close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vždy to budeš ty! - 20. část

1. prosince 2011 v 14:50 |  Fan fiction



Název: Vždy to budeš ty! - 20. část

Autor: Majisek






Po obědě jedeme s Igorem k němu do bytu aby se sbalil a potom máme domluvený sraz s partou a vyrazíme směr Tatry. Igor zaparkuje u obrubníku před jedním z paneláků na sídlišti. Výtahem se vyvezeme do třetího patra, Igor otevře dveře bytu a pustí mě dovnitř. "Vitaj v mojom kralovstve.." usměje se na mě. Vytáhne ze skříně krosnu a odběhne do ložnice. Jdu za ním, sednu si na postel a upřeně ho pozoruju. Balí se sotva deset minut aby mi nakonec předvedl tašku skoro poloviční! "Vy kluci jste tááááák prostí tvorové...." kouknu na něho se smíchem. "Načo si všetko zbytočne komplikovať?" koukne na mě rozotmile nevinně. "Tak....nakrmiť Pyžu a možeme ísť...." Chvíli něco štrachá vzadu v bytě, asi v kuchyni, potom vytáhne z obrovské skříně v předsíni lyže, vyžene mě na chodbu, zamkne byt a společně vyjdeme na ulici. Igor hodil sůj bágl dozadu na sedalo a pomalu jsme se proplátali hustým provozem. Po chvíli mi došlo kam jedeme. "My jedeme k Jarovi?" zeptám se vytočeně. "Hej musíme tam počkať na Mira..." oznámí mi jobovku. "aha..." hlesnu jen. Zastavíme před domem a výtahem se vyvezeme nahoru. Igor zazvoní a po chvilce se otevřou dveře a Adam nás pustí dál. V předsíni schodíme boty a postupujeme dál do bytu. Všichni už čekají různě roztroušení po místnosti. Igor se natlačí na pohovku mezi Romana a Adama a posadí si mě na klín. Nepřítomně koukám z okna a můj pohled zabloudí k fotkám na zdi nad pracovním stolem. Ztuhnu jako kámen. Proboha! Jak je možné že jsem si toho nevšimla hned?! Přímo naproti mě visí na stěně obraz holky s dlouhýma černýma vlasama ležérně přehozenýma přes rameno a povívajícími ve větru. Takže už vím kde se stratil ten můj prtrét z prvního výletu do Blavy.....Ale musím si přiznat, že mi to tam fakt sekne. zaostřím na další fotky. Nějak jich přibylo.....Teda.....snad na všech jsem já! Janka zmizela a na všech je jen Eliška! Eliška v bikinách s obří zmrzlinou, Eliška s padákem na zádech a se šťastným úsměvem, Eliška s Tomim s Deny a pivem v ruce, Eliška za bicíma, Eliška s kytarou, Eliška koukající z tlamy umělého hrocha v zoo, Eliška s Jarem....Jsem snad na všech fotkách! Roman vystopule můj pohled. "Nepochlubila si sa že máš vlastnú svatyňu...." zasměje se. Do obýváku vpálí Jarino. Kouknu se mu prříma do očí. Chyba. V tu chvíli se semnou zhoupne celý svět. Mám chuť mu skočit kolem krku a prosit ho, aby mi všechno odpustil. Dojde mi že ho vlastně pořád šíleně miluju. Ale ve chvíli kdy se mu Janka pověsí kolem krku taky to, že už nikdy nebudeme spolu. Jaro mi ještě chvíli upřeně kouká do očí, pak uhne pohledem a oznámí nám. "Miro mi volal že sa zdrží. Máme vraj vyraziť a že za námi prídú zajtra..." Všichni teda posbíráme svoje saky paky a vyhrneme se na ulici. Nasáčkuju se na zadní sedadlo mezi Deny a Zuzku a dopředu pustím Paťu. Cestou usnu. Probudím se a hlava mi kinká Deny na rameni. Ta se vesele baví s klukama. "Jééé šípková růženka se probrala..." směje se mi. "Kde jsme?" zeptám se překvapeně. "V autě ale psssst..." prozradí mi Deny. Vypláznu na ni jazyk. "Kúsok za Popradom..." slituje se nade mnou Igor. "Aha....a kdy tam budem?" zeptám se. "Už za chviločku..." odpoví mi. Zhruba za deset minut skutečně odbočíme na úzkou lesní cestu, která nás zavede až před malou zasněženou chatku. Vyhopnu z auta, sehnu se a uplácám ze sněhu kouli. Počkám až se ke mě Deny otočí zády a hodím jí sníh přímo za krk. "Áaaa....." vyjekne. "Jen počkej za tohle mi zaplatíš!" slíbí mi a začneme se