close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Před pravdou neutečeš - 8. část

26. prosince 2011 v 17:20 |  Fan fiction



Název: Před pravdou neutečeš - 8. část

Autor: Teriga






Napadlo mě, proč tu vlastně stojím, jako poražená a ani trochu se nebráním? Kam se poděla moje hrdost? Kde jsou nějaká moje práva, moje čest? V hlavě se mi zrodil plán, že kdybych nabídla šéfovi nějaký finanční obnos, možná, že by mě přece jen mohl z této hrozné práce propustit. Svůj návrh jsem mu podala ihned po návratu do Rosemary.
" Poslyšte, šéfe, měla bych pro Vás takový návrh, řekněme nabídku."začala jsem.
" Ale?" podivil se. " Vy mi snad máte co nabídnout?"
Rozhodně jsem se nechtěla nechat vytočit jeho řečmi. Tak jsem pokračovala klidně dál, jakoby nic.
" Mohu Vám nabídnout peníze. Za moje propuštění. Tolik, kolik si řeknete."
Pohlédl na mě.
" A vy nějaké máte?" vysmál se mi.
Podívala jsem se na něj nechápavě. Vždyť přece....
" Samozřejmě, u sebe v pokoji například." odpověděla jsem a chtěla odejít do svého pokoje, přinést odsud můj výdělek, co tam od včerejška zůstal a přesvědčit ho. Ale on mě zadržel slovy:
" Kam ten spěch?"
A zatlačil do křesla. Zatímco jsem v něm seděla, stál nade mnou a rázně řekl.
" Nezajímají mě vaše peníze. Své podmínky jsem vám už jasně stanovil a na něčem jsme se přece dohodli. Nebo snad ne?" zvedl mi bradu a donutil mě tak, abych se mu podívala do očí.
" Budu dělat, co po mně budete chtít." zamumlala jsem pokorně.
" To je dobře." usmál se šéf. " Teď opusťte laskavě moji kancelář a jděte si po své práci." nařídil mi.
Zavřela jsem dveře jeho kanceláře a když se tak stalo, vyplázla jsem na ně jazyk, jako malá holka. Pak jsem se šla převléknout, ale jedna věc mi nedala stále spát. Mé jméno. Jak jenom zjistil moje jméno?
" Soňo?" odchytila jsem kamarádku, která kouřila na baru. " Mohla bys na moment?"
Dokouřila a na okamžik se mnou zmizela na dámských toaletách.
" Náš šéf." začala jsem. " Jak se dozvěděl moje pravé jméno?"
Pokrčila rameny. " Nejspíš z novin, to je docela pravděpodobné."
" Hm, vážně?" procedila jsem skrz zuby.
" No, vážně." přesvědčovala mě.
Pak si všimla mého nevěřícího výrazu a znejistěla.
" Ty mi nevěříš?"
" Promiň, ale...já už nevěřím nikomu." odpověděla jsem jí a otevřela dveře, vedoucí na toalety.
" Ani Mirovi ne?" zavolala za mnou, ale já jí neodpověděla.
Celé dopoledne jsem dělala svoji práci, pokud se něčemu takovému vůbec dá říkat práce. Se zákazníky to docela šlo, nebyli to žádní prasáci, jako ten Němec včera. Zjistila jsem, že jen na něj pomyslím, udělá se mi opět špatně. To jsem ale zdaleka netušila, že krátce před koncem mé pracovní doby se zde objeví a vyžádá si mě. Polil mě studený pot, sehrála jsem na něj divadlo a s rukou na ústech jsem jako letěla na WC zvracet. Tam jsem se schovávala do té doby, než mě přišla Soňa zkontrolovat a oznámit mi dvě věci. 1) Že ten chlípník si vybral místo mě Lucii. A 2), že se mám neprodleně dostavit do šéfovy kanceláře.
Hlemýždím tempem jsem nakráčela k jejím dveřím a znuděně na ně zaklepala.Když jsem dostala pokyn vstoupit, šéf se mě posměšně zeptal.
" Copak Edito, Vám se dělá špatně z našich zákazníků?"
Neodpověděla jsem mu a tak přišel s návrhem.
" Tak víte, co? Aby jste náhodou nepřišla o vaše peníze, tak se budete tu hodinu, co vám zbývá do konce pracovní doby věnovat mně, ano? Jako platící zákazník, dostanu to, co chci."
" Zešílel jste?" vyhrkla jsem, ale on to myslel naprosto vážně.
Podal mi peníze, já se musela svléknout a pomilovat se s ním na jeho stole v kanceláři. Když to celé skončilo, vlepil mi facku a řekl:
" A ať se to už příště neopakuje!"
V slzách jsem došla domů. Miro se vrátil z Opavy až v noci, to už jsem spala, tak, že si ničeho nevšiml. To až ráno a velice se zhrozil.
" Kto ťa zbil?" zeptal se mě přísně.
" Nikdo." odpověděl jsem mu vyplašeně.
" Tak nikto, jo? To mi chceš ako nahovoriť, že tu facku si si dala sama?" odmítal tomu věřit.
" Miro, vážně, to nic není." přesvědčovala jsem ho.
" No dobre. Ale ak ešte raz takto prídeš, tak .."
Samozřejmě, že jako můj manžel nemohl dopustit, aby mu někdo cizí mlátil jeho ženu. Jenže uplynul měsíc a stalo se něco mnohem horšího, než jen jedna facka od šéfa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

...Miro Šmajda?

Ano!!!
Ne...

Komentáře

1 Miška Miška | Web | 26. prosince 2011 v 17:25 | Reagovat

Ty kks tak tohle bude ještě dost zajímavé stejnak si myslím že se to Miro co nejdirv dozví :)

2 Alena Alena | 26. prosince 2011 v 17:33 | Reagovat

To to Miro jako víc neřešil? Tak to nechápu, Miro by ve skutečnosti vyšiloval jako postřelený, kdyby někdo uhodil babu. A on tady se jen zeptá a pak mávne rukou?

3 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 26. prosince 2011 v 17:33 | Reagovat

Tak to je drsný! Ta práce... teď se z ní jen tak nedostane... honem další díl!

4 Teriga Teriga | 28. prosince 2011 v 17:52 | Reagovat

[2]:To on záměrně nechává tak trochu bez povšimnutí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017