
Název: Vždy to budeš ty! - 21. část
Autor: Majisek183
Probudím se až kolem poledne. Ještě v pyžamu dotlapkám do společenské místnosti kde ostatní snídají. "Jééé vy jste byli nakoupit?" kouknu na ně překvapeně. "Niekto vás nakrmiť musel..." usměje se Jaro a hodí po mě krabici cereálií. "Igor se už vrátil?" zeptám se. "Nie ale budú tu každú chvílu.....pred pár minutami volal že sú v Poprade...Ale že stoja v kolone. Vraj keď chceme ísť na svah máme vyraziť že sa k nám pridajú až poobede." oznámí mi Roman. "Aha..." brouknu nenadšeně. Odhopkám nahoru do pokoje a převleču se do tepláků a trika. Zapadnu do koupelny, učešu se a vyčistím si zoubky. Seběhnu zpátky dolů a zapadnu do kuchyně. Do misky nasypu cereálky a zaleju je mlékem. Potom se vmáčknu na pohovku mezi Romana a Tomiho. "Tak jo....a my jdem lyžovat kdy?" "No....s tým že sa ti trotlovia prihrabali až niečo po druhej v noci neviem jestli sú v kondičke na lyžovanie..." podívá se na ně Jaro se smíchem. "Já mám energie na rozdávanie! Chcel som sa za tebou zastaviť keď som v noci prišiel a využiť teho že tu nieje ten lakomý had ale Jarino ma vypakoval...." žaluje na něho Roman. "Tys měl možná energie na rozdávání ale já byla mrtvá...Nic bych z toho neměla..." směju se. "Takže ja navrhujem že na svah ideme až popoludni.....aj s Igorom a Jankou....a naviac si ešte aspoň dám šlofíka..." rozhodne Tomi. Nikdo nic nenamítá. Sedneme si s Deny ke krbu a povídáme si. Nevím, jak se k tomu dostaneme ale najednou nás napadne postavit před chatou sněhuláka. Obě se pádíme navlíct do bund a rukavic a už se hrneme ven. "Kam idete?!" volá za náma Roman. "Stavět sněhuláka!" odpoví mu Deny se smíchem. "Počkajte idem svami!!!" zařve za náma ještě. Po chvilce za náma vypálí ven před chatu spolu s Jarem a Paťou. Nejdřív se jako malé děti plácáme ve sněhu, teprve až nás to přestane bavit ukoulíme tři mega koule a společnýma silama je zvedneme na sebe. Problém je v tom, že nikdo nedosáhne na horn kouli, aby sněhulákovi přidělal oči a pusu. "Elis vyhopni mi na záda..." otočí se na mě Roman. Pracně mu vylezu na ramena, několikrát u toho oba skončíme v závěji, ale nakonec se mi podaří sněhulákovi vytvarovat z malých uhlíků obličej. Pyšně si prohlížíme svoje dílo a potom všichni vysmátí a mokří do poslední nitky zapadneme do chaty. "To ste staveli celú armádu?" směje se na nás Adam co si hoví na pohovce se Zuzkou a Tomim. "Ne jen generála....zbytek zítra." mrknu na něho a pádím se převléct do suchého. Uvařím sobě i klukům s Deny čaj a jdu si k nim sednout. Vesele se bavíme když zvenčí zaslechneme auto. "To bude Igor..." typuje Roman. Do obýváku skutečně vpálí nejdřív Igor a za ním Janka, po pár minutách ale i Miro s Markem ověšení taškami. "Jéééé čaute.." vítáme se s nima. "No tak vy sa vybalte a mohli by sme pomalu vyraziť na svah nie?" koukne na nás Adam. jsme pro, zatím co se kluci zabydlují natáhnu oteplovačky, tlustý svetr, vlasy zapletu do copu a čekám na ostatní. Potom natáhnu bundu, rukavice, na krk namotám šálu a na hlavu narazím čepici. Všichni se vyrojíme před chatu. "Takže....Já by som išiel autom..." koukne na nás Igor. "Hej jasne veď mame plno bordelu každý..." odkývne mu Miro. Nacpeme se i s lyžema do tří aut a po pár kilometrech už parkujeme pod sjezdovkou. Koupíme si permanentky na týden a už se i se všema věcma patláme k vleku. Vyměním chlupaté botičky za boty na snowboard, čapnu prkno a čekám na kluky. "Takže ale...máme tu ludí čo stoja na lyžach prvý krát....a aj profíky....takže asi nebudeme jazdit všetci spolu nie?" koukne na nás Tomi. "Ja ostanem tu na malej s Deny...a vy si to už dovravte ako chcete..." oznámí nám, čapne Deny za ruku a společně