
Název: Vždy to budeš ty! - 26. část
Autor: Majisek183
Dorazím domů. Mamka je naštěstí v práci. Zavřu se v pokoji a padnu na postel. Dlouhou dobu jen tupě zírám do stropu. Ani nebrečím. Prostě mi to nedochází. Já přece nemůžu být těhotná! To jako že bych měla být za devět měsíců mamina?! Absurdní! Odmítám tomu uvěřit. I když je to určitě pravda. Všechno tomu nasvědčuje. Ranní nevolnosti, podrážděný žaludek....Pořád bych jen spala, jsem přecitlivělá....A proč by to taky nemohlo být možné když neberu antikoncepci a Igor se kondomem nikdy neobtěžoval?! V tu chvíli si uvědomím tu děsivou skutečnost. Super.....Je mi 17 a půl a jsem těhotná! A hlavně vůbec nevím co mám dělat. Rozbulím se jako želva. Popadnu mobil a vytočím Igorovo číslo. Potřebuju to s ním probrat. Hned. Dřív než to řeknu někomu dalšímu. Mobil dlouho vyzvání. "Ahoj láska....snad ti nechýbám?" zaměje se Igor na druhé straně. "Ahoj....Chybíš a ani nevíš jak...." přiznám se a hlas se mi zlomí. "Čo sa stalo?! Prečo plačeš?!" vyděsí se. "Všechno je v háji.....Potřebuju s tebou hrozně nutně mluvit." kňuknu naléhavě. "Chceš aby som prišiel?" zeptá se. "Hm..." hlesnu jen. "Dobre...budem tam čo najskor to pojde..." ujistí mě a zavěsí. Odšourám se dolů d obýváku. Kecnu si na pohovku a pustím si televizi. Ve skutečnosti ji vůbec nevnímám. Zvuk mám ztlumený skoro na maximum abych náhodou nepřeslechla přijíždějící auto. Jen se modlím aby Igor přijel dřív něž mamka. Přesně po dvou hodinách a čtyřicetisedmi minutách před domem zaparkuje auto. Zazvoní zvonek. Vyskočím jako štípnutá vosou. Pádim otevřít div se nerozmáznu na dveřich do chodby. Otevřu a vrhnu se kolem krku Igorovi. Nechápavě a vyděšeně zárověň se na mě podívá. "Čo sa stalo preboha?!" "Tady to snad řešit nebudeme ne?" popadnu ho za ruku a táhnu ho nahoru do pokoje. Posadí se na postel a já si sednu naproti němu na kraj stolu. Najednou ztratím odvahu. Nevím jak mu to mám říct. "Tak povieš mi už konečne čo sa stalo?" vyhrkne zoufale. Měřím si ho pohledem. "Jsem těhotná...." vyhrknu najednou. Vykulí oči. Přímo mu vidím na tváři jak mu to pomalu dochází. Kouká na mě jako na svatý obrázek. Široce se na mě usměje, vyskočí na nohy a obejme mě. "Ja som si to myslel......láska ani nevieš akú mám radosť..." kouká na mě láskyplně. Podívám se na něho jako na blázna. "Aha.....tobě to asi nedochází že? Proboha mě ještě není ani 18! Jak si to jako představuješ? Že se vykašlu na školu a budu se odteď plácat u plotny, štopovat ti ponožky a prát plíny?" zeptám se ho nevěřícně. "A tým chceš ako povedať čo?" podívá se na mě nechápavě. "Že jsi to asi pořádně nedomyslel......Ty už jsi možná dost starej na to mít dítě ale já ne!" upozorním ho. "Aha....takže tým chceš povedať že pojdeš na potrat?!" "Já nevím....." zašeptám. "Teraz si zo mňa robíš srandu že?" podívá se na mě smutně. "Ne nedělám. Ale taky neříkám že už jsem se rozhodla....Pochop mě já...Prostě...." zakoktám. "Ja ťa chápem...je to hlavne tvoje rozhodnutie ale nemáš pocit že do teho mám tiež čo hovoriť?" "Máš to ti neberu....ale proboha uvědom si že to musíme všechno promyslet.....každou možnost. Společně." kouknu mu do očí. "Niečo vymyslíme....Nenechám ťa v tom...Sľubujem." obejme mě kolem ramen a políbí do vlasů.
