
Název: Loneliness - 16. část
Autor: Michelle
,,To o Vánocích jako budu sám?"zeptal se Peter
,,No, jako každej rok.."pokrčil blonďák s úsměvem rameny a položil na stůl dvě letenky.
,,Hele dej si to pryč, dneska mám na oběd sushi s wasabi a sójovou omáčkou..zasviním Ti to.."
Blonďák dva lístky sebral a rozhlídl se kolem.
,,Mám pocit, že jsem ještě něco chtěl.."
Peter upnul svůj pohled na dva lístky, kterýma Miro mával před svým obličejem.
,,NAČ DVA!"vykřikl
,,Co dva?"
,,Nač dva lístky!"
,,Cher letí semnou, to jsem Ti neřek?"pozvedl blonďák jedno obočí.
,,To neřek..to je docela podstatný, já myslel, že ji tady necháš samotnou.."
,,To bych si nedovolil.."usmál se Miro a rozběhl se do pokoje.
S chutí sebral telefon a vytočil Cherylino číslo.Lístky si položil na stůl a šel si lehnout na postel.'
,,Ano?"
Miro se musel sám pro sebe usmát, když slyšel její hlas.
,,Ahoj..chci Ti jen říct..že už mám ty letenky..A volný celý den, co kdybychom zašli na večeři?"
,,Zrovna nakupuju dárky..ale do večeře to stihnu.."souhlasila.
,,Fajn.."
,,Jaký dárek by udělal Tvé mamce radost?"zeptala se Cher v naději, že by se Mirově mamce mohl líbit třeba stříbrný náramek, který si právě prohlížela.
,,Pro ní bude dárek, když přežijeme let z LA do KE..nemá ráda leteckou dopravu.."
,,Myslím nějáký normální.."zasmála se.
,,Něco spolu vybereme.."
,,Tak fajn..za jak dlouho se pro mě zastavíš?"
Blonďák se podíval na hodiny na stole.Ukazovaly 3 hodiny.
,,Za hodinu?"
,,Skvěle, tak zatím..."rozloučila se Cher.
-
,,Pak se rozběhl ze schodů, nedobrzdil to a na konci schodiště se narazil do kaktusů.."vyprávěl se smíchem Miro.Cheryl propadla záchvatu smíchu a tak raději odložila příbor.Když byla konečně schopná něco dělat, raději se napila.Usmála se na Mira a zavrtěla hlavou.
,,Ale to mi byly asi 3 roky.. pak už se naši ponaučili a další rok ze strejdy Ježíška nedělali.."
,,Mám strach..já nevím jak to chodí u vás..Jsem zvyklá na to, že povečeříme a jdeme spát.."
,,Úplně normálně, sníme večeři.. nelekni se, nebude krůta ale smažený kapr, nebo řízek a bramborový salát.."
,,Žádný pudink..nic?"
,,Ne..ani žádný koláč..ještě předtím si dáme polévku..když budeš mít hlad dopoledne, tak to bude hrachová.. a u večeře..nevím jaká bude.. pak..nevím, možná příjde i táta s rodinou..zabavíme děcka a oni mezitím dají dárky pod stromek.."
,,A půjdeme spát?"zeptala se zmateně Cher
,,Ne,.. půjdeme rozbalit dárky.. a až pak půjdeme spát.."
,,Aha..to je..pěkné.."usmála se Cher, i když vlastně moc nechápala.
,,Když jsme u těch dárků..jeden bych Ti ráda dala už před Vánocema.."dodala nakonec a šla se posadit Mirovi na klín.Blonďák od sebe odsunul talíř, spojil si ruce přes Cherylin pas a zahleděl se jí do tmavých očí.
,,Nevím jak Ty...ale já si to přeju už hrozně dlouho..a.. bojím se Ti to říct.."
Mirovi se v tu chvíli skoro orosilo čelo.Měl tušení, kam tím směřuje, ale stále ještě doufal, že se to něják vybere a nakonec padne řeč o něčem úplně jiném.
,,Povídej.."usmál se a políbil jí.Nevěděla, jak mu to říct a tak jednoduše přiložila jeho ruku na své zatím ploché bříško.
,,Budeme mít miminko.."oznámila s jiskřičkama v očích a s úsměvem na rtech.Blonďák se sekaně zasmál a podíval se do země.
,,To je vtip,..žejo?Prosím.."
,,Proč by to měl být vtip? Ty nemáš radost?"zeptala se vážně.Její úsměv pomalu slábl.Doufala, že z toho bude mít Miro radost a téměř vůbec si nepřipouštěla, že by se to Mirovi nelíbilo.
