Název: Loneliness - 22. část - Závěrečná částAutor: Michelle
Vzkaz od autorky: Je to neuvěřitelné, jak rychle tahle povídka skončila. Když budu upřímná, řeknu, že jsem zápletky vymýšlela ze dne na den a nikdy bych nepředpokládala, že zrovna tahle povídka někoho zaujme. Moc bych chtěla poděkovat všem pravidelným čtenářům, ale i těm, kteří si přečetli alespoň jeden díl. Na to, že jsem si s názvem nevěděla rady a tak jsem se nakonec rozhodla pro Loneliness, jsem se v povídce osamělosti možná věnovala až moc. Velké díky patří hlavně admince, která mi neuvěřitelně vycházela vstříc. V podstatě každý den si ze srandy napíšu pár řádků nějáké povídky, kterou vzápětí smažu, ale tahle povídka mi neuvěřitelně přirostla k srdci a zapomenout na zvyk, se téměř každý večer posadit k netu a vymýšlet další díl, bude asi pořádná fuška. Možná, že za nějákou dobu příjdu s novou povídkou, ale to až opravdu s takovou, se kterou si budu aspoň malinko myslet, že by se mohla líbit. Doufám, že se Vám poslední díl bude líbit a že se třeba s některýma z vás setkáme v rámci nějákého koncertu. Pac a pusu Vám posílá Michelle :)
( o pár měsíců později..)
Oba leželi na posteli v ložnici jejího domu.V celém domě bylo hromové ticho, jenom v ložnici se ozývalo mlaskání, když Cher polykala gumové bonbony, vedle sebe měla položený sáček s nimi.
,,Včera mi od Mirečka přišel pohled, Barbara myslela že vyskočí z kůže, musel jsem se sbalit a jít k Peterovi..Co nejdřív bychom se měli začít dívat po nějákém velkém domě, když teď budeme čtyři.."
,,Mě máma volala dneska ráno, za dva dny s ním přiletí do Los Angeles.."
,,Už mi začínalo chybět i to jeho chichotání a děcké vtípky.."zasmál se Miro a položil své dlaně na Cherylino lehce vypouklé bříško.I přes tilko pocítil, že dítě zrovna koplo.
,,Měla bys začít jíst.."povzdychl si.
,,Proč ??"
,,Protože teď nejde jenom o tebe.."
,,A kdyby šlo jenom o mě, bylo by Ti to jedno..??"usmála se.
,,To víš, že ne.. ale jsi skoro v 6.měsíci a téměř to nejde vidět.."
,,Až začneš pořádně jíst ty, začnu i já..je mi hrozně špatně, když jsi chudší než já.."ušklíbla se.
,,Proboha, kolik Ti je ? Tohle mi naposled řekla nějáká holka, když mi bylo 17.."
,,Nechtěj mě naštvat, poslední dobou mě dokáže rozbrečet úplně všechno.."
,,Promiň.."usmál se a objal jí.V kapse mu začal vibrovat telefon, stačilo jenom, aby se na něj Cher zle podívala a on měl jasno.Tenhle hovor počká..usoudil a položil telefon na noční stoleček u postele.
,,Pokud to bude holčička, bude se jmenovat Meryl..jako Miro i Cheryl zároveň.. a pokud to bude kluk..tak.."
,,Prý, že když je to kluk, tak holka tolik nepřibere..takže bychom měli vymýšlet jméno spíš pro kluka.."
,,Co navrhuješ?"usmála se Cher a sáhla si na bříško.
,,Co třeba Thomas..?"
Cher se začala šíleně smát, což Mirovi vykouzlilo na tváři úsměv.
-
Konečně byl večer.Peter si připravoval popcorn a Miro ležel na gauči s ovladačem v ruce.Na stole ležel jeho telefon, na který se už dnes podruhé snažilo dovolat neznámé číslo.Tentokrát Mirovi nic nebránilo, aby hovor přijal.
,,Prosím?"
,,Dobrý den, tady detektiv Chestrová.Mluvím prosím s panem Šmajdou?"promluvil celkem drsný ženský hlas.
