
Název: Loneliness - 17. část
Autor: Michelle
O pár let později...
(20.12.)
Byla to už strašně dlouhá doba, co se Cheryl s Mirem viděli naposledy.Vlastně, se od té hádky neviděli vůbec.Miro se neozval a Cheryl za to byla docela ráda.Stejně by jí to jen způsobovalo bolest.Jenže on nechtěl být sám a tak nakonec zkousl i tu bezcitnost Barbary, která se začala aspoň trošičku ovládat a přes to, že Mira milovala z velké části kvůli penězům, vážila si ho i jako člověka, ale ne příliš.
Už zase se blížily Vánoce.Miro měl v plánu s Barbarou navštívit její rodinu,..Měla sestru, která měla tři malé děti a aspoň byl důvod hrát si, že Santa existuje.Miro seděl u okna a pozoroval sníh, který bez přestání padal z nebe.Vybavil si tu chvíli, kdy mu Cheryl utekla z restaurace..Bylo to sice dávno, ale on to viděl, jakoby se to stávalo přímo teď.Jednal bez rozmyslu a to se mu vymstilo.Když se ohlédl za minulostí, musel souhlasit s tím co řekl..Neměl rozum.Zklamaně se podíval do země..Z přemýšlení ho vytrhl křik Barbary z chodby.
,,Miláčku, pospěš si, za tři hodiny mám ještě nějáké jednání a bez dárků nás Dona vykopne.."
,,Už jdu.."odpověděl a šel si pro zimní kabát.K nákupům si vybrali nejbližší obchodní centrum v Los Angeles.Hollywood and Highland.Poté, co vystoupili z auta se rozprchli oba úplně někam jinam.Ona ke kabelkám a Miro do hračkářství.V podstatě ani nevěděl, co by těm dětem měl koupit..Nikdy u nich doma nebyl, nevěděl, co by je mohlo zaujmout a po předchozí zkušenosti, kdy nejstaršímu chlapci koupil auto na ovládání, které podle tvrzení Barbary od toho dne stojí v koutě na chodbě u záchoda, neměl náladu něco vybírat.Natáhl se pro obřího plyšáka se srdíčkem ve třetím regále.Spokojeně se usmál a podíval se na dívku kousek od něj.Měla delší tmavé vlasy, lodičky na vysokém podpatku, tmavé rifle a kabátek s opaskem, který zvýrazňoval její štíhlou postavu.Tolik mu připomínala Cheryl..
Kdo ví, jak se teď vlastně ona i dítě mají.. S kým slaví Vánoce.. Možná mu našla náhradního otce.. Možná se odstěhovala zpátky do Anglie.
,,Prosím..mohla bych se jen zeptat..?"otočila se dívka na procházející prodavačku.Ten klidný hlas, zvláštní výslovnost všech slov, přízvuk.Ten už přece někde slyšel.
,,Ptejte se.."
,,Ten plyšový medvídek.. nemáte prosím podobného..jen kdyby namísto L v tom srdíčku bylo M?"
,,Nejsem si jistá, bylo tam více variant písmen..Podívám se, počkejte prosím.."
,,Děkuji.."přikývla a otočila se ke košíku, který měla položený na zemi.Konečně viděl její tvář.Doopravdy to byla ona.Byla to Cheryl.Chvíli váhal, jestli jí oslovit, ale nakonec..prostě musel.
,,Dobrý den, slečno.."zašaškoval trochu.Vypadala zmateně, ve tváři měla udivený výraz,..ale to všechno on chápal.
,,Ahoj.."pozdravila.Vypadal pořád stejně.Blonďaté natupírované vlasy, úsměv jako vždy..Sice ho před nedávnem viděla v televizi, ale byla ráda, že POUZE v té televizi.V duchu se modlila, aby na scénu nepřišel jejich syn, který si zaujatě prohlížel nejrůznější lega ve vedlejší uličce.
,,Páni..jsi pořád hezčí a hezčí.."usoudil.
,,Pořád? Neviděl jsi mě.. řadu let.."
,,To neznamená, že nečtu noviny.."usmál se.
,,Mě nezajímá, co děláš..promiň.."odsekla a dál si prohlížela mluvící hračku.
