
Název: Melodie tvého srdce - 12. část
Autor: Vendy
Sedím venku na lavičce a přemýšlím nad všem možném a hlavně mě nenechá spát ta otázka, proč mě Miro vůbec políbil a co tím myslel. Nevím, proč na to musím pořád myslet. Leno, nemysli na to. Přece jsi sem jela jen kvůli tý práci. Pak odjedeš domů a je to při starém. Ani netuším, jak to bude probíhat na té schuzi. Doufám, že se mi zase nestane nějaký trapas jako vždy.
"Nepôjdeme? Už je na čase vyraziť." Odpoviem na Lenu jemne. Zvednu se, kouknu na Mira a můžeme vyrazit. Jdeme do černé velké budovy, kde jsou samé schody a vedou někam vysoko. Schody jsou krásně střbrné, jdeme s Mirem do druhého patra. Já Mira následuji, protože to tady vůbec neznám, tak radši jdu jen za ním. Určitě vím, že jdeme na tu schuzi, kam bychom jinám šli. Ve druhém patře počkáme na výtah. Jen co výtah dojede, my s Mirem nastoupíme a jedeme až někam výš. Jen očkem kouknu, jaké tlačtko Miro zmáčkne a vidím, že zmáčkl tlačítko deset. Tak si pomyslím: "To musí být teda moc vysoko. Doufám, že se mi neudělá blbě, až se kouknu z okna." Výšky mi nevadí, ale moc ráda je nemám. Jen co výtah zastaví, otevřou se dveře a my můžeme vystoupit. Oba dva vystoupíme z výtahu a jdeme stále čistou bílou chodbou do místnosti, kde má být ta očekáváná schuzka. Jdeme. Přijdeme ke dveřím, Miro otevře dveře. Jen co dveře otevře, tak kouknu dovnitř do místnosti a pak zase zpátky na Mira. Co? On tady nikdo není? Co to má znamenat? To tady budu s Mirem úplně sama?
















Zjisti jestli te miluje, mrkni na muj webik !