close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

NEBO, PEKLO, RAJ... - 11. část

28. prosince 2011 v 15:50 |  Fan fiction





Název: NEBO, PEKLO, RAJ... - 11. část

Autor: Majisek183







Ráno se probudím mezi prvníma. Venku je ještě úplné ticho, až na zvuky probouzející se přírody. Adam vedle mě ještě taky spí. Sleduju jeho nevinný obličej a přemýšlím. Ten včerejší sen mi pořád vrtá v hlavě. Před čím mě babička varovala? Chtěla mi snad naznačit že bych si s Adamem neměla nic začínat? Tisknu v dlani přívěsek co mi včera dal. Adamko se ze spaní pousměje a mě je jasné, že i kdyby to varování skutečně tak myslela je pozdě. Miluju ho. Jsem pověrčivá trubka fakt. Přece by mě ani nenapadlo nechat si proklouznout mezi prsty prvního kluka, ke kterému chovám ten nejčistí cit-lásku. Adam se zavrtí a pomalu otevře oči. Rozespale na mě zamžourá a usměje se. "Dobré ranko..." zašeptá. "Dobrí." skloním se k němu a jemně ho políbím. "To bolo všetko?" koukne na mě zklamaně když se zase odtáhnu. Jen s úsměvem pokrčím rameny. "Nebuď lakomá..." zaškemrá. S povzdechem se k němu zase skloním a jen se dotknu svými rty těch jeho. Adam mě obejme kolem krku a přitáhne si mě k sobě. Laškovně mě kousne do rtu. Přestanu si hrát na sfingu a začnu mu polibky hladově oplácet. Líbáme se pořádně vášnivě, ani nevím jak se tam dostanu, za chvíli sedím obkročmo na Adamovi který leží pode mnou na zádech. Hladí mě po celé délce páteře a ve vlasech. Odtáhnu se, opřu se mu rukama o hruď a zhora se mu podívám do očí. Vidím v nich něhu. Lásku. Oddanost. Donutí mě to vyslovit to, čeho jsem se celou dobu tak bála. "Miluju tě..." zašeptám. "Ja teba viac..." pousměje se a překulí si mě pod sebe. Líbáme se snad celou věčnost, až dokud nezaslechneme zvenčí ostatní. Adam si povzdechne, odtáhne se a pomalu se vysouká ven. Vylezu hned za ním a otráveně se rozhlížím po ostatních. "Nmáme co jíst..." oznámí nám s úsměvem Monika. "Na tom ale nieje nič vtipné...." povzdechne si Jaro zoufale. "A kdo to včera všechno sežral?" mrknu na něho s nevinným úsměvem. "No ja sam určite nie..." koukne na mě dotčeně. "Ono je celkem jedno KDO to sežral, důležitý je že asi budeme hlady až dokud nenajdeme nějakou civilizaci, nejlépe ten Peťanův vymyšlenej kemp..." "Jak vymyšlenej?!" ohradí se Petr dotčeně. "No tak klídek, přece se nebudeme hádat. Počkáme až se ostatní probudí, sbalíme to tu a jdeme dál." rozhodne Tom a už začíná balit jejich stan. Vyčkávavě kouknu na Adama. Ten jen pokrčí rameny, vypakuje ven všechen náš binec a pomalu začne rozebírat stan. Já zatím smotám spacáky. Vytáhnu z kapsy batohu mobil, odpovím na zprávu kamarádce a prozvoním mamku. Počkáme, až se konečně probudí ostatní, sbalí si stany a líně vyrazíme dál. Petr nám pořád tvrdí, že v kempu budeme kažou chvíli, ale plácáme se lesem celé dopoledne a pořád nic. "Tak a já už toho mám dost! Kvůli tobě jsme se ztratili a teď trčíme v lese! Jen si to konečně přiznej že nemáš páru kde jsme!" vyjedu podrážděně, když nás už asi posté ujistí, že za deset minutek jsme tam. "Ale prd jsme se ztratili! Zbytečně hysterčíš! Já vím přesně kde jsme...." "Aha....tak to chci vidět těch deset minut...." ujistím ho ironicky a dál všichni kráčíme mlčky. Po dalších zhruba 15ti minutách se před náma k mému úžasu skutečně objeví celkem velká kruhová mýtinka. U cesty stojí malá dřevěná chatka s nápisem RECEPCE nad dveřmi. Kluci se sebevědomě nahrnou dovnitř. Zůstanu venku jen s Martinou, Monikou a Adamem. Příjde mi zbytečné se s nima mačkat