,,Chápu.."přikývl mrzutě.Tímhle to pro ní končilo.Neměla důvod se s ním víc bavit.Vlastně, lépe řečeno, neměla by..Kdyby za ní nepřiběhl malý blonďatý chlapeček s malou krabičkou v ruce.
,,MAMINKO!!MAMI!!"křičel už z dálky.Cher potrápeně zavřela oči, pak je otevřela a otočila se k němu.
,,Copak,..?"
,,Mohla bys mi prosím koupit tuhle skládačku? Mě by hrozně bavilo to skládat..Ty víš, že rád skládám..žejo..?"
Mirův pohled padl právě na něj.Sakra, vždyť ten kluk vypadal přesně jako Miro v první třídě..Pro sebe se usmál, ale zároveň pocítil šílenou lítost.Takže, tohle je jeho syn?Ten syn, kvůli kterého se s Cheryl nepohodli?
,,Ano, já vím..ale tohle Ti koupit nemůžu, víš? Vrať to zpátky.."pohladila ho Cheryl po hlavě.
,,Mami, ale.."snažil se škemrat.
,,Slyšel jsi mě?Chci, ať vrátíš tu věc na své místo!"řekla rázně.
,,A proč by to nemohl mít, když po tom tak touží?"ozval se Miro a začal z peněženky vytahovat peníze.Cheryl položila ruku na jeho kabát, aby ho zastavila.
,,Řekla jsem, že se ta hračka kupovat nebude.."podívala se na Mira ostře.
,,Ale proč?Je to dítě, k dítěti patří hračky.."nechápal.
,,Přestaň mě prudit..Jo?"usmála se ironicky.
,,Vy by jste mi tu hračku koupil?"přiskočil maličký Mireček s úsměvem a krabičkou skládačky v ruce.
,,Proč ne ? Pokud tu hračku fakt využiješ.."
,,Já jí určitě využiju, k narozeninám jsem od Annabell..víte, to je naše služka..od ní jsem dostal skládačku dinosaura, no a strejda James..On mi pomohl to poskládat..mám to ve svém pokojíčku doma.."rozpovídal se maličký Mireček.
,,No, tak vidíš.."usmál se Miro a dal mu do ruky 100$-ovou bankovku.
,,Děkuji.."usmál se malý blonďáček a peníze i s krabičkou vložil do košíčku.
,,Jdu se ještě podívat na auta na ovládání..abych pak mohl napsat Santovi.."vykřikl a utíkal zase pryč.Miro z něj byl úplně vedle.
,,Panebože..tohle je..tohle je..můj syn?"zakoktal s úsměvem.Cheryl otráveně vyndala z košíčku bankovku, kterou strčila Mirovi do kapsy kabátu a krabičku se skládačkou hodila do regálu s panenkama.
,,Tvůj syn?Ne, to opravdu ne.. Nepokládej za svého syna úplně cizí děcko o kterém nic nevíš, kterého vidíš prvně, neznáš jeho datum narození, neznáš jeho barvu očí, neznáš jeho jméno.. a mimochodem..děkuju, zničil jsi mi pro něj dárek..Tu skládačku jsem mu koupila už před týdnem a chtěla jsem mu jí dát k Vánocům!"
,,Ou..promiň..To jsem nevěděl..Kdy se narodil?"začal vyzvídat.
,,Narodil se později než se předpokládalo..ale byl strašně maličký a slabý..takže jsem za to vlastně ráda..Možná, kdyby se narodil jak měl, nepřežil by to..a..Narodil se ke konci září.."
,,Ty kokos.."usmál se Miro a zavrtěl hlavou.
,,Kde budete slavit Vánoce?"
,,Slavíme je jen spolu, s mou matkou.. a s Annabell.. táta umřel těsně po tom, co se malý narodil..a od té doby je máma na Vánoce snáma.."vyprávěla Cher smutně.
,,Wow..to mě mrzí.."
,,Tak o tom pochybuju.."povzdychla si a šla pryč.
,,CHERYL POČKEJ..!"zakřičel a běžel za ní.
,,Rád bych si s Tebou promluvil.. a rád bych se s tím prckem ještě viděl.."
,,No jo, jenže to já nechci.. Myslím že všechno důležité jsme probrali už dávno.. Nevím, proč bys ho měl někdy vidět..Nebyl jsi tady pro něj nikdy, tak on nemá důvod tady být pro Tebe.."
