
Název: Výletnice - Nejkrásnější Vánoce (speciál)
Autor: Vlasta1998
Vzkaz od autorky: Přeji všem krásné prožití Vánočních svátků, plné rodinné pohody, štěstí a lásky. Bohatého Ježíška a krásný a šťastný nový rok 2012. :-)
" Mamíí, maminkoo! Venku sněží!" vběhne Terka do obýváku jako velká voda a probudí podřimujícího Adama, který se dneska vrátil z Prahy, kde koncertovali tři dny po sobě. " Ano, já vím Tery." Řekla jsem polohlasně " A ty už máš dávno spát." Čapla jsem ji za ručičku, kterou se opírala o sklo, zvedla do náruče a odnesla zpátky k ní do pokojíčku do postýlky.
" Mamí, ale vždyť venku sněží, já ještě nechci jít spát." Mračila se na mě. "Ne Terezko a ještě chvilku budeš zlobit a zítra nepřijde Ježíšek a nedonese ti žádný dárečky." Přikryla jsem ji peřinkou chystala se k odchodu. "Mami, a myslíš, že Ježíšek přez noc ozdobí ten stromeček, co jsme nachystali?"
" Pokud už budeš hezky spinkat, tak jo, ale jestli budeš zlobit…"
"Ne, já už budu hodná. Dobrou noc mami." Zachumlala se do peřinky a za chviličku spokojeně oddychovala. Od doby co jsem se s Adamem přestěhovala na dobro sem a svěřili nám malou do péče uběhli dlouhé dva roky. Teď už pětiletá Terezka chodí do školky, já dodělávám školu a Adam je hudebníkem na plný úvazek hned ve dvou kapelách. Všichni žijeme jako spořádaná rodina, jterá se ještě nestila vzít, což plánujeme do budoucna.
" Mamička a keď budem dobrý, dostanem tiež darček?" chytil mě kolem pasu Adam
" Ale to vieš že áno, ak budeš dobrý ..." potichu jsem zavřela dveře a otočila se k němu "... a pomôžeš mi ozdobiť stromček, tak pod ním zajtra niečo možno tiež nájdeš." Políbila jsem ho. " To nie je fér." Zamračil se " Ale je, Ježíšek přijde až zítra." Vyplázla sem na něj jazyk
" Uznávam porážku ... ideme ozdobiť ten stromček." Seběhla ze schodů a já za ním. Vytahali jsme pečlivě schované ozdobičky na stromeček, před malou uličnicí Terkou a nazdobili jsme je na stromek. " Ježíšek si letos dal záležet." Usmála jsem se, když jsem pověsila poslední ozdobu a ustoupila od stromku.
" Ježiško má šikovnú pomocníčku."
" Myslíš, neřekla bych, spíš pomocníka."
" Toho tiež, a má šťastie že mu nezaspal."
" Asi tomu pomocníkovi zakážu koncertovat tři dny po sobě až do rána." Zamračila jsem se
" A spát, okamžitě." Poručila jsem Adamovi, který kupodivu ani neprotestoval a šel si lehnout.
Ráno nás probudilo cupitání nožiček po schodech. " Tá raz pekne spadne." Zašeptal rozespale Adam " A potom řevem probudí celou ulici." Posadila jsem
" Dobré ranko." Usmál se Adam
" Dobré." Usmála jsem se i já a chystala se zvednout a jít zkontrolovat malou, než jsem to však stihla udělat, do pokoje se vřítila Terka a přistála na posteli. " Čo tu robíš?" posadil si ji na klín Adam " Přišla sem se podívat." Rozkošně se usmála Terka. Kdyby byla opravdu naše, řekla bych, že je po Adamovi, protože ten se usmívá úplně stejně roztomile, ale jelikož naše není, můžu jen říct, že to od něj okoukala. " Byla už si se podívat, jestli nám Ježíšek ozdobil stromeček?" připojila jsem se do rozhovoru. "Ozdobil." Usmála se Terka "To sem asi byla hodná."