,,M..ano.."kuňkl Miro se strachem.Až na pár pokud za řízení a parkování byl čistý.
,,Tělo vaší přítelkyně dnes nalezl v lesoparku náhodný chodec se psem.."
Chvíli se Mirovi zastavil čas.Přejel si rukou po obličeji.Ano, občas mu lezla na nervy a za každým druhým průserem byla právě ona, ale nikomu a to ani jí, by smrt nepřál.
,,Proboha.. a .. kdy?"
,,Zhruba před hodinou, potřebujeme aby jste se dostavil na výslech.."
,,Jasně, určitě.."vydechl a posadil se...."
-
,,Takže ještě jednou.. pohádali jste se..Co vám řekla?"
,,Vyčetla mi spoustu věcí, chtěl jsem mít klid a tak jsem radši odešel na noc ke kamarádovi.."
,,U toho jste chtěl přespat i dneska?"zeptala se důležitě zrzka.
,,Ano.."polkl Miro a odkašlal si.
,,Dobře, měla..nějáké nepřátele?"
,,Vlastně, už ne.. Měla nějáké rozepře s Nicole Roberts, ale ta se před pár lety odstěhovala pryč a Barbara s ní už v kontaktu dlouho nebyla...Můžu se zeptat..jak ji našli?"povzdychl si Miro smutně.
,,Její tělo našel náhodný kolemjdoucí zakopané pod asi 50 cm vrstvou jehličí a hlíny..jeho pes začal štěkat na ruku, která byla špatně zakopaná a vyčnívila.."
Miro si zakryl obličej, aby nebyly vidět jeho smutné oči.Chtělo se mu plakat, ale musel se držet.Ozvalo se klepání na dveře.
,,Sandro, přišli výsledky otisků prstů z toho nože.Je jich tam trochu víc.."ozvala se mladá holka.
,,Díky Bello.."přikývla policistka a podívala se do papírů.
,,Vám jsme otisky brali ?"otočila se na Mira.
,,Vždyť jste u toho sama byla..asi před 10 minutami.."přikývl.
,,Dobře, Bello, dojdi pro ně do druhého patra a dej je Frederikovi do laborky, ať jsou přednostně srovnány s výsledky otisků prstů z toho nože.."nařídila a strčila mladé holce výsledky z laborky zpátky.
,,Nebude to trvat dlouho.."kývla na Mira.
,,ALE JÁ JÍ NEZABIL!"
,,Uklidněte se, tohle je standartní postup..přítel, či přítelkyně oběti je vždy hlavní podezřelá osoba.."
,,Děláte si srandu ? Prožil jsem s ní svých nejdelších 5 let svého života!"
,,Ticho,.. máte nemanželské dítě s jinou a ke všemu s ní máte mít i druhé dítě.. co by jste si o tom myslel, z našeho pohledu?"
,,To mi stačí, nebudu mluvit bez právníka.."ušklíbl se Miro znechuceně.
,,Vidíte??Na co potřebujete právnika, když tvrdíte, že jste nevinný ? Chováte se, jako by jste v tom měl prsty.."
Miro se pohodlně opřel o židli, pravý loket si opřel o stůl a otevřel pusu, chtěl něco namítnout, ale nakonec se rozhodl, že raději bude mlčet..
-
,,Někdo zvoní, slečno.."
,,To je v pohodě Annabell, půjdu otevřít.."usmála se Cheryl a odložila časopis, který zrovna četla.Před dveřma stál Miro.Bylo sice léto, ale už minimálně hodinu byla tma, do které se podrážděně díval.Nevěnoval Cheryl ani pohled, ani se neotočil..
,,Ahoj!"skočila mu kolem krku nadšeně.
,,Cher,..mám..velký problém.."povzdychl si.
,,Jaký?"podívala se na něj s očima otevřenýma dokořán.
,,Babaru našli mrtvou v parku, myslí si, že jsem to udělal já.."řekl těžce.Nejspíš měl slzy na krajíčku, ale byl pevně rozhodnutý, že brečet v téhle chvíli rozhodně nebude, vzhledem k tomu, co se chystal udělat.