vyrazí k mírnému kopečku opodál. "No dobre a my sa rozdelíme......kto chce na modrou?" koukne na nás Miro. Na modrou vyrazí Janka s Pavolem a Markem. Hodí vyčítavý pohled na Jara a uraženě odkráčí k vleku. "Červena?" koukne na nás Miro. Na červenou vyrazí Roman s Patrikem a Igorem. "Nevadí ti že sa kvoli tebe nepudem zabit že?" mrkne na mě. Zavrtím hlavou a on odkráčí za ostatníma. "Tak a my ideme na čiernu..." usměje se na nás. Vyrazím s Adamem, Zuzkou, Mirem a Jarem na nejprudší kopec. "My sa vyvezeme len nahoru a tam si nastupime na lanovku ta nas dovezie až na druhú stranu svahu..." oznámí nám Adam. Všimnu si že máme všichni snowboardy. Doplácáme se k nedaleké kotvě a připnu si na nohy snowboard. Po dvojičkách se vyvezeme nahoru na kopec. Dávám si pozor aby na mě vyšel Miro a ne Jaro. Adam se automaticky zařadí po boku Zuzce, která se tváří strašně spokojeně. Tedaaa...že by se dali zase dohromady? "Ako ste sa tu bez nás včera mali??" koukne na mě Miro. "No...celkem se to s nima překvapivě dalo přežít....Ale večer si Roman vymyslel nějakou imaginární restauračku a snad dvě hodiny nás tahal lesem...." povyprávím mu o našem včerejším výletě. Miro je z nás mrtvý smíchy. Nahoře nás už čekají Adam se Zuzkou, počkáme na Jarina a nalodíme se do lanovky. Ta nás vyveze až úplně nahoru a vyklopí nás na vrcholku kopce. "Tak toto je svah pro sebevrahy...." směje se Adam. "Nezabijte sa niekto prosím..." směje se nám Miro. "A to jsme tu nešli proto?" kouknu na něho překvapeně. Miro se jen zasměje, připne si prkno a spustí se dolů ze svahu. Adam se Zuzkou vyrazí hned za ním. Jaro na mě čeká. Narazím si brýle, zapnu vázání a vyrazím dolů po svahu. Skoro jsem zapoměla jak ráda jezdím. Dolů svištím jako blesk, tak trošičku machruju a štve mě že mi Jaro v pohodě stačí. otočím se přes rameno abych se koukla jestli zaostává. Chyba. Ztratím balanc a když se znova otočím dopředu, letím hlavou napřed dolů ze svahu. Vystřihnu si asi dva výstavní kotrmelce a přistanu s nosem ve sněhu. Jaro zabrzdí těsně u mě a vystrašně na mě pohlédne. "Dýchaš preboha?!" zeptá se mě vytočeně. Vyplivnu z pusy sníh a nechápavě se na něho podívám. Jaro vybuchne smíchy. Musí na mě být fakt super pohled. Smrtelně se urazím, vyškrábu se na nohy, popadnu čepici co jsme ztratila, narazím si ji na hlavu, zapnu si snowboard a uraženě sjíždím dolů. "Počkaj Eli!!! Ja som to tak nemyslel... " volá za mnou Jaro. Počkám až dole. A to jen proto že stojí i ostatní. "Kde ste boli tak dlho?" kouká na nás Mirko. "No.....Eliška mala takú malú nehodu.....tak som jej musel davať umelé dýchanie..." směje se Jaro. Vrhnu se po něm jako fúrie a snažím se ho vycpat sněhem. Marně. V závěji nakonec skončím já. "No tááák kroťťe sa.....a fofrem lebo nám ujde kabinka!" volá na nás Adam. Celé odpoledne řádíme na sjezdovce. Teď už jezdím jako drak a bez karambolů. V pět, kdy končí denní lyžování a do sedmi upravujou sjezdovky se svezeme až úplně dolů k pokladně a velkému hotelu s restaurací. Ostatní už na nás čekají vyvalení pod svahem. Vystřihnu elegantní oblouček, zabrzdím a ohodím Igora sněhem. Dotčeně se na mě ze země podívá. "Jéééé promiň" usměju se nevinně. "No to len tak nepude.....si na teba ješte niečo vymyslím..." slíbí mi. "Ideme sa najesť nie? A večer znova?" koukne na nás Adam. "Si blázon?! Veď už sotva stojím!" protestuje Janka. Já už mám dneska taky dost.... přidá se Deny. "Tak dobre....kdo chce ostať?" koukne na nás Adam. Přihlásíme se já, Jaro, Roman, Adam, Zuzka a Tomi. "Okej...tak ale ideme všetci na čiernu? A vy ostatný na chatu?" "Jo ale teď už jdeme hlavně na večeři hlady nevidím!" upozorním je se smíchem.
















Hezká povídka..:)