
Název: Vždy to budeš ty! - 22. část
Autor: Majisek183
Všichni se nasáčkujeme za stůl a objednáme si smažák a hranolky. Skvěle se bavíme a smějeme se na celou restauraci. Dvě hodinky než zase otevřou sjezdovku utečou jako nic, polovina se vrátí zpátky na chatu a my si pozapínáme lyže a snowboardy a vyrazíme na vlek. Tenokrát se vecpu na kotvu s Igorem. Cestu nahoru si zpříjemníme líbáním. Teda Igor. Já z toho moc nemám, znerózňuje mě pohled Jara na kotvě za náma který cítím na tváři. Nahoře čekáme na ostatní, Adam se Zuzkou vyrazí rovnou, my se ještě chvíli vybavujeme, potom vyrazí dolů Miro, chvíli po něm Jaro. "Nezabij se mi prosím..." kouknu na Igora úskostně když si vzpomenu že říkal, že na lyžování zrovna talent není. "Neboj sa ja by som ťa v noci mrznúť nenechal.....Jarina teraz zpacifikuje Janka tak budem mať aspoň volnú postel.." směje se Roman. "Tak takú radosť ti neurobím!"slíbí mu Igor a vyrazí ze svahu dolů. Chvíli s Romanem počkáme a potom se společně vydáme dolů. Romys jede super nechápu proč šel odpoledne na červenou. Občas se zastavíme, abychom počkali na Igora. Miro s Jarem na nás čekají dole u lanovky. "Adam se Zuzkou už išli...." vysvětlí nám. Nasáčkujeme se do jedné kabinky a vyjedeme nahoru. Skvěle si zajezdíme, sjezdovky jsou navečer prázdnější než přes den. Jednu jízdu se mi ale nějak podaří odtrhnout od naší skupinky. Rozhodnu se že na ně počkám až zase sjedou dolů. První se v zatáčce objeví Jaro. No ten mi tu chyběl...pomyslím si. "No kde si bola?" koukne na mě s úlevou. "Tady..." odpovím mu prostě, což ho rozesměje. Suverénně vyrazí ke kabinkám. Nejdu za ním. Nechci s ním být moc dlouho sama....Jaro ale asi touží po pravém opaku, popadne mě za ruku a bez ohledu na moje protesty mě nacpe do lanovky. Prásknu sebou na lavici a zarytě mlčím. "Vieš.....stále mi vrtá hlavou to čo si mi včera povedala....." koukne na mě opatrně. Jen trhnu rameny. "Eliška ja chcem vedieť už iba jedno....Čo bol vlastne hlavný dovod? A nevyhováraj sa na Janku lebo to dovod možno bol ale nie ten hlavný." koukne na mě vyčkávavě. Do kabinky se k nám na poslední chvíli přicpe asi padesátiletý pantáta. Otráveně se na něho podívám. V tu chvíli se už bohužel rozjedeme. Chvíli mlčíme. Nepřítomně koukám ven do tmy. "Tak čo? Alebo to bol iba nejaký tvoj momentálný vrtoch? Pubertálný rozmar?" "Pubertální rozmar?!! Tím chceš říct co?! Že jsem jen pitomá malá rozmazlená holka?! Co si neváží nikoho a ničeho?! Co tě jen využívala?!" vyjedu na něho zprudka. "Ja už ale skutočne neviem čo si mám myslieť.....nemohla by si mi to prosím objasniť? Vieš ako ma strašne mrzí že to takto skončilo?" koukne na mě smutně. Dlouho mlčím. "Spala jsem s Igorem...." vypadne ze mě dřív než si to stačím pořádně promyslet. Výraz v jeho tváři ztuhne. "Keď sme ešte boli spolu?" zeptá se mě bez výrazu. Jen přikývnu. Jaro zakloní hlavu, zavře oči a vydechne. V tuhle chvíli toho lituju víc, než kdy předtím. Proboha jak strašně nenávidím pomyšlení že jsem mu ublížila! Chlápek těká zvědavým pohledem z jednoho na druhého. "Hele já vím že asi dost dobře nejde nás neposlouchat ale nemůžete to dělat aspoň trochu nenápadně?" zeptám se ho zdvořile. Přistiženě ucukne pohledem. "Děkuji." podívám se na něho ironicky. Otočím se zpátky na Jara. Upřeně mě pozoruje. "Tak jo čekám.....řekni to...." "Čo mám povedať?" zeptá se zmateně. "Do toho...jen mi klidně řekni do očí že jsem děvka....