,,Myslet si to můžou, ale nemůžou ti nic udělat, dokud nebudou mít důkazy, takže můžeš být v klidu.."snažila se ho uklidnit.
,,Jenže oni proti mě mají jednu zdánlivě drobnost.. našli na noži, kterým byla ubodána, moje otisky.."
,,Cože?!"vyjekla.,,Jak se tam dostaly?"
,,Já nevím, přisahám, že nevím.. Je pravda že to mezi náma v poslední době bylo..fakt hrozný, ale nikdy bych jí neublížil.."
,,Já vím.."přikývla smutně Cher.
,,Právník mě z toho aspoň částečně vysekal, ale ani on to nevidí na dlouho..prý mě trest rozhodně nemine.."
,,Nemůžou Tě trestat za něco, co jsi neudělal.."pohladila ho po tváři.
,,Říká se mi to fakt těžce, ale budu odtud muset zmizet, dokud mám čas..."podíval se jí hluboce do očí.
,,TO NEMŮŽEŠ!"vyjekla.
,,Ale já nemám jinou možnost, chápeš ?? Buď vezmu nohy na ramena, dokud to jde.. a nebo zůstanu tady a budu čekat, dokud mě neodsoudí na trest smrti, nebo dokud mě nešoupnou do basy.."
,,Miro, tohle prostě nemůžeš udělat! Všechno má řešení.. copak chceš aby to dopadlo jako před 6 lety?? Vždyť zase opustíš naše děti, tentokrát ne jedno, ale dvě.."snažila se mu připomenout.
,,Vrátím se na Slovensko..nebo líp do Prahy, tam mě hledat nebudou.. až se to malé narodí, přiletíte zamnou..Já to nechci udělat, ale nic jiného mi nezbývá.."
,,Já za tebou nikam nepoletím, chci zůstat tady.."podívala se na Mira smutně se slzama v očích.
,,Je to přesně jako tenkrát,..proč? Sliboval jsi mi, že mě neopustíš..sliboval jsi mi, že nedovolíš, abys Mirečka podruhé ztratil.."
,,JENŽE CO MÁM SAKRA PODLE TEBE DĚLAT?!"zaječel tak silně, že se Cher lekla.Vlastně se začala přímo třást strachy.
,,Ne, tohle jsem nechtěl.."objal jí.
,,Nesahej na mě!"zakřičela a začala si dlaněma utírat slzy smutku.Odstrčila ho od sebe, vběhla do chodby a zabouchla za sebou dveře.
-
Mezitím, co si Miro balil své poslední věci do kufru a pomalu se smiřoval s tím, že tentokrát se spolu s Cher od sebe odloučili asi naposledy, Cheryl musela sedět na výslechu s tou samou policistkou, co včera Miro.Stejně jako Miro, ani Cheryl nebyla niják ušetřena nátlaku, kvůli kterého ale narozdíl od Mira plakala.
,,Dobře víme, co se dělo před pár lety.. A váš přítel nám to včera akorát zatajil!"vykřikla policistka naštvaně.
,,JÁ O TOM NIC NEVÍM!"
,,Tomu nevěřím ani já, ani nikdo jiný! Vy máte totiž úplně jasný motiv.. mít vašeho přítele jenom pro sebe..!!"
Cher s brekem sotva popadala dech.
,,A taky víme o tom, že byl včera v noci u vás.. Buď nám povíte, co vám řekl, nebo vám můžu zaručit, že .."
,,JÁ DOOPRAVDY NIC NEVÍM.."plakala.
,,Víte co? Je to hajzl..copak vy na něj nemáte vztek ? Zmizel, nikde ho nemůžeme najít..nechal vás na tohle všechno samotnou a největší podezření teď padá na nás..no tak, řekněte nám co víte!"
Cher už neměla ani sílu brečet, obě své ruce si položila bříško.Bylo jí strašně špatně a tenhle psychický nátlak ničemu nepomáhal.
,,Co je vám?"ušklíbla se policistka.