,,Protože..jasně Cher, chápu..Ty z toho máš jistě velkou radost, ale vždyť já jsem sám skoro ještě v pubertě, den co den chodím kvůli pupínkům na tváři ke kosmetičce..Můj rozum..není nic moc.. Já nemůžu nikomu dělat fotra..chápeš??"
,,Proč bys nemohl..?Jsi užasný.. neznám nikoho, kdo by měl větší srdce než Ty.."
,,PROBOHA, VZPAMATUJ SE! JE MI 23!"neudržel svoje nervy na uzdě, i když hned vzápětí veděl, že tohle přehnal.
,,Promiň.."řekl tiše... ,,Ale bude lepší, když si to dítě necháš vzít.."
,,Tak to ani náhodou.. !"vyjekla a vstala.
,,Nechápu, proč by měl někdo jiný doplatit na tvou nadrženost!"rozhodila rukama a utekla pryč.Nevzala si ani kabát, jen v krátkém tričku, jeanach a lodičkách vyběhla z restaurace pryč.
,,Cheryl!"zakřičel blonďák.Rychle na stůl hodil nějáké peníze a běžel za ní.Vyběhl ze dveří a rozhlídl se.Nikde nebyla.Všude jen samá auta a neznámí lidé.Zklamaně se podíval do země a vrátil se zpátky.
Ve skutečnosti byla jen za rohem.Slzy se jí kutálely z obrovských hnědých kukadel.Popadaval sníh, který se jí motal do tmavých vlasů a pomalu jí začínala být zima.Měla obrovskou smůlu a tohle jí to jen potvrdilo.Ashley jí ve skutečnosti neměl vůbec rád a Miro očividně taky ne.Utřela si slzy a podívala se kolem.Byla jen pár ulic od hlavní cesty, která vedla až k jejímu domu.
-
,,Už neplačte slečno Cheryl.Sice nevím proč brečíte..ale Vám slzy vůbec nesluší.."utěšovala jí Annabell.
,,Kdyby jste někdy byla v mé situaci, určitě by jste mluvila jinak.."vysmrkala se do kapesníku, který zahodila na hromadu asi 10 dalších posmrkaných.
,,Kluci jsou zmrdi.."zašeptala mezitím, co vytahovala z balení další kapesník.
,,No.."pokrčila Annabell rameny a raději odešla.Ozval se zvonek a tak šla otevřít.Byl to Miro, přišel Cheryl vrátit kabát, který v restauraci nechala.I když Annabell nevěděla, proč vlastně Cher brečí, měla tušení že se mezi ní a Mirem něco stalo.Stál tam přededveřma v delším francouzském kabátě, tmavými jeanami a se šálou na krku.Tenhle styl byl pro něj neobvyklý a to Annabell dodávalo další důvod, proč si myslet, že se něco děje.
,,Dobrý večer.."pozdravil trochu zklamaně.
,,Je Cheryl doma?"
,,Dobrý večer..Ano, je v obýváku..pojďte dál.."přikývla a udělala krok do dveří.Miro vešel a tázavě se podíval na Annabell.Ta se jen usmála a odešla dělat svou práci.Blonďák prošel chodbou a zastavil se u pootevřených dveří do obýváku.Uviděl přes ně Cher, ležíci na gauči , v klubíčku, s dekou na sobě.Oči měla červené, kvůli pláči a ten stále neustával.
,,..ještě ses ani nenarodil a už máš zničený celý život..Jsem hloupá, já vím..Nechápu proč jsem byla tak naivní a myslela si, že když mě zklamal jeden chlap, tak je to jeden z tisíce..NE! VŠICHNI JSOU STEJNÍ!..ale já Ti slibuju, že i když nebudeš holka, tak z Tebe takový grázl nikdy nevyroste...Myslela jsem, že Tvůj táta je pro mě ten pravý.. milý, hodný, co na tom, že není z Ameriky ani z Anglie?! Vymlouvali mi ho.. James i moje máma..bože..vždyť James ho viděl jen jednou a moje máma nikdy..považovala jsem je za magory! Nemůžou přece soudit člověka, kterého neznaj ! A teď..nechce aby ses ani jen narodil.."začala zase šíleně plakat.
Dobře věděl, že to co jí řekl jí musí dost mrzet, ale udělal to tak, jak to cítil.Šťouchl do dveří, aby se otevřeli a tím dost vylekal Cheryl.
,,Co chceš?"posadila se a utřela si slzy.Tiše doufala, že se přišel omluvit a říct jí, že se rozhodl se s ní o to malé starat, až se narodí.
