close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vždy to budeš ty! - 29. část

4. prosince 2011 v 14:40 |  Fan fiction


Název: Vždy to budeš ty! - 29. část

Autor: Majisek183




S trhnutím otevřu oči. Nechápavě se rozhlížím po pokoji. Kde to jsem? Všechno je tak strašně sterilní a depresivní. Co tu sakra dělám? Pomalu se posadím a chystám se seskočit z postele a jít zjistit kde to sakra jsem když se otevřou dveře a do pokoje nakoukne Jaro. "Nie lež!" přikáže mi. Zarazím se a tázavě se na něho podívám. Potom si vlezu zpátky do postele. "Kde to sakra jsem?" zeptám se. Můj hlas zní strašně nepřirozeně, slabě, až mě to vyděsí. Potom se mi vybaví co se včera stalo. Ale ne. To musel být jen hóódně hnusný sen. Vystreštěně se podívám na kapačku kterou mám zavedlou do ruky. Ani jsem si jí nevšimla..."Co je s Igorem?!" vyhrknu hystericky. "A proč jsem sakra tady?!" "Ukludni sa.....nesmieš sa stresovať." podívá se na mě Jari se zvláštním výrazem. "Ale to je mi jedno sakra! Chci vědět co se stalo!" křiknu na něho rozčileně. "Pšššt nemusí na nás prísť sestra.....Ukludni sa ja ti všetko vysvetlím." snaží se mě uklidnit. Založím ruce na prsou a vyčkávavě se na něho podívám. Sedne si ke mně na postel a opatrně začne. "Neviem čo všetko si pamätáš....Urobilo sa ti včera zle a keď som telefonoval s tvojou mamou omdlela si mi. S ohľadom na tvoj stav ma to celkom vydesilo....Doktori ťa tu nechali cez noc na pozorovanie a dali ti nejaké kapačky. Vraj sa teraz hlavne nesmieš stresovať, mohlo by to ublížiť tebe aj bábätku. No a Igor....Je v kóme.....Dýchajú za neho prístroje. Je to s ním vážne..." podívá se na mě smutně. Padnu zpátky na polštář. "Kdy můžu pryč?" "A kde by si chcela ísť? Sú tri v noci..." podívá se na mě něžně. Ucuknu pohledem. "A ráno co?" "Hej ráno už vraj hej." "Cos řekl mámě?" sednu si a podívám se mu do očí. "O Igorovi pravdu a o tebe nevie." Pobaveně se zasměju. "Kde jsou kluci?" "V bufete. Čakajú až sa prebereš. Vraj zostanú tu na hotelu. Ty by si teraz ale mala spať..." zvedne se a pomalu vyrazí ke dveřím. "Nééé....nechoď..." podívám se na něho prosebně. "Nemal by som tu byť...." koukne na mě váhavě. "To je mi jedno...nechci být sama..." zašeptám. Jaro si jen povzdechne, vrátí se, skopne boty, vyleze si ke mně do postele a obejme mě kolem ramen. Schoulím se mu v náručí a poslouchám vyrovnaný tlukot jeho srdce. Pomalu mu spokojeně usínám v náručí. Probudí mě zvláštní šťouchnutí v břiše. S trhnutí otevřu oči. "Čo sa stalo?" podívá se na mě Jaro vyděšeně. Mlčím. Jen ho vezmu za ruku a váhavě si ji položím ze strany na bříško. Chvíli se nic neděje. Potom přestane prcek dělat fóry a ukáže mu co umí. Jaro na mě jen fascinovaně kulí oči. Zasměju se jeho vytřeštěnému výrazu. "Paráda...." vydechne a podívá se mi zblízka do očí. V tu chvíli to na mě všechno dolehne. To Igor by tu teď měl být semnou a radovat se z prvních pořádných kopanců. Ale ten teď bojuje o život. Možná už visí jen na vlásku. A já tu sedím s klukem kterého vlastně pořád miluju k zbláznění. Proč musí být všechno tak složité? To mi není souzeno být šťastná?