" Možná." Usmála jsem se. " Určitě!" zamračila se. Tenhle kukuč určitě odkoukala od Adama, protože je to jedinej pohled, proti kterému nejde nic namítnout. " Dobře, tak šup, převléct a snídat, oba." Terka okamžitě seskočila z postele a běžela ke dveřím " Mami a budu se moct dívat na pohádky?" zastavila se u dveří " Jo, můžeš." Usmála jsem se. " Super!" odběhla do pokoje. " Na svůj věk je až moc chytrá." Poznamenala jsem " Tiež si myslím, aby nám za chvíľku oznámila, že má chlapca" usmál se. " To co ti spadlo na hlavu?" začala jsem se smát a on taky. " Ale teď už musíme vstávat, nebo se v kuchyni pořeže, s jakou vervou si bude chtít udělat snídani." Zvedla jsem se a odešla do kuchyně. Je 24. takže jsem nakrájela vánočku a z ledničky vytáhla máslo a marmeládu. Všechno mi bylo sebráno z ruky ještě dřív, než jsem to stihla postavit na stůl, kým jiným než Adamem. " Ani na stůl mě nachystat nenecháš? To není fér." Zamračila jsem se" Ani pomôcť ti nemôžem? To nie je fér." Opáčil Adam. "Nechej toho."zamračila jsem se " Dobre." Usmál se. Na stůl jsem nachystala talíře a společně jsme se najedli. Terezka se potom na celý dopoledne usadila k pohádkám a já s Adamem jsme připravili oběd a nachystali maso na večeři, jelikož má Terka k rybám odpor, tak budou řízky se salátem. Po obědě nás Terky vytáhla ven na zahradu, s Adamem se okamžitě pustili do stavění sněhuláka, protože sněhu přez noc opravdu napadlo hodně. Adam šel terce pomoct a já se usadila na lavičce a zabalila do deky. " Mamí, pojď nám pomoct!" volala Terka. " Už letím zlatíčko." Zvedla jsem se a poskládala deku zpátky domů. Stavění sněhuláka se zvrhlo v koulovačku mezi mnou a Adamem, které se Terka jenom smála. Zmrzlí a hladoví jsme se, až za tmy, odebrali kolem šesté hodiny domů. Terezka jsem opět posadila k pohádkám, s hrníčkem čaje, sama jsem se postavila do kuchyně a dodělala večeři. Kolem sedmé jsme potom zasedli ke společné večeři. Nejrychleji ji zhltla Terka, která už se nemohla dočkat dárečků a popoháněla nás, abychom jedli rychle. Po dalších deseti minutách, kdy jsem si myslela, že Terka zkolabuje nedočkavostí jsme s Adamem sklidili za stolu a Terka s Adamem šli ven s prskavkami. Rychle jsem přesunula dárky ze skříně pod stromeček a připojila se k nim. " Už půjdeme dovnitř?" dožadovala se Terka. " Dobře, tak se běž podívat, no." Otevřela jsem dveře a s Adamem jsme zamířila za Terkou, která už stála u stromečku.
" Tak začni rozbaľovať tie darčeky." Pobídl Terku Adam. Terka elegantně doběhla ke stromečku, to má po mě, taky začne tancovat, a vrhla se po dárcích. Očička jí zářili štěstím a na rtech se jí vykouzlil krásný úsměv, když pod stromečkem našla věci, o které si napsala Ježíškovi. Nedokážu si představit, že bych o tohle přišla, kdyby mě Adam před dvěma lety nezachránil u té řeky, že bych přišla o všechny ty chvíle strávené s ním a s ní, jako šťastná rodina, že bych prostě neměla to, co mám teď. Už vůbec nevím, jak jsem mohla být tak blbá a někdy se pokusit o ten hrozný čin, po kterém mi zůstanou navždy jenom jizvy na ruce.
" Mami, tady je dáreček pro tebe." Doběhla Terka s malou krabičkou v ruce. " Co to je?" podívala jsem se na Adama. " Čo ja viem, pozri sa nie." Usmál se. Otevřela jsem krabičku, vevnitř byl stříbrný prstýnek s malým kamínkem. " Vezmeš si ma?" zašeptal Adam a klekl si předemně. " Ano, ano,ano." Objala jsem ho kolem krku a do očí mi vhrkly slzy. " Pojď sem Tery." Objala jsem i malou Terezku.