,,Přinesl jsem Ti jen bundu..zapoměla sis jí v té restauraci, když jsi utíkala.."řekl tiše a položil bundu na opěradlo sedačky.
,,Cher, mě je to vážně líto..ale bylo by to to nejlepší.."
,,VYPADNI!"zakřičela a hodila po něm sklenici vody, která byla nešťastně položená na stole, vedle gauče.Bylo štěstí, že Cheryl opět zaplnily její oči slzy.Hodila to minimálně metr od Mira, ale i tak se sklenice rozbila a voda uvnitř se rozlila po koberci.
,,Nechovej se jako malá a zkus mě prosím pochopit..o nic víc Tě neprosím.."
,,NECHOVEJ SE JAKO MALÁ?! DĚLÁŠ SI ZE MĚ SRANDU, NEBO CO ?! Ty vůbec nevíš, jaké to je, když Ti někdo řekne to, cos řekl Ty mně.. a taky že to nikdy vědět nebudeš, protože každej chlap je jenom obyčejný hajzl, kterému nejde o nic víc, než o sex!Jste odporný, slizský svině, kterým se nepříčí nic!Nevěra, násilí, vydírání..vůbec nic! Děti jsou budoucnost,.. a ty nemáš ani jen tušení, jaká bolest musí být pro ženu ztráta dítěte! I když v podstatě vůbec nevím, jak to dítě vypadá, jakou má barvu očí,..necítím jak kope, necítím jak mu tluče srdce..Modlím se, aby to dítě mělo co možná nejmíň z tebe.. podobu..chování.. protože tebe ze srdce nenávidím!"
,,A to si jako myslíš, že odporná svině dokáže být jen chlap?Copak každá žena je ideální..?"ušklíbl se Miro.
,,Ne,.. to mi připomíná, vrať se k Barbaře,..ta nemá city, můžeš se k ní chovat tak jako ke mě, akorát Ti nebude dělat scény.."
,,Dobře, myslím že jsi teď tak trochu mimo..Takže..ozvu se Ti.."povzdychl si Miro a měl se k odchodu.
,,No, jako každej rok.."pokrčil blonďák s úsměvem rameny a položil na stůl dvě letenky.
,,Hele dej si to pryč, dneska mám na oběd sushi s wasabi a sójovou omáčkou..zasviním Ti to.."
Blonďák dva lístky sebral a rozhlídl se kolem.
,,Mám pocit, že jsem ještě něco chtěl.."
Peter upnul svůj pohled na dva lístky, kterýma Miro mával před svým obličejem.
,,NAČ DVA!"vykřikl
,,Co dva?"
,,Nač dva lístky!"
,,Cher letí semnou, to jsem Ti neřek?"pozvedl blonďák jedno obočí.
,,To neřek..to je docela podstatný, já myslel, že ji tady necháš samotnou.."
,,To bych si nedovolil.."usmál se Miro a rozběhl se do pokoje.
S chutí sebral telefon a vytočil Cherylino číslo.Lístky si položil na stůl a šel si lehnout na postel.'
,,Ano?"
Miro se musel sám pro sebe usmát, když slyšel její hlas.
,,Ahoj..chci Ti jen říct..že už mám ty letenky..A volný celý den, co kdybychom zašli na večeři?"
,,Zrovna nakupuju dárky..ale do večeře to stihnu.."souhlasila.
,,Fajn.."
,,Jaký dárek by udělal Tvé mamce radost?"zeptala se Cher v naději, že by se Mirově mamce mohl líbit třeba stříbrný náramek, který si právě prohlížela.
,,Pro ní bude dárek, když přežijeme let z LA do KE..nemá ráda leteckou dopravu.."
,,Myslím nějáký normální.."zasmála se.
,,Něco spolu vybereme.."
,,Tak fajn..za jak dlouho se pro mě zastavíš?"
Blonďák se podíval na hodiny na stole.Ukazovaly 3 hodiny.
,,Za hodinu?"
,,Skvěle, tak zatím..."rozloučila se Cher.
-
,,Pak se rozběhl ze schodů, nedobrzdil to a na konci schodiště se narazil do kaktusů.."vyprávěl se smíchem Miro.Cheryl propadla záchvatu smíchu a tak raději odložila příbor.Když byla konečně schopná něco dělat, raději se napila.Usmála se na Mira a zavrtěla hlavou.
,,Ale to mi byly asi 3 roky.. pak už se naši ponaučili a další rok ze strejdy Ježíška nedělali.."