Ráno mě doktoři naštěstí nechají jít. Společně s Jarem sjedeme výtahem do přízemí a vyzvedneme kluky v bufetu. Odvezeme je na hotel a potom jedeme domů. Sbalím si pár nejnutnějších věcí a zase se vrátíme. Rezervuju si pokoj ve stejném hotelu, vybalím se a dám si sprchu. Obleču se a seběhnu dolů na oběd. Sednu si ke klukům a potom co se společně naobědváme vyrazím jen s Jarem zpátky do nemocnice. Už tak jsem pořád musela přemýšlet co všechno se za těch pár hodin mohlo změnit. A taky nemusí. Podaří se mi přesvědčit sestřičku co má službu aby mě za Igorem nachvíli pustila. Navleče mě do té zelené maškarády a pustí mě do pokoje. Pekelně mě znervózňuje pípání všech těch přístrojů. Sednu si na židli u postele a chtynu Igora za ruku. opřu si hlavu o postel a nechám po tváři stékat slzy. Příjde mi že sestřička mě vypakuje až směšně brzy. S opuchlýma očima se vrátím za Jarem a překvapeně zjistím, že jsem tam seděla víc jak dvě hodiny. "Možno by sme už mohli ísť.....Keby sa niečo stalo dajú ti vedieť..." Jen přikývnu. Mám toho pro dnešek dost. Vrátíme se na hotel a připojíme se klukům u večeře. Rozloučím se snima, dám si sprchu a padnu do postele jako podťatá.
Probudí mě klepání na dveře. Líně se vyhrabu z postele a jdu otevřít. na chodbě stojí Jaro. Nechápavě na něho vyvalím oči. "Obleč sa, ideme sa naraňajkovať a do nemocnice."usměje se na mě nevinně. "Stalo se něco?" vyděsím se. "Nie nič sa nestalo len ma napadlo že budeš chcieť ísť snami..." snaží se mě uklidnit. Změřím si ho podezíravým pohledem a zapadnu do koupelny. Vyčistím si zuby, vlasy zapletu do copu, natáhnu džínovou mini s laclem a tričko, nazuju conversky, popadnu tašku a vyjdu na chodbu za Jarim. Společně se připojíme ke klukům u snídaně a všichni se pak nahrneme do nemocnice. Kluci jdou na kontrolu a já s Jarem se vydáme zjistit, jak je na tom Igor. Zaklepu na dveře sesterny na JIPce. Nic. Zaklepu znovu. "Tam nikdo není." upozorní mě sestra procházející chodbou. "Jak to?" kouknu na ni nechápavě. "Sestra co má službu je teď na sále." "A kdo hlídá pacienta?" zeptám se natvrdle. Jaro mě zezadu chytne za rameno. Nechápavě se na něho otočím a když uvidím jeho výraz všechno mi dojde. "Co je s Igorem?" otočím se na sestru s chabě zakrývanou hysteriií v hlase. "Já toho moc nevím. A navíc nevím v jakém jste vztahu s pacientem takže vám ani nic říct nemůžu." odpoví mi ne zrovna ochotně. "Zkuste si počkat před sálem, tam se vám možná něco podaří zjistit." poradí mi a nevzrušeně kráčí chodbou dál. Popadnu Jara za paži a táhnu ho k proskleným dveřím na opačné straně patra. Praštím sebou na lavici na chodbě a snažím se sklidnit. Nemusí to být nic hrozného...opakuju si pořád dokola. Po chvíli, která se mi zdá jako celá věčnost se otevřou dveře a na chodbu vyjde sestra. "Prosím vás můžete mi říct co je s Igorem?" podívám se na ni zoufale. "Já vám nemůžu říct nic musíte si počkat na doktora." odpoví mi ve spěchu. Tak jen sedím na chodbě a čekám. Půl hodiny....Hodinu....Hodinu a půl....Přesně po hodině a čtyřiadvaceti minutách se otevřou dveře ana chodbu vyjdou nejdřív dvě sestry, potom i doktor. "Co je s Igorem?" vybafnu na něho nevychovaně. "A vy jste jeho...?" podívá se na mě zkoumavě. "Snoubenka..." odpovím bez zaváhání. "Dobře...Pojďte teď prosím semnou." pobídne mě a Jarina který automaticky vyrazí za náma zarazí. "Som jej brat..." podívá se na doktora. "No dobře tak pojďte.." svolí nakonec a oba nás zavede do kanceláře primáře. Posadí se na stůl a pokyne mi na židli naproti sobě. Prkenně se usadím na půl zadku. Vyčkávavým pohledem si měřím chlápka s brýlema naproti mě. Slyším jak Jaro za mnou netrpělivě přešlápne. "Jak už jistě víte pan Belaj byl ve velmi vážném