
Název: Který je ten pravý? - 9. část
Autor: Vendulka
Ráno mě probudila lahodná vůně. Opatrně jsem otevřela ospalé oči a prvního koho jsem viděla byl Miro a moje snídaně do postele. "Dobré ráno láska. Pripravil som ti raňajky. Dáš si?" "Jéé děkuju, ty jsi zlatíčko. Samozřejmě že si dám." Miro si sedl ke mně na postel a sledoval jak snídám. Jakmile jsem dosnídala, chvíli jsem se s Mirem na sebe mlčky dívali. Pak jsem se nadzvedla a pošeptala mu. "A ještě něco ochutnám. Pojď za mnou!" Miro se nedal dvakrát pobízet a už jsem se hned po ránu, divoce líbali. Úplně jsem se nechala unést jeho něžností a jeho úžasnými dotyky. Po úžasné snídani a ještě úžasnějším Mirovi jsem odhopkala s nadšením do koupelky. Make-upem jsem zakryla svého rašícího beďara. Namalovala jsi černé oční linky a nenesla jen průhledný lesk na rty. Jakmile jsem vyšla z koupelny, Miro už se rozvaloval na gauči a seldoval pohádky. "Ty jsi jak malej!" Řekla jsem s (doufám) okouzlujícím úsměvem. "Vianoce sú od toho aby sa nič nerobilo a váľalo sa pri telke. Tak tam nestoj a poď za mnou." "Zlato, já nemůžu, to cukrový se samo neupeče. Ta pohádka Mira úplně odvařila, že u ní nakonec usnul. Vytáhla jsem mobil a vytočila maminčino číslo. "Ahoj Vendulko, strašně mě mrzí že s tebou nemůžu být na Vánoce." "Ahoj mami, to nevadí, o mě je dobře postaráno. A neboj Vánoce si vynahradíme." "Mami, mám tě ráda." "Vendulko, to já tebe taky, ale už musím jít. Nezlob se. Pak si zavoláme." "Ahoj". Telefon jsem hodila na jídelní stůl a vrhla se do tvoření rohlíčků. Za dvě hodinky jsem měla napečeno. Nachystala jsem oběd a šla probudit Mira. Vlepila jsem mu dlouhý a něžný polibek na tvář. Miro sebou lehce škubnul a polibek mi opětoval. "Dobré ráno" Miro mi neodpověděl jen se usmál a stáhnu si mě na gauč. Jeho ruce mě objaly za pas a jeho rty se mi pohybovaly po celé horní partii těla. "Půjdeš mi pomoct zdobit cukroví?" "Jasne." Zdobení spíš připomínalo dětské malování. Když jsem skončili, měly jsem cukrovou polevu a krém uplně všude. "Miro, nemrzí tě že nebudeš slavit vánoce s rodinou?" "Ale ja oslavujem Vianoce s rodinou. Ty si teraz moja rodina," V očích se mi leskly slzy a vrhla jsem se mu kolem ramen. "prečo plačeš? Neplač." "já pláču štěstím, že mám někoho jako jsi ty." Miro na chvilku odešel a já si mohla užít pár minut volna. Jel popřát své rodině, ale slíbil že se do odpoledne vrátí. Vytáhla jsem telefon a zavolala Klárce jak se věci mají a že jí přeji krásné vánoce. Pak jsem si zapla počítač a koukla na Facebook. Za necelou minutu se mi rozsvítila červená lišta. Otevřela jsem si a četla zprávu od Adama. "Wendy, veľmi ma mrzí že sa so mnou nebavíš a ignoruješ ma. prajem ti šťastné a veselé a napíš." "adame, já chápu že to byla jedna noc, ale ty ses tak choval i ráno a ty naše chaty. A pak? Proč si mě neřekl že máš holku?" "XD ale ja nemám babu! " "Tak mi alespoň nelži." "ale ja ti neklamem, to je fake! my sme sa stavili a je to len blbá stávka!" "Takže..." "Nie som voľný a čakám na teba." Dál jsem mu neodpověděla. Neměla jsem sílu a se slzami jsem se schoulila do rohu pokoje. V hlavě jsem měla totální zmatek. Nevěděla jsem jestli Mira vůbec miluju, a co vlastně cítím k Adamovi. Našla jsem telefon a se slzami jsem vše povyprávěla Klárce. Klára je jediná, která mě opravdu chápe a nikdy ji nikdo nemůže nahradit. Teď je hlavní že se to nesmí dozvědět Miro. To by ho zničilo. A nejen jeho, ale taky mě. Rozloučily jsme se a já se musela jít upravit, aby Miro neviděl že jsem brečela. Nanesla jsem silnou vrstvu make-upu a snažila jsem se zamaskovat fialové kruhy pod očima. Za chvíli za mnou přicupkal Miro. Nachystala jsem večeři a cukroví a vše jsem poskládala na stůl. Šla jsem se slavnostně obléct a odtančila jsem zase do obýváku kde na mě už čekal Miro. Sedla jsem si na gauč a pohled mi ukotvil na vánočním stromku. Pod ním byla celá kopa vánočních dárečků. "Bože, Miro! Vždyť jsem se domluvili, že žádné dárky." "Ja viem, ale predsa nemôžem nechať tak krásnu babu na Vianoce bez darčekov. a navyše určite sa ti to bude páčiť." Naštěstí jsem měla pro Mira schované dva dárky takže jsem si nepřipadala tak blbě. Sedli jsem si ke stromečku a postupně rozbalovali, teda spíš já rozbalovala dárky. Nevěřila jsem svým očím. Tehdy jak jsme byli v tom obchoďáku tak jsem si prohlížela jedny neuvěřitelně drahé náušnice. "Miro, vždyť stály majlant." "To nevadí. pre teba urobím všetko. Pretože ty si moje všetko." "Děkuju." Objala jsem Mira a dala mu jednu něžnou a provokativní pusu. Dostala jsem hromadu drahých věcí. Připadala jsem si hrozně divně. Mezi mými dárky byly takové skvosty. Boty od Prady, šaty od Chanelu, foťák a hromadu dalších věcí. Pod stromkem zbývaly už jen dva dárky. Miro se pro jeden natáhl a rozbalil si ho. Věnovala jsem mu nové trsátko s věnováním. Ten druhý dárek byl pro mě, ale né od Mira. Ráno ho donesl políček. Je pro tebe. "Nevím co mám říct…já si ho rozbalím až večer nebo zítra. A mám pro tebe ještě jeden dárek, ale ten si budeš muset rozbalit až v posteli. Pomalu jsem se začala svlékat a nechala vykukovat svoje sexy prádélko. "Fííha…" Na víc se nezmohla. Chytil mě do náruče a nesl si mě přímo do postele.
















Boží :)