O pár hodin později už Cher ležela v nemocničním pokoji, mezi čtyřmi zdi, se slzama v očích a se smutkem v duši.Dítě se narodilo předčasně a muselo být v inkubátoru, to byla ta zlá zpráva.Dobrá byla, že se k vraždě přiznal Peter.Doopravdy to byl on.Barbara v dobu, kdy byl Miro s Cheryl u ní doma, vtrhla do Petrovy vily a řádila tam jako černá ruka.Neodpustila si ani své hloupé urážky na Petera a tak popadl kuchyňský nůž, který ležel u dřezu a zasadil Barbaře pář ran do hrudníku, které neměla šanci přežít.
I když Miro bohužel odjel, život šel dál a čas neúprosně běžel.Mireček musel začít chodit do školy a malé mimino, které Cheryl pojmenovala Charlie už pomalu začalo mumlat.
Cheryl se rozhodla úplně ukončit svou karieru a naplno se věnovat dětem.Svou vilu v Los Angeles si sice nechala, ale byla nucena propustit Annabell.Vlastně jí nic nechybělo.Měla dost peněz, dva zdravé a nádherné syny a nic víc nepotřebovala.Peter byl odsouzení na doživotí, ale Nadine se s Cheryl kamarádit nepřestala.Dokonce Cher obnovila své přátelství s Nicole.
Její život by se dal považovat za život obyčejný.Každý den brzy vstát, přichystat staršího syna do školy, předat ho chůvě, mladšího syna umýt, přebalit, nakrmit a vzít do kočárku na procházku.Když se Mireček vrátil ze školy, většinou se všichni tři společně najedli, i když maličký Charlie mohl jíst jen mixovanou zeleninu s masem z přesnídávky.Někdy se pak všichni tři společně vydali na děcké hřiště, kde se Mireček pořádně vyblbnul na klouzačce a Cher na něj dohlížela z pískoviště, kde s Charliem dělali bábovičky.
,,Takhle ne Charlie..podívej..takhle..bábovičko, bábovičko, poveď se mi, jestli se mi nepovedeš..udělám ti bác!"držela Cher Charliemu ruku, ve které měl maličkou lopatičku a opatrně jí tloukli do formičky na bábovičku.Cher z písku sundala formičku a usmála se na Charlieho.
,,Vidíš..to jsi udělal sám,..šikulko moje.."zaradovala se.Charlie se začal strašně moc smát, což rozesmálo i Mirečka, který se klouzal opodál.Někdo položil přímo před Charlieho síťku s barevnýma formičkama.
,,Možná by se hodil větší výběr formiček.."ozval se Miro stojící přímo za zády Cheryl.
Oba leželi na posteli v ložnici jejího domu.V celém domě bylo hromové ticho, jenom v ložnici se ozývalo mlaskání, když Cher polykala gumové bonbony, vedle sebe měla položený sáček s nimi.
,,Včera mi od Mirečka přišel pohled, Barbara myslela že vyskočí z kůže, musel jsem se sbalit a jít k Peterovi..Co nejdřív bychom se měli začít dívat po nějákém velkém domě, když teď budeme čtyři.."
,,Mě máma volala dneska ráno, za dva dny s ním přiletí do Los Angeles.."
,,Už mi začínalo chybět i to jeho chichotání a děcké vtípky.."zasmál se Miro a položil své dlaně na Cherylino lehce vypouklé bříško.I přes tilko pocítil, že dítě zrovna koplo.
,,Měla bys začít jíst.."povzdychl si.
,,Proč ??"
,,Protože teď nejde jenom o tebe.."
,,A kdyby šlo jenom o mě, bylo by Ti to jedno..??"usmála se.
,,To víš, že ne.. ale jsi skoro v 6.měsíci a téměř to nejde vidět.."
,,Až začneš pořádně jíst ty, začnu i já..je mi hrozně špatně, když jsi chudší než já.."ušklíbla se.
,,Proboha, kolik Ti je ? Tohle mi naposled řekla nějáká holka, když mi bylo 17.."
,,Nechtěj mě naštvat, poslední dobou mě dokáže rozbrečet úplně všechno.."
