
Název: Souboj titánů - 32. část
Autor: rosemaid-girl
"Miro?" usmál se a na chvíli se na mě otočil.
"Áno?" řekl a já na chvíli zaváhala, jestli mám nebo ne.
"Můžu se tě na něco zeptat?"
"Na čokolvek." odpověděl pohotově
"Jaké to je?"
"Čo tým myslíš?" zeptal se váhavě.
"No.. být upírem." řekla jsemstydlivě.
"Ma to ani nepripadá, že by som bol inachší, akurát som o niečo rychlejší a nejem..ale inak som nepocítil žiadnú zmenu." Odpověděl.
"A co krev?" vyhrkla jsem a hned toho taky začala litovat. Po téhle otázce znejistěl.
"Čo s ňou." ohradil se a znělo mi to... arogantně? Jo arogantně! Ale je to divný, takhle se mnou ještě nikdy nebavil. Asi na to nebyl připravený, ale kdo by si to asi tak zvolil? Leda tak trubka Bella..:D
"Jak se cítíš, když slyšíš pulzovat moji krev?" Vím, že to musí být citlivé téma, zvlášť když jím je teprve několik hodin, ale mě to zajímalo.
"Naozaj to chceš počuť?" zeptal se rozpačitě.
"Jestli o tom nechceš mluvit, tak nevadí. Jenom mě to zajímalo :)"
"Nie to nie iba že.. no tak nič, cítím iba smäd, ktorý sa ma snaží ovliadnúť, ale ja viem, že sa nemôžem napiť, lebo by som mohol niekomu ublížiť. Je to v podstatě stejné ako moje city k tebe." vysypal ze sebe a mně to vyrazilo dech. Věděla jsem, jak silná byla Tomiho žízeň a jestli tu stejnou sílu cítí i ke mně nejen jako potravě... do prdele! Ne! Už jsem mu jednou řekla, že miluju Jara a taky to tak je! Určitě se mě tím snaží získat, když jsme mu zakázali ovlivňování mysli. Musím změnit téma!
"A jinak ok?" zeptala jsem se. Sarkasticky se zasmál.
"Áno inak som v naprostom poriadku."
Po zbytek cesty jsme se k upírskému tématu nevraceli. Ale probrali jsme toho opravdu hodně, taky to byla skoro 5-ti hodinová cesta. Například jsem se dozvěděla, že jsem zrovna poslouchala nový album od Whitesnake. Už jsme byli 20 km před Prahou a Miro mi začal povídat všechno okolo Martinky a fanclubu.Těšila jsem se, až ji poznám. Za chvíli už jsme kličkovali uličkami Prahy. Netrvalo to dlouho a zastavili jsme na sídlišti před panelákem číslo 42. Chtěla jsem otevřít dveře, ale Miro mi je už stihl otevřít. Na tu jeho rychlost si asi jen tak nezvyknu.
"Neměl bys na veřejnosti ukazovat svoje schopnosti!" pokárala jsem ho.
"Hm, to asi nie, ale keď mne sa tak páčia... niekedy sa pôjdeš prebehnúť so mnou, aby si vedela aké je to úžasné!" řekl nadšeně.
"Dobře půjdu, ale teď jdeme pomalu!" rozkázala jsem.
"Vynasnažím sa!" zakřenil se.Vyšla jsem ke dveřím paneláku a Miro za mnou poskakoval jako malé dítě. Musela jsem se tomu zasmát, byl tak roztomilý. Počkala jsem na něj u zvonku.
"Když jsem říkala, že by si neměl používat schopnosti, neřekla jsem tím, že se máš loudat." zasmála jsem se, když konečně přihopkal ke zvonkům a zazvonil.
"Povedala si pomalu, tak som išiel pomalu." pokrčil rameny a zase se usmál. Protočila jsem oči a zakroutila hlavou, ale to už se ozvala Martinka.
"Ano? Kdo je tam?" zeptala se.
"To som ja, Miro"
"Ahoj, tak pojď nahoru!" řekla nadšeně a dveře zabzučely. Vyšli jsme do 2. patra a Miro zazvonil. Za moment se dveře otevřely a v nich stála usmívající se holka.
"Ahoj Miro!" skočila mu kolem krku. Když se odtáhla zaraženě se na mě koukla, ale po chvíli se zase usmála. Natáhla ke mně ruku.
"Ahoj, já jsem Martina."
"Ahoj, já jsem Míša, ráda tě poznávám." potřásly jsme si rukou.
"Taky tě ráda poznám, tak pojďte dovnitř." zavedla nás do obýváku kde jsme se posadili. "Dáte si něco? Kávu, čaj?" zeptala se nás Martinka.
"Jenom/iba vodu." odpověděli jsme s Mirem zároveň. Martinka se usmála a šla do kuchyně pro vodu. Postavila ji před nás na stolek a začala se vyptávat.
"Takže vy spolu chodíte?" ta otázka nás zaskočila.
