
Název: Beznadějná láska - 9. část
Autor: Elenor
Před v chodem do baráku se oba dva zastavili a začali se loučit něžnými polibky.
"Mirku, je moc hodin, ráda bych tě pozvala dál, ale naši jsou doma, no snad jindy."
"Mirku, je moc hodin, ráda bych tě pozvala dál, ale naši jsou doma, no snad jindy."
Mirek neřekl nic, políbil ji.
"To nevadí, rád se k tobě podívám jindy, až přijde ta správná chvíle, na všechno je času dost." Oba se políbili a rozloučili. Každý šel svou cestou. Iveta domů a Mirek do kasáren. Bylo už moc hodin a oba dva si šli lehnout.
Na druhý den Mirek volal Ivetě, aby si s ní domluvil další setkání. Velmi brzo zazvonil u Strnadů telefon.
"Iveto, máš telefon, volá ti Mirek."
"Ano, poslouchám. Je to naléhavé? Protože já ještě spím."
"No, jak se to vezme. Rád bych se sešel a dohodneme se na dalším setkání, ano? Prosím!" Iveta zaváhá a pak řekne.
"To nevadí, rád se k tobě podívám jindy, až přijde ta správná chvíle, na všechno je času dost." Oba se políbili a rozloučili. Každý šel svou cestou. Iveta domů a Mirek do kasáren. Bylo už moc hodin a oba dva si šli lehnout.
Na druhý den Mirek volal Ivetě, aby si s ní domluvil další setkání. Velmi brzo zazvonil u Strnadů telefon.
"Iveto, máš telefon, volá ti Mirek."
"Ano, poslouchám. Je to naléhavé? Protože já ještě spím."
"No, jak se to vezme. Rád bych se sešel a dohodneme se na dalším setkání, ano? Prosím!" Iveta zaváhá a pak řekne.
"No dobře a kdy? B kolik?"
"Dnes odpoledne u Hradu ve 15.00.hodin."
"Dobře, budu tam."
Hovor ukončili.
Iveta šla do kuchyně si připravit snídani. Mirek už byl dávno po snídani a rozcvičce. Šel do společenské místnosti a našel si klidné místo, na psaní dopisů domu. Za Mirkem přišel nejlepší kamarád, Svobodník Marek, který pocházel z Plzně.
"Ahoj Mirku, píšeš dopis domů nebo Lucii?"
"Domů i Lucii, a musím to vše ukončit. Iveta je něco jiného, naslouchá a je hodně veselá. Pořád se směje, je s ní sranda a na nic se zbytečně neptá."
"Tak hodně štěstí a doufám, že ti to vydrží."
"Děkuji, jsi nejlepší kamarád. A nikomu ani muk! Věřím ti od samého začátku, však to víš."
"Právě proto jdu za tebou."
"No, copak se děje? Zas kluci něco řeší?"
"Přesně tak, řeší. Tu tvojí novou kočku, a řádně tě pomlouvají."
"Ty si nedají pokoj. Už mě štvou. Máš pravdu. Dopíši dopisy a půjdu do posilovny a pořádně si protáhnu tělo a vybiji energii. Děkuji, jsi fakt přítel."
Mirek dopsal oba dva dopisy, šel je uložit do pokoje a pak odešel do posilovny. V posilovně nikdo nebyl, a tak mohl v klidu se pustit do protahování svého mužného těla.
Strnadovi chystali oběd a Iveta se těšila na Mirka jak malá. Máma si toho všimla.
"Iveto, ty máš nějaké tajemství? Vidím to na tobě. Děje se něco mezi tebou a Mirkem?"
"Ano mami, děje. Máme se dnes sejít, potřebuje mi něco říci a moc se těším."
V kasárnách se chystali na oběd, i Mirek. Nějak měl hlad potom posilování. Už se nemohl dočkat, až se sejde s Ivetou. Nebylo možné si toho nevšimnout. Ostatní vojáci na pokoji si toho dobře všimli a nenechali si nic ujít a znovu se rejpavě pustili do Mirka.