,,Mám strach..já nevím jak to chodí u vás..Jsem zvyklá na to, že povečeříme a jdeme spát.."
,,Úplně normálně, sníme večeři.. nelekni se, nebude krůta ale smažený kapr, nebo řízek a bramborový salát.."
,,Žádný pudink..nic?"
,,Ne..ani žádný koláč..ještě předtím si dáme polévku..když budeš mít hlad dopoledne, tak to bude hrachová.. a u večeře..nevím jaká bude.. pak..nevím, možná příjde i táta s rodinou..zabavíme děcka a oni mezitím dají dárky pod stromek.."
,,A půjdeme spát?"zeptala se zmateně Cher
,,Ne,.. půjdeme rozbalit dárky.. a až pak půjdeme spát.."
,,Aha..to je..pěkné.."usmála se Cher, i když vlastně moc nechápala.
,,Když jsme u těch dárků..jeden bych Ti ráda dala už před Vánocema.."dodala nakonec a šla se posadit Mirovi na klín.Blonďák od sebe odsunul talíř, spojil si ruce přes Cherylin pas a zahleděl se jí do tmavých očí.
,,Nevím jak Ty...ale já si to přeju už hrozně dlouho..a.. bojím se Ti to říct.."
Mirovi se v tu chvíli skoro orosilo čelo.Měl tušení, kam tím směřuje, ale stále ještě doufal, že se to něják vybere a nakonec padne řeč o něčem úplně jiném.
,,Povídej.."usmál se a políbil jí.Nevěděla, jak mu to říct a tak jednoduše přiložila jeho ruku na své zatím ploché bříško.
,,Budeme mít miminko.."oznámila s jiskřičkama v očích a s úsměvem na rtech.Blonďák se sekaně zasmál a podíval se do země.
,,To je vtip,..žejo?Prosím.."
,,Proč by to měl být vtip? Ty nemáš radost?"zeptala se vážně.Její úsměv pomalu slábl.Doufala, že z toho bude mít Miro radost a téměř vůbec si nepřipouštěla, že by se to Mirovi nelíbilo.
,,Protože..jasně Cher, chápu..Ty z toho máš jistě velkou radost, ale vždyť já jsem sám skoro ještě v pubertě, den co den chodím kvůli pupínkům na tváři ke kosmetičce..Můj rozum..není nic moc.. Já nemůžu nikomu dělat fotra..chápeš??"
,,Proč bys nemohl..?Jsi užasný.. neznám nikoho, kdo by měl větší srdce než Ty.."
,,PROBOHA, VZPAMATUJ SE! JE MI 23!"neudržel svoje nervy na uzdě, i když hned vzápětí veděl, že tohle přehnal.
,,Promiň.."řekl tiše... ,,Ale bude lepší, když si to dítě necháš vzít.."
,,Tak to ani náhodou.. !"vyjekla a vstala.
,,Nechápu, proč by měl někdo jiný doplatit na tvou nadrženost!"rozhodila rukama a utekla pryč.Nevzala si ani kabát, jen v krátkém tričku, jeanach a lodičkách vyběhla z restaurace pryč.
,,Cheryl!"zakřičel blonďák.Rychle na stůl hodil nějáké peníze a běžel za ní.Vyběhl ze dveří a rozhlídl se.Nikde nebyla.Všude jen samá auta a neznámí lidé.Zklamaně se podíval do země a vrátil se zpátky.
Ve skutečnosti byla jen za rohem.Slzy se jí kutálely z obrovských hnědých kukadel.Popadaval sníh, který se jí motal do tmavých vlasů a pomalu jí začínala být zima.Měla obrovskou smůlu a tohle jí to jen potvrdilo.Ashley jí ve skutečnosti neměl vůbec rád a Miro očividně taky ne.Utřela si slzy a podívala se kolem.Byla jen pár ulic od hlavní cesty, která vedla až k jejímu domu.
-
,,Už neplačte slečno Cheryl.Sice nevím proč brečíte..ale Vám slzy vůbec nesluší.."utěšovala jí Annabell.
,,Kdyby jste někdy byla v mé situaci, určitě by jste mluvila jinak.."vysmrkala se do kapesníku, který zahodila na hromadu asi 10 dalších posmrkaných.
,,Kluci jsou zmrdi.."zašeptala mezitím, co vytahovala z balení další kapesník.