Ráno nejdu do školy. Vstávám ale stejně včas. Jen kvůli tomu že musím pádit na záchod. Vyčistím si zuby a lehnu si zpátky do postele k Igorovi. "Eliško?!" ozve se máma zdola. S povzdechem vyskočím na nohy a seběhnu dolů po schodech. "Ty jsi nemocná?" koukne na mě. "Jo nějaká střevní viróza..." odpovím jí. "Aha....Zvládneš to tu že? Já musím do práce..." "Mami není mi pět!" zasměju se. "No asi máš pravdu....Tak si pak uvař čaj, černý ne ovocný. Když budeš mít hlad tak si dej rohlík nebo třeba piškoty. Já teď letim pa Eli." nařídí mi a už za sebou zabouchne dveře. Vrátím se nahoru a převleču se z pyžama. Uvařím nám čaj a na snídani namažu rohlíky s nutelou. Potom zůstaneme sedět u stolu. Sedíme naproti sobě a mlčíme. "Takže.....ty teraz pojdeš somnou ku doktorke a necháš si vybaviť preukaz..." oznámí mi. "Ale..." přeruším ho. "Neprerušuj ma. Už som to všetko premyslel. Je január, tento rok si dorobíš normálne. V júnu ti bude 18. Na prvý polrok ti vybavíme individuálny plán študia, v lednu začneš normálne chodiť do školy. Dorobíš školu a o prázdninách sa presťahujeme do Blavy. Tam by si si mohla dorobiť vysokú." koukne na mě vyčkávavě. "No.....to by šlo....ale kdo se bude starat o prcka když budu chodit do školy? Mamka určitě ne ta má práce nad hlavu..." "A já som asi vzduch že? A keď budem nutne potrebovať odísť tak nájdeme nejakú opatrovateľku." "To zní rozumně." "Já viem...Tak sa fič obliecť." "Není třeba....Jsem objednaná za týden." usměju se na něho. "Okej. Takže.....tvoja mama to predpokládam ješte nevie..." koukne na mě pobaveně. "Ne." odpovím nervózně. "Deny už to vie?" "Taky ne." "Takže zatial nikto...." zasměje se. "Dobre. Dnes vytiahneme tvoju mamu na večeru. A tam jej to všetko pekne vysvetlíme." oznámí mi hotovku. "Deniske to povieš sama a na budúci týžden si urobíme výlet do Blavy. Musíme to povedať aj ostatným." plánuje nadšeně. "Ja som tak strašne šťastný....panebože budem mať bábätko s babou ktorú milujem nadevšetko!"
