
Název: NEBO, PEKLO, RAJ... - 12. část
Autor: Majisek183
S nacpaným batohem vyrazíme s Monikou i s ostatníma na oběd k ropuše a potom i s Tomášem směrem do města. Najít nádraží není problém, počkáme na spoj do Brna, v Brně přestoupíme na expres do Ostravy a po šesté večer už vysedáme na hlaváči. Rozloučíme se s Tomem a trolejbusem vyrazíme domů. Vyskočíme na sídlišti kde jsme už od malička vyrůstaly. Najednou jde na mě z těch paneláků všude kolem deprese. Nikdy mi to nevadilo, byla jsem městské dítě, teď mi to tu připadá jako klec. Mimoděk se mi vybaví nedávný sen. Neskončí to dobře, nedělej to. Nasoukám se za Monikou do výtahu, vyvezeme se do čtvrtého patra, Mony vyloví z kapsy klíče, odemkne a nahrneme se dovnitř. "Mami? Jsme doma!" zavolá směrem do bytu. "Tady jsme!" ozve se nám mamka z obýváku. Obě sehraně složíme batohy v pokoji a nakoukneme do obýváku za našima. Mamka sedí v křesle s napjatým výrazem, táta rázuje tam a zpět kolem okna. "Sedněte si." přikáže nám netrpělivě. "Takže o co jde...." otočí se na nás. S obavama se na sebe s Mony podíváme. "S maminkou se budeme rozvádět. A to tak, že brzy." vybalí na nás jobovku. "Cože?! Proč?" vykulím oči na tátu. "No na mě se nedívej můj nápad to nebyl. Ale vaše maminka semnou očividně není spokojená. Jak by taky ne že když ji pořád jen mlátím, nevydělávám, a když už tak všechno prochlastám..." podívá se ironicky na mamku. "Já nějak ale pořád nechápu proč jste nás tady tak nutně potřebovali. To je snad vaše věc ne? Jste dospělí, tohle si musíte vyřídit sami." upozorní ho mírně Monika. "My už to máme všechno vyřešené, to se neboj. Volali jsme vás protože se budeme stěhovat. Alespoň ty." oznámí jí s klidem. "Aha...A to jako kde?" koukne na něho ironicky. "Semnou na Slovensko. Dostal jsem výhodnou nabídku z pobočky naší firmy v Bratislavě. Půjdeš semnou. Podáš si přihlášku na vysokou a prostě vystuduješ na Slovensku." oznámí jí tónem, jako by se jí to netýkalo, a který nepřipouští námitky. "Ale já bez Anety nikde nejdu. Jak si to jako představujete, že nás jen tak rozdělíte protože se vám zachce?" otočí se nevěřícně na mamku. Ta jen pokrčí rameny. Hned je mi jasné že s tím taky nesouhlasí, celé to byl tátův nápad. "Nemůžete nechat mamku samotnou. A Aneta musí ještě dodělat školu. Pokud ji ovšem nevyrazí..." dodá kousavě. Pohrdavě si odfrknu. "Ale proč tu nemůžu prostě a jednoduše zůstat a studovat tady?!" "Protože prostě půjdeš semnou do Bratislavy! Bez řečí! Stěhujeme se za deset dní." oznámí jí, popadne klíče a odejde. Obě současně se otočíme na mamku. "Proč s ním musím?!" "No tak buď rozumná. Nemůžete se na něho úplně vykašlat. A Aneta má tady rozdělanou školu." "Aha...Ale to že nás dvě jen tak protože se vám zamane rozdělíte to už nevadí?" podívám se na ni ironicky, zvednu se a s třísknutím dveří se zavřu v pokoji. Nevím co dřív. Jestli se mám spíš vztekat a trucovat, nebo truchlit. Nakonec si vyberu ten vztek. Nedokážu si ani představit, že bych si najednou měla zvykat na to, že budu bez Moniky. Je to moje nejlepší kamarádka, podpora.....Nedovedu si představit, co bez ní budu dělat....kecnu si na postel, obejmu kolena a nepřítomně zírám do zdi. Po chvilce vedje do pokoje Mony. Sedne si vedle mě. Opřu si jí hlavu o rameno. "Já chci sváma.....Mohla bych být s Adamem....A s tebou..." "Any táta má pravdu.....Musíš si dodělat školu..." "Školu kterou jsem dělat ani nechtěla, která mě vůbec nebaví a na kterou bych se nejradši zvysoka vykvákla....Navíc mi tu bez tebe asi hrábne." "Ale nehrábne. A budeš zamnou jezdit na víkendy. A já za tebou taky.." "Ale já chci na Slovensko." "Jen kvůli Adamovi?" otočí se na mě opatrně. "Nevím, jestli je to zrovna rozumný důvod..." "Ale je! Miluju ho! " "A Adam tebe taky....A já věřím, že vám to vydrží neboj. Jen to bude trošku složitější..." Trošku.....Jo tak to se ti lehce řekne drahá sestřičko...."A co Tomáš? Taky to teď budete mít asi trochu složitější..." rýpnu si. "No....To budeme....To mě děsí ze všeho nejvíc." koukne na mě se slzama v očích. Obejmu ji kolem krku. "Ale neboj. Vy to zvládnete." snažím se jí uklidnit. Tohle je ironie.....Já chci do Bratislavy ale nemůžu, Monika tam nechce ale musí......Proč musí být všechno tak složité?
















Chudák holky :-( takhle jim to trefily fakt "přímo do palice" :-( Snad se to nějak vyřeší a ty role si vymění :-D