jako malé děti plácat ve vysokém sněhu a snažíme se jedna druhou vycpat sněhem. Skrčím se na bobek za auto a číhám na Deny. Uslyším kroky zpoza auta, vyskočím na nohy a po příchozím mrsknu kouli. Bohužel to nebyla Denisa. Ta se o kousek dál válí smíchy. Překvapeně se koukám do tváře Jarovi. "No počkaj tak za toto budeš pykať!!" slíbí mi smrtelně vážne, popadne mě kolem pasu a táhne mě do nejvyššího závěje. "Nééé prosím!" pištím. Marně. Zvýšky mě hodí do sněhové peřiny a snaží se ze mě uplácat sněhuláka. Samozřejmě si to nenechám líbit, stáhnu ho za sebou a navzájem se obalíme sněhem. Smějeme se jako šílení a tak ani nepostřehneme že ostatní už dávno zalezli dovnitř. "Vzdávám se..." vydechnu nakonec poraženě. "Áá...skvelý pocit..." prohlásí a vytáhne mě na nohy. Společně se potom jako dva sněhuláci dopatláme do chaty. Oklepeme sníh v předsíni a vstoupíme do liduprázdné místnosti s krbem, ve kterém už praská oheň. "Zmrznu. Budeš mě mít na svědomí." oznámím mu. "To by bola škoda...." zasměje se mi. Vyklepávám si sníh z vlasů když ke mně přistoupí a chytí mě za ruku. Překvapeně se na něho podívám. "Nečakal som že by si ho nosila...."koukne na mě překvapeně a ukáže na prstýnek, co se mi leskne na ruce. "Hm.." odpovím mu jen. "Eli prečo preboha?! Čo ťa to tak naraz popadlo? A ja som ti veril...máš ty vobec predstavu, ako strašne ťa ľubim?" podívá se na mě zoufale. "Ne." odpovím co nejpevnějším tónem. "Igy?! Kde jsi?!" zavolám a vyrazím po schodech nahoru. "Tu som zlato!" ozve se mi z pokoje na konci chodby. Dotlapkám za ním a pomalu otevřu dveře. Vejdu do pokoje s pěti postelemi. "No konečne...vyzeráš ako mokrá sliepka..." směje se mi. Dojdu k němu a sednu si mu na klín. "Co řešíte?" kouknu se na Adama, Tomiho a Romana. "No kde bude kto spať...." odpoví mi. "Igor mi ťa nechce požičať..." stěžuje si. "Ty seš takovej lakomec?!" otočím se na něho naoko zděšeně. Všidhni sehraně vybuchneme smíchy. "Som mu hovoril že by som ťa v poriadku vrátil že mi iba bývá v noci zima...." mrkne na mě nevinně. "Chudinko...Sis měl napsat Ježíškovi o elektrickou dečku." usměju se na něho roztomile. Do pokoje vtrhne Jana s Patrikem v patách. "Takže, návrh: 1.pokoj-Roman, Paľo, Paťo, Adamko 2.pokoj- Tomi s Deny, Miro, Marek a Zuza a tu my." koukne na Igora. Kluci jí to odkývnou. Takže nejen že budu s Jarem celé dny ale dokonce i v noci! Ke všemu budu možná muset poslouchat co za orgie s tou káčou provádí! Je mi absolutně jasné, že to udělala schválně. "No a jak to jako chceš urobiť? Veď tu je iba jedna manželská a dvojpatrovka...." koukne na ni ironicky Igor. "Jaj no tak budeme vedle to je to taký problém?!" vyjede Jana nepřiměřeně. "Janka nevrieskaj...." sjede ji Jaro, který zrovna vejde do pokoje. "Chalani ideme vynášať tašky z aut....." kývne na kluky a společně vyběhnou z pokoje. Zůstaneme tam samy s Jankou. Stojíme naproti sobě a navzájem se měříme pohledem. "Janka kďe máš lyže?!!!!" zavolá zdola Jaro. Jana se otočí na patě a vyběhne z pokoje. Prásknu si bundu vedle do pokoje na postel a jdu se podívat co se děje dole. Skoro přizabiju sebe i Denisu která dřepí v půlce schodiště a tiše se směje. "Co tu blbneš sakra?!" vyjedu na ni jen co chytnu zpátky balanc. "Ticho! A poslouchej!" podívá se na mě pobaveně. "Preboha to čo nosíš v tej hlave?!!!" rozčiluje se Jaro. "No tak prepáč ale asi mám na starosti len pitomé lyže!!!" hájí se Jana. "Ta trubka je zapoměla?" podívám se na Deny a ta se smrtelně vážným výrazem přikývne. Obě vybuchneme smíchy. "Polez!" vytáhnu ji na nohy a společně vejdeme za klukama. "Stalo se něco?" obrátím se na Igora. "Hej stalo....Jana si zabudla lyže..." koukne na mě a je