednoho pytle k ostatním...." kouknu na ni smutně. "No....Vypadá slušně...Žáden piercing, tetování..." zasměje se. "Taky normální je. Mami věř mi ten se ti bude líbit." koukne na ni Mony s úsměvem. "No.....No dobře myslím že zkusit bych to mohla...Ale budeš spát v pracovně. K holkám do pokoje ani krok." upozorní ho. Adam roztomile zčervená. "Díky mami." usměju se na ni vděčně.
Odemknu byt a pustím Adama dovnitř. Položím si prst na ústa když z kuchyně zaslechnu mamku. Adam na mě vykulí oči. "Neboj. Jen jí musím připravit na to že máme návštěvu." uklidním ho šeptem a nakráčím za mamkou do kuchyně. "Ahoj Any..." usměje se na mě od sporáku. "Ahoj....Mami já....Potřebuju s tebou mluvit..." "Co si zase vyvedla?" koukne na mě smutně. Sakra proč mi nikdy nevěří?! "Nic jsem nevyvedla....To musíš za vším vidět hned něco špatnýho?" povzdechnu si smutně. "No....Protože ty se mi nikdy jen tak sama od sebe s ničím nesvěřuješ. Jen když máš nějaký průser a potřebuješ to vyžehlit. Ale mluv poslouchám." pokývne mi hlavou k židli u stolu. S výrazem odsouzence si kecnu na židli a snažím se přijít na to kde začít. Nakonec to na mamku vybalím bez servítek. "Na čundru jsem se poznala s jedním klukem...." "Já jsem věděla že to zas bude nějaký malér!" spráskne mamka ruce. "Nech mě prosím domluvit....Poznala jsem se s jedním klukem....A i když to zní neuvěřitelně tak jsem se zamilovala..." Přeruší mě Monika co vpálí do kuchyně. "Ahoj Mony." usměje se na ni mamka. "Co tu řešíte?" otočí se na mě a zvědavě nakoukne mamce přes rameno do hrnce. "Neruš. A ty mluv Aneto." pobídne mě. "No...Takže...Ano zamilovala jsem se. Ale má to háček....Adam, tak se mimochodem jmenuje je ze Slovenska. Z Bratislavy....A mě je jasné, že to zrovna snadný nebude ale....Ale to je teď jedno. To budeme řešit až po prázdninách. Adam je teď tady, v Ostravě. A nemá kde spát..." kouknu na mamku vyčkávavě. "Aha....Takže ty po mě chceš abych tu ubytovala úplně cizího kluka kterého vůbec neznám, třeba rovnou s tebou v posteli....No ty jsi dobrá. Ty o tom něco víš?" otočí se nevěřícně na Moniku. "Jo o tom že Anet chodí s Adamem vím....Ale zatím mi neřekla že je v Ostravě....Mami ale Adam je strašně prima kluk...." usměje se na ni. "Kdy ho přivedeš?" otočí se na mě a sleduje mě nechápavým pohledem když se zvednu od stolu a odkráčím do pokoje. Nakouknu dovnitř a kývnu na Adama rozvaleného na mojí posteli. S nenadšeným výrazem se posbírá na nohy a nakráčí za mnou do kuchyně. "Dobrý večer..." pozdraví mamku nejistě. "Dobrý večer...." odpoví mu zaskočeně mamka. "Mami tak tohle je Adam. A prosímtě neházej ho zase do jednoho pytle k ostatním...." kouknu na ni smutně. "No....Vypadá slušně...Žáden piercing, tetování..." zasměje se. "Taky normální je. Mami věř mi ten se ti bude líbit." koukne na ni Mony s úsměvem. "No.....No dobře myslím že zkusit bych to mohla...Ale budeš spát v pracovně. K holkám do pokoje ani krok." upozorní ho. Adam roztomile zčervená. "Díky mami." usměju se na ni vděčně.
















Žádný k holkám :-D úžasný, další díl!