"Hej Šmajdo, co se ti honí hlavou? Zas ta tvá nová kráska z kadeřnictví?"
"Tak se uklidněte!" Okřikl je Marek. "Má tajemství a do toho vám nic není!"
"Ale, ale... Pan Šmajda má osobního strážce."
Kluci si ještě párkrát rýpli a pak šli na oběd. To samé bylo u Strnadů, chystali se k obědu. Po obědě si Mirek i Iveta v klidu na chvíli odpočinuli, a pak se přichystali na společné setkání. Mirek si v kasárnách připravil vycházkovou uniformu, trošku ji upravil, aby vypadal k v světu. Iveta chvílemi přemýšlela nad sukní a kalhotami. Vybrala si kalhoty a pomalu se vydala na cestu, směr Hrad. Tak i učinil Mirek.
"Dnes odpoledne u Hradu ve 15.00.hodin."
"Dobře, budu tam."
Hovor ukončili.
Iveta šla do kuchyně si připravit snídani. Mirek už byl dávno po snídani a rozcvičce. Šel do společenské místnosti a našel si klidné místo, na psaní dopisů domu. Za Mirkem přišel nejlepší kamarád, Svobodník Marek, který pocházel z Plzně.
"Ahoj Mirku, píšeš dopis domů nebo Lucii?"
"Domů i Lucii, a musím to vše ukončit. Iveta je něco jiného, naslouchá a je hodně veselá. Pořád se směje, je s ní sranda a na nic se zbytečně neptá."
"Tak hodně štěstí a doufám, že ti to vydrží."
"Děkuji, jsi nejlepší kamarád. A nikomu ani muk! Věřím ti od samého začátku, však to víš."
"Právě proto jdu za tebou."
"No, copak se děje? Zas kluci něco řeší?"
"Přesně tak, řeší. Tu tvojí novou kočku, a řádně tě pomlouvají."
"Ty si nedají pokoj. Už mě štvou. Máš pravdu. Dopíši dopisy a půjdu do posilovny a pořádně si protáhnu tělo a vybiji energii. Děkuji, jsi fakt přítel."
Mirek dopsal oba dva dopisy, šel je uložit do pokoje a pak odešel do posilovny. V posilovně nikdo nebyl, a tak mohl v klidu se pustit do protahování svého mužného těla.
Strnadovi chystali oběd a Iveta se těšila na Mirka jak malá. Máma si toho všimla.
"Iveto, ty máš nějaké tajemství? Vidím to na tobě. Děje se něco mezi tebou a Mirkem?"
"Ano mami, děje. Máme se dnes sejít, potřebuje mi něco říci a moc se těším."
V kasárnách se chystali na oběd, i Mirek. Nějak měl hlad potom posilování. Už se nemohl dočkat, až se sejde s Ivetou. Nebylo možné si toho nevšimnout. Ostatní vojáci na pokoji si toho dobře všimli a nenechali si nic ujít a znovu se rejpavě pustili do Mirka.
"Hej Šmajdo, co se ti honí hlavou? Zas ta tvá nová kráska z kadeřnictví?"
"Tak se uklidněte!" Okřikl je Marek. "Má tajemství a do toho vám nic není!"
"Ale, ale... Pan Šmajda má osobního strážce."
Kluci si ještě párkrát rýpli a pak šli na oběd. To samé bylo u Strnadů, chystali se k obědu. Po obědě si Mirek i Iveta v klidu na chvíli odpočinuli, a pak se přichystali na společné setkání. Mirek si v kasárnách připravil vycházkovou uniformu, trošku ji upravil, aby vypadal k v světu. Iveta chvílemi přemýšlela nad sukní a kalhotami. Vybrala si kalhoty a pomalu se vydala na cestu, směr Hrad. Tak i učinil Mirek.
















Ty musíš mať toho Mira vážne rada.