vidět že přemáhá smích. "No tak ja vidim iba dve možnosti...Buď si pre nich zajdeš a lebo tu budeš sedieť celé dni ako krava..." koukne na ni Tomi. "Prečo?! Veď prečo by si neporadila na horách bez lyží?" koukne na něho vykuleně Roman a všichni se můžeme strhat smíchy. Teda kromě Jany. Ta je rudá jako rajče. "A ja s tebou ísť nemožem.....Už sme si s Tomim a Romčou dali pivko..." koukne na ni Jaro. "Aha....tiež dobré! To mám ísť vlakom?!" vyšiluje. "Ja s tebou zajdem.....Teda pokial ti to nevadí?" otočí se na mě Igor. "Ne nevadí....Kdy se vrátíš?" zeptám se sklesle. "Zajtra." odpoví mi a já jen vykulím oči. Igor si skočí nahoru pro bundu, políbí mě na rozloučenou a nažene Janu do auta. "Rozeberte si tu ten bordel...." nařídí nám Jaro a sám popadne svůj bágl a táhne ho nahoru. Popadnu svoji tašku a vyhážu boty v předsíni do poliček k ostatním. Potom popadnu svoji krosnu a ztěžka ji pomalu vleču do schodů. "Preboha prečo nepovieš?" vynoří se za mnou Jaro a odnese mi bágl do pokoje. Položí ho na postel a sám pokračuje ve vybalovaní. Sednu si na postel a napíšu mamce SMS že žiju. Potom se začnu pomalu vybalovat. V tu chvíli mi dojde že dneska budu vlastně spát s Jarem sama. Zarazím se. "Stalo sa niečo?" koukne na mě podezíravě. "Nic...." odpovím mu. Tohke bude dneska ještě dost zajímavé usoudím. Kluci vymyslí, že si na večeři zajdeme do blízké restauračky přímo na sjezdovce, královsky se nacpeme a omrkneme si svah. Nejsme proti, vyměním tepláky za světlé batikované džíny, natáhnu ostře červené elastické tričko a rozčešu si vlasy. Odhopkám dolů za klukama. Sednu si k Zuzce na pohovku a čekáme na Deny. Po pěti minutách se oběví nahoře na schodišti. Nazuji kozačky, obleču bundu, na hlavu narazím čepici alá kondom, popadnu palčáky a můžeme vyrazit. Podle kluků má být hotel někde blízko. Ve skutečnosti jsme se asi hodinu brodili sněhem který mi místy sahal až nad kolena. Poprvé jsem litovala že jsem takový trpaslík. "Hele přiznejte si to konečně......Ztratili jsme se! Jsme uprotřed hlubokýho lesa v Tatrách a pokud nenajdem cestu tak do rána buď zmrznem nebo nás sežere nějakej méďa!!" vyšiluju. Vyčerpaně se plácám sněhem úplně vzadu za ostatníma. Tady mi kondička z atletiky nepomůže! Třeba Deny která má nohy dlouhý jako blázen si teď může výskat. Já už sotva lezu a když se mi podaří po pas zapadnou do závěje mám všeho dost. "Ale já už fakt končím! Vyzvedněte mě až se budete vracet! Stejně vám teď nikde neuteču!" volám za nima rezignovaně. Kluci si teprve teď všimnou že mě stratili vzadu. Když mě uvidí bezmocně koukat ze závěje všichni se začnou smíchy plácat do kolen.Smrtelně se urazím a snažím se vydrápat ze sněhu. Marně. Pořád se propadám zpátky. Nakonec se nade mnou slituje Jaro. "Polez prosím ťa...." podívá se na mě něžně. Chytne mě za ruce a vytáhne spátky na stezku. "Keby si nebola taký škriatok nič takého by ti nehrozilo." směje se mi Roman. "Pojďte už zpátky. Je mi děsná kosa." kouknu na všehcny postupně. "Vieš čo tak ja sa stebou vrátim a ostatní nech idú ďalej keď sa jim chce...." navrhne jim Jarino. Chvíli váhám. Strašně bych s ním chtěla být sama ale zároveň se toho děsím. Nerozhodně kouknu na Denisu. Ta jen pokrčí rameny. Rozhodnu se ve zlomku vteřiny. Přikývnu. Jaro mě chytí za ruku a společně se vydáme po stopách zpátky na chatu, zatím co ostatní se brodí dále směrem k restauraci, o jejíž existenci silně pochybuju. Cekou cestu nepromluvíme ani slovo. V tichosti vstoupíme do chaty a já si hned zalezu do sprchy. Navleču si pyžamo a na nohy natáhnu tlusté teplé ponožky. Dotlapkám do obýváku kde sedí Jarino na pohovce a nepřítomně kouká do plamenů. Zarazím se ve