že mě nesnášíš....máš na to absolutní právo...." odpovím mu tiše. Do očí mi vhrknou slzy. Najednou cítím šílenou potřebu mu to všechno vysvětlit....snažit se aby to pochopil...."Ty první dny kdy jsi odjel byly peklo....Kdby nebylo Igora dotáhla bych to až na psychiatrii.....jen on mě dokázal na chvíli rozptýlit....potom si přijel a já byla zase dokonale šťastná....a potom zase přišla depka ale už to nebylo tak hrozný.....už jsem nebyla úplně sama.....pak ses zase vrátil ale tenkrát už to nebylo úplně ono.....něco mi chybělo...nebo spíš někdo......ale stejně to nebylo nic proti tomu jak jsi mi chyběl ty. A jednou večer.....byli jsme u nás a já byla sama doma....nejdív jsme jen koukali na film a všechno bylo v pohodě......a to byl snad první večer kdy jsem byla schopná aspoň na hodinku nemyslet na to že jsi tak strašně daleko.....pak se to nějak zvrtlo.....začali jsme se líbat. Já věděla že bych to měla okamžitě stopnout ale v tu chvíli jsem prostě nemohla......Potřebovala jsem cítit něčí blízkost. Až v tu chvíli mi došlo jak strašně mi vlastně chybíš. A potom....proboha ani si nedokážeš představit jak strašně jsem toho litovala.....a navíc mi došlo že Igora taky miluju..." odmlčím se. Jaro na mě upřeně kouká se smutkem v očích. Zastavíme. Vyskočím z kabinky, připnu prkno a frčím po svahu dolů. Přes slzy co se mi nahrnou do očí skoro nevidím na cestu. Podaří se mi prásknout na kolena. Zůstanu sedět. Už je mi všechno jedno. Sednu si doprostřed sjezdovky a hlavu schovám do dlaní. Někdo vedle mě zastaví. Jaro, to bylo jasné. "Prečo Igor?!" zeptá se mě tichým, ale naléhavým hlasem. "To jsem ti vysvětlila včera.....S ním budu jednou šťastná až se s tímhle smířím, protože tohle dokážu. Ale s tím že bych měla žít ve strachu kdy tě ztratím se nesmířím. Vlastně jsem se definitivně rozhodla až když jsem zjistila že ses minule nevrátil v pátek ale ve středu v noci...." kouknu mu zpříma do očí. Kecne si vedle mě na svah. Nemluvíme. Jen sedíme a zíráme do blba. "Meditujete?" ozve se za náma Romanův hlas. "Nechcem vás v tom rušiť, očista duše je doležitá, ale už to dnes balíme takže zdvihajte zadky pokial nechcete ísť pešo." koukne na nás. Zvedneme se a sjedeme až na parkoviště. Odepnu snowboard, praštím ho do kufru a kecnu si na zadní sedadlo za Adamem a Tomim. Po chvilce dorazíme na chatu, ostatní sedí u krbu a skvěle se baví, skočím si nahoru pro věci a zaberu si koupelnu. Potom si na chvíli sednu k ostatním. Moc toho nenamluvím což nebývá zvykem, ostatní si toho všimnou. "Eli ty si nam onemela?" koukne na mě Roman s úsměvem. Jen zavrtím hlavou, kterou mám položenou na Igorově rameni. "Iba sa jej chce spinkať že?" koukne na mě s láskyplným úsměvem. Líně přikývnu což ostatní rozesměje. "Tak už ideme čo?" koukne na mě. Zase kývnu. Líně se zvednu a tlapkám za ním po schodech. Padnu do postele a až po uši se zahrabu pod peřinu. Igor si lehne vedle mě, obejme mě kolem pasu a políbí do vlasů. "Sladké sny.." popřeje mi. Po chvilce se znova otevřou dveře a do pokoje vejdou Jaro s Jankou. "Idem si dať sprchu za chvilu som tu tak na mňa počkaj." zašeptá Jana a vysmahne na chodbu. Igor vedle mě už pravidelně oddechuje. "Eli?" zašeptá Jarino. Radši předstírám spánek. Za chvíli se vrátí Jana a já bych si nejradši nafackovala za to že jsem poklidně neusnula dokud jsem měla šanci. Tohle mě teda asi bude strašit pěkně dlouho. Ti dva se totiž začnou líbat a jejich zrychlené dýchání a později i rytmické vrzání postele, Jančiny vzdechy a nakonec i Jarinovo blažené zasténání mě nenechají na pochybách. To jak mi v tu chvíli je se nedá popsat slovy. Zhruba deset minut jen ležím a zírám do stropu. Potom se vyhrabu z pelechu, potichu seběhnu schody dolů a zavřu se na záchodě. Sednu si na zem, obejmu kolena a snažím se uklidnit. Marně. Po pěti minutách se pomalu vyhrabu zpátky nahoru. Zalezu do postele a snažím se usnout. Taky bez výsledku.
