
Název: Útěk - 4. část
Autor: rosemaid-girl
Byl to Roman!!
"Co tady sakra děláš?! Tys mi v telefonu nerozumněl nebo?! Vypadni, slyšíš! Vypadni!" zařvala jsem na něj.
"Ale ja nechápem o čom to hovoríš! Ja som mu nič neurobil! Ako by som mohol, viem ako ho máš rada a viem ako by ti to ublížilo! Vážně som to nebol ja! Chcel som ti to povedať už pred tým, no nedala si mi šancu!"
"Jak ti to můžu asi věřit!? Nechci tě vidět! Bež pryč!"
"Ja som to nebol!! Počuješ?"
"Ne, neslyším! Vypadni! Nechci tě tady!"
"Nebol som to ja! Ako ti to mám asi tak dokázať?!" skočil mi do řeči a mě zrovna něco napadlo.
"Vím, jak to můžeš dokázat! Nemáš tužku a papír?" vyhrkla jsem.
"Nie, nemám, ale zabehnem pre to!" oznámil mi a vystřelil neznámo kam. Ale jestli to psal on, tak stejně změní písmo, aby to nešlo poznat.. ale to by zase tak rychle neběžel pro ten papír a tužku... že by to vážně nebyl on? Uvidíme.. za chvíli už zase stál přede mnou a v ruce držel papír a tužku.
"Tak čo mám robiť?" zeptal se a sedl si vedle mě. Rychle jsem vyskočila a začala pochodovat po chodbě.
"Piš, co ti budu diktovat!" rozkázala jsem mu. "Čakaj ma o 4 pred kinom, ale teraz budeš platiť ty. Keď neprídeš, odskáčeš až na nádražie. Film sa menuje: Keď ju nemôžem mať ja, tak ty tieš nie". nadiktovala jsem mu a pozorovala jeho písmo. (Je to sice slátanina, ale snažila jsem se použít, co nejvíc slov, jako na tom papírku.) Nejsem sice žádný grafolog, ale měl jiný sklon a K a T psal úplně jinak. Takže to vážně nebyl on... asi bych se mu měla omluvit..
"Ehm... Romane, já..já se omlouvám, že jsem tě obvinila.." vykoktala jsem ze sebe.
"Nič sa nestalo..." objal mě a mně to zrovna přišlo vhod. Zhroutila jsem se mu do náruče. Rozbrečela jsem se mu na rameni.
"Neboj, on to zvládne.. a spoločne najdeme aj toho grázla, čo mu to urobil! Hej?"
"Jo, my ho najdem!" vtiskl mi pusu do vlasů a dál jsme tam stáli v objetí, dokud se ze sálu nedostavil ten doktor.
"Tak co? Už bude v pohodě?" zeptala jsem se hned.
"Ano, podařilo se nám ho zachránit. Ale bude tady muset být asi tak měsíc, než se mu rány zcela zahojí." oznámil nám a já jsem mu skočila kolem krku radostí.
"Děkuju moc!" vykřikla jsem, ale potom jsem se zase stáhla. "A můžu ho dneska ještě vidět?"
"Dnes už ne, ale zítra ho můžete přijít navštívit." Odpověděl v rozpacích.
"Dobře, moc děkuju za jeho záchranu." Poděkovala jsem mu znova.
"Je to moje práce." usmál se odkráčel pryč...
















Potřebovala bych hlas :)
Pro Iana :)
Tady:http://btvsweb.blog.cz/1112/soutez-o-nejlepsi-celebritu-finale#komentare
Hlasy oplácím :)
Předem děkuji :)