"Ne, ne, to ne!" odpověděli jsme zase zároveň a Martinka se na nás podívala se zdvyženým obočím.
"Opravdu?"
"No, už nie." odpověděl tentokrát už jen Miro.
"Jakto?" vyptávala se dál a tak to Miro začal vyprávět od začátku a občas jsem něco doplnila. Tím jsme strávili asi 2 hodiny!
"No a preto bysme chceli usporiadať ten mega koncert!" zakončil Miro. Martinka se tvářila vystrašeně a trochu si odsedla od Mira.
"Takže ty si upír?" zeptala se skoro neslyšně. Miro přikývl.
"Ale nemusíš sa ma báť nikedy by som ti neublížil, viem sa ovládať."
"Dobře." trochu se uklidnila. "Takže k tomu koncertu... za tři týdny to znamená13. Nebo 14.2.?"
"Hej, ale spíš toho 13."
"Miro, nemyslím si, že je to dobrý nápad, pátek 13.?" Odporovala jsem mu.
"To má Miška pravdu, Miro, zvlášť když jsi teď, no.. však víš.."
"A čo by sa tak mohlo stať... Chcemmať koncert 13.2. v piatok!" vypadal naštvaně a nechtěla jsem ho provokovat. Musím přiznat, že jsem si na to teď netroufala, vždyť by mi jedním pohybem odtrhl hlavu! Martinka taky nevypadala, že by ho chtěla naštvat a tak jsme s tím souhlasily.
"Dobře, jak chceš tak teda 13.2. jdu zjistit číslo na vlastníka toho areálu."
"To nemusíš." zastavila jsem ji. "Ten areál patří napůl taťkovi, tak to s ním domluvím."
"Dobře, tak je o jednu starost míň. Zítra to teda dám na stránky a na fanclub a budou tam hrát jenom Rosemaid nebo i The Paranoid?"
"To nás nenapadlo ich pozvať, opýtam sa Romana." zvedl se a šel zavolat Romanovi. Martinka si hned přisedla blíž ke mně a pošeptala mi.
"Ty se ho nebojíš?" ta otázka mě celkem zaskočila, nevěděla jsem jestli jí mám říct pravdu nebo ne...
"Cítím, že bych se ho měla bát, ale nedokážu to. Myslím, že mě ovlivnil, abych se ho nebála, ale asi ještě před tím, než jsem mu to zakázali." Pošeptala jsem jí nazpátek a pokrčila rameny.
"Myslíš, že nás může slyšet i když si šeptáme?"
"Nevím, jak moc má ty smysly vyvinuté, ale myslím, že na takovou vzdálenost to neslyší." Chtěla se mě ještě na něco zeptat, ale to už se Miro vracel.
"Tak co? Budou tam taky?" zeptala jsem se pohotově.
"Radi sa ku nám pridajú, bude to super a aspoň budem mať možnosť konečne spoznať Igora."
"Jo, bude to super." řekla jsem nadšeně. Potom jsme nikdo nepromluvili asi 10 minut. Až Miro konečně přetrhal to ticho a řekl.
"Čo keby sme išli do kina alebo niekam do klubu?"
"Já bych do kina i zašla." řekla Martinka a já souhlasila
"Tak dobre a na aký film?" v tom momentě se rozjela vášnivá debata o výběru filmu. Každý jsme chtěli jít na něco jiného, ale domluvili jsme se na kompromisu a šli na film "Kamarád taky rád" hm.. jaká ironie... Šli jsme se připravit. Za půl hodiny jsme mohli vyrazit. Po cestě do kina, jsme si ještě zašli do McDonald´s na "večeři". V kině jsme se super bavili, někdy jsem měla dojem, že oba na chvíli zapomněli, kým se Miro stal... po cestě k Martince jsme vyváděli, jako bychom toho vypili.. no prostě hodně.. :D ale byla to hrozná legrace.
Když jsme došli zpátky k ní, dohadovali jsme se kde, kdo bude spát. Nakonec si Miro, vybojoval, že bude spát se mnou na gauči. Nebyla jsem z toho nějak nadšená, ale ne kvůli sobě, ale kvůli němu. Jestli je jeho touha po mně tak silná jak tvrdí... dál to radši nebudu domýšlet. Ještě jsme se chvilku bavili a potom jsme zalezli do peřin. Snažila jsem se být co nejdál od Mira, ale ne až tak moc, aby mu to přišlo podezřelé a snažila se co nejrychleji usnout. Ale Miro mě vyrušil.
"Ty sa ma bojíš?"
"Ne! Samozřejmě že ne!" odpověděla jsem pohotově.
"Naozaj? Tak prečo si tak odtiahnutá odo mňa?"
"No, například proto, že mám Jara?" odpověď otázkou se mu asi moc nelíbila..
"Ale ten tu teraz nie je.." řekl tajemně a já i v té tmě viděla jiskřičky v jeho očích...
















hezké