
Název: Před pravdou neutečeš - 7. část
Autor: Teriga
" A co víš?" zeptala jsem se Mira zaraženě.
On však moji otázku obešel a zeptal se jinak.
" A ako bolo prvý deň v práci?"
" Dobře. Tedy, až na jednu nepříjemnost."
" S tým článkom, ja viem." řekl.
" S článkem?" nechápala jsem.
" No, s tým hnusným bulvárnym článkom, áno." vysvětloval Miro a já pochopila, že zatímco já mluvím o koze, on mluví o voze.
" Jo, tohle. No, tak to jsem četla."odpověděla jsem.
Proboha, a já už myslela, že ví o mé práci. Uff!
" Vieš, myslel som si, že si treba mala trochu času si v práci prečítať noviny a. ... Tak ma hneď napadlo, že ťa to zase len vytočí." vysvětloval mi.
Mlčela jsem a on dodal.
" Ale tak to nebolo."
" A jak to bylo?" zeptala jsem se ho.
" Poď si ku mne sadnúť." poprosil mě.
Sedla jsem si vedle něj a poslouchala ho. Velice mě překvapilo, že té slečně zavolal tenkrát taxi, protože se bál, aby ji nikdo samotnou nepřepadl.
" Tak to jsi se zachoval moc pěkně."
A políbila jsem ho. Pak jsem si uvědomila:
" A kde jsi vlastně tenkrát spal?"
" A nie je to jedno?"
" Je, máš pravdu." souhlasila jsem. " Dáš si se mnou víno?" navrhla jsem.
Přikývl a já donesla skleničky a nalila červené, jak pro něj, tak pro sebe. Miro se napil a potom mě začal vášnivě líbat. Při tom líbání jsem zapomínala na všechny události z dnešního dopoledne. Když mě svlékl, nebránila jsem se. Dotýkal se mě, líbal a laskal a já zavřela oči, sténala vzrušením a křečovitě zatínala prsty do sedačky. Potom se i Miro svlékl a já ho ochotně přijala. Milování se stávalo rychlejším, steny se měnily v hlasitější a v samém závěru jsem dokonce křičela.
Po milování se ani jednomu z nás nechtělo vařit, tak jsme si objednali pizzu a potom se dívali na romantický film.
" Takhle krásné by to mohlo být už navždy." říkala jsem si a na druhý den jsem tomu opravdu chtěla udělat konec.
Jenže, co se nastalo: Ráno Miro odjel koncertovat do Opavy a já odešla z bytu o něco dříve, abych se nepotkala se Soňou. Dorazila jsem k Rosemary a hned zamířila k šéfově kanceláři.
" Vstupte!" ozvalo se z ní krátce po zaklepání a já vešla.
" Dobrý den."
" Dobrý den. Co potřebujete?" zeptal se šéf.
Ani ho nenapadlo, aby mi řekl, že si mám sednout, tak jsem přešla rovnou k věci.
" Ráda bych Vám oznámila, že u Vás končím. Odmítám dále pracovat v tomto prostředí." ¨
" Jakže?" zeptal se šéf a pohrdavě si mě změřil.
" Slyšel jste správně. Končím. Nebudu ze sebe dělat to, co nejsem." trvala jsem na svém.
" A víte to tak jistě?" položil mi otázku.
" Co tím myslíte?" podivila jsem se.
" Vím, že jste Edita Šmajdová."
" S někým si mě pletete." zareagovala jsem pohotově.
" Vážně?" zeptal se výsměšně a když jsem kývla, poručil mi.
" A teď pojedete se mnou!"
" Nikam s Vámi nepojedu!" odsekla jsem. " Řekla jsem Vám jasně, že s Vámi končím. Chápete to? Je konec!"
" To se ještě uvidí." prohlásil, chytil mě za paži, vyvedl ven a skoro násilím mě naložil do auta.
Jeli jsme do jednoho podniku, kde se to jen hemžilo samými lesbičkami, které museli poskytovat druhým ženám sexuální služby a muži, kteří si potrpěli na skupinový sex. Bylo mi z toho zle, když jsem to viděla. A tady mi šéf pohrozil:
" Tak poslouchejte, Edito Gregorová: Jestli nechcete skončit právě tady nebo, jestli nechcete, aby se váš manžel, pan Šmajda náhodou dozvěděl o tom, co děláte, tak budete dělat to, co vám řeknu. A já bych se mohl postarat o to, aby se to dozvěděl. Tak co, budete rozumná?"