Ráno připomínám zombie. Jsem bledá, pod očima mám tmavé kruhy a navíc jsem šíleně protivná. Na nic a nikoho nemám náladu. Neochotně se vyhrabu z postele a tak jak jsem, střapatá a v pyžamu zamířím dolů na snídani. "Wooow ty si dneska ale sexy..." směje se mi Roman. Hodím po něm vražedný pohled a dál si ho nevšímám. Nasnídám se a zalezu do koupelny. Obličej umyju ledovou vodou. Trochu mě to probere a dodá mi to normální barvu. Zaplácám kruhy a řasy zvýrazním modrou řasenkou. Vyčistím zuby a vyhopkám po schodech nahoru. Natáhnu si rovnou světle zelené oteplovačky, někteří kluci už byli taky oblečení, stejně co nevidět vyrazíme na sjezdovku, černý přiléhavý svetr a seběhnu zase dolů. Kecnu na klín Igorovi který se na mě široce usměje a jemně mě políbí. Střetnu se s Jarinovým upřeným pohledem. Ucuknu očima a dál se ho snažím nevnímat. "Hele kdy plánujete vyrazit?" kouknu na všechny tázavě. "Tak treba za pol hodinky?" navrhne Miro. Všichni jsou pro a pomalu se roztrousí nahoru do pokojů. Sednu si ke krbu a nepřítomně zírám do plamenů. "Co se stalo?" zeptá se mě potichu Deny, která si ke mně přisedne. "Co by se mělo dít?" kouknu na ni překvapeně. "Hele....já to na tobě moc dobře poznám...mě neoblafneš." koukne na mě s úsměvem. "To je to fakt tak vidět?" zeptám se sklesle. "Jo je. Už i Roman se ptal co se ti stalo." "A cos mu řekla?" "Že tě štve že v noci nepřišel." zasměje se ta kačena. "Ty!" oženu se po ní se smíchem. "Ne vážně....." kouknu na ni vyčkávavě. "No dobře no....Řekla jsem mu že to je na dlouho a že to jako kluk stejně nemůže pochopit a ať se zkusí zeptat přímo tebe." "Aha..."vymáčknu jen. "A ty co jak ti jde lyžování?" rychle změním téma. Deny mi začne nadšeně vykládat jaké dělá pokroky a jak je Tomi super učitel a blááá blááá....Zrovna mi nadšeně vykládá že zítra by to už mohla dotáhnout na modrou když kluci zavelí odjezd. Natáhnu bundu, popadnu prkno a nasáčkuju se na přední sedadlo k Igimu. Dorazíme na sjezdovku a po skupinkách se roztrousíme. Tomi s Deny vyrazí na dětskou, zbytek jako včera, až na to že Jarino jde místo s náma na černou s Janou na červenou a k nám se přidá Roman. Zamavám Igorovi a vmáčknu se k němu na kotvu. Celé dopoledne se super bavíme, skvěle si zajezdíme a kolem poledne se všichni sejdeme dole u hlavního vleku. Skočíme si na oběd do restauračky a potom se vrátíme na sjezdovku. Všichni se sejdeme zase až na večeři. Když se večer vracíme na chatu jsem mrtvá. Nohy mě bolí, pusu mám neustále dokořán zíváním ale stejně mám celkem dobrou náladu. Zatím. Osprchuju se a uvelebím se Igorovi v náruči s ostatníma u krbu. Po chvilce se snima rozloučím a zalezu si do postýlky. To že jsem si dala pořádně zabrat a sotva lezu má svůj efekt-ještě ani nedolehnu na polštář a už usínám.
















Boží! :)