
Název: NEBO, PEKLO, RAJ... - 10. část
Autor: Majisek183
"Peťulko neber to tak že ti chci kazit radost ale asi jsme se ztratili co ty nato?" přeruší Monika dlouhé ticho. Stmívá se a my už od odpoledne, kdy jsme opustili hrad, bloudíme lesem. "To je kravina, drželi jsme se mapy....Jsou to ještě asi čtyři kiláky...." odpoví nejistě. "To už tady jednou bylo..." povzdechne si zničeně Martina. "Hele já navrhuju aby jsme se utábořili někde na louce....." příjde Alena s nápadem. "Já jsem pro. Já už dál prostě nejdu!" podpořím ji. Nakonec se nám podaří Petra, který chce jít za každou cenu dál přesvědčit, asi sto metrů se prodíráme lesíkem až na mýtinku kde rozložíme stany. "Ehm ehm..." odkašlu si a pohodím hlavou směrem ke kopci co se tyčí jen kousíček od nás. Na vrcholku vidíme tmavou siluetu hradu a poslední světla. "To mělo být těch X kilometrů co jsme ušli?" vyvalí Tom oči. "Peťane já tě fakt zabiju!!!" slíbím mu. "No tak jsem to trochu popletl no bóže." brání se se smíchem. "No takže dneska nocujeme tady ono se nic neděje pohyb nám neuškodí." uzavře Ondra a začne stavět stan pro sebe a Petru. "Spíme spolu?" mrkne na mě Adam. Vyprsknu smíchy, Adam nejdřív nechápe co dělám, ale když na něho Miro vyvalí oči a nevěřícně se zeptá "To už ste tak ďaleko?" dojde mu jaký dvojsmysl se mu podařil a roztomile zrudne. "Ne jen spolu budeme bydlet ve stanu." vypláznu na Mira jazyk a snažím se Adamovi pomáhat u stavění stanu. Spíš mu ale překážím, tak to nakonec vzdám a radši jdu s Tomem a Tomim na dřevo do lesíka. Když se vrátíme ostatní už mají stany postavené, připravíme si táboráček a na ohni si upečeme buřty co jsme si nakoupili před odchodem z kempu. Teda ostatní, já se spokojím s jabkem. Dlouho do noci sedíme kolem ohně a povídáme si o všem možném i nemožném. "Musím na záchod..." zvedne se Martina a ne zrovna nadšeně vyrazí směrem k lesíku. "A dávej bacha na Elvíru!" křikne za ní Ondra. "Kdo je Elvíra?" vyvalím na něho oči. "Duch jedné služebné tady z hradu...." mrkne na mě. "Duch?!" vyjevím se. "Snáď neveríš na strašidla..." směje se mi Jaro. Hodím po něm ohryzek z jabka a vyčkávavě se otočím na Ondru. "Jak to víš?" "Četl jsem o tom...." "No tak se snáma poděl..." mrkne na něho Monika. "No takže.....Kdysi dávno tady na hradě vládnul jeden kníže, na jméno se mě už neptejte na to nemám pamatováka. Celé místní panství z něho mělo slušně nahnáno, byl fakt strašná sketa. Lidé bez jeho svolení nesměli skoro nic. Elvíra byla jedna z jeho služebných. Podle pověsti s ní měl ten dědek pletky, miloval ji ale Elvíra s ním udržovala tajný poměr jen proto, že se ho bála. Ve skutečnosti se jí hnusil....Jednoho dne se na hradě konal rytířský turnaj, sjeli se rytíři ze všech koutů země a Elvíra se do jednoho z nich zamilovala. No on do ní taky. Tajně se stýkali po večerech a protože samozřejmě neprobírali ekonomickou krizi tak to nezůstalo bez následků a Elvíra s tím kancem otěhotněla. Když kníže zjistil, že ho podvedla strašně zuřil. Když porodila, nechal ji zazdít do sklepa do komůrky zhruba 1x1 metr a hned vedle toho jejího amanta. Jejího syna poslal z hradu pryč a přikázal poddanému, aby ho nechal v lese. Elvíra s rytířem nakonec oba zemřeli samozřejmě. Ale natrápili se teda pořádně. Tím že byli zazděni těsně vedle sebe, slyšeli se navzájem, ale spolu být nemohli. Podle té pověsti Elvíra zešílela, když slyšela jak její miláček umírá. Nakonec zemřela taky, ale její duch stále bloudí v okolních lesích a hledá svého ztraceného syna, aby ho vzala sebou na onen svět a všichni tři společně došli pokoje.... Až v noci uslyšíš šustění pláště v listí kolem, tak je to Elvíra." domluví Ondra a všichni sehraně mlčíme. "Přece nevěříš pohádkám." zasměje se Martina a ostatní se baví vesele dál. Nějak se na ně ale nemůžu soutředit, pořád natahuji uši, jestli nezaslechnu nějaký podezřelý zvuk. Nakonec všichni zalezeme do stanů a já si jen výskám, že spím s Adamem a ne sama! Zachumlám se do spacáku až po uši a přitulím se k němu. "Ty sa bojíš?" podívá se na mě pobaveně. "Jo bojím. A jen do toho klidně se mi směj..." vypláznu na něho jazyk. Nesměje se, jen si povzdechne, obejme mě kolem ramen a já se mu schoulím do náruče. Dlouho nemůžu usnout, Adam už pravidelně oddechuje, naslouchám tlukotu jeho srdce a jeho pravidlený rytmus mě ukolébá až k spánku. Chvíli před tím, než se odeberu do říše snů se mi zdá že zaslechnu podivný šustivý zvuk, jako by někdo táhl dlouhý plášť listím, ale než si to stačím pořádně promyslet usnu.
















Daší dílek!!! :-)