
Název: NEBO, PEKLO, RAJ... - 4. část
Autor: Majisek183
V poledne si všichni hromadně skočíme na oběd. Nacpu se na lavici mezi Moniku a Petru a naproti mě si sedne Adam. Mírně se na mě pousměje a já mu úsměv oplatím. "Peťko šoupni se prosím..." cpe se David vedle mě. Otráveně se na něho podívám když mě chytí kolem ramen. "Co budete pít?" koukne na nás mladá holka, nejspíš brigádnice. Dost dobře nechápu proč zírá na Mira jako by viděla přízrak. "Takže...." spočítá nás Tomáš všechny. "13 piv..." usměje se na ni a holka odkráčí za bar aby se po chvilce vrátila i s pitím a zapsala si naše objednávky. Po chvilce přede mě postaví smažák s hranolky. Davidovi vedle strčí vepřo-knedlo-zelo. "Bože fúúúúj....Víš že to nemám ráda....Nemohl sis aspoň sednout jinde?" podívám se na něho naštvaně. "No tak promiň....." usměje se na mě omluvně a pustí se do jídla až se mu dělají boule za ušima. "Nemáš ráda kapustu?" koukne na mě překvapeně Tomi. "Smrdí to ale to bych ještě přežila.....Ale koukje....to co teď ten bagoun požírá bývalo zvířátko...." podívám se smutně na kus masa na talíři. "Bože a od čeho by asi tak zvířata byly? Na ozdobu?" koukne na mě ironicky David. "Rozhodně tu nejsou jen kvůli tvýmu obědu!" "Ne...i kvůli snídani a večeři...." usměje se na mě roztomile. "Seš nechutnej...." sjedu ho pohoršeným pohledem. "Vy si budete rozumět s Mirem.....Ten je taky vegetarián..." směje se Martina. "Vážně?" kouknu na něho překvapeně. "Hej...." odpoví mi se smíchem. "Nevyzerám na to?" "Ne o to nejde.....Ale jsi asi zhruba druhý vegoš kterého znám." zasměju se. "Niekedy musíme pokecať...Ale teraz nie ostatných by to asi moc nezaujímalo..." koukne na ně smutně. "Ne to teda ne." ujistí ho David. Zdlábnu oběd a společně se vrátíme ke stanům. "Nechcete se jít projít? Třeba do toho městečka?" navrhne nám Monika když se líně povalujeme kolem ohniště. "Já určitě ne..." odmítnu líně. "Ale tak nemusíme jít všichni....." Nakonec se jí podaří přesvědčit všechny kromě mě, Adama a Petra s Alenou. "Jste lenoši..." vyplázne na mě ještě jazyk a i s ostatníma vyrazí na pochoďák do města. "Ne jen máme rozum...." zamumlám si spíš pro sebe a kecnu si na karimatku před stan. Z báglu vytáhnu sešit a rudky co jsem si vzala pro případ nouze. Popíjím pivo a čárám na papír co mě zrovna napadne. Někdo si přisedne vedle mě a nakoukne mi přes rameno. Neřeším to, nejspíš Alena, ta to má ve zvyku. Když ale zvednu hlavu abych hodila plechovku na hromadu k odpadkům srazím se hlavou s Adamem. "Auu..." zakvílí mi do ucha. "Ježiš promíň..." kouknu na něho omluvně. Tře si rukou postižené čelo. "No to sa ješte uvidí....Veď z teho možem mať následky....." koukne na mě naoko hystericky. "Ukáž já ti to pofoukám..." utěšuju ho, odtáhnu mu ruku z čela a odhrnu vlasy. "No panejo to je tak na tři stehy!" zhrozím se, ale to už jsme mrtví smíchy. Napadne mě, že takhle zblízka je strašně sladkej. Koukáme si do očí ze vzdálenosti pár centimetrů. Připadá mi to jako věčnost. No tak už so udělej sakra! pobízím ho v duchu. Pomalu se ke mně nakloní. Nosy už se dotýkáme a naše rty dělí poslední centimetr. Nevydržím to dýl a zruším poslední vzdálenost a jemně ho políbím na rty. Adama tím nejspíš nakopnu, podívá se mi do očí a vpije se svými rty do těch mých. Zajedu mu rukama do vlasů a přitisknu se k němu. Líbáme se snad celou věčnost. "Emh ehm..." ozve se za náma. S trhnutím od sebe odskočíme a až teď si všimneme Petra s Alenou co vylezli ze stanu. "Emh ehm..." zopakuju pobaveně. "Hele nenechte se rušit my tudma jen procházíme....Jdeme na zmrzku." oznámí nám a co nejrychleji a zároveň nenápadně se snaží zmizet. Vyčkávavě se kouknu na Adama. Ten se zamyšleným výrazem zírá někde do lesa. "Ja som taký debil...." vyhrkne potom a koukne mi zpříma do očí. Nechápavě zvednu obočí. "To tam někde píšou nebo co?" nechápu ho. "David mi asi rozbije hubu že?" podívá se na mě posmutněle. "Proč?" vyvalím na něho oči. "No chodíš s ním predsa....." "Ne nechodím!" vyskočím na nohy. "Já vím že to tak možná vypadá, a to je na dlouhé vysvětlování, ale já s ním nechodím..." dřepnu si naproti němu a kouknu mu do očí. "Aha a vysvetliť mi to asi nechceš že?" "To teď není důležitý..." snažím se vycouvat. "Asi máš pravdu...nieje..." pousměje se a vyhrabe se na nohy. Absolutně toho kluka nechápu když se sebere a vyrazí směrem do lesa. Jen za ním nechápavě zírám. Najednou dostanu strašný vztek na všechny a na všechno. Vztekle nakopnu plechovku, zazipuju stan a vyrazím na opačnou stranu. Nevím co to semnou je. Nechápu se. Vždycky jsem byla spíš typ, co střídá kluky jako ponožky, ale to všechno bez lásky a jiných povrchních citů. Nechtěla jsem se zamilovat. Nikdy. A teď to vypadá že na to mám slušně nakročeno. proč semnou ten kluk tak mává sakra? A proč jsem mu vlastně neřekla pravdu? Že s Davidem sice nechodím, jen se s ním občas vyspím, abych si nepřipadala tak sama? A že to dělám většinou vždycky když se pohádám s našima? Jako recesi, protože ti ho nemůžou ani cítit? Proč jsem mu to neřekla? Měla jsem snad strach že si o mě bude myslet že jsem děvka? A neměl by vlastně pravdu? Se zamračeným výrazem se vrátím zpátky a s úlevou zjistím, že ostatní jsou už tu. I Adam. Zbytek dne se ho snažím ignorovat. Nechci si s ním nic začít. Protože se bojím, že s ním by se to bez citů neobešlo.
















Úžasné :) pěkně se to čte! Máš talent...těším se na pokračování :)