
Název: NEBO, PEKLO, RAJ... - 1. část
Autor: Majiek183
"Neříkali jste že to jede za 10 minut?" otočím se ironicky na kluky. Sedíme všichni s krosnama na nádraží už skoro hodinu a půl. Pomalu začínám ztrácet trpělivost. "No bóže no. Tak to jede trošičku pozdějc..." usměje se nevinně Petr. Byl to on, kdo před měsícem přišel s nápadem vyrazit o prázdninách na čundr. A tak jsme se všichni sbalili a hned první prázdninový den vyrazili vstříc dobrodružství. Tím všichni myslím sebe, moji ségru Moniku, spolužačky ze zdrávky Alenu a Petru, tři spolužáky Davida, Ondru a Petra a Moničina přítele Toma. "Ale mě už to fakt nebaví tady trčet..." stěžuje si i Alena. "A tak co si představujete že budeme dělat? Na stop se nechytáme....Jedině počkat na vlak. Autobusem nám nesedí žáden spoj." snaží se nás přesvědčit Ondra. "Ale kdybys nám tak ještě řekl kdy ten vlak jede drahoušku...." usměje se na něho Monika roztomile. "Vám se člověk nezavděčí. Hele tak ať zvedne David zadek a jdem se zeptat tý ropuchy s lístkama...." ukáže na Davida rozvaleného na lavičce s pivem v ruce. "A proč já sakra?" ohradí se. "Aby ses nepřetrhnul....Polez prosím tě...." postrčím Ondru do budovy. "Dobrý den. Prosím vás kdy jede nejbližší vlak do Brna?" usměju se na babu za přepážkou roztomile. "Za půl hodiny." odpoví mi neochotně a dál něco ťuká do počítače. "Vás to tady asi hodně nebaví že?" podívám se na ni soucitně a dřív než se vzpamatuje popadnu Ondru za paži a vysmátí jak leča vyběhneme na nástupiště. "Vlak nám jede za půl hodiny..." kouknu na ostatní, plácnu sebou na lavičku vedle Davida a vyfouknu mu pivo z ruky. "Héééj...!!!" chňapne po něm zoufale. Jen na něho vypláznu jazyk. Po půlhodině si to na kolej přisupí posprejovaný vláček. Nacpeme se do jednoho kupé a celou cestu až do Brna se super bavíme, kluci pořád vyvádějí nějaké blbiny a ostatní spolucestující z nás musí mít radost. Vyrojíme se na hlaváči v Brně, skočíme si na oběd do fastfoodu a přestoupíme do prďavého vláčku co nás do nedaleké malé vesničky. "Takže odtud je to do kempu asi 20 kiláků lesem..." oznámí nám Petr s úsměvem. Podíváme se na něho jako na blázna, ale poslušně tlapkáme za ním. "Hele víte co, máme přece stany ne? Co kdyby jsme to pro dnešek zapíchli třeba tady na poli? A zítra dojdeme do kempu? Stejně bude za chvíli tma...." snaží se nás přesvědčit Tomáš. Nakonec kluci souhlasí, vybereme si místečko blízko lesa, kde nebudeme tak moc na očích a postavíme stany. Kluci rozdělají oheň, David vytáhne kytaru a všichni se usadíme kolem ohniště. Poslouchám straé trampské písničky které snesu jen u ohniště a v nose mě šimrá vůně sena, kouře táboráčku a prázdnin. Sleduju hvězdnou oblohu a mám pocit, že tyhle prázdniny budou stát opravdu zato.
















Začíná to skvěle, honem další! :-)