close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Který je ten pravý? - 13. část

3. ledna 2012 v 15:20 |  Fan fiction





Název: Který je ten pravý? - 13. část

Autor: Vendulka







Z říš snů mě probudilo až ostré sluneční světlo. Snažila jsem se rozlepit svoje oči, ale po ránu mi přijde že váží asi tunu. Ostré ranní slunce mě bodalo do očí jako tisíce jehliček. Když se mi konečně podařilo rozkoukat přes světlo spatřila jsem dva anděly. Oba dva spali a vypadali božsky. Klárka spala skroucená na posteli. U druhého pohledu jsem se zarazila. Byl to Miro. Spal na židli těsně vedle mě. Když jsem se na něj dívala, polívalo mě horko. Byla jsem s citama úplně v Prčicích. Miluju Adama nebo Mira? Miluju Mira nebo Adama? Absolutně jsem nevěděla. Prozatím by bylo nejlepší skončit oba vztahy i když s Adamem toho kromě několika vášnivých a naprosto úžasných líbánkách víc nemáme. Ale nemůžu! Nemůžu ublížit ani jediné osobě, takže se budu radši trápit já a přetvařovat než abych to skončila. Vím že se to dřív nebo později Miro dozví a stejnak mu ublížím, ale teď ne! Teď to prostě nejde. Dívala jsem se na jeho rozcuchané vlasy. Vypadaly tak lehké, jako pírka. Sklouzla jsem pohledem na jeho milou tvářičku. Byla strhaná, unavená a byl v ní vidět strach a obavy. Chvíli jsem je pozorovala a pak jsem své vyzáblé tělíčko přinutila nahnout do předu. Po nekonečně dlouhé době se naše rty opět shledaly. Miro se ani neobtěžoval otevřít oči, jen natáhl svoje ruce směrem k mému pasu. Objal mě, a já se cítila jako jeho plyšáček. "miláčik, toto mi nerob! vieš akú som mal o teba starosť? " Nechtělo se mi to zase vysvětlovat, takže jediný způsob bylo se znovu ponořit do jeho polibků. Najednou jsem uslyšela jak někdo kašle. Odtrhal jsem se na Mira a s nevinným úsměvem sem se podívala na Klárku,která se právě probudila. "Dobré ráno! Ospalče!" zavtipkovala jsem. Klárka na mě jen vyplázla jazyk a mrskla po mě polštář. "Klárka, pozor! veď mi ju zlomíš!" řekl Miro s úsměvem. Dál jsem to nekomentovala jen jsem Mirovi vlepila pusu na tvář a opět jsem zalezla celá do své vyhřáté postýlky. Nemám ještě tolik síly abych normálně fungovala. Myslela jsem si že to zvládnu a že jsem na tom nebyla asi tak zle, ale pomalu si začíná připouštět že to asi bylo vážné. Doktor na začátku léčby cosi blekotal o tom že jsem byla na pokraji života a smrti. "Kláry, ty už jdeš?" Zeptala jsem se,když jsem viděla že si obléká svou oblíbenou fialovou vestičku. " Jo už musím domů, návštěva se trochu protáhla, tak musím za mamkou." Rozloučili jsme se a já zůstala v místnosti jen s tím roztomilým blonďáčkem. Jak mě to nemohlo napadnout? Jako první na co se Miro zeptal bylo to, proč jsem to udělala. Už jsem to vysvětlování chtěla mít za sebou, tak jsem se do toho pustila po hlavě. Chvíli na mě Miro koukal s otevřenou pusou a pak dodal. "Ako som sa len mohol prehliadnuť. Ja som taký idiot" "Miro... ty za to nemůžeš!" "Ale nechal som to dôjsť tak ďaleko ... pozri sa ako vyzeráš a kde si! A ja si pokojne odletíme. Miláčik, prepáč mi to!" Neměla jsem za potřebí se pohádat ještě s někým jiným než s mou matkou. Takže jediná možnost jak ho umlčet byl opět polibek. Někdy mi přijde jakoby mluvil schválně. Miro povídal jak bylo v Americe a já mu na oplátku povídala co se nového stalo u mě. S Mirem jsem se domluvili že bude teď nějaký čas bydlet u mě. Odpoledne do pokoje vešel doktor s podivným úsměvem. "Tak slečno, podle nás už jste v pořádku takže jestli chcete můžete jít už dneska odpoledne domů." "Vážně to by bylo super!! Miro , já už se tak těším." Doktor se na mě pobaveně podíval, protože jsem byla štěstím bez sebe a vrhla jsem se na Mira. Spokojeně jsem si sbalila věci a vyrazila i s Mirem do svého, teda teďkom našeho bytečku. Otevřela jsem dveře a ucítila tu vůni domova. Byla jsem tak ráda že to období je už za mnou. Nevím proč, ale první kam jsem zamířila byla kuchyň. Otevřela jsem ledničku a málem mi vypadly oči z důlku. Když mě Adam posledně vezl do nemocnice, moje lednice bylo naprosto prázdná. A teď tu stojím a koukám snad do té nejplnější lednice na světě. Otočila jsem se na stole našla lísteček. Rychle jsem ho sjela pohledem.. to snad ani není možné on byl tady! Adam mi šel nakoupit… Panebože on je tak zlatej. Lísteček jsem rychle sbalila aby Miro nic neviděl a s láskou jsem na něj hopla na gauč. Blíži s večer a já jsme si šla lehnout. Za nedlouho za mnou přišel i Miro a i když nebyly vánoce dala jsem mu dáreček. Sebe.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti CD Mira Šmajdy Čo sa týka lásky?

Ano!!
Ne...
Nemám ho...

Komentáře

1 Š Š | Web | 3. ledna 2012 v 15:23 | Reagovat

moc krasně napsano :-)

2 Vendulka Vendulka | 3. ledna 2012 v 15:24 | Reagovat

[1]: Děkuju, jsem ráda že se líbí alspoň někomu XD

3 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 3. ledna 2012 v 15:30 | Reagovat

Jasně, že líbí!! Další! :-)

4 kiki kiki | 3. ledna 2012 v 17:03 | Reagovat

libi a bude jeste vic kdyz bude s mirem!!!!!!!!

5 šári šári | 3. ledna 2012 v 18:51 | Reagovat

moc pěkny :)a hezky napsaný:)

6 Miška Miška | Web | 4. ledna 2012 v 19:17 | Reagovat

Super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017