
Název: Wow - 21. kapitola - Miro, ne!!!
Autor: Natali
"Taylore! Co si myslíš, že děláš?"
"Nenechám si vzít něco, co mi patří!!!" zakřičel mi do obličeje a mně se udělalo mdlo z alkoholových výparů, které mu šly z pusy.
"Nikdy jsem ti nepatřila!" Vrátila jsem mu se slzami v očích a on mě ještě víc přimáčkl na zeď jedné z budov ve slepé uličce.
"Vždycky jsi byla a vždycky budeš moje, ty štětko!!!" řval na mě už zase a už jsem se opravdu hodně bála. Vzlykla jsem a on na to zareagoval fackou.
"Slečno, děje se něco?" křičel nějaký muž a rychle se k nám přibližoval.
"Prosím, pomozte mi!!!" bála jsem se, aby mi Taylor něco neudělal.
"No tak, pane, nechte ji být! Přece nezbijete děvče?!" křičel na Taylora, odstrčil ho ode mne a táhl ho pryč.
"To bylo naposled!! Víckrát už ti to neprojde, ty grázle!!!" křičela jsem za ním a když jsem se trochu vzpamatovala, jela jsem rovnou domů.
Doma jsem si oblékla něco serióznějšího a vydala jsem se na policii, abych to ohlásila. Jsou to už dva měsíce co... no prostě, dva měsíce a tohle nebylo poprvé, co mě napadl. Naštěstí mě vždy maximálně uhodil a pak se vždy někdo objevil, ale příště bych nemusela mít takové štěstí...
O čtrnáct dní později:
Taylora jsem dala k soudu a dnes mi došel rozsudek. Naštěstí to šlo rychle a navíc se ke mně nesmí přiblížit na sto metrů a musí se držet 3 míle od mého pozemku. Když se dozvěděli, že nejsem první, koho takhle obtěžoval, nařídili mu několikaměsíční pobyt na psychiatrii.
Konečně budu mít pokoj. Jsem strašně šťastná, a to i proto, že jsem si uvědomila svoji blbost, když jsem byla s Taylorem. Jen si ještě musím promyslet,co vlastně cítím k Mirovi...
"You took my hand
You showed me how
You promised me you'd be around
Uh huh
That's right..." Rozezněla se jedna z mých oblíbených písniček od P!nk.
"Haló? Tady Vanessa Emma Janks."
"Tady California Hospital Medical Center. Volám vám kvůli panu... Ehm... Panu Šmajdovi, mám pro vás smutnou zprávu. Pan Šmajda má leukemii, zatím není v pokročilém stádiu, ale přesto..." Dál už jsem nevnímala co říká a padala jsem v bezvědomí k zemi...
"Nenechám si vzít něco, co mi patří!!!" zakřičel mi do obličeje a mně se udělalo mdlo z alkoholových výparů, které mu šly z pusy.
"Nikdy jsem ti nepatřila!" Vrátila jsem mu se slzami v očích a on mě ještě víc přimáčkl na zeď jedné z budov ve slepé uličce.
"Vždycky jsi byla a vždycky budeš moje, ty štětko!!!" řval na mě už zase a už jsem se opravdu hodně bála. Vzlykla jsem a on na to zareagoval fackou.
"Slečno, děje se něco?" křičel nějaký muž a rychle se k nám přibližoval.
"Prosím, pomozte mi!!!" bála jsem se, aby mi Taylor něco neudělal.
"No tak, pane, nechte ji být! Přece nezbijete děvče?!" křičel na Taylora, odstrčil ho ode mne a táhl ho pryč.
"To bylo naposled!! Víckrát už ti to neprojde, ty grázle!!!" křičela jsem za ním a když jsem se trochu vzpamatovala, jela jsem rovnou domů.
Doma jsem si oblékla něco serióznějšího a vydala jsem se na policii, abych to ohlásila. Jsou to už dva měsíce co... no prostě, dva měsíce a tohle nebylo poprvé, co mě napadl. Naštěstí mě vždy maximálně uhodil a pak se vždy někdo objevil, ale příště bych nemusela mít takové štěstí...
O čtrnáct dní později:
Taylora jsem dala k soudu a dnes mi došel rozsudek. Naštěstí to šlo rychle a navíc se ke mně nesmí přiblížit na sto metrů a musí se držet 3 míle od mého pozemku. Když se dozvěděli, že nejsem první, koho takhle obtěžoval, nařídili mu několikaměsíční pobyt na psychiatrii.
Konečně budu mít pokoj. Jsem strašně šťastná, a to i proto, že jsem si uvědomila svoji blbost, když jsem byla s Taylorem. Jen si ještě musím promyslet,co vlastně cítím k Mirovi...
"You took my hand
You showed me how
You promised me you'd be around
Uh huh
That's right..." Rozezněla se jedna z mých oblíbených písniček od P!nk.
"Haló? Tady Vanessa Emma Janks."
"Tady California Hospital Medical Center. Volám vám kvůli panu... Ehm... Panu Šmajdovi, mám pro vás smutnou zprávu. Pan Šmajda má leukemii, zatím není v pokročilém stádiu, ale přesto..." Dál už jsem nevnímala co říká a padala jsem v bezvědomí k zemi...
















Ty už tam pleteš nějak moc zápletek. Možná by bylo dobrý si to promyslet... děje se tam toho tolik. Jak pak chceš psát další povídky? To nebudeš už bez inpirace?