stavu..." začne. "Byl? Takže už mu je líp?" skočím mu do řeči nadšeně. Dost dobře nechápu proč si Jarino dřepne vedle mě a chytne mě za ruku. Kulím na oba oči. "U pana Belaje jsme dnes objevili vnitřní krvácení. Ihned jsme ho operovali, ale bohužel už se nedalo nic dělat....Je mi to líto." podívá se na mě smutně. Poleje mě studený pot. Roztřesou se mi ruce. "Ne.....To není pravda...." odmítám mu uvěřit. Určitě si ze mě dělá srandu. "Bohužel je. Vím jak vám teď je ale musíte se snažit zachovat klid, vzhledem k vašemu stavu." "Tak klid.....Vy jste dobrej....A prej víte jak mi je! Víte akorát tak kulový." zaječím na něho hystericky. "Tak to si jen myslíte. Před půl rokem mi zemřela manželka. Na rakovinu. Jsem doktor, zachraňuju lidem životy ale musel jsem se jen koukat na to jak mi umírá žena kterou miluju. Takže vás absolutně chápu." koukne na mě smutně. Vyskočím na nohy a vyběhnu na chodbu. Snažím se popadnout dech. Svezu se na kolena na podlahu. Je mi jedno že si mě kolemjdoucí prohlížejí. Někdo mě zezadu chytí za paži a snaží se mě vytáhnout na nohy. Prudce se vysmeknu a zlostně koukám na Jara. V očích se mu taky lesknou slzy. Rozbulím se jako želva a padnu mu kolem krku. "Chci ho vi..vidět..." koktám mezi vzlyky. "Dobre....Skočíme za doktorom..." slíbí mi a společně se vrátíme chodbou ke dveřím kanceláře. Jarino zaklepe, chvíli mluví s primářem, potom mě vezme za ruku a všichni tři vyrazíme směrem k sálu. "Ale jen na chvilku...." upozorní mě, popstrčí mě dovnitř a zavře za nima dveře. Zůstanu stát jako přikovaná na místě a jen zírám na Igora. Je bledý jako stěna a má zavřené oči. Přistoupím k němu a chytnu ho za ruku. Je ledová. Po tvářích mi tečou proudem slzy. "Říkal si že mě v tom nenecháš....Slíbil jsi mi to!" připomenu mu šeptem. V tu chvíli mi to všechno dojde. Už nikdy nebudeme spolu. Už nikdy neuslyším jeho hlas,jeho smích, už nikdy neuvidím ten roztomilý záblesk v jeho očích. Jsem sama. Zoufale sama. Navíc čekám mimino. Mimino na které se Igor tak těšil. Které teď nikdy neuvidí. Které nikdy nepozná svého tátu. "Miluju tě....nikdy nezapomenu..." políbím ho na čelo a vyjdu na chodbu. Jaro na mě čeká před dveřma. Natáhne ke mně ruce, nechám se obejmout a celou věčnost mu brečím na rameni. "Eli neplač....Strašne nerad vidím keď sa trápiš....A mysli na to malé..." snaží se mě uklidnit. Jen popotáhnu a přikývnu. Utřu si slzy a snažím se znovu nerozbulet. "Ideme na hotel?" podívá se na mě starostlivě. Jen přikývnu. Tady už mě nic nedrží. "Chceš aby som ostal tu?" koukne na mě Jaro vyčkávavě když mě doprovodí až na pokoj. Zarazím se. Strašně moc bych chtěla aby zůstal semnou. Ale nepříjde mi to vůči němu moc fér. Tak jen zavrtím hlavou a zapadnu do koupelny. Dám si sprchu a zalezu do postele. Celou noc jen ležím a zírám do stropu. Později už ani nebrečím. Nemám sílu ani na to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám Mirův nový videoklip Loneliness?

Ano
Ne
Ještě jsem neviděl(a)...

Komentáře

1 Alena Alena | 4. prosince 2011 v 15:11 | Reagovat

Je to neuvěřitelně smutné, ale hezké :) věřím, že Jaro se o ně postará i s tím mimčem :)

2 Miška Miška | Web | 4. prosince 2011 v 17:16 | Reagovat

Smutnéé :(

3 Michelle Michelle | E-mail | 5. prosince 2011 v 17:37 | Reagovat

Hm, přemýšlela jsem nad různým dějem, ale nad smrtí Igora ne.Snad pro Elišku bude Jari oporou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017