
Název: Vždy to budeš ty! - 25. část
Autor: Majisek183
Celý večer se skvěle bavíme, na rychlé skladby tancujeme všichni v kruhu, na ploužáky si mě zabere většinou Igor, jednou tančím i s Mirem, Adamem, Tomim, Patrikem a Romanem. Jednou se do sebe dokonce zavěsíme s Deny. Kluci z nás mají bžundu. Tak trošičku jsem čekala že pro mě možná přijde i Jaro. Ne. Nevadí. O půlnoci bouchneme šampáňo, všichni si vzájemně popřejeme šťastný nový rok, s holkama objetím, k klukama pusou, s Igorem dlouhým polibkem. Napíšu mamce SMS a popřeju jí šťastný nový rok.Všichni se vyhrneme ven a sledujeme parádní ohňostroj. Potom se vrátíme zpátky do klubu a paříme až do časných ranních hodin.
Probudím se až pozdě po poledni. A to ještě jen proto že se mi udělá strašně zle. Jen tak tak stihnu vybrat dveře do koupelny. Opláchnu si obličej a nakouknu do kuchyně kde Igor zrovna chystá snídani. "Dáš si slaninu a lebo vajíčka?" usměje se na mě od plotny. "Ne nic.....je mi strašně blbě...." postěžuju si. "Áááá princezna má kocovinu?" směje se mi. Naleje do sklenice vodu a hodí do ní šumák. Podá mi ho. "Malo by sa ti urobiť lepšie...." koukne na mě starostlivě. Vypiju ho na jeden zátah a prásknu sebou na židli za stůl. Igor si sedne naproti mě s talířem slaniny. Znova se mi zvedne žaludek a pádím do koupelny. "Veď si toho až tak nevypila...." koukne na mě starostlivě Igor ze dveří. "Nevypila no.....asi mi to prostě jen nesedlo...." pokrčím rameny.Společně se pak usadíme na pohovce u telky a pustíme si komedii Bláznivý šaman. Zvedne mi to náladu i když ještě asi dvakrát odběhnu vyprázdnit žaludek. Do večera mě to přejde, jsem schopná se i normálně najíst a v noci jsem v pohodě už úplně. Horší je to zase druhý den ráno. Hned po probuzení si dám zase rozcvičku během na záchod. Vrátím se za Igorem do postele. "Nie si tehotná?" koukne na mě nejistě. Vykulím oči. "Ne!" odmítnu rázně a ani nad tím nepřemýšlím. "Spíš mi jen něco nesedlo...Hele kdy vyrážíme?" kouknu na něho. "No tak sbal sa pomaly a tak o hodinku by sme mohli....Pokial ti nebude špatne..." podívá se na mě starostlivě. "Ale jo.....to zvládnu..." kouknu na něho povzbudivě. Sbalím svoje saky paky, natáhnu džíny a svetr, vyčistím si zuby a vlasy zapletu do copu. Žaludek mám pořád jako na vodě ale zvracet už nebudu tím jsem si jistá. "Můžeme vyrazit....." kouknu na Igora rozvaleného na pohovce. "Okej už idem...." zvedne se, popadne můj bágl a společně se nasáčkujeme do auta. Cestu zvádnu bez problémů přesně jak jsem čekala a za tři hodinky už vysedám u nás před domem. "Kdy přijedeš?" kouknu na Igora vyčkávavě. "Za tri dni.....musím niečo vybaviť s chalanami...." vysvětlí mi, políbí mě na rozloučenou a pomalu opouští naši ospalou ulici. Odemknu si a vejdu do prázdného bytu. Věci vybalím v koupelně, dám si sprchu a v pyžamu se usadím u telky. Až do večera koukám na filmy, po telefonu se domluvím s Deny že ji budu čekat zítra před školou a jdu spát dřív něž se mamka vrátí.
