close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Léto s láskou - 16. část

17. prosince 2011 v 14:10 |  Fan fiction





Název: Léto s láskou - 16. část

Autor: Sandrík







Nikdo se nezeptal: "Jak se ti vede po rozvodu?" Dařilo se jí dobře, i když to nechtěl nikdo vědět. Snad se jí dařilo také
špatně, protože si poprvé uvědomila, že nemá žádné přátele. V minulých letech byly všechny osobní kontakty pouze výsadou jejího exmanžela. Od jejího světa ji postupně odřízl a vehnal ji do svého. Po jejich rozchodu na ni všichni samozřejmě zapomněli. Jak již bylo řečeno, krysařem byl Jaro, ne ona. Sabina zapnula rádio a televizi. Hlasy v tichu opuštěného bytu. Pak vytáhla album, do kterého pečlivě a systematicky lepila minulost. Jaro. Poznala ho na univerzitě. Mladého atraktivního muže, kteréjo jí záviděly všechny spolužačky. Jaro Žigo, jediný syn z velmi bohaté rodiny, politicky a společensky ctižádostivý, se zamiloval právě do ní, do Sabiny. Ach ano! Jejich první dovolená. Rozbili bank v Monte Carlu. jak se to říká? Neštěstí ve hře, štěstí v lásce, měla na to tehdy myslet. Měla ve hře příliš mnoho štěstí. Pak svatba. Tchán a tchyně. Fotky jsou neúplatné, také v tomto případě prozrazovaly, že neměli o nevěstě přliš valné mínění. Jaro si ji vzal ze vzdoru, aby rodičům, které nemohl vystát, vytřel zrak. Proč je nemohl vystát? Pravděpodobně jako obyčejně. Rodiče mají příliš málo času, kladou na své děti příliš vysoké nároky, chtějí vyrovnat nedostatek citu penězi. Další strana alba. Narození jejich malé dcerušky - Kristýny - rychle listovala dál. Teď nechztěla plakat. Bílé strany, prázdné strany, pak fotka Kristýnina hrobu. Zemřela ve dvou letech na zápal mozkových blan a rodina Žigových ji obvinila, že za to nese osobně zodpovědnost. Náhle se jí dostala do ruky fotka, která vůbec nepatřila do tohoto alba. Byl na ní mladý usmívající se muž před Koloseem. Gestikuloval a působil neuvěřitelně mile a živě. Sabina již chtěla fotku zastrčit, znovu ji však přisunula. Adam. Bylo to už tak dávno. Milovala ho? Snad. V každém případě jí při loučení málem puklo srdce. Od toho dne, kdy ji doprovázel na vlak Řím - Mnichov, ho pak už znovu neviděla. Zvláštní, tehdy si myslela, že živit má pro ni připravený pytel štestí. Jenom čekala na to, až se na ni vysype. Mýlila se však.

Řím se změnil. Sabině to připomnělo uličníka, kterého se někdo pokusil alespoň trochu zkrotit. Mnoho vozů, i když ne
všechny, čekalo spořádaně, až se rozsvítí zelená, a člověk už nemusel při přecházení silnice poskakovat po přechodu jako srna. Sem tam auto dokonce i zastavilo. Všechno působilo tak nějak spořádaněji a systematičtěji. Jenom hluk pořád připomínal rušné město. Policejní sirény se mísily s řevem výstražných zařízení různých vozidel. V Římě měl každý vůz, od fiata až po mercedes, své poplašné zařízení. Některé spustilo, protože se opravdu snažil dostat do auta zloděj, jiné proto, že mělo poruchu. Vypadalo to, jako by chtěl Řím předvést v každém směru pestrý život. V barvách, v hluku, v pocitech. Sabina si zamluvila pokoj v jednom hotelu na úpatí Aventina. Také tady se Řím změnil. Bylo to tu třikrát tak drahé než před osmi lety. Pokoj byl úzký, ale čistý. Na jednom z obrazů byl znázorněn Aventinus. Byl květem a bylo již velmi teplo. Letěla letadlem - dnes si mohla dovolit zaplatit si letenku. Doba čekání na letišti v Mnichově však byla dvakrát tak dlouhá jako let. Vyrovnání tlaku v letadle nebylo zrovna v pořádku a tak ji po celou dobu letu bolely uši. Její první cesta vedla do zahrad Villy Borghese. V parku se to hemžilo veselými, pestře oděnými studenty a turisty. Nespočetné skupiny a páry seděly obklopeny květy trávníku, který vedl k jeskyním a stinným terasám, lemovaným palmami. Množí z nich si přinesli víno, chléb, salám, šunku a sýr. Na vzduchu šlověka vyhládne. I když bylo v zahradách stále ještě tak krásně, něco chybělo. Náhle pocítila lásku jako pohlazení křídel motýla. Amore. Adam. Sabina si pronajala malého fiata. Šňůry aut se posunovaly centimetr za centimetrem dopředu jako vinoucí se obrovský hrad. Otevřela obě boční okénka a ranní vítr jí čechral vlasy. Vlastně ani neměla žádný cíl. Chtěla jen pozdravit Řím. Náhle jí však připadaly horké, zaprášené ulice přímo protivné. Zatoužila náhle po svém hotelu, po rovné aleji z morušovaných stromů a stínících pinií. Zaparkovaly bílý fiat mezi všemi ostatními bílými fiaty na prostranství před univerzitou. Ulice jí byly stále ještě důvěrně známé a ona věděla, že tomuto věčnému městu nikdy neunikne, ani na pár krátkých hodin. Minulých osm let bylo najednou smazáno,
jako by je někdo lusknutím prstu odčaroval pryč. Přešla náměstí a rozhodla se, že si dá v kavárně kapucína a porci "tartuffo". Poněkud stranou byl volný stůl - jeden z těch malých kulatých stolků, tak typických pro italské kavárničky - a Sabina se posadila. Bylo jí nyní šestadvacet let. Byla spořádanější, klidnější a také krásnější než před osmi lety.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti CD Mira Šmajdy Čo sa týka lásky?

Ano!!
Ne...
Nemám ho...

Komentáře

1 SOW SOW | Web | 17. prosince 2011 v 14:20 | Reagovat

Ahoj, práve teraz otvárame novú školu pre čarodejníkov. Ak by si mal/a záujem sa prihlásiť, stačí ak klikneš na WEB a zaregistruješ sa ..

2 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 17. prosince 2011 v 14:27 | Reagovat

ona měla s Jarim miminko a to jim umřelo? Ale né :-(

3 Alena Alena | 17. prosince 2011 v 15:03 | Reagovat

Potká Adama :) Jinak té jejich dcerky je mi líto :(

4 Miss MuciceQ Miss MuciceQ | Web | 17. prosince 2011 v 18:19 | Reagovat

úžasné!! :•)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017