close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Deník trhlé puberťačky- 1. část

22. ledna 2012 v 16:39 |  Fan fiction


Název: Deník trhlé puberťačky- 1. část

Autor: Jess ♥

Vzkaz od autorky: Chci se zeptat, jak se vám líbil první díl a jestli mám v psaní pokračovat. Nejsem si jistá a tak potřebuju pomoct. Děkuju, Jess ♥




Absolutně se v sobě ztrácím.. Jako už bych to nebyla já.. Já jaká jsem se znala, ale někdo úplně jiný a mě jen vzdáleně podobný. Tělem jsem sice pořád Jessika, ale uvnitř je někdo jiný. Ale, abych vám upřesnila v jaké části své mysli se nacházím, musíme se přesunout na začátek, a to konkrétně do Brna. Je 29.8. a já se s Nikčou chystám na koncert Mira Šmajdy a pro mě doposud neznámé kapely. Nikdy jsem v Superstár Mirovi moc nefandila, připadal mi jako nějaká nepovedená baba( promiňte mi ten výraz XD). Prostě jsem ho nemusela. Ale, před pár dny mi volala Nikča, že nemá s kým jít na jejího oblíbence a já jako správná kamarádka jsem ji odpálkovat nemohla. V té době, jsme na sobě byly absolutně závislé, byly jsme jako dvojčata. Neustále jsem pohledem tikala na ciferník hodin a sledovala svůj pokrok před zrcadlem. Neustále jsem se přehrabovala ve svém ne zrovna chudém šatníku, takže jsem to měla dost těžké s výběrem hader. Nakonec jsem ale oblíkla černé tílko a protože je ještě teplo hodila jsem na sebe ultra mini riflové kraťásky. Outfit jsem doladila pilotkama a na nožky nazula svoje oblíbené conversky. Už jen zbývalo vybrav vhodnou barvu a něco kam uskladním svoje potřebné věci. Za chvíli už se s mou milovanou Nikolkou válíme smíchy po sedačkách v MHD. Na místo jsem dorazily s před stihem a já začínala mít trošku obavy… Mira jsem ráda neměla a už vůbec jeho hudbu… Ale co bych pro kamarádku neudělala. Tvářila jsem se že je všechno v naprosté pohodě a jak se strašně těším na Mira a jeho skupinu. Procpaly jsem se do první řady a poslouchaly zbytek koncertu Mončy Bagárové. Za chvíli se mi za zády rozezněl strašlivý pískot a hluk. Pootočila jsem hlavu směrem ke schůdkům které vedly na podio a sledovala blonďatého kluka v černém tričku s pilotkami na očích. Musela jsem připustit, že ta televize ho trošku zošklivila. Na živo nevypadal tak hrozně, dokonce vypadal dokonale. Vyběhl na podium a už při prvním pohledu jsem věděla že jsem v pr*li. Nemohla jsem si pomoct. Nikdy jsem nevěřila na lásku na první pohled, ale tady se opravdu uskutečnila. Tlačila jsem se v první radě a vychutnávala si každý Mirův pohled. Ocitla jsem se v ráji, když jsem zjistila jak se na mě Miro krásně směje. Úsměv jsem mu oplatila a čekala co se bude dít. Chvíli běhal po podiu sem a tam a pak na mě mrknul tak jak to umí jedině on. Nikča slintala při pohledu na Romana, který tam tehdy ještě hrál. Vypadala jak nějákej pes a kdybych jí řekla přines, tak se rozběhne a Romana mi donese XD. Koncert skončil a já jsem chtěla využít situace jak se dostat blíž k Mirovi a tak jsem si stoupla do řady pro podpis a fotku. Miro se mi ochotně podepsal, vyfotil se a chvíli jsem si povídali než mě vyhodila nějaká dotěrná faninka. Zastavila jsem se rozhlížela se po okolí a hledala Nikolu. Nikde jsem ji nemohla najít a tak jsem vylezla na kamen, abych líp viděla. Nakonec jsem ji přece jen zahlédla, jak se plazí bokem od všech faninek po Romčovi. Ach… Ta láska je tak roztomilá… v hlavě jsem se řehtala na celé kolo, ale na venek jsem to moc najevo nedávala. Jsem uzavřená spíš do sebe a tak jsem se jen letmo usmívala. Už jsem chtěla slézt dolů, ale podjela mi moje dokonalá converska a já padala obličejem přímo do země. Snažila jsem se to ještě vyrovnat, ale moc se to nedařilo. Něco nebo spíš někdo mě před tou zemí ale přece jen zachránil. "Pozor! Bola by škoda keby tak nádherná baba spadla priamo na zem." "Děkuju, ale já se nechystala spadnout, jen mi ta zem přišla osamělá a tak jsem ji chtěla obejmout!" Byla jsem neskutečně ráda že mě zachránil právě blonďáček z podia a ne nějákej Brněnskej křupan. Miro se nahlas rozesmál a pořád mě držel v té poloze v jaké mě chytil. Až se konečně dosmál došlo mu že je na čase mě uvést do normální polohy. Objala jsem ho okolo krku a vychutnávala si jeho dech na mém krku. "Ještě jednou děkuju." Než něco stačil říct otočila jsem se a mířila k Nikolce, která na mě už čekala u východu. Smála se jak divá když jsem si vyprávěla co se tam vlastně dělo. Později se rozpovídala i o tom co se to tam dělo mezi ní a Romíkem. Nikča bydlí kousek ode mě a tak jsem ji doprovodila až domů a až potom jsem zamířila k sobě. Cestou domů jsem nemyslela na nic a nikoho jiného než na Mira. Mamka už mě čekala a trošku nadávala že jdu pozdě. Pěkně jsem se omluvila a zabouchla jsem dveře od pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám Mirův nový videoklip Loneliness?

Ano
Ne
Ještě jsem neviděl(a)...

Komentáře

1 Bonnie Bonnie | Web | 22. ledna 2012 v 16:46 | Reagovat

to je hezký :)

2 Petr Petr | Web | 22. ledna 2012 v 16:47 | Reagovat

Pěkný lay :)

3 Marky_RD Marky_RD | 22. ledna 2012 v 16:47 | Reagovat

Jen piš, každá nová povídka je super! jsem zvědavá co bude dál

4 Jess ♥ Jess ♥ | 22. ledna 2012 v 17:49 | Reagovat

[1]: Děkuju =)

5 Miška Miška | Web | 22. ledna 2012 v 19:35 | Reagovat

Super tesim se na dalsí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017