close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jsi můj osud - 17. část - Závěrečná část

1. ledna 2012 v 15:59 |  Fan fiction




Název: Jsi můj osud - 17. část - Závěrečná část

Autor: Nikys





Mariana
Když vejdu do jídelny, nestačím zírat. Miro si dal opravdu záležet. Na prostřeném stole se vyjímá mísa s pestrobarevným ovocným salátem, vedle níž stojí džbán s džusem (Jak znám Mira, určitě ho vymačkal z čerstvých pomerančů) a u stolu už na mě čekají jak Miro (aktér celé této nádhery) tak i Deniska. Popřejeme si vzájemně dobrou chuť a pustíme se do jídla.
Po úžasné snídani, kterou pro nás Miro připravil se mě zeptá.
"Mariano, pôjdeš s nami na cintorín navštíviť Karolínin hrob? Sľúbil som Denisce, že navštívime mamičku a bol by som veľmi rád, keby si nás odprevadila." Stojím mlčky proti němu a očima zamířím k Denisčině napjatému obličejíčku, který zaručeně čeká na kladnou odpověď.
"Tak jo." přeruším po chvíli to trapné ticho s očima úpřenýma na něj. "Ještě něco, Miro. Zůstanu tady, ale jen kvůli Denisce, která mě o to prosila. Pokud jde o nás dva, byla bych ti vděčná, kdybys akceptoval moje pravidla."
"A to znamená?" Zeptá se Miro.
"Žádné dotyky, žádné líbání, žádné přemlouvání."
"Dobre, súhlasím." kývnu na Marianiny podmienky.
"Tak můžeme vyrazit, ne?" Usměji se na něj a poté, když už jsme všichni tři připravení, vyrazíme ke hřbitovu. Cestou se zastavíme v květinářství, kde Miro koupí svíčku a kytici rudých růží, těch co měla Karolína nejraději a společně dojdeme až k jejímu hrobu.
"Deniska, zober si tie kvety a polož ich na mamičkin hrob, áno?" podá malé kytici, zatímco zapálí svíčku.
"Maminko, podívej, co jsme Ti s tatínkem a s Májou přinesli." Mluví malá k hrobu své matky. Tiše ji s Mirem pozorujeme a jeho prsty se najednou propletou s těmi mými.
"Víš, teta Mája teď s námi bude bydlet, ale neboj se, na Tebe nikdy nezapomenu, budeš navždy v mém srdíčku, tak to říkal tatínek." S Mirem jsme oba neskutečně dojatí. Najednou ucítím jeho hebký ukazováček jak setře slzu z mé tváře.
"Mami, tati půjdeme do cukrárny?" Vyruší nás Denisčin hlásek.
"Čo si to povedala?" Zeptá se znovu Miro a já šokovaně přihlížím.
"Když ty jsi můj tatínek a máš Máju rád, pak ona je moje maminka." Vysvětlí nám to Deniska.
"Jak si na to přišla, že mě má táta rád?"
"Když jsem jednou ráno přišla do jeho pokoje, vyslovoval ze spánku tvoje jméno a strejda Jaro mi řekl, že by si tě chtěl tátínek vzít za maminku." Musím se smát.
"Snad za ženu, ne?" Opravím malou a pohladím jí po těch jejích nádherných blonďatých vláscích.
"Ja toho Jarina asi naozaj zabijem. Hlavne, že som mu hovoril, aby to nikomu nehovoril a on to vyslepičí rovno Denisce." Miro se jen usmívá a nic na to neodpoví. Všichni tři se vydáme do nedaleké cukrárny, jak si malá přála. Miro jí objedná velký zmrzlinový pohár plný ovoce a mně i přes všechny protesty také. Zatímco se malá spokojeně pustí do obrovského poháru, já pohlédnu na Mira.
"Ale sama to nesním, musíš mi pomoct." usměji se na něj.
"Hm, moc rád." šibalsky na mě mrkne a tak se začneme vzájemně krmit až nám v poháru nic nezbyde. Miro zaplatí útratu a jdeme domů. Je to zvláštní, poprvé po dlouhé době mám pocit, že u Mira a Denisky je moje doma.
Po večeři jde Miro Denisku vykoupat a já jen přihlížím. Znovu a znovu si uvědomuji, jaký je Miro skvělý táta. Po koupání (nebo-li vodní bitvě, kterou samozřejmně vyhrála Deniska) je Miro více mokrý než suchý, ale i tak mu to neskutečně sluší. Když se nám teď už společnými silami podařilo malou uspat posadíme se v obýváku.
"Miro, vážně je to pravda, že si mě chceš vzít?"
"Mariana, netúžim po ničom inom. To ty si ma naučila znovu milovať." Šeptá a prsty stírá slzy z mé tváře, načež mě k sobě pevně přitiskne a jeho horké měkké rty vyhledají ty mé. Polibek je to horký a nenasytný. Líbáme se jako by to mělo být naposledy a co chvíli musíme líbání přerušovat, abychom mohli popadnout dech. Mirovy ruce bloudí pod mým tričkem a hladí každý centimetr mého těla, jeho oči se přitom vpijí do těch mých. Ta touha a vášeň, která je mezi námi je neskutečně silná. Ještě nikdy v životě jsem nic podobného nezažila. Jediné, po čem momentálně toužím je Mirova blízkost, nic víc nic míň. Vychutnávám si tuto chvíli jako by měla být tou poslední, přestože moc dobře vím, že tomu tak už nikdy nebude. Teď už totiž vím, že s Mirem těch nádherných okamžiků bude daleko víc.
"Milujem ťa." šeptá Miro a nepřestává mě tisknout ke svému pevnému rozpálenému tělu, ze kterého cítím bezpečí a jistotu...

... S Mirem jsme dnes už pět let manželé a kromě desetileté Denisky spolu vychováváme ještě pětiletého Mirečka. Nikdy však nezapomenu na svojí milovanou sestřičku, jen díky ní jsem se totiž seznámila s Mirem, se kterým mě pojí ten nejčistší možný cit, který na světě existuje a tím je láska. Karolína musela umřít, abych mohla být šťastná. Šťastná po boku muže, s kterým měla být šťastná ona. Tolikrát jsem si přála, aby tu byla i za cenu toho, že by Miro býval nikdy nebyl můj, ale postupně jsem si uvědomovala, že takto to mělo prostě být a nelze to změnit. Dnes už totiž bezpečně vím, že Miro je můj osud...


The End
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám Mirův druhý singl Baby?

Ano
Ne
Ještě jsem neslyšel(a)...

Komentáře

1 NicCi~ NicCi~ | Web | 1. ledna 2012 v 16:09 | Reagovat

Užasný design:)
Pěkné, že Miro ještě jaksi žije, poslední dobou o něm vubec nikde neslyším :)..

2 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 1. ledna 2012 v 16:37 | Reagovat

Krásná povídečka, těším se na novou :-)

3 Alena Alena | 1. ledna 2012 v 22:11 | Reagovat

krásné, Nikys, opravdu :)

4 Šári Šári | 3. ledna 2012 v 18:53 | Reagovat

moc pěkný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017