Natočím si vlasy, jemně se nalíčím a natáhnu černé lesklé přiléhavé kalhoty a červenou košili s hlubokým výstřihem. Prkenně se usadím k Igorovi na pohovku a čekáme až se mamka vrátí z práce. "Eli? Už jsem doma!" ozve se z předsíně. "Tady jsme mami!" ozvu se jí. Nakoukne do obýváku a když nás uvidí zarazí se. "Co se tu děje?" koukne na nás podezíravě. "Dobrý večer pani Kocianová. Napadlo nás, či by ste si snami nezašla na večeru?" osloví ji zdvořile Igor. "No proč ne že. Copak jste provedli že si to takhle předem žehlíte?" nevěří nám. "Nic. Jen nás napadlo že bys nemusela nic vařit..." snažím se jí uklidnit. "No dobře. Tak minutku počkejte jen se převleču." Popadnu bundu, nazuju vysoké kozačky a s mamkou a Igorem nasedneme do auta. Po půl hodince se už usazujeme v luxusní restauraci. "Co budete pít?" zeptá se nás úslužně pingl. "Tak nám dajťe nejaké dobré vinko, a dvakrát neperlivú vodu a Eli ty si daš čo?" ukáže na mě Igor. "Pomerančový džus..." plácnu první věc co mě napadne. Jsem dost nervózní z toho co mě teď čeká. Po chvilce nám kluk naservíruje objednané pití. Když přede mě postaví sklenku na stopce a chystá se mi nalít víno Igor ho zarazí. "Nie pre slečnu alkohol nie...." Nechápavě se na něho podívám. Tázavě zvedne obočí. Aha. Jako budoucí mamina žáden alkohol...pochopím. "Promiňte. Víte už co budete jíst?" Igor s mamkou si dají nějakou příšerně tučnou bombu. Já si objednám teštoviny se zeleninou. "Takže.....Je mi jasné že tohle není jen tak samo sebou. Co na mě chystáte?" otočí se na nás mamka po chvíli kdy probíráme samé kravinky. Jsem nervózní jako sáňky v létě. V tu chvíli se u našeho stolu objeví pingl a naservíruje Igorovi a mamce něco příšerně páchnoucího česnekem. A sakra pomyslím si a už vstávám od stolu a pádim na toalety. Po chvilce se trošku bledá vrátím ke stolu. "Už je ti lepšie?" koukne na mě starostlivě Igor. "Jo...to jen ten česnek..." vysvětlím. "Prepáč....neuvedomil som si to." omluví se mi a chytí mě za ruku. Mamka si nás měřípodezíravým pohledem. "Zašla sis k doktorovi?" koukne na mě starostlivě. "Jo...." odpovím nejistě. "No a?" zeptá se vyčkávavě. Bezradně se podívám na Igora. Povzbudivě mi stiskne ruku a otočí se na mamku. "No to je práve to o čom sme s vámi chceli hovoriť....Viete ja a Eliška no....Skrátka budeme mať dieťa." vybalí to na mamku na rovinu. Obdivuju s jakým klidem jí to řekl. Se strachem v očích koukám na mamku. Ta vypadá jako by dostala po hlavě palicí. "Ty jsi těhotná?!" vyjekne skoro na celou restauraci jakmile se vzpamatuje. Je mi nepříjemné jak se po nás všichni otáčejí a někteří po mě vrhají pohoršené pohledy. "Mami tiše proboha!" napomenu ji jen. Na odpověď se ale nezmůžu. "Tak jsi nebo ne?!" zeptá se mě znova naléhavým šepotem. Zhluboka se nadechnu. "Jo jsem." přikývnu. "Panebože....." vydechne zničeně. Dlouhou dobu všichni mlčíme. "A co si jako představuješ že budeš dělat?" otočí se na mě. Seznámíme ji s naším plánem. Kouká na nás jako na blázny. "A nebylo by přece jednodušší řešení...?" navrhne nám nejistě. "Ani náhodou!" vyhrkneme s Igorem současně. "Mami já toho prcka chci. Já vím že mám na mimino ještě čas ale s tím už teď moc asi nenadělám. Ten prcek za to nemůže." kouknu na ni odhodlaně. "Je ti jasné že se ti radikálně změní život? Že už nic nebude jako dřív? Žádné diskotéky nic? Ty si teď ani neuvědomuješ o kolik věcí co ti teď připadají samozřejmé příjdeš!" upozorní mě. "Ne to máš pravdu. Ale už jsem se rozhodla. Mami já Igora miluju a chci být s ním. No a tak budeme spolu prostě ve třech no...." Igor jen těká pohledem z jedné na druhou. "Eliško já ti v tom samozřejmě nebudu bránit. Je to hlavně tvoje věc. Dělej jak myslíš. Jen abys toho potom nelitovala až zůstaneš sama s prckem na krku!" "Sama nezostane." zastane se mě Igor. Mamka jen pokrčí rameny. Teda to bylo snadnější než jsem čekala!