,,Promiň.."usmál se a objal jí.V kapse mu začal vibrovat telefon, stačilo jenom, aby se na něj Cher zle podívala a on měl jasno.Tenhle hovor počká..usoudil a položil telefon na noční stoleček u postele.
,,Pokud to bude holčička, bude se jmenovat Meryl..jako Miro i Cheryl zároveň.. a pokud to bude kluk..tak.."
,,Prý, že když je to kluk, tak holka tolik nepřibere..takže bychom měli vymýšlet jméno spíš pro kluka.."
,,Co navrhuješ?"usmála se Cher a sáhla si na bříško.
,,Co třeba Thomas..?"
Cher se začala šíleně smát, což Mirovi vykouzlilo na tváři úsměv.
-
Konečně byl večer.Peter si připravoval popcorn a Miro ležel na gauči s ovladačem v ruce.Na stole ležel jeho telefon, na který se už dnes podruhé snažilo dovolat neznámé číslo.Tentokrát Mirovi nic nebránilo, aby hovor přijal.
,,Prosím?"
,,Dobrý den, tady detektiv Chestrová.Mluvím prosím s panem Šmajdou?"promluvil celkem drsný ženský hlas.
,,M..ano.."kuňkl Miro se strachem.Až na pár pokud za řízení a parkování byl čistý.
,,Tělo vaší přítelkyně dnes nalezl v lesoparku náhodný chodec se psem.."
Chvíli se Mirovi zastavil čas.Přejel si rukou po obličeji.Ano, občas mu lezla na nervy a za každým druhým průserem byla právě ona, ale nikomu a to ani jí, by smrt nepřál.
,,Proboha.. a .. kdy?"
,,Zhruba před hodinou, potřebujeme aby jste se dostavil na výslech.."
,,Jasně, určitě.."vydechl a posadil se...."
-
,,Takže ještě jednou.. pohádali jste se..Co vám řekla?"
,,Vyčetla mi spoustu věcí, chtěl jsem mít klid a tak jsem radši odešel na noc ke kamarádovi.."
,,U toho jste chtěl přespat i dneska?"zeptala se důležitě zrzka.
,,Ano.."polkl Miro a odkašlal si.
,,Dobře, měla..nějáké nepřátele?"
,,Vlastně, už ne.. Měla nějáké rozepře s Nicole Roberts, ale ta se před pár lety odstěhovala pryč a Barbara s ní už v kontaktu dlouho nebyla...Můžu se zeptat..jak ji našli?"povzdychl si Miro smutně.
,,Její tělo našel náhodný kolemjdoucí zakopané pod asi 50 cm vrstvou jehličí a hlíny..jeho pes začal štěkat na ruku, která byla špatně zakopaná a vyčnívila.."
Miro si zakryl obličej, aby nebyly vidět jeho smutné oči.Chtělo se mu plakat, ale musel se držet.Ozvalo se klepání na dveře.
,,Sandro, přišli výsledky otisků prstů z toho nože.Je jich tam trochu víc.."ozvala se mladá holka.
,,Díky Bello.."přikývla policistka a podívala se do papírů.
,,Vám jsme otisky brali ?"otočila se na Mira.
,,Vždyť jste u toho sama byla..asi před 10 minutami.."přikývl.
,,Dobře, Bello, dojdi pro ně do druhého patra a dej je Frederikovi do laborky, ať jsou přednostně srovnány s výsledky otisků prstů z toho nože.."nařídila a strčila mladé holce výsledky z laborky zpátky.
,,Nebude to trvat dlouho.."kývla na Mira.
,,ALE JÁ JÍ NEZABIL!"
,,Uklidněte se, tohle je standartní postup..přítel, či přítelkyně oběti je vždy hlavní podezřelá osoba.."
,,Děláte si srandu ? Prožil jsem s ní svých nejdelších 5 let svého života!"
,,Ticho,.. máte nemanželské dítě s jinou a ke všemu s ní máte mít i druhé dítě.. co by jste si o tom myslel, z našeho pohledu?"
,,To mi stačí, nebudu mluvit bez právníka.."ušklíbl se Miro znechuceně.