v tom prďavém prostoru. "Takže..." otočí se na nás Tomáš, když zhruba po pěti minutách vylezou. "Stany si můžeme postavit prakticky kde chceme....Vzadu tím chodníčkem" ukáže na úzkou cestičku nořící se do lesa na druhém konci palouku." Se dostaneme do hlavního tábořiště.....Je tam i rybníček, sprchy a toalety, malá hospoda a sámoška. Ale prý není jisté, jestli tam seženeme místo..." dodá s nevinným úsměvem. "No tak ale zkusit to určitě můžeme." zasměje se Martina a i s báglem vyrazí napřed. Přejdeme louku a z lesa se vynoříme na druhé, asi dvakrát větší, poseté barevnými stany. Lidí je tu celkem dost, všude je živo a rušno. Na protějším konci je rybník s oblázkovou pláží který se na druhém konci noří zase do lesa. Vedle rybníka stojí malá dřevěná chaloupka s lavicema na terase na molu nad rybníkem. U ROPUCHY hlásá nápis nad dveřma. Pobaveně vyprsknu. "No to vyzerá zaujímavo..." prohlásí Miro když vystopuje směr mého pohledu. "To teda jo.....Vítejte na konci světa. Jsme jak piráti z Karibiku..." usměju se nevinně. "Co vám tu chybí? Vždyť tohle k pravému létu patří ne?" otočí se na nás dotčeně Petr. "Nikdo neřekl že se nám tu nelíbí.....Jen že to bude zajímavý. Ale teď už fakt pojďte najít nějakej parkplac...." zasměju se a všichni vyrazíme hledat ve stanovém bludišti volné místečko. Nakonec se nám to povede, ležení rozbalíme na kraji u lesa, na opačné straně od rybníka. Máme to pekelně daleko nejen do vody, ale i do sprch, na wcka a do kiosku. Riziko podnikání. Nechám Adamka ať nám postaví stan, už se radši ani nesnažím mu pomáhat a radši vyrazím s Monikou a Martinou na nákup do obchůdku. Vystojíme si pekelnou frontu, nakoupíme pečivo, polívku v sáčku, piva a colu. S celým nákladem se dotáhneme zpátky k ostatním, kteří už mají postavené stany. Složím nákup a po čtyřech zalezu do stanu. "Jé promiň..." usměju se omluvně na Adama, který se zrovna nejspíš převlékal, vyrušila jsem ho s tričkem napůl stáhnutým. "V pohode veď sa nič nestalo..." zasměje se a pokračuje. Zkoumavým pohledem si ho prohlížím. Ten kluk mě tak strašně přitahuje! Vždycky se mi líbili nabušení svalnatí potetovaní bouchači, Adam je spíš štíhlý typ, bez kérek a vypadá sladce nevinně. Nikdy bych neřekla že se mi to bude zdát sexy. "Čo si ma tak prezeráš?" mrkne na mě. "Přece nebudu kupovat zajíce v pytli né?" kouknu na něho jako na blázna a oba vyprskneme smíchy. Bez ostychu stáhnu tričko, podprsenky moc často nenosím, přímo si užívám jak si mě Adam prohlíží. Natáhnu sněhobílé bikiny, uválené sultánky vyměním za světle modré plátěné šortky a vysoukám se ze stanu. Monika v kotlíku nad ohněm míchá krásně vonící gulášek. "Mňam...." nakouknu jí mlsně do kotle. "Už si můžeš odebrat ať tam můžu přidat klobásky..." podá mi plastový kelímek, ve kterých se prodávají nápoje. Pobaveně si ho přeměřím, ale bez keců si odeberu guláše, popadnu rohlíky a nacpávám se, až se mi dělají boule za ušima. Miro naproti mě už taky spokojeně mlaská. Znechuceně sleduju Moniku, které do kotle přidá nakrájenou klobásu a kluci se na ni vrhnou jako švábi. Spokojená a napapaná si kecnu na turka před stan a otevřu si pivo. Počkám až se ostatní nají a všichni společně pak vyrazíme k vodě. Skoro celý den buď blbneme v rybníce, nebo se jen tak povalujeme u vody. Na večeři si opečeme párky na ohni přímo u stanu. Teda ostatní, já zůstanu u chleba se sýrem. Až směšně brzy zapadneme do stanů, všichni utahaní po dlouhé cestě. Zachumlám se do spacáku, přitulím se k Adamovi a skoro okamžitě usnu jako nemluvně.