,,Fajn..myslíš, že bych mohl dělat problémy?"ušklíbl se Miro naštvaně.
,,To nevím, ale být Tebou bych to radši ani nezkoušela.. Zaprvé bych z Tebe před soudem sundala poslední oděv co máš a za druhé.. a to hlavně, on by trpěl.."řekla chladně a šla pryč.
,,MIREČKU..!!"zakřičela a malý blonďáček za ní poslušně vyběhl.
-
Miro byl ještě stále trochu v šoku z toho, co se dnes stalo.Rozhodl se u Petera přespat.Barbara sice dělala scény, že nebude na noc doma, ale nakonec se to zvládlo.Měl před sebou skleničku drahé whisky a Peter rozvalený na gauči si pomlaskával na chipsech.
,,To je prostě.. chápeš..to je...."
,,Já pořád nevím, co Tě tak trápí, Šmajda..tys dobře věděl co se Ti povedlo.."zamlaskal Peter.
,,Ale já nevěděl o tom, že..vůbec, že je to možné..Myslel jsem si, že byla rozumná..Jak dlouho jsme spolu v té době byli.. měsíc?Možná dva.."bloudil v paměti Miro.
,,Ale ona Ti řekla, že bude mít dítě..tak už to neřeš vole, to cos podělal před..pfff.. 3 lety přece nenapravíš hned, nějákým mávnutím kouzelného proutku"ušklíbl se Peter a položil si chipsy na stůl, vedle gauče.Chvíli bylo ticho, pak Peter opět nezapoměl na svůj humor..
,,..ani mávnutím ničím jiným.."doplnil
,,Tos mi teda pomoh.."povzdychl si.
,,Kdepak, ty sis pomohl sám..Mohl jsi mít obrovskou vilu v Anglii..nebo na Slovensku..nebo tady.. několik luxusních, značkových aut..nádhernou manželku a děti.."
,,Jo, ano..už vidím jak by ses ty ve 23 letech hrnul do manželství.."ušklíbl se blonďák
,,Ale chápeš..tady vůbec nejde o to..tady jde o princip..Ona nechtěla aby sis jí bral..prostě Tě jen postavila před hotovou věc a čekala nějákou reakci..a rozhodě ne tu, cos předved.."
,,A jak si myslíš, že bych asi vypadal před jejíma rodičema ?"
,,Stejně si říkal, že ten její fotr natáhl bačkory,.."mávla rukou.
,,Petře!Já nežádám nic jiného, než jenom aby sis vyslechl moje problémy.. Já vím, že jsem to posral..ale nikdy nenese chybu jenom jeden..Záleží mi na ní,..a ten malý kluk..On..on vypadá přesně jako já.."usmál se Miro a pohlédl do země.
,,To dá rozum, když je to tvůj syn.."přikývl Peter.
Miro pohled upnul na koberec.Chvíli se ještě usmíval, pak jakoby mu do očí vnikla bolest a pomalu jeho úsměv slábl až do smutného výrazu.
,,Ona mi nedovolí abych se s ním setkával.."vydechl smutně.
,,Tak se na to vyser.."
,,PROBOHA, JÁ NECHÁPU PROČ TADY S TEBOU VŮBEC SEDÍM ! Ty vůbec nevíš co to je ztratit kvůli vlastní hlouposti někoho, na kom Ti záleží..víš jak často jsem na ní myslel? Kolikrát jsem třeba v 1 ráno nasedl do auta a jel před její dům a čekal, než se zhaslo světlo v její ložnici..protože jsem měl pocit..že je všechno v pořádku..Mě na tom klukovi záleží, chci mu vynahradit všechno co jsem posral.."
,,Ten kluk má 5 let.. můžeš penězma nahradit cokoliv..ale čas nevrátíš.."
,,Máš pravdu..ale jediná možnost, jak toho nepodělat ještě víc, je ta..že hned teď zavolám Cheryl.."přemýšlel Miro nahlas a sebral ze stolu svůj telefon.
,,A ty jako máš její číslo?"zajímal se Peter.
,,Já ne, ale doufám, že Nicole nebo Annabell ano.."
(20.12.)
