
Název: Beznadějná láska - 7. část
Autor: Elenor
Iveta došla domů a čekala na ni maminka a požádal ji pomoc s večeří. Zato v kasárnách byl velký rozruch z Mirkova příchodu. A hned se seběhli a chtěli znát veškeré podrobnosti. Mirek je okřikl a řekl jim.
"Mám právo na trochu tajemství a klidu panové!"
"No neboj, dnes nebudeme tě trápit, když potřebuješ tajemství." Kluci sice nechápali, proč tak najednou má Mirek tajnosti a nechali ho prozatím v klidu. Všichni šli na večeři s úsměvem, jen Mirek tak nějak s vážnou tváří a celou cestu přemýšlel. Jeden z vojáků si toho všiml a ptá se ho.
"Miro, trápí tě něco? Jsi zaražený a smutný." Mirek nic neříkal a ani nereagoval, v klidu kráčel dál a přemýšlel. U večeře všichni v poklidu večeřeli i Mirek s chutí jedl.
Doma u Strnadů bylo hlučno, Iveta tiše sedí a kouká a nic jí nechutná, je zaražená.
"Iveto, máš trápení?" Ptala se její maminka.
"Ne mami, to nic, jen menší únava, to bude dobrý."
"Vážně? Koukáš, rýpeš se v tom, nic neříkáš, nebo ti to nechutná?"
"Chutná. Neboj, nic mi není."
"No dobře, tak mi pomůžeš sklidit ze stolu a umyjeme nádobí." V klidu myli nádobí a uklidili věci ze stolu. Byl čas na televizní zprávy. Všichni usedli do obýváku a čekali na zprávy. V kasárnách je velmi hlučno, všichni vojáci se hádají, zda si promítnou film s Vlastou Burianem nebo budou sledovat zprávy a pak film s titulky. Během zpráv se nedohodli, tak došlo na hlasování a vyhrál film s Vlastou Burianem. Někdo z davu začal křičet.
"A o čem to vlastně bude, ví to někdo?!" Do sálu vešel Plukovník Zdeněk Jelínek a rozhlídnul se a zavelel mohutným hlasem.
"Kdo tu velí?"
"Já, pan plukovník, ano, vím, vojáci jsou hluční. Pane, hned to dám do pořádku!"
"To bych prosil, kapitáne Černý!" Pan kapitán Černý řádně zavelel.
"Vojáci, doporučuji klid, jinak nebudeme promítat!"Všichni se uklidnili, usedli a spustili film "Tři vejce do skla." S velkým napětím sledovali starý film s Vlastou Burianem, dobře se bavili.
A u Strnadů, tam sledovali film s titulky. Iveta seděla celá skroucená v křesle, byla celá smutná. Nešlo si toho nevšimnout, máma se jí zeptala.
"Ivetko, nechceš si popovídat? Vidím na tobě, že tě něco trápí."
"Ne mami, to nic není, jen přemýšlím."
"Ne, to není v pořádku, vidím to na tobě."
"Ano, máš pravdu. To Miroslav mne trápí."
"No tak vidíš, že mám pravdu."
"Ano, a nechme toho a sledujme film." Paní Strnadová se zklidnila a v klidu sledovala a přitom přemýšlela, co tu ubohou holku trápí. Film skončil a Iveta s matkou šly do pokoje si popovídat o tom kudrnatém klukovi jménem Miroslav.
"No, tak spusť má milá a ven s tím a neříkej mi, že to nic není, mě nepřesvědčíš."
"No tak mami, vážně to nic není, jen má Mirek tajemství a já ho budu respektovat." Máma odešla. Spokojená s tím sice nebyla, ale nic nenadělala. V kasárnách skončil film, vojáci se rozdělili, někteří šli na pokoje a někteří zůstali, aby mohli sledovat kriminálku "Chobotnice".
















supr lay