dveřích. Potom projdu do kuchyně, prošmejdím každý kout až se mi podaří najít čaj. Postavím do konvice vodu a nakouknu do obýváku. "Dáš si čaj?" "Tys našla čaj? Tak to potom hej prosím." koukne na mě překvapeně. Zaleju dva hrníčky a pomalu se došourám do obýváku za Jarim. Sednu si vedle něho na pohovku a zaujmu polohu skrčence. Upřeně koukám do plamenů a připadám si ztracená. Sedím tu teď vedle kluka, kterého miluju víc než cokoliv na světe, víc než svůj život. A přesto je mezi náma nekutečná propast. Napadá mě jaké by to teď mohlo být kdybych se tehdy s Igorem nevyspala. Pravděpodobně by jsme tu neseděli jako blumy a nevěděli co říct. Povídali by jsme si o všem možném, pořád dokola si říkali jak moc se milujeme nebo by jsme si to třeba i názorně předvedli....Tak strašně bych chtěla vrátit čas!!! "Miluješ ho?" zašeptá nečekaně Jaro do ticha. Nezvedne oči od plamenů. "Ano...." odpovím. "A uprímne mi teraz prosím povedz....myslíš si že je to ten pravý?" Zvedne hlavu a já na tváři cítím jeho upřený pohled. Dlouho mlčím. Přemýšlím jestli mu mám říct pravdu nebo lhát. "Já nevím....ale asi ne...." odpovím sotva slyšitelně. "A teď já...Miluješ Janku?" podívám se na něho. "Mám ju rád....ale nemilujem ju..." odpoví mi. "Tak proč s ní teda jsi když nechceš?" podívám se na něho překvapeně. "Pretože ta čo sňou byť chcem sa na mňa vykašlala.....nič mi nevysvetlila...len jedna SMSka...." podívá se na mě smutně. Uhnu pohledem. "Dokážeš si predstaviť ako mi teraz je? Keď tu vedla teba sedím a viem že už nikdy nebudeš moja? Že už ťa nikdy neobejmem....nepobozkám.....že už mi nikdy nebudeš sténať blahom v náruči....nikdy mi nebudeš plakať na rameni u nejakeho filmu....Vieš ako mi je? Vieš ako strašne to bolí? A s každým jeho pohľadom na teba je to iba horšie....." Mlčím. Co mám na tohle sakra říct? Nemůžu mu říct že jsem na tom úplně stejně....Prostě nemůžu...."Čo keby si mi aspon povedala prečo? Prečo si sa tak zrazu rozhodla? A to si mi nemohla aspon zavolať? Dať mi jednu pitomú šancu zmeniť tvoje rozhodnutie?" koukne na mě vyčkávavě. "Nemohla...." zašeptám. "Nemohla?" "Nemohla....prostě nemohla...." "A prečo?! To by ťa ty dve minúty zabily? To som pre teba vážne nič neznamenal?! To si mi sakra nemohla venovať aspoň dve minúty?!" zvyšuje Jarino postupně hlas. "Nemohla jsem! Prostě jsem nemohla! Protože i kdybych jen zaslechla tvůj hlas rozhodla bych se jinak! To jsi chtěl slyšet?!" vyjedu hystericky. Po tváři mi začínají pomalu stékat slzy. "A já se jinak rozhodnout nechtěla! Nebylo to lehký ale zvládla jsem to! Protože vím, že kdybych s tebou zůstala, kdybych nenabrala odvahu to změnit nikdy bych nebyla stoprocentně šťastná! Vždycky by se něco našlo co by se nás snažilo rozdělit! I kdyby jsme ty dva roky nějak vydrželi stejně je tu pořád Jana která mi tě bere! Vždycky jsem se o tebe s ní dělila! Ty to možná nevidíš jak velkej má na tebe ona vliv ale já nemůžu být s klukem kterej je pořád vázanej na svojí bejvalku! A ona tě nikdy nenechá a ty ji taky ne! Vám to takhle totiž absolutně vyhovuje! A myslíš si že jsem ti nezkoušela volat?! Asi milionkrát jsem chtěla vytočit tvoje číslo a omluvit se ti říct ti jak strašně tě miluju a že tě chci zpátky! Ale nemohla jsem.....Nemohla!" křičím na něho. Bulím jako želva a zárověň se klepu vzteky. Vyskočím na nohy a vyběhnu po schodech nahoru do pokoje. Praštím sebou naznak na postel a tupě civím do stropu. Jsem v háji. A to už jsem si najivně myslela, že jsem se s tím smířila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám Mirův nový videoklip Loneliness?

Ano
Ne
Ještě jsem neviděl(a)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017