Kdyby nás v této chvíli někdo viděl, uvidí před sebou mladou spořádanou rodinu, které ke štěstí nic nechybí. V životě by toho člověka nenapadlo kolika problémy si tato rodina musela projít, ale jedno by ten člověk věděl určitě, že tato rodina je v tuto chvíli šťastná a že jsou to pro ni ty nejkrásnější vánoce, jaké kdy zažije.
" Mamí, ale vždyť venku sněží, já ještě nechci jít spát." Mračila se na mě. "Ne Terezko a ještě chvilku budeš zlobit a zítra nepřijde Ježíšek a nedonese ti žádný dárečky." Přikryla jsem ji peřinkou chystala se k odchodu. "Mami, a myslíš, že Ježíšek přez noc ozdobí ten stromeček, co jsme nachystali?"
" Pokud už budeš hezky spinkat, tak jo, ale jestli budeš zlobit…"
"Ne, já už budu hodná. Dobrou noc mami." Zachumlala se do peřinky a za chviličku spokojeně oddychovala. Od doby co jsem se s Adamem přestěhovala na dobro sem a svěřili nám malou do péče uběhli dlouhé dva roky. Teď už pětiletá Terezka chodí do školky, já dodělávám školu a Adam je hudebníkem na plný úvazek hned ve dvou kapelách. Všichni žijeme jako spořádaná rodina, jterá se ještě nestila vzít, což plánujeme do budoucna.
" Mamička a keď budem dobrý, dostanem tiež darček?" chytil mě kolem pasu Adam
" Ale to vieš že áno, ak budeš dobrý ..." potichu jsem zavřela dveře a otočila se k němu "... a pomôžeš mi ozdobiť stromček, tak pod ním zajtra niečo možno tiež nájdeš." Políbila jsem ho. " To nie je fér." Zamračil se " Ale je, Ježíšek přijde až zítra." Vyplázla sem na něj jazyk
" Uznávam porážku ... ideme ozdobiť ten stromček." Seběhla ze schodů a já za ním. Vytahali jsme pečlivě schované ozdobičky na stromeček, před malou uličnicí Terkou a nazdobili jsme je na stromek. " Ježíšek si letos dal záležet." Usmála jsem se, když jsem pověsila poslední ozdobu a ustoupila od stromku.
" Ježiško má šikovnú pomocníčku."
" Myslíš, neřekla bych, spíš pomocníka."
" Toho tiež, a má šťastie že mu nezaspal."
" Asi tomu pomocníkovi zakážu koncertovat tři dny po sobě až do rána." Zamračila jsem se
" A spát, okamžitě." Poručila jsem Adamovi, který kupodivu ani neprotestoval a šel si lehnout.
Ráno nás probudilo cupitání nožiček po schodech. " Tá raz pekne spadne." Zašeptal rozespale Adam " A potom řevem probudí celou ulici." Posadila jsem
" Dobré ranko." Usmál se Adam
" Dobré." Usmála jsem se i já a chystala se zvednout a jít zkontrolovat malou, než jsem to však stihla udělat, do pokoje se vřítila Terka a přistála na posteli. " Čo tu robíš?" posadil si ji na klín Adam " Přišla sem se podívat." Rozkošně se usmála Terka. Kdyby byla opravdu naše, řekla bych, že je po Adamovi, protože ten se usmívá úplně stejně roztomile, ale jelikož naše není, můžu jen říct, že to od něj okoukala. " Byla už si se podívat, jestli nám Ježíšek ozdobil stromeček?" připojila jsem se do rozhovoru. "Ozdobil." Usmála se Terka "To sem asi byla hodná."
