
Název: Beznadějná láska - 10. část
Autor: Elenor
Bylo krásné počasí, celkem v hodné i na pěknou procházku po Hradčanech. Právě oba dva dorazili k Hradu zavčasu, bylo právě 15.00.
"Ahoj." řekl Mirek.
"Ahoj," řekla Iveta. "Mirku,tak povídej, co tě trápí.
"Iveto, půjdeme se projít a vše ti povím cestou a budu doufat, že tě to nenaštve."
"Ale jdi, to je to tak zlé? No, poslouchám!" Mirek nevěděl, jak začít a přemýšlel a nakonec spustil.
"Iveto, my vojáci nejen hlídáme a strážíme, ale také musíme občas i mít cvičení, a to i mimo kasárny."
"Ano, to chápu. A to mě má jako naštvat? Ne, to se teda neboj." Mirek se nestačí divit, jak to bere statečně a v klidu, a povídá dál.
"Iveto, já se nestačím divit. Ty jsi tak chápavá a rozumná, že mám strach dál pokračovat. Víš, my jako oddíl pojedeme na cvičení a není to daleko, jen kousek od Rokycan je to tam hrozně velké."
"Aha." podiví se Iveta. "Tak daleko to není."
"A klidně tam můžeš přijet, když budeš chtít a mít čas. Dám ti adresu a telefon, no vlastně ne. Zavolám ti, pak ti ho řeknu, aby to bylo správně."
"Ano, to určitě bych mohla tam za tebou přijet a podívat se po okolí. Určitě to tam znáš, nejedeš tam prvně, že mám pravdu?"
"Hm, koukám, máš znalosti, toho si cením. A ještě něco ti musím říci."
"Tak ven s tím, pane četaři Šmajdo. Povídej, já poslouchám!"
"Určitě t+ bude zajímat, na jak dlouho." Iveta přikývne a poslouchá dál. "Budeme tam na 14 dní." Iveta ho přeruší.
"Ahoj." řekl Mirek.
"Ahoj," řekla Iveta. "Mirku,tak povídej, co tě trápí.
"Iveto, půjdeme se projít a vše ti povím cestou a budu doufat, že tě to nenaštve."
"Ale jdi, to je to tak zlé? No, poslouchám!" Mirek nevěděl, jak začít a přemýšlel a nakonec spustil.
"Iveto, my vojáci nejen hlídáme a strážíme, ale také musíme občas i mít cvičení, a to i mimo kasárny."
"Ano, to chápu. A to mě má jako naštvat? Ne, to se teda neboj." Mirek se nestačí divit, jak to bere statečně a v klidu, a povídá dál.
"Iveto, já se nestačím divit. Ty jsi tak chápavá a rozumná, že mám strach dál pokračovat. Víš, my jako oddíl pojedeme na cvičení a není to daleko, jen kousek od Rokycan je to tam hrozně velké."
"Aha." podiví se Iveta. "Tak daleko to není."
"A klidně tam můžeš přijet, když budeš chtít a mít čas. Dám ti adresu a telefon, no vlastně ne. Zavolám ti, pak ti ho řeknu, aby to bylo správně."
"Ano, to určitě bych mohla tam za tebou přijet a podívat se po okolí. Určitě to tam znáš, nejedeš tam prvně, že mám pravdu?"
"Hm, koukám, máš znalosti, toho si cením. A ještě něco ti musím říci."
"Tak ven s tím, pane četaři Šmajdo. Povídej, já poslouchám!"
"Určitě t+ bude zajímat, na jak dlouho." Iveta přikývne a poslouchá dál. "Budeme tam na 14 dní." Iveta ho přeruší.
"To není tak hrozné, to si ráda počkám na návrat."
"To ano, ono to bude krapánek delší. Víš, já mám ještě spousty dovolené a musím ji také nějak vybrat. Bude se to hodit, pojedu domů." Iveta se na něj smutně podívá a pak řekne.
"To ano, ono to bude krapánek delší. Víš, já mám ještě spousty dovolené a musím ji také nějak vybrat. Bude se to hodit, pojedu domů." Iveta se na něj smutně podívá a pak řekne.
"To jsem nevěděla. A jestli to chápu, tak se uvidíme až někdy v listopadu?"
"Ano, správně, chápeš to dobře. Budu doma týden. "
"Ano, správně, chápeš to dobře. Budu doma týden. "
Ani jeden si neuvědomil, kolik je hodin a až uslyšeli znít zvony. Zjistili totiž, že odbíjí 18 hodin, jim teprve došlo, že je čas se vrátit domu a do kasáren. Ivetě to bylo celkem jedno, ale Mirek, ten musel na čas. Než se rozloučili, tak se políbili a nejen tak letmo, ale krásně a něžně dlouhým polibkem. Mirek si musel pospíšit, protože se v kasárnách musel dodržet vojenský řád a být všude včas.
Doma u Ivety vše probíhalo v naprostém klidu, a ani při přípravě večeře se nějak maminka neptala. Zato v kasárně to bylo až moc dusné. Na Mirka se seběhli jako hladoví psi a začali vyslýchat. Mezi ně přišel Marek a okřikl je.
"Tak dost! Toho nemůžete nechat v klidu a může mít nějaké tajemství, doufám?!"
"Ano, jistě proč ne, mu to přejeme." Kluci si ho teda pak nevšímali a šli na večeři. Marek si vzal Mirka stranou a trochu vyzpovídal ohledně Lucky a toho cvičení a jiné věci. Mirek nic vážného neřekl, jen to, že to vše brala dokonale dobře. Marek se ho zeptal. "A to nebyla řeč o Lucině?"
"Ne, to jí hned nebudu vyprávět, to si nechám na jindy, až bude ten správný čas." Marek ho nechal v klidu se navečeřet.
Doma u Ivety vše probíhalo v naprostém klidu, a ani při přípravě večeře se nějak maminka neptala. Zato v kasárně to bylo až moc dusné. Na Mirka se seběhli jako hladoví psi a začali vyslýchat. Mezi ně přišel Marek a okřikl je.
"Tak dost! Toho nemůžete nechat v klidu a může mít nějaké tajemství, doufám?!"
"Ano, jistě proč ne, mu to přejeme." Kluci si ho teda pak nevšímali a šli na večeři. Marek si vzal Mirka stranou a trochu vyzpovídal ohledně Lucky a toho cvičení a jiné věci. Mirek nic vážného neřekl, jen to, že to vše brala dokonale dobře. Marek se ho zeptal. "A to nebyla řeč o Lucině?"
"Ne, to jí hned nebudu vyprávět, to si nechám na jindy, až bude ten správný čas." Marek ho nechal v klidu se navečeřet.
















nádherný design!! :-)