,,Vidíte??Na co potřebujete právnika, když tvrdíte, že jste nevinný ? Chováte se, jako by jste v tom měl prsty.."
Miro se pohodlně opřel o židli, pravý loket si opřel o stůl a otevřel pusu, chtěl něco namítnout, ale nakonec se rozhodl, že raději bude mlčet..
-
,,Někdo zvoní, slečno.."
,,To je v pohodě Annabell, půjdu otevřít.."usmála se Cheryl a odložila časopis, který zrovna četla.Před dveřma stál Miro.Bylo sice léto, ale už minimálně hodinu byla tma, do které se podrážděně díval.Nevěnoval Cheryl ani pohled, ani se neotočil..
,,Ahoj!"skočila mu kolem krku nadšeně.
,,Cher,..mám..velký problém.."povzdychl si.
,,Jaký?"podívala se na něj s očima otevřenýma dokořán.
,,Babaru našli mrtvou v parku, myslí si, že jsem to udělal já.."řekl těžce.Nejspíš měl slzy na krajíčku, ale byl pevně rozhodnutý, že brečet v téhle chvíli rozhodně nebude, vzhledem k tomu, co se chystal udělat.
,,Myslet si to můžou, ale nemůžou ti nic udělat, dokud nebudou mít důkazy, takže můžeš být v klidu.."snažila se ho uklidnit.
,,Jenže oni proti mě mají jednu zdánlivě drobnost.. našli na noži, kterým byla ubodána, moje otisky.."
,,Cože?!"vyjekla.,,Jak se tam dostaly?"
,,Já nevím, přisahám, že nevím.. Je pravda že to mezi náma v poslední době bylo..fakt hrozný, ale nikdy bych jí neublížil.."
,,Já vím.."přikývla smutně Cher.
,,Právník mě z toho aspoň částečně vysekal, ale ani on to nevidí na dlouho..prý mě trest rozhodně nemine.."
,,Nemůžou Tě trestat za něco, co jsi neudělal.."pohladila ho po tváři.
,,Říká se mi to fakt těžce, ale budu odtud muset zmizet, dokud mám čas..."podíval se jí hluboce do očí.
,,TO NEMŮŽEŠ!"vyjekla.
,,Ale já nemám jinou možnost, chápeš ?? Buď vezmu nohy na ramena, dokud to jde.. a nebo zůstanu tady a budu čekat, dokud mě neodsoudí na trest smrti, nebo dokud mě nešoupnou do basy.."
,,Miro, tohle prostě nemůžeš udělat! Všechno má řešení.. copak chceš aby to dopadlo jako před 6 lety?? Vždyť zase opustíš naše děti, tentokrát ne jedno, ale dvě.."snažila se mu připomenout.
,,Vrátím se na Slovensko..nebo líp do Prahy, tam mě hledat nebudou.. až se to malé narodí, přiletíte zamnou..Já to nechci udělat, ale nic jiného mi nezbývá.."
,,Já za tebou nikam nepoletím, chci zůstat tady.."podívala se na Mira smutně se slzama v očích.
,,Je to přesně jako tenkrát,..proč? Sliboval jsi mi, že mě neopustíš..sliboval jsi mi, že nedovolíš, abys Mirečka podruhé ztratil.."
,,JENŽE CO MÁM SAKRA PODLE TEBE DĚLAT?!"zaječel tak silně, že se Cher lekla.Vlastně se začala přímo třást strachy.
,,Ne, tohle jsem nechtěl.."objal jí.
,,Nesahej na mě!"zakřičela a začala si dlaněma utírat slzy smutku.Odstrčila ho od sebe, vběhla do chodby a zabouchla za sebou dveře.
-
Mezitím, co si Miro balil své poslední věci do kufru a pomalu se smiřoval s tím, že tentokrát se spolu s Cher od sebe odloučili asi naposledy, Cheryl musela sedět na výslechu s tou samou policistkou, co včera Miro.Stejně jako Miro, ani Cheryl nebyla niják ušetřena nátlaku, kvůli kterého ale narozdíl od Mira plakala.
,,Dobře víme, co se dělo před pár lety.. A váš přítel nám to včera akorát zatajil!"vykřikla policistka naštvaně.