" Možná." Usmála jsem se. " Určitě!" zamračila se. Tenhle kukuč určitě odkoukala od Adama, protože je to jedinej pohled, proti kterému nejde nic namítnout. " Dobře, tak šup, převléct a snídat, oba." Terka okamžitě seskočila z postele a běžela ke dveřím " Mami a budu se moct dívat na pohádky?" zastavila se u dveří " Jo, můžeš." Usmála jsem se. " Super!" odběhla do pokoje. " Na svůj věk je až moc chytrá." Poznamenala jsem " Tiež si myslím, aby nám za chvíľku oznámila, že má chlapca" usmál se. " To co ti spadlo na hlavu?" začala jsem se smát a on taky. " Ale teď už musíme vstávat, nebo se v kuchyni pořeže, s jakou vervou si bude chtít udělat snídani." Zvedla jsem se a odešla do kuchyně. Je 24. takže jsem nakrájela vánočku a z ledničky vytáhla máslo a marmeládu. Všechno mi bylo sebráno z ruky ještě dřív, než jsem to stihla postavit na stůl, kým jiným než Adamem. " Ani na stůl mě nachystat nenecháš? To není fér." Zamračila jsem se" Ani pomôcť ti nemôžem? To nie je fér." Opáčil Adam. "Nechej toho."zamračila jsem se " Dobre." Usmál se. Na stůl jsem nachystala talíře a společně jsme se najedli. Terezka se potom na celý dopoledne usadila k pohádkám a já s Adamem jsme připravili oběd a nachystali maso na večeři, jelikož má Terka k rybám odpor, tak budou řízky se salátem. Po obědě nás Terky vytáhla ven na zahradu, s Adamem se okamžitě pustili do stavění sněhuláka, protože sněhu přez noc opravdu napadlo hodně. Adam šel terce pomoct a já se usadila na lavičce a zabalila do deky. " Mamí, pojď nám pomoct!" volala Terka. " Už letím zlatíčko." Zvedla jsem se a poskládala deku zpátky domů. Stavění sněhuláka se zvrhlo v koulovačku mezi mnou a Adamem, které se Terka jenom smála. Zmrzlí a hladoví jsme se, až za tmy, odebrali kolem šesté hodiny domů. Terezka jsem opět posadila k pohádkám, s hrníčkem čaje, sama jsem se postavila do kuchyně a dodělala večeři. Kolem sedmé jsme potom zasedli ke společné večeři. Nejrychleji ji zhltla Terka, která už se nemohla dočkat dárečků a popoháněla nás, abychom jedli rychle. Po dalších deseti minutách, kdy jsem si myslela, že Terka zkolabuje nedočkavostí jsme s Adamem sklidili za stolu a Terka s Adamem šli ven s prskavkami. Rychle jsem přesunula dárky ze skříně pod stromeček a připojila se k nim. " Už půjdeme dovnitř?" dožadovala se Terka. " Dobře, tak se běž podívat, no." Otevřela jsem dveře a s Adamem jsme zamířila za Terkou, která už stála u stromečku.
" Tak začni rozbaľovať tie darčeky." Pobídl Terku Adam. Terka elegantně doběhla ke stromečku, to má po mě, taky začne tancovat, a vrhla se po dárcích. Očička jí zářili štěstím a na rtech se jí vykouzlil krásný úsměv, když pod stromečkem našla věci, o které si napsala Ježíškovi. Nedokážu si představit, že bych o tohle přišla, kdyby mě Adam před dvěma lety nezachránil u té řeky, že bych přišla o všechny ty chvíle strávené s ním a s ní, jako šťastná rodina, že bych prostě neměla to, co mám teď. Už vůbec nevím, jak jsem mohla být tak blbá a někdy se pokusit o ten hrozný čin, po kterém mi zůstanou navždy jenom jizvy na ruce.
" Mami, tady je dáreček pro tebe." Doběhla Terka s malou krabičkou v ruce. " Co to je?" podívala jsem se na Adama. " Čo ja viem, pozri sa nie." Usmál se. Otevřela jsem krabičku, vevnitř byl stříbrný prstýnek s malým kamínkem. " Vezmeš si ma?" zašeptal Adam a klekl si předemně. " Ano, ano,ano." Objala jsem ho kolem krku a do očí mi vhrkly slzy. " Pojď sem Tery." Objala jsem i malou Terezku.
Kdyby nás v této chvíli někdo viděl, uvidí před sebou mladou spořádanou rodinu, které ke štěstí nic nechybí. V životě by toho člověka nenapadlo kolika problémy si tato rodina musela projít, ale jedno by ten člověk věděl určitě, že tato rodina je v tuto chvíli šťastná a že jsou to pro ni ty nejkrásnější vánoce, jaké kdy zažije.
















Tydle lidi možná nenášíš...já si ale alespoň tvůj článek přečetla ;))) a hlásla v anketě
http://ranchaspika.blog.cz/1112/fotky-souteze-christamst-photoes-kde-muzete-hlasovat Hlásneš prosím pro koníka Rubble ? Dole v Anketě ...