,,No.."pokrčila Annabell rameny a raději odešla.Ozval se zvonek a tak šla otevřít.Byl to Miro, přišel Cheryl vrátit kabát, který v restauraci nechala.I když Annabell nevěděla, proč vlastně Cher brečí, měla tušení že se mezi ní a Mirem něco stalo.Stál tam přededveřma v delším francouzském kabátě, tmavými jeanami a se šálou na krku.Tenhle styl byl pro něj neobvyklý a to Annabell dodávalo další důvod, proč si myslet, že se něco děje.
,,Dobrý večer.."pozdravil trochu zklamaně.
,,Je Cheryl doma?"
,,Dobrý večer..Ano, je v obýváku..pojďte dál.."přikývla a udělala krok do dveří.Miro vešel a tázavě se podíval na Annabell.Ta se jen usmála a odešla dělat svou práci.Blonďák prošel chodbou a zastavil se u pootevřených dveří do obýváku.Uviděl přes ně Cher, ležíci na gauči , v klubíčku, s dekou na sobě.Oči měla červené, kvůli pláči a ten stále neustával.
,,..ještě ses ani nenarodil a už máš zničený celý život..Jsem hloupá, já vím..Nechápu proč jsem byla tak naivní a myslela si, že když mě zklamal jeden chlap, tak je to jeden z tisíce..NE! VŠICHNI JSOU STEJNÍ!..ale já Ti slibuju, že i když nebudeš holka, tak z Tebe takový grázl nikdy nevyroste...Myslela jsem, že Tvůj táta je pro mě ten pravý.. milý, hodný, co na tom, že není z Ameriky ani z Anglie?! Vymlouvali mi ho.. James i moje máma..bože..vždyť James ho viděl jen jednou a moje máma nikdy..považovala jsem je za magory! Nemůžou přece soudit člověka, kterého neznaj ! A teď..nechce aby ses ani jen narodil.."začala zase šíleně plakat.
Dobře věděl, že to co jí řekl jí musí dost mrzet, ale udělal to tak, jak to cítil.Šťouchl do dveří, aby se otevřeli a tím dost vylekal Cheryl.
,,Co chceš?"posadila se a utřela si slzy.Tiše doufala, že se přišel omluvit a říct jí, že se rozhodl se s ní o to malé starat, až se narodí.
,,Přinesl jsem Ti jen bundu..zapoměla sis jí v té restauraci, když jsi utíkala.."řekl tiše a položil bundu na opěradlo sedačky.
,,Cher, mě je to vážně líto..ale bylo by to to nejlepší.."
,,VYPADNI!"zakřičela a hodila po něm sklenici vody, která byla nešťastně položená na stole, vedle gauče.Bylo štěstí, že Cheryl opět zaplnily její oči slzy.Hodila to minimálně metr od Mira, ale i tak se sklenice rozbila a voda uvnitř se rozlila po koberci.
,,Nechovej se jako malá a zkus mě prosím pochopit..o nic víc Tě neprosím.."
,,NECHOVEJ SE JAKO MALÁ?! DĚLÁŠ SI ZE MĚ SRANDU, NEBO CO ?! Ty vůbec nevíš, jaké to je, když Ti někdo řekne to, cos řekl Ty mně.. a taky že to nikdy vědět nebudeš, protože každej chlap je jenom obyčejný hajzl, kterému nejde o nic víc, než o sex!Jste odporný, slizský svině, kterým se nepříčí nic!Nevěra, násilí, vydírání..vůbec nic! Děti jsou budoucnost,.. a ty nemáš ani jen tušení, jaká bolest musí být pro ženu ztráta dítěte! I když v podstatě vůbec nevím, jak to dítě vypadá, jakou má barvu očí,..necítím jak kope, necítím jak mu tluče srdce..Modlím se, aby to dítě mělo co možná nejmíň z tebe.. podobu..chování.. protože tebe ze srdce nenávidím!"
,,A to si jako myslíš, že odporná svině dokáže být jen chlap?Copak každá žena je ideální..?"ušklíbl se Miro.
,,Ne,.. to mi připomíná, vrať se k Barbaře,..ta nemá city, můžeš se k ní chovat tak jako ke mě, akorát Ti nebude dělat scény.."
,,Dobře, myslím že jsi teď tak trochu mimo..Takže..ozvu se Ti.."povzdychl si Miro a měl se k odchodu.
















Máš moc pěknej a zajímavej blog. Já sem si taky založila blog ale mam malou návštěvnost a tak bych byla vděčná za juknutí na muj blog a náký hlásky. A ještě bych byla hrozně vděčná za odkaz na muj blog na tom tvym. Předem moc moc děkuju a omlouvám se za reklamu... :))