"Aneto? Vstávej musím s tebou mluvit." probudí mě zvenčí Moničin hlas. "Hmmm..." zamručím jen a otočím se na druhý bok. "Rychle...." dodá když vidí, že se nechystám lézt z pelechu. Až teď si všimnu že její hlas zní podivně napjatě a naléhavě. Přenese se na mě můj neklid a neohrabaně lezu ven. S Mony jsme na sebe podivně vázané. Když mám já špatnou náladu, má ji i ona a tak podobně. Jsme hodně citlivé na emoce té druhé. "Co se stalo?" kouknu na ni vyčkávavě. "Máma mi volala. Prý máme okamžitě přijet domů. Neřekla mi co se stalo ale prý je to důležité." "CO?!" vyjeknu zděšeně. "Já vím, mě se taky nechce, a jo vím že máma má někdy tendenci přehánět, ale z tohohle nemám dobrý pocit...." "Kdy chceš vyrazit?" zeptám se posmutněle. "Do města jsou to čtyři kiláky, vlak nám jede ve tři odpoledne....Takže zhruba v jednu. Za dvě hodinky." Jen přikývnu a zalezu zpátky do stanu. "Deje sa niečo?" kžourá na mě Adamko ze spacáku. "Ano děje. Musím domů....Dneska se s Mony vracíme." oznámím mu pohřebním tónem. "Niečo vážné?" "Nevím...." pokrčím rameny. "Ale jo je to vážný....Já chci být tady s tebou.." kouknu na něho se slzama v očích. "Neplač. Veď nemáš dovod. My sa s chalanami tiež za pár dní vraciame, tak nepojdem do Bratislavy, ale chvíľu ostanem s tebou v Ostrave....A potom by si zasa ty mohla so mnou na Slovensko...." mrkne na mě a obejme mě, opřu si mu hlavu o hruď. "Fakt?" zamumlám mu do ramene. "No jasne že áno..." zasměje se mému překvapenému tónu. "A vieš prečo? Pretože ťa ľubim. A chcem byť s tebou. A nedovolím aby to skončilo." pohlédne mi vážně do očí. "Taky tě miluju..." zašeptám a políbím ho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám Mirův nový videoklip Loneliness?

Ano
Ne
Ještě jsem neviděl(a)...

Komentáře

1 superblog123 superblog123 | Web | 28. prosince 2011 v 15:59 | Reagovat

Pekny príbeh!!!prosím zahlasuješ mi v ankete HOT or NOT a pridáš nejaký komentár na web??? Ďakujem :-)

2 Marky_RD Marky_RD | 28. prosince 2011 v 16:11 | Reagovat

Krása..kdy bude další?

3 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 28. prosince 2011 v 16:26 | Reagovat

Nádhera... honem další prosím :-)

4 Miška Miška | Web | 28. prosince 2011 v 17:14 | Reagovat

Krásné :)

5 Teriga Teriga | 28. prosince 2011 v 18:05 | Reagovat

Miro taky jedl ten guláš? No, to jsou věci:-)

6 Majisek183 Majisek183 | 28. prosince 2011 v 18:50 | Reagovat

další pošlu asi dneska večer když se mi ho podaří dopsat ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017