Byla to už strašně dlouhá doba, co se Cheryl s Mirem viděli naposledy.Vlastně, se od té hádky neviděli vůbec.Miro se neozval a Cheryl za to byla docela ráda.Stejně by jí to jen způsobovalo bolest.Jenže on nechtěl být sám a tak nakonec zkousl i tu bezcitnost Barbary, která se začala aspoň trošičku ovládat a přes to, že Mira milovala z velké části kvůli penězům, vážila si ho i jako člověka, ale ne příliš.
Už zase se blížily Vánoce.Miro měl v plánu s Barbarou navštívit její rodinu,..Měla sestru, která měla tři malé děti a aspoň byl důvod hrát si, že Santa existuje.Miro seděl u okna a pozoroval sníh, který bez přestání padal z nebe.Vybavil si tu chvíli, kdy mu Cheryl utekla z restaurace..Bylo to sice dávno, ale on to viděl, jakoby se to stávalo přímo teď.Jednal bez rozmyslu a to se mu vymstilo.Když se ohlédl za minulostí, musel souhlasit s tím co řekl..Neměl rozum.Zklamaně se podíval do země..Z přemýšlení ho vytrhl křik Barbary z chodby.
,,Miláčku, pospěš si, za tři hodiny mám ještě nějáké jednání a bez dárků nás Dona vykopne.."
,,Už jdu.."odpověděl a šel si pro zimní kabát.K nákupům si vybrali nejbližší obchodní centrum v Los Angeles.Hollywood and Highland.Poté, co vystoupili z auta se rozprchli oba úplně někam jinam.Ona ke kabelkám a Miro do hračkářství.V podstatě ani nevěděl, co by těm dětem měl koupit..Nikdy u nich doma nebyl, nevěděl, co by je mohlo zaujmout a po předchozí zkušenosti, kdy nejstaršímu chlapci koupil auto na ovládání, které podle tvrzení Barbary od toho dne stojí v koutě na chodbě u záchoda, neměl náladu něco vybírat.Natáhl se pro obřího plyšáka se srdíčkem ve třetím regále.Spokojeně se usmál a podíval se na dívku kousek od něj.Měla delší tmavé vlasy, lodičky na vysokém podpatku, tmavé rifle a kabátek s opaskem, který zvýrazňoval její štíhlou postavu.Tolik mu připomínala Cheryl..
Kdo ví, jak se teď vlastně ona i dítě mají.. S kým slaví Vánoce.. Možná mu našla náhradního otce.. Možná se odstěhovala zpátky do Anglie.
,,Prosím..mohla bych se jen zeptat..?"otočila se dívka na procházející prodavačku.Ten klidný hlas, zvláštní výslovnost všech slov, přízvuk.Ten už přece někde slyšel.
,,Ptejte se.."
,,Ten plyšový medvídek.. nemáte prosím podobného..jen kdyby namísto L v tom srdíčku bylo M?"
,,Nejsem si jistá, bylo tam více variant písmen..Podívám se, počkejte prosím.."
,,Děkuji.."přikývla a otočila se ke košíku, který měla položený na zemi.Konečně viděl její tvář.Doopravdy to byla ona.Byla to Cheryl.Chvíli váhal, jestli jí oslovit, ale nakonec..prostě musel.
,,Dobrý den, slečno.."zašaškoval trochu.Vypadala zmateně, ve tváři měla udivený výraz,..ale to všechno on chápal.
,,Ahoj.."pozdravila.Vypadal pořád stejně.Blonďaté natupírované vlasy, úsměv jako vždy..Sice ho před nedávnem viděla v televizi, ale byla ráda, že POUZE v té televizi.V duchu se modlila, aby na scénu nepřišel jejich syn, který si zaujatě prohlížel nejrůznější lega ve vedlejší uličce.
,,Páni..jsi pořád hezčí a hezčí.."usoudil.
,,Pořád? Neviděl jsi mě.. řadu let.."
,,To neznamená, že nečtu noviny.."usmál se.
,,Mě nezajímá, co děláš..promiň.."odsekla a dál si prohlížela mluvící hračku.
,,Chápu.."přikývl mrzutě.Tímhle to pro ní končilo.Neměla důvod se s ním víc bavit.Vlastně, lépe řečeno, neměla by..Kdyby za ní nepřiběhl malý blonďatý chlapeček s malou krabičkou v ruce.