" Budu." přikývla jsem, protože mi nic jiného opravdu nezbývalo.
On však moji otázku obešel a zeptal se jinak.
" A ako bolo prvý deň v práci?"
" Dobře. Tedy, až na jednu nepříjemnost."
" S tým článkom, ja viem." řekl.
" S článkem?" nechápala jsem.
" No, s tým hnusným bulvárnym článkom, áno." vysvětloval Miro a já pochopila, že zatímco já mluvím o koze, on mluví o voze.
" Jo, tohle. No, tak to jsem četla."odpověděla jsem.
Proboha, a já už myslela, že ví o mé práci. Uff!
" Vieš, myslel som si, že si treba mala trochu času si v práci prečítať noviny a. ... Tak ma hneď napadlo, že ťa to zase len vytočí." vysvětloval mi.
Mlčela jsem a on dodal.
" Ale tak to nebolo."
" A jak to bylo?" zeptala jsem se ho.
" Poď si ku mne sadnúť." poprosil mě.
Sedla jsem si vedle něj a poslouchala ho. Velice mě překvapilo, že té slečně zavolal tenkrát taxi, protože se bál, aby ji nikdo samotnou nepřepadl.
" Tak to jsi se zachoval moc pěkně."
A políbila jsem ho. Pak jsem si uvědomila:
" A kde jsi vlastně tenkrát spal?"
" A nie je to jedno?"
" Je, máš pravdu." souhlasila jsem. " Dáš si se mnou víno?" navrhla jsem.
Přikývl a já donesla skleničky a nalila červené, jak pro něj, tak pro sebe. Miro se napil a potom mě začal vášnivě líbat. Při tom líbání jsem zapomínala na všechny události z dnešního dopoledne. Když mě svlékl, nebránila jsem se. Dotýkal se mě, líbal a laskal a já zavřela oči, sténala vzrušením a křečovitě zatínala prsty do sedačky. Potom se i Miro svlékl a já ho ochotně přijala. Milování se stávalo rychlejším, steny se měnily v hlasitější a v samém závěru jsem dokonce křičela.
Po milování se ani jednomu z nás nechtělo vařit, tak jsme si objednali pizzu a potom se dívali na romantický film.
" Takhle krásné by to mohlo být už navždy." říkala jsem si a na druhý den jsem tomu opravdu chtěla udělat konec.
Jenže, co se nastalo: Ráno Miro odjel koncertovat do Opavy a já odešla z bytu o něco dříve, abych se nepotkala se Soňou. Dorazila jsem k Rosemary a hned zamířila k šéfově kanceláři.
" Vstupte!" ozvalo se z ní krátce po zaklepání a já vešla.
" Dobrý den."
" Dobrý den. Co potřebujete?" zeptal se šéf.
Ani ho nenapadlo, aby mi řekl, že si mám sednout, tak jsem přešla rovnou k věci.
" Ráda bych Vám oznámila, že u Vás končím. Odmítám dále pracovat v tomto prostředí." ¨
" Jakže?" zeptal se šéf a pohrdavě si mě změřil.
" Slyšel jste správně. Končím. Nebudu ze sebe dělat to, co nejsem." trvala jsem na svém.
" A víte to tak jistě?" položil mi otázku.
" Co tím myslíte?" podivila jsem se.
" Vím, že jste Edita Šmajdová."
" S někým si mě pletete." zareagovala jsem pohotově.
" Vážně?" zeptal se výsměšně a když jsem kývla, poručil mi.
" A teď pojedete se mnou!"
" Nikam s Vámi nepojedu!" odsekla jsem. " Řekla jsem Vám jasně, že s Vámi končím. Chápete to? Je konec!"
" To se ještě uvidí." prohlásil, chytil mě za paži, vyvedl ven a skoro násilím mě naložil do auta.
Jeli jsme do jednoho podniku, kde se to jen hemžilo samými lesbičkami, které museli poskytovat druhým ženám sexuální služby a muži, kteří si potrpěli na skupinový sex. Bylo mi z toho zle, když jsem to viděla. A tady mi šéf pohrozil:
" Tak poslouchejte, Edito Gregorová: Jestli nechcete skončit právě tady nebo, jestli nechcete, aby se váš manžel, pan Šmajda náhodou dozvěděl o tom, co děláte, tak budete dělat to, co vám řeknu. A já bych se mohl postarat o to, aby se to dozvěděl. Tak co, budete rozumná?"
" Budu." přikývla jsem, protože mi nic jiného opravdu nezbývalo.
















To je debil..