,,JÁ O TOM NIC NEVÍM!"
,,Tomu nevěřím ani já, ani nikdo jiný! Vy máte totiž úplně jasný motiv.. mít vašeho přítele jenom pro sebe..!!"
Cher s brekem sotva popadala dech.
,,A taky víme o tom, že byl včera v noci u vás.. Buď nám povíte, co vám řekl, nebo vám můžu zaručit, že .."
,,JÁ DOOPRAVDY NIC NEVÍM.."plakala.
,,Víte co? Je to hajzl..copak vy na něj nemáte vztek ? Zmizel, nikde ho nemůžeme najít..nechal vás na tohle všechno samotnou a největší podezření teď padá na nás..no tak, řekněte nám co víte!"
Cher už neměla ani sílu brečet, obě své ruce si položila bříško.Bylo jí strašně špatně a tenhle psychický nátlak ničemu nepomáhal.
,,Co je vám?"ušklíbla se policistka.
O pár hodin později už Cher ležela v nemocničním pokoji, mezi čtyřmi zdi, se slzama v očích a se smutkem v duši.Dítě se narodilo předčasně a muselo být v inkubátoru, to byla ta zlá zpráva.Dobrá byla, že se k vraždě přiznal Peter.Doopravdy to byl on.Barbara v dobu, kdy byl Miro s Cheryl u ní doma, vtrhla do Petrovy vily a řádila tam jako černá ruka.Neodpustila si ani své hloupé urážky na Petera a tak popadl kuchyňský nůž, který ležel u dřezu a zasadil Barbaře pář ran do hrudníku, které neměla šanci přežít.
I když Miro bohužel odjel, život šel dál a čas neúprosně běžel.Mireček musel začít chodit do školy a malé mimino, které Cheryl pojmenovala Charlie už pomalu začalo mumlat.
Cheryl se rozhodla úplně ukončit svou karieru a naplno se věnovat dětem.Svou vilu v Los Angeles si sice nechala, ale byla nucena propustit Annabell.Vlastně jí nic nechybělo.Měla dost peněz, dva zdravé a nádherné syny a nic víc nepotřebovala.Peter byl odsouzení na doživotí, ale Nadine se s Cheryl kamarádit nepřestala.Dokonce Cher obnovila své přátelství s Nicole.
Její život by se dal považovat za život obyčejný.Každý den brzy vstát, přichystat staršího syna do školy, předat ho chůvě, mladšího syna umýt, přebalit, nakrmit a vzít do kočárku na procházku.Když se Mireček vrátil ze školy, většinou se všichni tři společně najedli, i když maličký Charlie mohl jíst jen mixovanou zeleninu s masem z přesnídávky.Někdy se pak všichni tři společně vydali na děcké hřiště, kde se Mireček pořádně vyblbnul na klouzačce a Cher na něj dohlížela z pískoviště, kde s Charliem dělali bábovičky.
,,Takhle ne Charlie..podívej..takhle..bábovičko, bábovičko, poveď se mi, jestli se mi nepovedeš..udělám ti bác!"držela Cher Charliemu ruku, ve které měl maličkou lopatičku a opatrně jí tloukli do formičky na bábovičku.Cher z písku sundala formičku a usmála se na Charlieho.
,,Vidíš..to jsi udělal sám,..šikulko moje.."zaradovala se.Charlie se začal strašně moc smát, což rozesmálo i Mirečka, který se klouzal opodál.Někdo položil přímo před Charlieho síťku s barevnýma formičkama.
,,Možná by se hodil větší výběr formiček.."ozval se Miro stojící přímo za zády Cheryl.
















Tak to já osobně bych chtěla poděkovat zase Michelle, protože pro nás napsala povídku, která byla nádherná, krásně se četla a měla perfektní děj.. je mi moc líto, že už končí a budu doufat, že už brzy příjdeš s nějakou novou povídkou, byla by škoda, kdyby ne... vsadím se, že dost lidi bude čekat ;-) a já jsem mezi nimi... NÁDHERA!