,,MAMINKO!!MAMI!!"křičel už z dálky.Cher potrápeně zavřela oči, pak je otevřela a otočila se k němu.
,,Copak,..?"
,,Mohla bys mi prosím koupit tuhle skládačku? Mě by hrozně bavilo to skládat..Ty víš, že rád skládám..žejo..?"
Mirův pohled padl právě na něj.Sakra, vždyť ten kluk vypadal přesně jako Miro v první třídě..Pro sebe se usmál, ale zároveň pocítil šílenou lítost.Takže, tohle je jeho syn?Ten syn, kvůli kterého se s Cheryl nepohodli?
,,Ano, já vím..ale tohle Ti koupit nemůžu, víš? Vrať to zpátky.."pohladila ho Cheryl po hlavě.
,,Mami, ale.."snažil se škemrat.
,,Slyšel jsi mě?Chci, ať vrátíš tu věc na své místo!"řekla rázně.
,,A proč by to nemohl mít, když po tom tak touží?"ozval se Miro a začal z peněženky vytahovat peníze.Cheryl položila ruku na jeho kabát, aby ho zastavila.
,,Řekla jsem, že se ta hračka kupovat nebude.."podívala se na Mira ostře.
,,Ale proč?Je to dítě, k dítěti patří hračky.."nechápal.
,,Přestaň mě prudit..Jo?"usmála se ironicky.
,,Vy by jste mi tu hračku koupil?"přiskočil maličký Mireček s úsměvem a krabičkou skládačky v ruce.
,,Proč ne ? Pokud tu hračku fakt využiješ.."
,,Já jí určitě využiju, k narozeninám jsem od Annabell..víte, to je naše služka..od ní jsem dostal skládačku dinosaura, no a strejda James..On mi pomohl to poskládat..mám to ve svém pokojíčku doma.."rozpovídal se maličký Mireček.
,,No, tak vidíš.."usmál se Miro a dal mu do ruky 100$-ovou bankovku.
,,Děkuji.."usmál se malý blonďáček a peníze i s krabičkou vložil do košíčku.
,,Jdu se ještě podívat na auta na ovládání..abych pak mohl napsat Santovi.."vykřikl a utíkal zase pryč.Miro z něj byl úplně vedle.
,,Panebože..tohle je..tohle je..můj syn?"zakoktal s úsměvem.Cheryl otráveně vyndala z košíčku bankovku, kterou strčila Mirovi do kapsy kabátu a krabičku se skládačkou hodila do regálu s panenkama.
,,Tvůj syn?Ne, to opravdu ne.. Nepokládej za svého syna úplně cizí děcko o kterém nic nevíš, kterého vidíš prvně, neznáš jeho datum narození, neznáš jeho barvu očí, neznáš jeho jméno.. a mimochodem..děkuju, zničil jsi mi pro něj dárek..Tu skládačku jsem mu koupila už před týdnem a chtěla jsem mu jí dát k Vánocům!"
,,Ou..promiň..To jsem nevěděl..Kdy se narodil?"začal vyzvídat.
,,Narodil se později než se předpokládalo..ale byl strašně maličký a slabý..takže jsem za to vlastně ráda..Možná, kdyby se narodil jak měl, nepřežil by to..a..Narodil se ke konci září.."
,,Ty kokos.."usmál se Miro a zavrtěl hlavou.
,,Kde budete slavit Vánoce?"
,,Slavíme je jen spolu, s mou matkou.. a s Annabell.. táta umřel těsně po tom, co se malý narodil..a od té doby je máma na Vánoce snáma.."vyprávěla Cher smutně.
,,Wow..to mě mrzí.."
,,Tak o tom pochybuju.."povzdychla si a šla pryč.
,,CHERYL POČKEJ..!"zakřičel a běžel za ní.
,,Rád bych si s Tebou promluvil.. a rád bych se s tím prckem ještě viděl.."
,,No jo, jenže to já nechci.. Myslím že všechno důležité jsme probrali už dávno.. Nevím, proč bys ho měl někdy vidět..Nebyl jsi tady pro něj nikdy, tak on nemá důvod tady být pro Tebe.."