Ráno hned po zazvonění budíku pádim do koupelny. Vyhodím obsah žaludku do záchodu, vyčistím si zuby, nalíčím se a učešu. Zapadnu do pokoje, natáhnu džíny a triko. Na snídani si jednoduše netroufnu. Do batůžku přihodím jen suchý rohlík a čistou vodu. Obuju se, popadnu bundu a vyrazím na autobus. Tohle není normální....Asi bych si měla zajít k doktorovi....rozhodnu se cestou. Před školou mě čeká Deny, jen tak tak se stihneme přezout a už zvoní na hodinu. Zapadneme do lavice a snažíme se soustředit na matyku. Jde mi to dost těžko, ve třídě je hnusně vydýchaný vzduch, udělá se mi špatně a bez dovolení vysmahnu ze třídy jako blesk. Zamknu se na záchodě. Po tom co se vyblinkám z podoby se vyčerpaně svezu na podlahu. "Eli? Jsi tu?" zaslechnu Denisu. Odemknu a otevřu dveře. "Teda ty vypadáš......" koukne na mě vystrašeně. "Co se ti stalo proboha?" "Udělalo se mi zle...nic vážnýho...." snažím se ji uklidnit. "Jen tak z ničeho nic se ti udělá špatně jo? To se mi nezdá úplně normální...." koukne na mě pochybovačně. "Já neříkám že je to normální ale že to není smrtelná nemoc...." odseknu ironicky. "Aha tak pardon.....stejně by sis měla zajít k doktorovi..." rýpne si ještě, vytáhne mě na nohy a společně se vrátíme do třídy. "Omlouvám se udělalo se mi špatně..." podívám se kajícně na učitele. Jen mávne rukou a já vděčně zapadnu do lavice. "Otevři okno..." sťouchnu Deny loktem. Vyhoví mi a do konce hodiny se klepeme ve svetrech. Ale aspoň už je mi líp. O přestávce když spolužačka před náma vybalí svačinku a já ucítím příšerný puch cibule se mi zvedne žaludek znova a zopakuju si sprint na záchody. Deny na mě čeká ve dveřích s batohem na zádech a cpe mi ten můj. "Ve dveřích jsi skoro převálcovala třídní.....takže jsme jí řekla že je ti špatně....mám s tebou skočit k doktorovi..." oznámí mi a vleče mě do šatny. "Ale mě nic není!!" protestuju. Marně. Obleče se a vyčkávavě na mě koukne. S nasupeným výrazem navleču bundu a vyrazíme na ulici. Naskočíme do autobusu který nás odveze k nemocnici. Na vrátnici zjistíme kde máme jít a pak už jen čekáme až doktor vyřídí všechny případy před náma. S malou dušičkou zalezu do ordinace. Deny se nakvartýruje za mnou. "Tak jaký máte problém slečno....." "Eliška Kocianová..." představím se. "Slečno Kocianová?" podívá se na mě mateřsky vyhlížející starší paní. "Asi tři dny za sebou jsem zvracela..." odpovím jí nejistě. "A jak často?" koukne na mě zamyšleně. "Vždycky jen po ránu....a vadí mi vydýchané prostory a nebo nějaké mastné aromatické jídla...." dodám. "A jinak vás nic netrápí?" "Ne nic...." Vyšetří mě na slepá střevo a odebere mi krev. "Já vás teď pošlu ještě na gynekologii....." podá mi papír a vypakuje nás z ordinace. Deny na mě kouká s vytřeštěnýma očima. "Ty jsi těhotná?!" vyjekne na celou chodbu. Strčím ji loktem do žeber nemusí na nás přitahovat tolik pozornosti. "Ne to je kravina..." odpovím jí, ale nezní to tak jistě jak jsem si představovala. Usadíme se v čekárně před ordinací. Cítím se tam asi jako nahý v trní, mezi třema těhotnýma třicátnicema působíme trochu divně. Šokuje mě pohled na holku starou asi jako já co vejde do čekárny asi pět minut po nás. Pod bundou schovává pořádný pupek. Nedokážu si představit sama sebe v její situaci....Se strachem v očích kouknu na Deny. Celou dobu nepromluvíme. Jen koukám do zdi a modlím se ať je to jen blbá sranda. "Slečna Kocianová?" nakoukne do čekárny sestřička. Nenadšeně za ní vejdu do ordinace. Vyplní mi kartu a pošle mě za doktorkou. "Dobrí den...." pípnu nejistě. "Dobrý den slečno....posaďte se. Copak vás trápí?" podívá se na mě. Beze slov jí podám papír kterým mě vyzbrojili. "Aha..." řekne jen. "No tak pojďte...vyšetříme vás...." pokyne mi. Potom mi ještě udělá ultrazvuk a kývne hlavou na židli u stolu. Chvíli něco datluje do počítače a potom se na mě zpříma podívá. "Takže.....slečno Kocianová....mám pro vás dvě zprávy. Jednu dobrou a ta druhá záleží na vás." "Tak první tu doboru..." usměju se. "Není to nic vážného." usměje se na mě. Uvolněně si oddechnu. "A teď ještě ta druhá zpráva...." podívá se na mě nejistě. Ztuhnu jako kámen. "Jste těhotná." podívá se na mě. Zatmí se mi před očima. Ještě že sedím jinak bych tady sebou asi praštila. "Proboha.....co teď budu dělat?!" vydechnu zoufale. "No máte několik možností. Buď si dítě necháte, nebo vás můžu obědnat na interupci a nebo pokud to třeba nechcete řešit takhle radikálně můžete dítě normálně donosit a potom ho dát k adopci. Je hodně žen které vlastní dítě mít nemůžou a za něco takového jsou vděčné." odpoví mi věcně. "Já....já nevím...." koktám. "Znáte otce dítěte?" "Jo jasně..." podívám se na ni dotčeně. "Tak by jste si o tom možná měla promluvit s ním. Ale hlavní rozhodnutí bude na vás. Víte co za týden se mi příjdete ukázat a buď vám vypíšeme průkazku nebo..." navrhne mi rozumné řešení. Jen přikývnu a s nashledanou vypálím z ordinace. V čekárně se na mě vrhne Denisa. "Prý si mám přijít za týden..." odpovím jí. Sama nevím proč jsem jí neřekla pravdu. "A jdeš do školy nebo domů?" "Jasně že domů....Bych se taky mohla rovnou uhnízdit na záchodě nemyslíš?" kouknu na ni jako na malomocnou.
















Někdy si to určitě přečtu..ted bohužel nemám moc času..