,,Fajn..myslíš, že bych mohl dělat problémy?"ušklíbl se Miro naštvaně.
,,To nevím, ale být Tebou bych to radši ani nezkoušela.. Zaprvé bych z Tebe před soudem sundala poslední oděv co máš a za druhé.. a to hlavně, on by trpěl.."řekla chladně a šla pryč.
,,MIREČKU..!!"zakřičela a malý blonďáček za ní poslušně vyběhl.
-
Miro byl ještě stále trochu v šoku z toho, co se dnes stalo.Rozhodl se u Petera přespat.Barbara sice dělala scény, že nebude na noc doma, ale nakonec se to zvládlo.Měl před sebou skleničku drahé whisky a Peter rozvalený na gauči si pomlaskával na chipsech.
,,To je prostě.. chápeš..to je...."
,,Já pořád nevím, co Tě tak trápí, Šmajda..tys dobře věděl co se Ti povedlo.."zamlaskal Peter.
,,Ale já nevěděl o tom, že..vůbec, že je to možné..Myslel jsem si, že byla rozumná..Jak dlouho jsme spolu v té době byli.. měsíc?Možná dva.."bloudil v paměti Miro.
,,Ale ona Ti řekla, že bude mít dítě..tak už to neřeš vole, to cos podělal před..pfff.. 3 lety přece nenapravíš hned, nějákým mávnutím kouzelného proutku"ušklíbl se Peter a položil si chipsy na stůl, vedle gauče.Chvíli bylo ticho, pak Peter opět nezapoměl na svůj humor..
,,..ani mávnutím ničím jiným.."doplnil
,,Tos mi teda pomoh.."povzdychl si.
,,Kdepak, ty sis pomohl sám..Mohl jsi mít obrovskou vilu v Anglii..nebo na Slovensku..nebo tady.. několik luxusních, značkových aut..nádhernou manželku a děti.."
,,Jo, ano..už vidím jak by ses ty ve 23 letech hrnul do manželství.."ušklíbl se blonďák
,,Ale chápeš..tady vůbec nejde o to..tady jde o princip..Ona nechtěla aby sis jí bral..prostě Tě jen postavila před hotovou věc a čekala nějákou reakci..a rozhodě ne tu, cos předved.."
,,A jak si myslíš, že bych asi vypadal před jejíma rodičema ?"
,,Stejně si říkal, že ten její fotr natáhl bačkory,.."mávla rukou.
,,Petře!Já nežádám nic jiného, než jenom aby sis vyslechl moje problémy.. Já vím, že jsem to posral..ale nikdy nenese chybu jenom jeden..Záleží mi na ní,..a ten malý kluk..On..on vypadá přesně jako já.."usmál se Miro a pohlédl do země.
,,To dá rozum, když je to tvůj syn.."přikývl Peter.
Miro pohled upnul na koberec.Chvíli se ještě usmíval, pak jakoby mu do očí vnikla bolest a pomalu jeho úsměv slábl až do smutného výrazu.
,,Ona mi nedovolí abych se s ním setkával.."vydechl smutně.
,,Tak se na to vyser.."
,,PROBOHA, JÁ NECHÁPU PROČ TADY S TEBOU VŮBEC SEDÍM ! Ty vůbec nevíš co to je ztratit kvůli vlastní hlouposti někoho, na kom Ti záleží..víš jak často jsem na ní myslel? Kolikrát jsem třeba v 1 ráno nasedl do auta a jel před její dům a čekal, než se zhaslo světlo v její ložnici..protože jsem měl pocit..že je všechno v pořádku..Mě na tom klukovi záleží, chci mu vynahradit všechno co jsem posral.."
,,Ten kluk má 5 let.. můžeš penězma nahradit cokoliv..ale čas nevrátíš.."
,,Máš pravdu..ale jediná možnost, jak toho nepodělat ještě víc, je ta..že hned teď zavolám Cheryl.."přemýšlel Miro nahlas a sebral ze stolu svůj telefon.
,,A ty jako máš její číslo?"zajímal se Peter.
,,Já ne, ale doufám, že Nicole nebo Annabell ano.."
















Tak to je hustý! To jsem na to zvědavá. Tak dlouho se neviděli a tedko taková náhodička :) Perfektní! Honem další